Příběh TŘETÍ – MUDr. Petr Jirko (+12. 12. 2001)
5. března 1978 poprvé pod Severní stěnou Eigeru.
...když polezou takhle dál, tak by to mohlo přece jen vyjít...
Pod vedením ing. Jiřího Pechouše (Sam) spolu s Viktorem Jarolímem, Jiřím Šléglem, Jindřichem Skopcem, Dieterem Smejkalem (Ferry) se pokusili o ideální direttissimu expedičním stylem.
Výprava se uskutečnila v rámci sportovního plánu HS MV ČSTV v Praze. Nad tímto sportovním záměrem převzal patronát SKLO-UNION Teplice, koncernový podnik OBAS, který pomohl výpravu zrealizovat.
Zpět se nevrátili Jiří Pechouš a Jiří Šlégl. (+29. 4. 1978)
Petrův deník je zde přepsán bez úprav s laskavým svolením Jindřicha Skopce, z jehož archivu mi byl zapůjčen.
DENÍK SKLEPNÍ KRYSY (IV.)
12. 4. středa
Stal se zázrak a navzdory všem předpovědím a barometrům je ráno nádherně.
-8°. Zato všude zas 50 cm nového sněhu. Stěna je úplně bílá. Odhodlávám se posnídat tu kočičí konzervu. Ale je to příšerně odporný. Vyhozený 1,60 Fr. Nedá se to jíst. Ale asi tak za hodinu mě dochází, že je to vlastně výborná věc. Vždycky, když dostanu hlad, tak malej kousek sním, začne se mi chtít zvracet a je po hladu. Takže peníze přece jen dobře investovaný.
S tou hladovkou to není žádný blbnutí a bláznění, tolik mi ten sklep ještě na mozek nevlez. Dokud tady skoro žádné jídlo nebylo, tak jsem jen počítal, jak bych s tím ten týden vyšel. Ale teď, když ho tu mám pro sebe dost, tak si uvědomuju, že pro zbývajících 5 je to vlastně taky málo. A až se vrátí, budou hladoví a vůbec kdoví v jakém stavu. Takže poslední věc, jak jim ještě můžu pomoct, je nechat jim tu co nejvíc jídla a peněz. Proto taky stále váhám zavolat domů. Máma má určitě strach, myslí si, že jsem ve zdi. A telefon domů představuje minimálně 5 Fr. (nakonec jsem stejně zavolal) Mám ještě 40 Fr.
Sedím na schůdkách do našeho baráku, chvíli píšu, chvíli čumím do zdi. Sypou se tam obrovský laviny, ale je to jen prachovej sníh. Kluky nevidím, akorát se mi zdá, že vidím někoho se pohybovat kolem trojky. Ale po ránu není do stěny moc dobře vidět, je to dost proti slunci.
Říkal jsem si, že dneska na poštu nepůjdu, až zítra. Nakonec jsem ale nervově nevydržel a před zavřením jsem tam zašel. Tam mě čekalo hned trojí překvapení. Přišly naše pasy. Mám radost, že už přestáváme být bezprisorní, a že máme svoje doklady. Vzápětí jsem ale zmrazen, protože poplatky za prodloužení pobytu činí 62 Fr. S tím jsme úplně zapomněli počítat a tolik nemám. Už se rozbíhám ven shánět ňákýho borce od ratraků, aby mi půjčil, ale holka na mě volá, abych počkal, Samovi konečně zároveň přišly peníze od tety. Holka mi vysvětluje, že to bylo adresováno do Grindewaldu, kde to leželo na poště, nikoliv na Scheidegg. Tak si těch 62 Fr. z toho odpočítá a zbytek mi dá. Uložím ho i s pasama do našeho tresoru - igelitovej tragsack, strčenej pod jedním napůl sbaleným stanem. Pak jsem šel před garáž, Arnold mi půjčil jeho velkej dalekohled, sed si na špalek a čuměl. Viděl jsem někoho ve čtyřce, jak vyhazuje sníh. V jednu chvíli se přes něj sesypala obrovská lavina, ale když mrak zmizel, byl tam chlap dál. (to byla pro mě dost ošklivá chvíle) A pak jsem ve velkým převisu mezi 1. a 2. led. polem objevil někoho, zřejmě tam visel ve skobách a buď dobíral nebo jistil, spolulezce jsem nenašel. Byl tam dlouho, asi 2 hodiny, už jsem myslel, že se mi to zdá, ale pak přišel Arnold a potvrdil, že ho vidí taky. Vůbec jsme se za to odpoledne sblížili, udělal mi "fertig" a kecali jsme.
Kluci lezli až do 7, od 5ti svítí do stěny přece jen chvílemi večerní slunce. (není to tedy "stěna věčného stínu") Dva přelezli ten nejtěžší práh a dělali asi lágr (to už je 5.) na konci 2. led. pole, které před tím rychle přelezli. Ostatní jsem viděl kolem čtyřky. Byl jsem venku až do 6, bylo zima, ale nádhera a hlavně, večer už nikde nejsou ty blbý lidi. Jestli polezou takhle dál, tak by to mohlo přece jen vyjít. Večer jsem zalez do krysí díry, venku bylo už -10°, ve stěně bude do rána určitě -20°. Škoda, že tam nemůžu bejt taky.
Večer jsem si ukous chleba a kousek čokolády, spočítal si, že jsem za 4 a půl dne sežral už 2 velký konservy, 1 paštiku, půlku bujonu, 1 a půl čokolády, ten tureckej med a 13 krajíčků chleba. Označil jsem to za nezřízené přežírání a chci to ještě omezit. Horší je to s kouřením, je to víc než 20 denně, ale když nežeru, tak můžu aspoň kouřit. Taky to zahání hlad.
13. 4. čtvrtek
Samozřejmě jsem v noci zas dlouho nemoh usnout, až když jsem si vzal prášek. Zbylo mi už jen 1 a půl tablety. Ráno jsem sněd ty poslední 2 krajíčky chleba z hospody, trochu polívky, čaj, čtvereček čokolády a kafe. Venku jsem zjistil, že je opět nádherně, ale barometr pokles. Šel jsem zas na Lauberhorn, na lyžaře už jsem sral. Ráno tu stejně ještě nebyli a do stěny je blbě vidět. Došel jsem nahoru a konečně pořádně uviděl Wengen, ovšem jen z ptačí perspektivy. Ale našel jsem tam i tu svou hospodu. Byl jsem tam až do 13 hod. Pak jsem šel dolů s konstatováním, že si musím udělat na pásku další dirku (teprv druhou).
Dole jsem snad poprvé za celou tu dobu pocítil ten pravý, vlčí hlad, kdy by člověk žral hřebíky. Tak jsem si chtěl něco lepšího udělat, ale pak jsem vynalezl nový způsob konsumace kočičího žrádla. Množství asi kávové lžičky, nekousat a polknout jako tabletu. Tak jsem to tímhle způsobem jedl, dokud se mi nezačalo chtít blít. Splách jsem to čajem a cítil se docela dobře. Kafe jsem si vypil na schůdkách a šel ke garáži, ale ve stěně se začly válet malý mráčky, viděl jsem akorát někoho na 1. led. poli. Tak jsem se sebral a šel k res. Grindewaldblick, je stranou, na kopečku, asi 5 min chůze, je teď zavřená, je po sezoně a odpoledne je tam liduprázdno. (jezdí sem teď už o hodně míň lidí, než když jsme přijeli) Leh jsem si tam na lavici a začal uvažovat, jestli bych neměl zítra zajet na Jungfraujoch. Peníze na jízdenku by mi Ursula jistě dala, tak bych je sem pak poslal. Už se sem asi těžko někdy dostanu a je to světoznámá věc. Mohl bych si zahrát na blbýho americkýho turistu (texasky, parádní rolák a foťák tu mám, akorát mě chybějí polobotky). Pak jsem se ale zastyděl, kluci se dřou a mrznou ve zdi a já si budu někam jezdit. Strávím 2 hodiny z hezkýho dne v tunelu při cestě tam a zpátky a nahoře budu stejně zas vidět kolem sebe spoustu blbejch lidí a moře hor, který stejně za dva měsíce zapomenu, jak se jmenujou.
Vždyť to znám, těchle pohledů jsem zažil dost a z vrcholu, na kerý jsem se dostal po svejch a ne z ňákýho blbýho jochu. Tak jsem si řek "Eiger, Monch, und Jungfraujoch - Scheisen Alle in gleichen Loch" a vysral se na něj taky.
V 6 hodin jsem se konečně sebral a šel dolů s odhodláním, že si po 6ti dnech udělám toho jídla trochu víc. Ale jako už tolikrát, všecko zas bylo úplně jinak.
