Ledů tu je v okolí jako máku v obilí, stačí jen hodit cepínem a kde padne, dá se lézt.
Další cílem našeho putování byly
ledy a mixy ve Vailu. Před přejezdem z Ouray jsme se spojili s naším kamarádem Standou Vrbou, který v USA žije už asi 17 let.
Standa mi ukázal nejznámější lezeckou oblast s těžšími cestami, kde se nachází momentálně nejtěžší mixová cesta v USA
Mustang M14-.
Mustanga se mi podařilo vylézt na 1. pokus (nejedná se o flash, protože předtím při přelézání nového projektu od Standy, který jsem lezla jako první, jsem
Mustang překřížila)
Mám obrovskou radost, že cesta pustila takhle rychlým stylem bez nacvičovaní.
Nejtěžší pro mě byl boj se zimou, z -15 ráno se „oteplilo“ na -10. Měla jsem pocit, že necítím nejen ruce a nohy, ale snad i celé tělo. Spodní led jsem lezla v teplejších rukavicích a při přelezu do mixové části jsem si rukavičky přehodila za golfové. Naštěstí výměna proběhla bez ztráty rovnováhy a já mohla pokračovat vzhůru touhle 40metrovou cestou.
Mustang začíná lehce převislou mixovou stěnkou a pokračuje do kolmého asi 15metrového ledu. Pak následuje trochu komplikovaný přelez do vytrvalostního převisu. Převis končí technickým výlezem do vyledněného koutku, který je nutno potom slézt nebo pro někoho s „radostí“ pro mě s bojácným křikem si odskočit cca 10m do lana.
Radostnou euforii mi trochu zkazilo zranění prstu. Snad by se ale nemělo jednat o nic vážného a ještě se stihnu vrátit k lezení před naším návratem domů.
Velký dík patří hlavně Standovi, výbornému alpinistovi, který mi je v
Colorádu se vším nápomocen. Jeho nadšení a optimismus pro zimní lezení je pohádkově ledový. ;)
Další velký dík patří Lidé a hory, firmě Singing rock a Asolo.