Vypadá to, že horolezecké vzpomínky jsou stále v kurzu. Po beznadějně rozebraných "Pískařích" Bohouše Sýkory a knize "Hrdě, tvrdě, mazaně" od Lucky Novákové, se odhodlal Pavel Lisák (nakladatelství JUKO) k odvážnému činu. Poměrně
velkým nákladem a ve velmi pěkné kvalitě vydal Taxisovy paměti.
Je sice pravda, že náklad kompletně zainvestoval Standa Lukavský - Cikán, ale nejspíš na tom nezbohatne. Pravidelným návštěvníkům Ostrova asi není Taxise třeba představovat, už řadu let tam tráví každý rok, trochu jako bezdomovec, více než půl roku. Byl to sice vždy jen zcela průměrný lezec, ale celý svůj život nevěnoval prakticky ničemu jinému, než lezení. Je pravda, že občas knížka připomíná spíše lezecký deníček, ale minimálně spousta pamětníků si ji s chutí přečte.
Paměti
Autor: Jiří Taxis Svoboda
Vydavetel: Juko
Rok: 2014, 1. vydání
Formát: A5, vázaná, 183 stran
ISBN: 978-80-86213-55-2
Doporučená cena 240 Kč.
V prodeji jsou v KIWI, JUKO, Lezec atd.
Drážďanská na Skříň, Dolní Žleb
foto Petr Schnabl
Drážďanská na Skříň, Dolní Žleb
foto Petr Schnabl
Hláska - Andělova stěna, traverz
foto Petr Schnabl
Prachovská jehla, Havlíkova cesta
foto Karel Vlček
Jen málokdo dovede zaujmout vyprávěním, jako Taxis.Škoda, že nevyužil svůj talent v mediích. Docela bych si jej dovedl představit, jak v rádiu dětem předčítá pohádky. Když jsme spolu jeli z Prahy k nám do Říčan vlakem, aby si u mne vybral pár fotek pro tuto knihu, vyprávěl a gestikuloval tak, že ho poslouchal celý vagón.
Nahlédnete-li do knihy, rychle pochopíte proč. Ono je to vlastně taky hodně o mě a mnoha kamarádech mé generace. S Taxisem jsem lezl velmi často od roku 1965 až do jeho emigrace v roce 1980, tj. dlouhých 15 let. No není to zrovna pan spisovatel, ale obdivuji ho, že stejně jako třeba Cikán, nebo Bělina si celý život vedl lezecký deníček. To já bohužel ne a tak jsou v poslední době mojí oblíbenou četbou nascanované historické vrcholové knížky. Každou chvíli žasnu, co a hlavně s kým jsem kdy a kde lezl. Taxis se původně vlastně pokoušel své lezecké deníčky vydat jako paměti. To mu naštěstí nakladatel Pavel Lisák a korektor Standa Lukavský Cikán zatrhli, ale přesto toho tam spoustu propašoval. Taxis byl většinou spíš jistič a tak mu některé úseky, které lezl jako první, až tak moc nevěřím. Konkrétně ty, které jsem lezl s ním. No jo ale, já deníky nemám a prd si pamatuji. Tak třeba to opravdu bylo tak, jak popisuje. V pamětech je spousta historek z lezení, jeho života i práce. Většinou mohu potvrdit, že se opravdu přihodily, ale často trochu jinak než popisuje. To je logické, tady už nejspíš nečerpal z deníků, ale z paměti. Ale po 50-ti letech ty vzpomínky vypadají často úplně jinak.