Pomalu jsem se loudal kolem garáží. Z restaurace Eigernordwand vyšel Toni a zdálo se, že má naspěch. Předhonil mě, pak se najednou otočil, vrátil se ke mě a začal vytahovat z kapsy ňáký drobný, abych prej šel na pivo. Povídám, co blbne, že když budu na to pivo chtít jít, tak že mám svoje prachy a jestli mě chce pozvat, tak ať de se mnou. Tak jsme se chvilku dohadovali, pak se zřejmě něco rozmyslel a kejv na mě, ať s ním jdu do našeho Banhofoufetu. Zrovna, když jsme tam docházeli, tak se ze dveří vypotácel Norman, měl jsem dojem, že nás vůbec nevidí a odvrávoral někam ke garážím. Vevnitř seděli ostatní borci a se zájmem ho z okna sledovali. Byl tam s nima ještě Jurgen z Retungsdienstu a ten mi řek, že ňáký lyžaři našli pod stěnou ruksak, že mi ho později ukáže, jestli je náš, jinak, že ho dá policii. Tak jsme tam seděli, já si popíjel svoje pivo a marně se snažil rozumět Schwyzdytsch.
Vyptával jsem se na slavnou Wengenskou sjezdovku a zjistil, že je to ta, co jsem po ní šel dolů. Pak už borci začínali bejt v ráži, u vedlejšího stolu seděl personál a zrovna zády k nám kuchař. Tak mu Jurgen mým zapalovačem zapálil na hlavě kuchařskou čepici (musí bejt z ňáký umělotiny, protože krásně hořela). Personál ale kupodivu neměl pro naši zábavu moc pochopení, tak jsme se sebrali k odchodu. Venku mi Jurgen řekl, ať du s ním a ukázal mi ten ruksak (je náš, hned na vrchu byla rozsekaná obrovská piksla Ovomaltiny, kterou jsem klukům přivez z Zurichu). A pak řekl "a teď dem do jiný hospody, ostatní už tam na nás čekaj". Byla to zase Eigernordwand, ze který Toni tak spěchal, ale teď tam kupodivu seděl znova. Tam se to teprv rozjelo. Začínal jsem se obával průseru, tak jsem se snažil po tý hladovce pít co nejmíň. Byly tam i ňáký holky, jedna vytáhla ňákou mast a ukazovala jí ostatním. Tak jsem se vyptával co a jak a zjistil, že jí bolí achilovka. Tak jsem toho využil a odběh si do sklepa, kde jsem bleskurychle zhltnul 3 polívkový lžíce kočičiny (kupodivu bez následku) a strčil do kapsy 10ti Fr. bankovku a Ketazon. Ten jsem jí pak dal, ať tu svou mast zahodí, že je tadle lepší. Pak jsme šňupali tabák, hostinská furt něco nosila a sedala si střídavě několika lidem na klín (já bohužel mezi nima nebyl), pak jsem musel přeřvávat celou hospodu, protože zpívali "Nashledanou rodné údolí", ale vůbec ty ignoranti nevěděli, že to má refrén, což mě rozzlobilo, až jsem dosáh svýho a zpívali ho všichni (česky) se mnou. Potom ještě vlezl Jurgen na zeď, kde byly ňáký horolezecký dekorace a nasadil si tam na hlavu helmu, co tam byla pověšena a kouřil při tom doutník. To se ňák nelíbilo jinýmu borci, tak tam vylez po horolezeckým žebříčku za ním, až nakonec vyrvali z dřevěného obložení několik prken a zřítili se s rachotem dolů. To už jsem musel mít dost v hlavě, protože jsem okamžitě podruhý zasprintoval do našeho sklepa a vrátil se se svazkem skob, který jsme nechali dole, říkal Jurgovi, že měl blbej štand, že si tam musí dá aspoň 2, ale radši 3 skoby. Hostinský to kupodivu nevadilo, zábava pokračovala dál, když došlo k placení, tak jsem hrdě vytáh svůj desetifrank, samozřejmě si ho nevzali, ale aspoň jsem nevypadal jak somrák. Po zaplacení se ale stejně eště pilo dál a když jsem šel spát, tak sem se poprvé za celou tu dobu ve sklepě cítil dobře a hlavně jsem byl spokojenej, že jsem opět odsunul jídlo a že se dneska konečně vyspím.
Jo, to byly časy- naši elitní sportovci museli jíst kočičí žrádlo a chcípat v díře. Přetím rok žebrat o výjezdní doložky a devizovej příslib.Zkurvená komunistická doba....vzpomeňte i na to v pá/so
Jasně, dám to přečíst mojí babičce, která má důchod pár tisíc, polovinu nechá u doktorů a za léky a druhou ji stojí nájem a energie. Kdybychom ji nepomáhali, žrala by ty kočičí konzervy dnes ona. Tomu říkám pokrok. Tím netvrdím, že dříve to bylo super, ale jen se na to koukni z více hledisek. To, že se někdo může sebrat a vyrazit lézt na Egier kdy se mu zachce, je sice hezké, ale kolika lidí se to týká? Kdežto základní lidské potřeby a alespoň minimální sociální jistoty se týkají naprosté většiny naší populace. Komunisty volit nebudu, ale společnost, kde se sice každý může sebrat odjet si zalézt na Eiger, ale také se lidem nedostane ani lékařského ošetření a klidně tě nechají umřít v čekárně u doktora jen proto, že jsi neměl zaplacené to správné pojištění, se mi nelíbí a budu vždy proti.
Přesně to samý se ti může stát i teď. Chuť doktorů zajímat se o pacienta nezávisí na režimu, bohužel. Kdo byl slušnej, je slušnej i dnes, kdo nebyl ... škoda mluvit.
Může, ale teď už nemáš přidělenýho doktora dle obvodu, takže je tvoje volba, zda solíš na dřevo, nebo přes pojišťovnu, jestli se spokojíš s kokotem nebo si najdeš schopnějšího doktora atd. Né vždycky to jde, ale rozhodně je to víc na tobě než dřív.
Je to na tobě až do té doby, než dojde na finance. Platit si z důchodu léky, teplo a vodu ... raději nekomentovat. K čemu ti je super doktor, když nemáš na doplatky v lékárně? A k čemu je lidem svoboda cestování, když na to nemají? Kdo chtěl, mohl vyjet i za komunistů. Ale řekl bych, že dnes je mnohem více lidí, kteří by jeli, ale nemají na to, než dříve těch, co chtěli jet, ale díky režimu nemohli.
Super doktor je ti k tomu, že je dobrej diagnostik, rychle zjistí co ti je a předepíše ti jedny laciný generika který zaberou, místo aby tápal, nasazoval kdeco a ještě drahýho, protože je podmáznutej od výrobců těch svinstev. Anebo prostě jenom poradí co dělat, ne všechno je nutný léčit práškama.
To je lež a demogogický nesmysl. Za komunistů, chtělo vyjet moc lidí a vyjel zlomek promile. Pokud do toho chtění nepočítáš dobrovolný vstup do služeb STB a práskání okolí.
A tahle výprava se tam dostala díky čemu? Pokud to bylo tak nemožné někam vyjet, aniž bys sympatizoval s stb a práskal, jak se těchto šest dostalo v 78. roce na Eiger do Švýcarska?
Rozhodně nemohl vyjet každý, kdo chtěl a už vůbec ne kdy chtěl. Běžný občan mohl dostat devizový příslib (pravděpodobnost velmi malá, neco jako výhra ve sportce), nebo si koupit zájezd ( o něco větší, ale taky malá).
To platí i o nereprezentačních horolezcích.
Větší možnosti měli sportovci. Horolezci mohli občqas vyjet na pozvání ze zahraničí. U všeho tohohle bylo podmínlku nemít politický škraloup a ten se dal získat dost snadno.
V sedmdesátých - osmdesátých letech jezdili reprezentanti dvakrát do roka, o způsobu jak se toho dosahovalo něco vím a možná časem napíšu, je to na slušnou povídku.
No a ten výjezd taky nebyl bez problému. Jedna moje kamarádka jela do Jugoslávie s klukem, o kterém někdo udal, že chce emigrovat. Chytili je na hranicích v Bratislavě.
I když to udání byl nesmysl, zavřeli je a byli rok ve vyšetřovací vazbě. Nic jim neprokázali a museli je pustit, ale ta holka to odnesla dost těžce na zdraví.
Promiň, že to tak píšu, ale jsi kus vola. Když nemáš o něčem ánung, tak radši na toto téma neotevírej pusu. Do normálního zahraničí se dostala za komunistů jen hrstka lidí, z naprosté většiny prověřených a loajálních k režimu. Do Julek v Jugošce jen o něco víc. Takže my ostatní jsme jezdili do omrzení na Balkán a na Slovač, někteří za pomoci bramborových razítek a pokoutních azbukových psacích strojů na Kavkaz a do Fanských hor. I když jsem doufal, že budou jednou komunisti pryč, vlastně jsem ani nevěřil, že se do Alp někdy podívám, anebo aspoň že je zahlédnu ze Šumavy. To se taky nesmělo.
K tomu se dá dodat jen jedno - kdo byl schopný, zařídil si to. A to i bez toho, že by donášel na své okolí. Jestli jsi jezdil do omrzení na Balkán, byla to tvoje chyba, ne systému.
Hele, a můžeš mi říct, jak? Pokud tedy za schopnost nepokládáš vstup do KSČ, SSM nebo Pionýra, socialistickou společenskou angažovanost, udávání kolegů v práci nebo ve škole, vyčištění příbuzenstva od emigrantů a nepřátel režimu a podobně? (Buď jsi senilní, že už v paměti selektuješ jen to dobré, nebo hloupý mladík, který poslouchá na schůzích oranžových a rudých.) Fuj, ty jsi mě zase nakrknul...
Hele ty mladej génie. Nenapadlo tě, že kdyby tato šestice patřila k STB, donášela, nebo byli pouze ve straně, že by neměli problémi sehnat prodloužení doložek a že by tam min. měli co žrát? To že ti nadevše vyhovuje dnešní kradokracie, jen vypovídá o tvých morálních hodnotách a na tyto stránky to rozhodně nepatří.
Jo jo, to mi povídej. Morální hodnoty a horolezci. A že jste si dali ocenění zrovna Bémovi? Asi máem každý ty hodnoty někde jinde :-)
A co se týká té šestice a stb, tak asi čteš špatně. Co já s tím? To psal Petr Jandík. "Za komunistů, chtělo vyjet moc lidí a vyjel zlomek promile. Pokud do toho chtění nepočítáš dobrovolný vstup do služeb STB a práskání okolí.". Já se jen zeptal, jak se tam tedy dostala tato šestice. Rád věřím, že neměli s bývalým režimem nic společného. Ale zároveň to vyvrací Petrova slova. Nijak se nezapletli a přesto si na hory vyjeli. A co další výpravy? Nebylo v 80. letech výprav několik, včetně například K2 a Mount Everestu?
Asi nemohl vyjet každý nýmand, to je pravda. Ale jak je vidět, tak schopní mohli.
V komentáři, který cituješ jsem měl na mysli obyčejné, ničím zvláštním nenadané občany. Lidi, co chtěli lézt prvovýstup v severním Eigeru byli jiná liga, vrcholoví sportovci a pro ty se nějaká možnost najít dala. Buď byli reprezentanti, nebo se našel nějaký přímluvce a tak podobně. I pro ně to muselo být problematické. Dneska je to jen o ceně dopravy. Na Eiger se může jet zabít kdo chce a kdy chce.
Já v té době žil. A měl jsem se dobře. A nepráskal jsem ani jinak nespolupracoval. A mám se dobře i v době dnešní. Akorát rozdíl je v sociálních jistotách. Mě je to úplně jedno, jaký je režim, schopní se budou mít dobře za každého režimu. Ale pro většinu je toto státní uspořádání nevhodné. Stačí se podívat na to, kolik lidí levici volí. A bude volit. Komunismus nebyl to pravé, ale kapitalismus také není. A přichází na to už i v celé Evropě, stačí se podívat na nařízení a regulace v EU.
za komunistů vyjet za západ bylo opravdu něco jako výhra v loterii. Já byl s rodiči v Rakousku v r.83,a to až asi na 10.pokus, kdy po předchozích 9 nezdarech otci někdo poradil, at nežádá o výjezdní doložku pro celou rodinu,ale at někoho nechá tady. Jako zástavu.Takze jsem jel jen já a sestra zustala doma. A stejně ty kontroly na hranicích si pamatuju a bylo to pěkně ponižující. A to jsme nešli na osobní prohlídku jako jiní nešťastníci.
ty seš ale vůl. A jak, prosím tě, poznáš ty laik, jestli tenhle doktor je dobrý, nebo ne? Já automaticky předpokládám, že doktor své práci když ne rozumí, tak aspoň chce pomoct. Z vlastní zkušenosti ale vím, že je to jeden z deseti. V nejlepším případě. To na režimu vůbec nezáleží. A že si mě podali policajti na služebně, jen proto, že jsem šel celý v černém ani nemluvím.
Já zas neznám nikoho, kdo by měl problémy před 89. Padesátky opravdu nepamatuju. Ale kdo slepě obhajuje současnost, nevidí si do pusy.
Když se vrátím k lékařům, to vážně nezávisí na režimu. Vol si koho chceš, ale věz, že Schwarzenberg žil za války z peněz nuceně nasazených strejda byl hocšajba u fašistů a dnes restituoval Orlík i další protiprávně. Babišův největší byznys je z tvých kapes dotované MEŘO, lidovci s těmi nakradenými majetky, co prosazují k restituci, o tom nemá cenu se ani bavit...
Rozhodnutim strany doktor se specificky rika(lo) lidem s titulem RSDRr, .. i kdyz teda jak nektery jedinci dokazali prolizt medicinou muze byt taky namet k zamysleni.
A že si babička nepořídila za komančů byt. Nemusela by teď platit ten nájem... Ahá ono to s těma bytama totiž nebylo tak růžový, ale to ty už vidět nechceš co? A co to plácáš o tom zdravotnictví? Zrovna včera jsem byl asi po deseti letech v nemocnici, nic vážnýho, ale změna k lepšímu oproti komančům je taky vidět, tak nás tady neval těma kecama...
Proč hned vlastní byt? Třeba všechny družstevní také nejsou osobní.
A dnes je to snad s byty lepší? Jestli říkáš pokrok tomu, že si mladá rodina vezme hypotéku a na 30 let se zadluží, tak to pak možná ano. Se ještě budeme divit, kam jsme to s tím kapitalismem dotáhli. Ale to už sem fakt nepatří, tedy na toto téma končím..
Ano, je to pokrok. Za komunismu lidi bydleli třeba tři generace v jednom dvoupokojáku a zoufale čekali, až jim byťák přidělí větší byt. Jinak to legálně nešlo. V pořadníku se různě předbíhalo a čachrovalo s pořadím. Třeba rodiče mé ženy takhle čekali 20 let.
Dneska si na byt našetříš, půjčíš, zdědíš peníze nebo zdědíš rovnou byt. Nebo si na něj vezmeš hypotéku. Nebo si ho jednoduše pronajmeš. Nebo když jsi sociální případ, tak můžeš zažádat na tom byťáku a doufáš, že na Tebe vyjde pořadník.
Kubo, možná ti ušlo, že nejsem zastánce politického režimu, který tady panoval, ale jen že neosuhlasím s tím, jak dnešní společnost funguje a jak všemu vládnou peníze. A ještě ke všemu jak se peníze buď rozkrádají, nebo tečou přes různé korporace do zahraničí. Jen jsem na začátku zmínil, že minulý režim byl pro lidi lepší co do sociálních jistot a péče. V co se to potom zvrhlo je už jen ukázka místní diskuze, kde lidi nepřemýšlejí komplexně, ale vždy jen vytrhnou nějaký fakt nebo pár slov z celku, takže to vyzní jinak, než má. Nic víc. Je fajn, že můžeme cestovat, zrovna zítra si vyrážíme na pár dní zalézt do Španělska. Ale zkus se na svobodu cestování zeptat třeba na Ostravsku. Na každého, který se raduje, že si může v prosinci zajet k moři, připadá několik desítek těch, kteří se bojí, že přijdou o byt, nebo kteří nevyjdou s důchodem, protože náklady na přežití jsou nad jejich síly. Zkus se zeptat na názor třeba ráno pošťačky, až ti přinese poštu. Nebo pokladní, až si půjdeš někam něco koupit. Ale ono stačí se podívat na slavnou důchodovou reformu a podívat se, kolik vychází důchod a kolik životní náklady. Z čeho bude ten stát žít? A z čeho lidi, co dostanou méně, než potřebují? Už teď jsou tu stovky exekucí, osobních bankrotů a krachů. To jsme to s tím kapitalismem dopracovali. Teď to ještě jde zvládnout, ale co za 30 let? Hlavně že budeme moci cestovat podle libosti.
Padl tady příklad s bytem. Tak jsem uvedl, jak byl nesmyslný. O denní politice jsme se bavit nechtěl a o srovnávání komunismu / kapitalismu už vůbec ne. To má naprostá většina lidí srovnané v hlavě. Kdo nemá, doporučuji navštívit těch několik málo socialistických zemí, které ještě na světě existují, a nějakou dobu tam žít. Anebo se aspoň zeptat rodičů, jak se jim žilo.
Turistické cestování je jenom taková zbohatlická libůstka, ale podmínky pro otevřené cestování jsou velmi důležité - můžeš se volně pohybovat, můžeš v extrémním případě opustit tuto zemi natrvalo, ale můžeš se taky odstěhovat a vracet se sem bez obav, můžeš si najít práci za hranicemi a můžeš zaměstnat cizince ve své firmě, můžeš dovážet nebo vyvážet schopnosti, zboží, služby... Když budeš horník na Ostravsku, můžeš jezdit každý den makat do Polska, když budeš číšník z chudé vesnice na Chebsku, můžeš makat v Bavorsku. Atd, atd... Můžeš v cizině studovat (nejen vysokou školu, ale klidně obyčejný učňák), můžeš poslat svoje děti na zkušenou. O to nás všechno komunisti okradli. Kapišto?