Taxisovi vzpomínky jsou zajímavé také jako obrázek života horolezecké komunity za totáče. Taxis díky svému původu nemohl nic studovat, ale nakonec měl kliku, že se dostal mezi partu kolem Fučíkárny, která se živila výškařinou. Podobné práce ale předpokládaly pevnější vůli, aby člověk, díky volnějšímu pracovnímu režimu a slušným výdělkům příliš nezpustl a moc nezvlčil. To se Taxisovi moc nedařilo. Než pochopil, že jedinou jeho šancí je absolutní doživotní abstinence, tak málem skončil na úplném dně. Jako spolulezec byl proto často dóóóst nespolehlivý. Nebyl moc rodinný typ, navíc neskutečný sukničkář. Měl v sobě něco podobného, jako Yeťák. Taky si nedovedl představit víkend bez lezení, nebo podobné zábavy. Ještě dnes jako 73-ti letý důchodce žije celé jaro, léto a podzim ve skalách. Nejčastěji bydlí jako bezdomovec v opuštěné chatce v Ostrově, bez elektřiny a vody. A téměř neustále leze, často sám. Domů, někam k Plzni, jezdí jenom na zimu.
Takže jsou tam nějaké chyby, ale nevadí. Přečtěte si to, docela to stojí za to. Je to čtivé. Dozvíte se o lidech, které jste znali, nebo alespoň jste znali jejich jména, hodně zajímavého. A hlavně, se dozvíte, co jsme vyváděli, když jsme byli mladí.
Toho chlapíka jsme potkali na Sněžníku, kde sám oblejzal bouldery kolem rozhledny. Jeho vyprávění bylo příjemnou tečkou za prolezeným dnem. Jeho vitalita a přístup k "věci" je přinejmenším inspirativní. Na knihu se těším.
Taxisovy Paměti opravdu stojí za přečtení. Dýchly na mě staré časy (taky jsme začínali v keckách), atmosféra starých lezeckých hospod
na Valdštejně, U Kohoutků... Ač se tváří jako lezecký deník, je to kniha o lásce k lezení a k lidem kolem skal. Ožily pro mě znovu mnohé známé i zapomenuté tváře. Lezení pamatuju aktivně až od 70-tých let, a vím, že vylézt
tehdy občas nějaký to céčko, byť třeba
častěji na druhým, nebyla vizitka průměrného lezce. Jirka se v knížce určitě nevytahuje, to by ani nebyl on, má velkou lezeckou pokoru,
vždy raději pochválí druhého než sebe. Protože
je to dlouhá léta můj blízký přítel a spolulezec, vím, že o tom co vylezl nelže.
Jeho lezecká kariéra se nezastavila v žádném rozumném věku, v 50 letech s přehledem vylezl
(na druhém) Údolního Kápla, v 65-letech s náma
ještě elegantně vylezl Cestu Kosmonautů na Orla, Čihulovy sokolíky na Rektorky... a bylo
toho mnohem víc. Jeho poslední sezóna - loňská
mu přinesla osobní rekord v počtu vylezených
cest - 661 - samozřejmě většinou lehčích, zato
v 73 letech. Pro tohle všechno je to pro mě suma sumárum lezec velikej. A hlavně tou láskou
ke skalám. Neboť lezení není jen sport. Tak ještě mnoho hezkých cest, Jiří, a doufám, že i
nějakou zase spolu. Těším se Ivan.
dobrá reklama na knížku, hned jsem objednal, nyní jednim dechem jsem přečetl, byl, je to extramagor, skvělá inspirace, hodnota ducha převažuje nad hodnotou materiální, uplně mu ty prožitky závidím, ty mu nikdy nikdo nesebere, asi trochu růžovější, psáno s časovým odstupem, něco jako hospodský vzpomínky na zelenou pakárnu, gratuluji autorovi, zakládám do knihovny hnedka vedle bible a modrého průvodčíka po Bíletálu :-)
Registrace
Metodika
lezec.cz
Vypadá to, že horolezecké vzpomínky jsou stále v kurzu. Po beznadějně rozebraných "Pískařích" Bohouše Sýkory a knize "Hrdě, tvrdě, mazaně" od Lucky Novákové, se odhodlal Pavel Lisák (nakladatelství JUKO) k odvážnému činu. Poměrně 
Plně je respektuji