Jako rodilý ostravák žiji v té "chudobě", a když já šetřím např. výběrem vhodných potravin, abych si ušetřil na cestování a koníčky, tak ti nejchudší (hlavně duchem), kupují nesmyslně drahé oslazené vody, nesmyslně drahé hadry, mobily a co já vím co ještě. Stačí se podívat v sámošce, co mají lidé ve vozíku a co mají na sobě... Takže se mi tvé vyjádření moc nezdá.
ale to je úplně v pořádku že "vládnou peníze". to je totiž, ať se to líbí nebo ne, jediné měřítko hodnot na kterém se všichni shodneme. to, že pak někdo má na žebříčku hodnot vejš novej telefon nebo jánevimjakou píčovinu a druhej třeba barák´, třetí úspory na důchod a čtvrtej třeba lezení (a nic jinýho i za cenu žraní z popelnic) je naprosto v pořádku, podstatná je ta svoboda dělat si co se komu zlíbí.
tak to tam dneska hoďte ať to tak ještě chvilků zůstane. díky. konec agitace.
Jo, vhoďte to tam. A hlavně nepropadněte deziluzi jako já teď, kdy si dělám revizi hlasování PSP v minulým volebním období a zjišťuju, že (ač jsem se považoval za pravicovýho voliče) se můj názor nejvíc shoduje s hlasováním ČSSD, na druhým místě s komárama.
smutná je volba mezi levicí a ultralevicí kdy se volební hesla smrskla na "my krademe míň než voni". pro sebe jsem to vyhodnotil tak, že se jako pravicovej volič přestávám chovat konstruktivně a racionálně, aby se strany co se chvástají pravicovostíchytli za nos a přestaly se podbízet lumpenproletariátu. to, že je to letos ztracený je bohužel fakt.
viz http://finmag.pe nize.cz/kalei doskop/268814-jak-a-proc-vo lime-odpovedny-pris tup-k-volbam-znicil-ces kou-pravici (pochopitelně bez mezer)
Je smutné, když si pleteš příznivce a voliče KSČ s lidmi, kteří si myslí, že určité sociální jistoty by měly mít přednost před neřízeným kapitalismem, který vede k úpadku společnosti.
Moje matka (babičky mých synů) prodala při odchodu do důchodu firmičku, kterou po revoluci vybudovala jednomu z bývalých zaměstanců. Bydlí s mým otcem ve vlastním a splaceném RD, který jsme s rodiči v devadesátých letech stavěli. Otec ho splatil díky tomu, že konečně mohl dělat co uměl a ne to co mu strana ve které nebyl dovolila. Mají zahradu, chodí na houby, pěstují si zeleninu, chovájí kačeny, ovce... a jezdí vlastním levným autem. Starý čásy výjezdních doložek, studia jen pro děti dělníků a tuzexových bonů stály za hovno
Celkem oser, co se tady někdy řeší... To už neustálý handrkování se o mg na písku mě nepřijde tak ujetý. Jinak díky za každej článek, nejde se asi zavděčit všem, ale tak už to je.
Mohl by mi někdo vysvětlit souvislosti a vztah pobytu ve sklepě a žraní konzerv pro kočky k lezení? Zatím už víme, že nějaký chlápek, co si léčil zápal plic a neměl co jíst, koupil za poslední prachy cigára, ale co to má společného s lezením nebo horolezectví??? Docela by mne zajímalo, zda by MUDr. Petr Jirko se zveřejnění souhlasil, kdyby ještě žil. Pokud znám historii této výpravy dobře, tak Jirko se lezení ani nezúčastnil, dva tam zůstali, jednoho sundavali vrtulníkem s těžkými omrzlinami a dva se stěží dostali dolu. To je nějaký zvláštní druh masochismu vyhledávat ty neúspěšné, hrabat se v tom a pak se o to vše dělit s ostatními? Už tady ta otázka jednou padla. Píšeš "pomalu jdu po stopách těch, kteří nedolezli a povídám si s nimi..." Co máš z toho, když ti někdo vylíčí, jak selhal, nebo jak mu tam umřeli kamarádi? Možná, že kdybychom znali tvoji motivaci a důvody, koukali bychom se na ty zápisky jinak. Nejsem sám, komu se tento deník tak úplně nezdá, hezky to napsal u třetí části Martas.
Fakt by mne zajímalo, zda by autor se zveřejněním souhlasil. Pokud deník a zápisky existují už od roku 78 a za života autora se nikdy nic z toho neobjevilo, dost o tom pochybuji. A asi raději nepátrat po autorských právech a svolení od jejich dědiců, co?
Autorce a šéfredaktorovi by se měl udělit zákaz publikování na několik let.Jejich dětem neumožnit studovat a Lezci zkomplikovat působení, vždyť tak neomluvitelné odklonění ideologického obsahu od horolezectví jsme už dlouho neviděli.....
Život je volba.Lézt, nelézt.Číst, nečíst.Volbu nechte i Lezci, ať si může publikovat co chce.Třeba mě to baví, a moc.
P.S. Mám dojem, že některé anonymy poznávám i z jiných diskuzí na jiných stránkách, např. o kolech.Pár takových neuvěřitelně produktivních kokosů se tam taky vyskytuje a jsou si způsobem argumentace velmi podobní.
Jirko, někdo je zaměřený na výkony a čísla jiný to má jinak. Jdu po příbězích, které (ještě) nedostaly prostor, z mnoha důvodů, není třeba rozepisovat, dostali bychom se do debaty, která nemá s publikováním deníku nic společného.
Doktor byl členem týmu, není horolezec jen ten, kdo zapíchne vrcholovou vlajku...
Trápí tě, zda by souhlasil se zveřejněním a přitom ti nepřijde divné, že svým neuctivým vyjadřováním posmrtně ubližuješ daleko více.
Doktor byl horolezec, na Eiger ne(vy)lezl, protože byl nemocný, to se stává. Přežil. To je fajn. A nebude-li jeho syn (S JEHOŽ SVOLENÍM JE DENÍK PUBLIKOVÁN - DOPÍŠI DO ÚVODU)příliš otráven vaším štěkotem, budu mít k dispozici i další materiály z jeho lezeckého života.
A víš, co si myslím, že být slušným člověkem je (bylo) daleko větší hrdinství než kdejaké poplácávání se po ramenou na vrcholu dobytém za každou cenu... Prostor si žádají i jiní, nejen vy, nejlepší z nás;-)
A ještě k potomkům, synové Dietera Smejkala i MUDr. Petra Jirků jsou rádi, že se památce jejich otců - i touto formou - někdo věnuje...
přeji příjemný den, Petra
Díky. Fakt to nebylo nic proti tobě osobně, i když to bylo psané možná trochu ostřeji. Hodnoty máme úplně jiné, tvoje myšlení a ostatní aktivity (dobrovolnictví, adra... tedy pokud jsi to ty) jdou úplně mimo mé chápání, ale uznávám, že i takovéto lidi naše společnost může potřebovat.
Ty děláš, jako kdybys na tom nebyl stejně. Jen to přiznat. Nebo fakt nejsi? Třeba ne. Napiš nám, kolik hodin máš odpracováno jako dobrovolník u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů nebo v ldn? Nebo kolik máš adoptovaných černoušků či dětí z Bangladéše? Pokud žádné, jsme na tom stejně. Tvůj postoj je stejný, jako můj, nechápu, co řešíš.
No nějak mi pořád chybí ty hodiny a podporované děti :-) Objektivně rozhodují fakta. Vše ostatní jsou subjektivní kecy. Takže kolik? Nestyď se, není za co :-)
Na pokracovani se tesim.. doufam ze vlastnici puvodnich materialu zdejsi diskusi bud nectou vubec nebo ji berou s velikym nadhledem.
Mozna dalsi clanky jiz bez diskusi..?
Mě to tedy připadá dost zajímavý a rád si přečtu něco o tom jak se kdysi lezlo a cestovalo v cizině nebo u nás. A že to nedolezli? No a co? Tys dolezl 100% všeho do čeho si nastoupil? Když Tě to nezajímá tak to nečti, takovou svobodnou možnost zatím máš. Po neděli už to může být jinak...
Prý za to může režim, ale kdo byl v Chorru, určitě potkal pár Čechů, co taky vrazili všechny prachy do lezení a chybějící prachy nahrazovaly kontejnery za supermarketem s potravinami, co byly na konci data spotřeby.
Kdo chtěl jezdit do hotelů, mohl dřív a může i dnes. Kdo kritizuje, jak sockovali v sedmdesátém něco, řekněte mi, kolika z vás by zaměstnavatel dnes dal dva měsíce placeného volna na lezení?
Drobna oprava - kdyz nekdo >drive< chtel jezdit do hotelu, tak jaksi nemoh.. v dusledku kurzu koruny k zapadnim menam a legraci jmenem devizovy prislib.
K namitkam ze tenhle clanek neni o lezeni - rozhodne neni o tom jak lezeni vypada dneska, spise je to takova exkurze do davnoveku.
Asi tezko chtit po lidech kteri to nezazili aby to chapali.. ci aby pocitovali souzneni.
no vzdyt jo, a tady se zase doktor hodne uskrovnil, aby mohl na Eiger. Doma by žral jak zjednanej a pivo by si taky neupřel
Ale jezdil by jen na vikendy. Jenze vysvetluj to dneska nekomu. Tehdy ani zápaďáci nelítali na víkend lezt na druhou stranu Evropy. Lezecké auto byl otřískanej VW busik a ne jako dnes Caravelle s Wifi a nezávislym topenim. Lezlo se v texaskách a ne v kalhotech za 2000,- Kurnik, vzdyt existuje internet, kde se da kouknout, jak to ve stejne dobe vypadalo jinde.
Sláva, tak se na ten net podívej pořádně. Meleš úplný kraviny.Kdo byl schopnej mohl vyjet...ty jsi vůl. Např. Bernd Arnold / víš, kdo to je? / dostal doložku na třetí pokus- po 4 letech! V té době určitě jeden z nejlepších lezců na světě. Srovnej co dělali US stonemasters a jak cestovali za lezením čeští, ruští a polští lezci.Přečti starý Rakovi knížky třeba o Nandá Déví, jak posledních 14d expedice měli k jídlu jen hrášek v konzervách. Já byl malej kluk, když se jelo do Jugošky, ale dobře si pamatuju, že mohla jet jen půlka rodiny, protože si svině komoušský mysleli, že tady z toho místního ráje zdrhneme. Možná by ses měl na pár týdnů přestěhovat do Koreje/ pozor, do té více na sever /...
odpovídáš na něco, co tu nikdo neřekl. asi máš toho nesmrtelného v nicku navíc.
Ale když už jsi začal s tím BA. Teď může a nejezdí. Dokud nemohl, představoval si, že o něco přichází. Pak to ozkoušel a zjistil, že to nejlepší má stejně za barákem. Stejně jako my.
A že cestovali Američani po světě? To mě má jako přesvědčit? Třeba museli kvůli sponzorům? Něco jako když zas jiní před několika lety vycestovali na grit. Každopádně opačným směrem je to dodnes pruda: žádat o vízum, napsat, v jaké partaji byl můj dědeček, platit za vízum, prokázat, že mám určité množství dolarů na den a v NY se bát, že mě obratem vyhostí, aniž bych viděl něco jiného, než tranzit? Proč nenadáváš dneska na kapitalismus volného trhu?
Aha. Chapu, ty vlaste vis nejlip co vsichni ostatni chtej a nechtej. A urcite vlastne nechtej cestovat za hranice, jen to sami zatim nevedi.
A s tou USA zas tolik neprehanej. Znam asi 40 lidi co do USA alespon jednou leteli, a nikoho nevotocili zpatky. Ale dal muzes cintat pentli, jak je to desne nesvobodny, kdyz musis zadat o viza.
Byl jsem v USA předloni. Vyplnil jsem ESTu, zaplatil 10 doláčů a žádnej problém jsem neměl. No pravda, přílet do SF měl zpoždění. Kapitalismus funguje zatím nejlíp z toho, co jsem zažil, i když nic není dokonalé. Je potřeba vidět poměr těch problémů k celku.
Za totáče jich bylo podstatně víc.
Nehodlám komentovat a srovnávat zdravotní péči kdysi a dnes, to mi nepřísluší, ale když někdo dokáže konkrétně napsat: „Kdo chtěl, mohl vyjet i za komunistů.” tak je buď naivní, nebo zcela neinformovaný anebo cílevědomý lhář. Tu dobu, kdy se vyplňovaly žádosti o výjezd do kapitalistické ciziny, kde muselo být v žádosti doporučení nejenom z práce ale třeba i od domovní důvěrnice pisatel asi nezažil - maximálně si někde něco o tom přečetl a třeba nepochopil. Nikdo prakticky tenkrát nikam nejezdil. Už vyjet do Titovy “polokapitalistické”Jugoslavie bylo značně problematické. A kupodivu i zájezdy do Sovětského svazu, země našich tehdejších bratrů a přátel byly podobně komplikované, takže se tam nedalo individuálně vyjet. A tak na nějaké individuelní cestování zbývalo pár “spřátelených” zemí - to byly země socialistického tábora. Situace tenkrát a dnes je nesrovnatelná a ten kdo tvrdí opak je buď demagog nebo hlupák. Obrovský počet lidí z horolezecké sféry dnes brousících nejen po celé Evropě dokazuje něco úplně jiného – něco o čem se tenkrát horolezcům ani nezdálo.
Ze si vetsina lidi mysli ze svet zacal az s jejich narozenim..a ze to co bylo predtim nestoji za pozornost.. to uz vedeli ve starym Egypte? nebo v Sumeru..? ;-)
Nekteri z toho MOZNA vyrostou..
mohl ... do hotelů - bylo napsáno. Což ani tehdy ani dnes předpokládám nedělá nikdo ze zdejších čtenářů. Takže je to zcela akademická debata. Je prostě v nátuře nadávat na všechno. A je móda nadávat na vše před 89. A největší antikomunisti jsou obvykle ti, co se hodně angažovali
Milý anonyme
není to akademická debata, aspoň ne pro mne. Doba před rokem 1989 je kritizovatelná a to právem, protože to prostě stálo za houby. Nevím nakolik jsi tu dobu sám prožil, ale byla to dost hrůza. Budu komentovat jenom tuto dobu ohledně sféry horolezectví. Běžný člověk nikam do zahraničí nejezdil, nedostal ani povolení a ani neměl dostatek peněz. Neměl peníze na jakýkoliv materiál takže se doma šily větrovky, sloní nohy a spacáky, které na trhu prostě nebyly. Ještě dalších deset let jsem používal větrovku kterou jsem ušil doma na koleně - a ta visí stále v mé horoskřínce. Karabiny se kupovaly pod rukou od hasičů, byly železné a když někdo sehnal někde karabinu hliníkovou tak byl prostě mezi lezci králem. Lana se kupovala v bývalé DDR, podobně jako smyčky anebo se zažádalo v horo - oddíle a možná ? , že člověk jedno lano přiděleno dostal. Místo lezeček se ve skaláku používaly bačkory. Když už někdo „organisovaně“ někam vyjel určitě nespal v hotelu, na to peníze prostě nebyly.
Mám tady psát dál?
Tehdejší doba a doba dnešní jsou absolutně nesrovnatelné. Když někdo tvrdí, že se dalo i tenkrát jezdit do zahraničí tak je buď neinformovaný naivka a anebo cílevědomý lhář.
Myslím, že tomu anonymovi nemá smysl odpovídat, protože je opravdu buď hlupák, nebo z nějakého důvodu záměrně zkresluje.
Snad mají ty odpovědi smysl kvůli jiným.
Absurditu těch odpovědí si člověk snáze představí, když si uvědomí, že se možná baví s placenou bolševickou pastelkou - ona za to bere žold, kdežto vy (sakra - vlastně my!) odpovídáme zdarma. Jak u blbejch.
petra jsem měl možnost poznat osobně. v roce 88 jsem jej potkal na ruzyni. šoural se letištní halou bez bot jako by nechumelilo :-) právě se vrátil z výpravy na mt.mckinley. byl to bohém. jeho deník z téhle výpravy jsem kdysi slyšel předčítat v rádiu. rád bych si ho přečetl i tady....
V těchto komentářích zaznívá mnoho emotivně a ideologicky laděných výlevů.A tento úhel pohledu nezbytně vede chybným závěrům. Primární problém byl v tom, že bolševický režim nepřál cestování jako takovému, ať už na západ nebo na východ. A to proto, že zcestovalý člověk získal větší rozhled, začal srovnávat a přemýšlet kriticky a bylo nebezpečí, že přestane uznávat vedoucí úlohu KSČ, jak se tehdy říkalo.
Ani členství ve Straně nebylo zárukou nějakého výjezdu. Žádost o Výjezdní doložku totiž musela být podepsána ředitelem zaměstnavatele a ten k tomu žádal řadu podpisů jiných, aby nemusel nést tíhu odpovědnosti sám (předposranost). To byl mimo jiné podpis přímého nadřízeného; vedoucího úseku;osobního odd.a odd.Zvláštních úkolů; ROH aj. Když ti to takový "zvláštní úkol" nedal tak bylo vymalováno. A pokud byl někdo angažovaným členem KSČ nebo SSM nebo dokonce funkcionář, tak to nedal určitě, protože takový člověk ledacos věděl a mohl to vykecat nepříteli. Byla to samozřejmě paranoia, protože to co věděl nějaký předseda SSM z Horní Dolní stejně věděli všichni, ale dalo se to použít např. jako zástěrka závisti, protože "zvláštní úkol" nesměl z principu cestovat nikam.
Ani to slavné cestování do SSSR na bramborové razítko nebylo nic jednoduchého. Člověk dostal Svididělstvo, jakousi obdobu výjezdní doložky a musel se po příjezdu přihlásit na OVIR (Otrjad viz i registracii inostrancev). Pokud chtěl pokračovat např. do Pjatigorska tak musel na Oviru v místě Priglašenija požádat o vízum. To trvalo několik dní a nezaručeným výsledkem bylo razítko do Svididitělstva a rukou psaná poznámka "razrešan Pjatigorsk". A v Pjatigorsku opět zajít na místní OVIR a přihlásit se.To ovšem vůbec neznamenalo, že můžeš sednout do autobusu a odjet těch pár hodin na Kavkaz. Kdykoliv tě mohl zastavit GAI a bez udání důvodů poslat zpět nebo i zavřít. Inostraněc, eto čelavěk opasnyj!A nedej Bože, aby se ti něco stalo a skončil jsi v jejich nemocnici. Mám s tím osobní zkušenost a při vzpomínce se mi dělají pupínky. Zatímco když na cestě do Alp člověk překročil celnici, tak se ocitl ve svodném světě a v rámci zákona si mohl dělat co chtěl. Riskoval ovšem, že po návratu bude několik týdnů trpět depresí.
Sehnání "Výjezdní doložky" nebylo jednoduché, ale nikoliv nemožné.A rozhodně nebylo nutné být členem u komančů nebo žalobníčkem u STB. Samozřejmě, že pokud jsi chtěl jet do Mnichova a očumovat obchody na Marienstrasse, tak jsi jí nedostal.Pokud ale byla tvoje žádost podpořena doporučením mateřského HO, OV ČSTV, krajským nebo ještě lépe Českým hor. svazem s poznámkou, že pokud nepojedeš do Chamonix tak se zhroutí socialistický alpinizmus a tělovýchova vůbec, tak si to málokdo troufl zamítnout, protože jednak nevěděli a zejména byli předposraný.Odpovědnost za to povolení byla v jejích očích rozložena na ty doporučení. A kromě toho, zrovna tak jako dnes, ne všechny úřady byly stejně "tvrdé a uvědomělé". Když někde sedí nějaký pitomec, tak je to neprůstřelné i dnes a nemusí k tomu být žádný stranický úkol.Žádat o povolení na OBÚ Chomutov nebo Kladno je velký rozdíl ve stupni šikany a naděje na úspěch. To co jsem zažil Stavebním úřadě Vamberk by vydalo na ilustrovanou brožuru od Jiránka.Dříve se takový úředníček alespoň bál, že ho Strana klepne přes prsty, ale dnes se nebojí ničeho.Rozhoduje se pouze na základě své ješitné blbosti a z ní pramenících emocí.
Předchozím odstavcem chci říci, že některé Pasovky byly našincům docela nakloněné (např. Lbc) a docela to šlo. Přes liberecké oddíly bývaly organizovány svazové zájezy, protože to tam nejsnáze prošlo.
Objektivně ale není pravda, že to tenkrát bylo jednoduší než dnes. Zdolání té bariéry (nic jiného to nebylo)trvalo několik měsíců,byl to čas a práce která snadno mohla přijít nazmar, a ty peníze člověk musel sehnat stejně, jenže načerno. A stejně tam pak byl daleko větší žebrák než dnes. Dneska když se Špicál na Koupáku v Sedmihorkách rozhodne, že pojede s kámošema na Eiger, tak druhý den zabalí a večer jede. Problém s cestováním do Ruska trvají a navíc to začalo být drahé.
Pozor na vzpomínkový optimizmus, který ledaskomu zatemňuje mysl.
Milan
Není pravda, Michele Beránku, že se z NDR vozila lana. Naopak je pravda, že se do Saska pašovala česká lana a prodávala v kurzu 1:1 Od nich se do Čech vozily smyčky a na tehdejší dobu skvělé karabiny. V sedmdesátých a osmdesátých letech u nás na hasičárnách nikdo nelezl. A jestli jsi ten Beránek, kterého já myslím, tak to ani nemůžeš vědět, protože jsi od r. 68 v Basileji.
Milan
Pro úplnost a později narozené bych měl ještě napsat, že držení na černo koupených marek nebo dolarů byl tehdy trestný čin, který se jmenoval: "Narušování devizového hospodářství socialistické vlasti". A když je někomu cestou ven našli, tak byl jasnej. Ani cestou zpět to nebylo bez problémů, např. pokud jsi vezl matroš na který jsi oficiálně neměl. To se vysvětlovalo těžko,protože ostražití soudruzi na čáře byli bdělí a dávali pozor aby se nikdo za své peníze neobohatil na "náš úkor".
Milan Doubner
TAKOVÁ BYLA DOBA, TAK POZOR S TOU NOSTALGIÍ A CHVÁLOU STARÝCH ČASŮ. CESTOVÁNÍ DO RUSKÝCH HOR BYLO V MNOHA OHLEDECH SLOŽITĚJŠÍ A RISKANTNĚJŠÍ NEŽ DO ALP, ZEJMÉNA PROTO, ŽE V TOM NEBYL ŽÁDNÝ ŘÁD. MOHLI SI S TEBOU DĚLAT CO CHTĚLI. ANI POHYB V TĚCH HORÁCH NEBYL JEDNODUCHÝ, MIMO JINÉ MUSEL SEDĚT POD KOPCEM JEJICH NABLJUDATĚL A VYSÍLAČKOU HLÁSIT DO LÁGRU CO DĚLÁŠ.
Milan Doubner
On ten devizák zdaleka nebyl jedinou možností jak se dostat ven. Další možnost byla stát se účastníkem zájezdu pořádaného horolezeckým svazem nebo na pozvání (většinou alespoň částečně fingované) nějaké věrohodné organizace např. Alpenverienu. Devizák, to bylo 220 později 240 US na 20 dní. Za to se nedalo cestovat a žít, ale bylo to alespoň něco. Na zájezdu jsi dostal cca 100 DM, ale potřeboval jsi nejméně 500 - 600 DM. Když jsi jel na pozvání, tak z hlediska našich úřadů se o tebe měli postarat oni, také to museli do toho pozvání napsat. Z hlediska zvoucí organizace jsi se měl o sebe postarat sám, protože dost na tom, že tě pozvali. Takže sehnat peníze nějakým nelegálním způsobem byla holá nezbytnost.
Milan Doubner
Maš pravdu Milane, moc toho o době po roce 1968 psát nemohu, tak akorát co se člověk doslechl, od kamarádů a pod. Ale ty doby před byly poznamenány tím o čem jsem tady psal. Ten co psal o hotelích ne,má ani šajnu.
Škoda, že se už nemůžeme sejít u Tebeb na Suškách, tam to bylo fajn - a správná nostalgie, když se člověk podíval mezi staré známé tváře kolem sebe.
Měj se.
M.
Ahoj Michale, rád tě "vidím". Co že jsi nebyl v Příhrazech na srazu? A Ivan také ne.
Ale k věci. Nechtěl jsem se tě dotknout osobně, tvůj komentář vystihuje atmosféru té doby přesně, až na nějaké faktické chyby. A to mě přimělo reagovat, protože dnes kde kdo, bez znalosti věci, komentuje kde co a já to nemám moc rád. Lezení byla v podstatě pro okrajová záležitost (kromě nás), ale ono nebylo nikde nic. V "Zelenině" bylo cca pět druhů zboží, brambory, mrkev, kyselý zelý, variabilně sezoní ovoce. Mandarinky jen týden před Vánoci a nedali ti více než 1 kg. To už si dnes nikdo nepamatuje, ale o to více "zasvěceně" kecá.Peníze znamenaly mnohem méně než dnes, protože za ně nebylo co koupit.Měj se dej o sobě vědět. Milan Doubner
Milane, já jsem sám měl lana z NDR, byla o něco lepší, než z KLuty Dvůr Králové. Měli takový hodně gumový půlky a ani jedenácka nebyla úplně špatná. Bylo to cca kolem roku 80.
Ale jo,já neříkám, že neexistovalo. Jenže to byl dost vzácný jev, hlavně proto, že tam nebylo k sehnání. Jinak by Sasíci ty naše tak ochotně nekupovali. Oni i ty jejich karabiny byl dost problém. Nedostatkové hospodářství mělo svá špecifiká. Také jsem ten špagát jeden čas měl a dost se to zamotávalo.
Milan
V Drážďanech se prodávaly tři karáble na osobu (pokud vůbec byly) a smyčky, modrej drát, červenej drát. No pak ty licny. Taky měli semišový lezečky a popruhovej prsák.
Víc se toho dalo sehnat přes německé kámoše a vyhandlovat za u nás domadělané.
Tehdy se fakt nepřemejšlelo, jestli lano Tendon, Mammut, Edelrid, Edelweiss, Beal, Sterling...., ale jestli se sežene vůbec nějaký lano. To se doma udělat nedalo.
Je to jak říkáš, jenže dnes už si to málokdo pamatuje, ale za to leckdo nostalgicky vzdychá po starých časech. Matroš to bylo jmění, které se dávalo dohromady celá léta. Pak stačilo, aby tě odrazila jedna větší stěna v Alpách a byl jsi očesaný jako vánoční stromeček a hned byl problém
Milan
Život v normalizační době připomínal více romány Franze Kafky než normální poměry.
I když se dnes může zdát, že situace byla jednoduchá, na jedné straně bolševici na druhé slušní lidé, tak černobílé to nebylo. Jednou, někdy na začátku 70tých let jsem pozoroval razii Veřejné bezpečnosti. Stateční hoši z VB chytali na Vinohradské ulici dole u muzea máničky, legitimovali je a ořezávali jim dlouhé vlasy nožem. Světe div se, okolojdoucí zlaté české mámy odkládali tašky s těžce vybojovaným nákupem na chodník a pomáhali milicionářům chuligány nahánět. Jak píše Milan, pokud člověk přistoupil na jisté hry mocných: stal se členem nějakého výboru, choval se navenek přiměřeně, soutěžil v brigádě socialistické práce nebo o jinou ptákovinu a často vynaložil spoustu osobní aktivity mohl se mu výjezd podařit.
Často píši proto, že mnohokrát stačilo jenom, že ho podstatné osoby znali. V roce 1979 jsem se přihlásil na zájezd Svazu do Julek a jel jsem. Když jsem se pak dozvěděl jaké drastické podmínky pro účast museli splnit kolegové z krajů, tak mi nebylo moc dobře po těle, protože mi došlo, že já jsem tam hlavně proto, že mne důležití lidé znali ze skal nebo od Kohoutka.
Dnes zpět nechci moralizovat a nezatracuji ani sebe, ani ostatní, kteří o možnost výjezdu bojovali. Lidé mají právo na pokud možno normální život.
Rád bych zde zmínil jinou skupinu lezců a nebyla tak malá, kteří nechtěli s totalitou mít vůbec nic společného. Jejich lezeckými výkony by pro ně nároďák nebo zájezd nebyl žádný problém, ale oni nebyli explicitně ochotni hrát rituály bolševické společnosti. Přenesli své působení do Ádru, kde dělali ročně několik stovek prvovýstupů (to abych nebyl konkrétní), nebo do bivaku u Žabího plesa. Někteří se vystavovali represím bolševika, protože od jara do podzimu lezli, tudíš neměli čas chodit do práce a neměli proto to podstatné razítko v občanském průkazu. Vzpomeňme zde třeba na Joščika, který provokativně uprostřed revoluční námahy pracujicích při žních odjel do Tater udělat cestu na Rameno Kriváně. Že mu hrozí basa věděl jistě už před tím než ho za mříže opravdu poslali.
Jak jsem uvedl již v textu, totalitu jsem prožil, proto nechci soudit ani moralizovat, ale myslím, že touhu po svobodě a lidské důstojnosti je dobře ocenit.
Jo, možná že pár horolozeců tenkrát nemohlo vyjet. A co jako? Pravda, kdo chtěl, mohl odjet, neplatí. Nebral jsem v potaz různá nepřizpůsobivá individua. Ty bych nepustil ven ani dnes. Ale jinak? Kolik horolezců nemohlo vyjet? A teď to srovnej se zhruba 500 000 nezaměstnaných, které tu dnes máme. Z hlediska jednotlivce možná máte pravdu, ale z hlediska celé společnosti ne. Tady jsme v určité skupině se společným zájmem a nikdo jiný tu moc není. Ale pokud byste problém, že nemůžete na víkend odjet do Alp, srovnali se sociální situací milionů dělníků a důchodců, jsme někde úplně jinde.
Ostatně ono není vůbec potřeba se dohadovat, co lidé vlastně chtějí. Nedávno byly volby, podívejte se na výsledek :-) Měli byste si v hlavě srovnat základní žebříček hodnot. A nebo na vás nikdy nouze nepřišla a měli jste se dobře, ani o tom nevíte. Kdo z vás kdy žebral o práci, protože neměl na jídlo pro děti? Doporučuji se podívat na Maslowovu pyramidu. Všichni se tu pohybujeme a pohybovali jsme se na jejím vrcholu. I když si to neuvědomujeme, ty základní potřeby byly uspokojeny a to velmi dobře. Bohužel, dnes se to říci nedá, protože tento sytém, který tu máme dnes (nemyslím tím demokracii, ale kombinaci toho, v čem tu žijeme) ohrožuje druhý základní stupeň. Tímto neříkám, že bych tu dnes chtěl komunismu, na to pozor. Ale dnešní doba není z hlediska společnosti v pořádku a za komunistů byly některé věci ošetřeny lépe. Zpátky tu dobu nechci, ale rozhodně dnešní dobu nepovažuji za ideální a dlouhodobě udržitelnou. A když tak koukám na výsledek voleb, tak skoro dva miliony lidí, co volili komunisty a čssd, si to myslí také. A to byla jen 60 % účast, přepočítejte si to poměrně na celkový počet voličů. Takže jak je to opravdu? Psát si můžete si chcete, ale obecný názor je jasně dán výsledky voleb :-)
Takovou sracku napsat...nevim, co by mi muselo spadnout na hlavu.
Srovnavat totalitu, nesvobodu a komunisticky zverstva s nezamestnanosti ?? Nepremyslis o zmene trvaleho bydliste ? Na vychode je mist, kde to maji mozna "osetreno lepe" dost...
To vy jste s tím začali :-) Já jen na začátku psal, že v době před 89 nebylo vše jen špatné a že ekonomická a sociální situace byla pro většinu lidí lepší, než je dnes. A že většině lidí je jedno, zda mohou nebo nemohou na Eiger, ale zajímá je, jak vyjdou s výplatou. A to srovnání totality a nezaměstnanosti? A proč ne? Dnes je situace ještě mnohem horší, jen si to neuvědomuješ. Když si tajné služby spárují záznamy kamer, tvoje telefonáty, emaily a třeba platby z kreditky a pohyb po netu a věci v pc, tak kam se na to hrabe domovní důvěrnice :-) Jó, dříve se dalo dělat věcí. Dnes tě šmírují pořád a všude :-( Kamery na každém rohu a nad každou silnicí, majetek rozkradený, nadnárodní společnosti likvidují drobné podnikatele, peníze tečou do zahraničí, za chvíli tu budou buď boháči, nebo chudáci, střední třída zmizí. V krámech prodávají odpadky, vše je tu předražené, sociální situace je nestabilní. Ale hlavně že můžeme svobodně cestovat, to je fakt výhoda.
Nemáš pravdu. Tos jsi Ty, anonyme, s tím začal a sám napsal „Kdo chtěl, mohl vyjet i za komunistů.“ O tom tady je řeč. Nemáš ani šajnu jak to tenkrát chodilo a píšeš hlouposti. Jak to skutečně bylo, to sis mohl přečíst v několika příspěvcích a od lidí, kteří tu dobu na vlastní kůži zažili. Ale to asi nejseš schopen pochopit. Jinak bys nepsal takové hlouposti a hovadinky. A k tomu ještě anonymně, máš snad strach, že by ses znemožnil? Schováváš se za zástěrku anonymity, kdybys měl totéž říci někde otevřeně a veřejně, třeba při diskuzi na podiu, tak bys stál mlčky v té nejzazší řadě. Ale tohle celé povídaní je zbytečné jako hrách na zeď házet – stejně budeš dále demagogicky tvrdit něco o čem sis přečetl možná jenom někde v nějaké rudé brožurce..
Za tím, že kdo chtěl, mohl vyjet, si stále stojím. Jenže ono to "chtít" znamená trochu více, než dnes. Chceš vyjet ven? Snaž se. To znamená trénuj, buď aktivní a dělej něco pro společnost. To je to samé, jako řídící funkce a podobně. Neboj, já to zažil. Kdo chtěl, měl se dobře, průměrní lidé měli základní sociální potřeby vyřešené a ten zbytek strádal. No a co? Bylo nás deset milionů, tak pokud bylo sto nebo dvě stě tisíc nespokojených, tak to stejně bývali buď intelektuálové, nebo lůza, kterou štvalo, že musí pracovat a nemůže se flákat. Dnes tu máš svobodu a nespokojených několik mega. Běž se zeptat do vesnic nebo třeba dělníků na Ostravsko. Co myslíš, že by ti lidi raději? Svobodu cestovat, nebo práci? A ekonomika nestojí na chytrácích z Prahy, ale právě na dělnických profesích. A zanedlouho bude společnost stát i na důchodcích. V první řadě je tedy potřeba řešit tyto dvě skupiny, až pak zábavu. A právě péče o tyto dvě skupiny, které tvoří většinu společnosti, byla dříve lepší. Život, kde sice máš svobodu, ale zase žiješ v neustálém strachu co bude zítra, zda budeš mí práci, nebo zda finančně utáhneš domácnost, protože ti neustále zvedají platby za elektřinu, vodu, nájem, nebo dph, ale platy nebo důchody zůstávají stejné, je pro většinovou populaci horší, než u nás před rokem 89.
Cestovani jako odmena, o ktere rozhoduje banda tobe podobnejch kokotu. Ne, dekuji! Jsem rad, ze se muzu rozhodnout sam, a nemusim cekat na posudek nejakeho posraneho intelektuala, ktery rozhodne o tom, jestli jsem uz "udelal dost pro spolecnost".
Proč ne, na svůj názor máš právo a já tě za něj nekritizuji. Jen mne zaráží, že ty ostatní za jejich názory kritizuješ. Ty si něco myslíš a je to v pořádku, já si něco myslím a jsem kokot. To je fakt úroveň. A že právě třeba snaha o zákaz nějaké strany nebo osočování druhých za jejich názor je přesně to, proti čemu se tak ohrazujete, ti očividně nevadí. Ani ostatním. Tedy se dostáváme k tomu, že že je jedna totalita nahrazována jinou, jen to není tak vidět. On ta současní svoboda je totiž velmi omezená a lidem se tu diktuje mnohem více, co smějí, nebo ne. Ale když se jim dostatek zábavy a konzumu, tak jim to očividně nevadí. Jediný rozdíl je ten, že dříve to přiznali, dnes se to maskuje. Stav společnosti ani republiky nikomu nevadí, hlavně že můžeme na pár dní do Jury a v zimě jsou mandarinky :-)
Asi mi to nebudeš věřit, ale komunisty nepodporuji. Jen lidi tady nejsou schopni pochopit rozdíl mezi podporou režimu a názorem, že pro většinovou společnost byl život před rokem 89 z hlediska sociálních jistot lepší. Ale ani jsem to na začátku nepředpokládal, takže v pohodě :-) Aby společnost fungovala, je potřeba diktatury, viz třeba Pinochet. Demokracie nikdy nebyla a ani není považována za nejlepší způsob vlády.
to není pravda, nejen Petr Prachtel, tedy "zástupce horolezců" by mohl vyprávět jaké to bylo "bát se zítřka", i "obyčejní" lidé, třeba ti z mé rodiny, by mohli vyprávět, co znamenalo neohnout záda před režimem...
Tohle je děsná fráze. Neohnout záda. Bojovat proti režimu. Co přesně to znamená? Už se někdy někdo zamyslel nad tím, jaký to vlastně mělo přínos? Žádný. Změna stejně přišla v 89 zvenčí. A pokud někdo "bojoval" třeba v sedmdesátých nebo osmdesátých letech proti režimu, zbytečně si kazil život. Nic nedokázal, s režimem to ani nehlo, jen působil problémy sobě i svému okolí. Tomu říkám hrdina. O tom, jak tady bude, se rozhodovalo v zahraničí, kdyby se tu každý druhý třeba upálil, bylo by to zbytečné. A přístup světa? Stačí se podívat, jak se my stavíme k režimům jinde. Nijak. Bez ohledu na porušování lidských práv s nimi vesele obchodujeme a jezdíme tam na výlety. Občas tu uspořádá někdo nějakou akcičku, třeba na podporu Tibetu, ale to je asi tak vše. Význam té akce? Nula. Třeba s Čínou vesele dám obchodujeme, jezdíme tam a podporujeme je tím. Kdo z vás nemá něco z Číny? Tak vidíte. Ať žijí lidská práva :-)
Soudit někoho za příslušnost k mlčící většině asi člověku nepřísluší. To je mezi tebou a tvým svědomím nebo bůhvíčím. Co mi ale přijde obzvlášť pokrytecký (byť asi přirozený) je si to zpětně omlouvat, že to bylo vlastně jedno.
Netvrdím, že bych měl sílu z mlčící většiny vystoupit, ale jsem si téměř jistej, že pokud ne, považoval bych to za svýho druhu osobní selhání a rozhodně bych to neobhajoval a nesnižoval bych postoje těch, kteří v sobě tu sílu našli.
Tedy vazeni prispevatele, ..laik zasne, odbornik se divi. Staci par naprostejch absurdit a smeska amatersky podanejch demagogii... ale co, to lezeni samo o sobe je dost nezazivny, jen samy stupy, chyty.
Skoda ze sem prestal psat Mila Pletanek, ten by tomu teprv dodal svih ;-))
Jak nemám rád V.Klause, tak si ho dovolím ocitovat:
"střední věk v České republice, tak je to v současnosti 39,2 roku. Proto spravedlivěji říkám – téměř polovina obyvatel naší země nezažila komunismus vůbec nebo ho zažila jen krátce."
A to je zřejmě pravá příčina toho, proč někteří jedinci tady píší takové vyčpělé a otřepané žvásty. Bez osobní zkušenosti a podrobné analýzy nelze objektivně hodnotit
Milan
Je mi 32, komunismus jsem nezažil a myslím, že tu ani žádnej nebyl a je to jenom ošklivá pohádka pro děti. Ještě jsem od nikoho nikdy na plnou hubu neslyšel, že byl/je komunista, krom těch lidí v TV (kterou teda nevlastníme). A přitom je to divný, že tady žádnej nebyl, když vyhráli tolikery volby. A navíc za sebou, chápete to? Tady přece muselo bejt strašnejch komunistů, jako fakt hodně.
Tak do toho, řekne mi tady někdo na plnou hubu, že byl komunista? Vždyť tady bylo 10 milionů lidí, tak někdo musel bejt komunista, když vyhráli tolik voleb... kam se všichni ty komanči ztratili? Nebo jste je někam schovali po 89? A najednou už jsou tady jenom samý hrdinové? Tak to bychom mohli začít nějakou válku, co, plnej národ hrdinů, s tím už se dá něco dělat, ne.....
Komunismus tady opravdu nebyl, naštěstí. Za to reálný socializmus ano. Členů KSČ bylo cca 1 milion. Zbytek byli lidé, kteří se snažili, v rámci daných možností, žít pokud možno normální život. Žádní hrdinové. Komunisty nikdo neměl rád, ale většinou se to lidé oprávněně báli říkat nahlas. Volilo cca 99% lidí, nejít k volbám nebylo totiž radno, protože za tebou přišli domů a polepené to pak měli i tvé děti. Dostat se třeba jen na střední školu pak byl problém, ne-li zcela nemožné. Musíš si uvědomit, že oni ovládali úplně všechno,jakákoliv demokracie byla je pískem do očí a iluzí.A proto si mohli dělat naprosto co chtěli, nebylo odvolání, nebyl nárok. Přečti si Orwella 1984, takový byl duch doby. Hrdinů je v každé populaci velice málo, za to však nadpoloviční většina lidí všude na světě jsou pitomci, vzdělání na to nemá vliv. Proto už to mnohokrát v historii všelijakým těm -istům vyšlo a i v budoucnu vycházet bude.Naštěstí existuje něco jako boží mlýny, když ten ismus totiž začne být ideologicky vyčpělý a jeho prasárny příliš okázalé, tak to mnoha lidem dojde, ti co nemají vlastní názor se přidají (ti se přidávají vždycky a ke všemu)a ismus je smeten, neboli zmizí v propadlišti dějin. A tím se automaticky uvolní prostor pro ismus nový. Posuzovat minulost pouze na základě vlastní úvahy, tedy bez znalosti věci a dobré analýzy nutně vede k chybným závěrům. Milan
Ještě podstatnou maličkost k těm tehdejším "volbám".Volit za plentou nebylo radno, protože hned si soudruzi udělali u tvého jména poznámku. Tak se volilo demonstrativně. Dostal jsi obálku a aniž by jsi se do ní podíval, tak jsi jí hodil do bedny. Tím jim lidé dávali najevo, co si těch volbách myslí, ale jim bylo jedno, co si lid obecný myslí, hlavně, že to zase dobře dopadlo.
Milan
Čau, psal jsem to s nadsázkou. Jenom mi přijde ubohý, že, jak říkáš, k volbám chodilo 99 procent lidí, protože muselo a teď najednou jsou všichni hrdinové, který minimálně ten režim "podkopávali zevnitř". To, že byl člověk vysranej tehdá, ještě chápu, ale proč dneska? Proč to teda moji rodiče, ať neplivu furt kolem, neřeknou naplno, že byly vysraný, myslím, že by se týhle zemi fakt ulevilo, kdyby to těch 99% ze sebe vyblilo. Pak je tu ještě pár ortodoxně věřících komunistů, jeden z nich můj děda, kterej mě utnul poznámkou, abych si představil ostrůvek kapitalismu obklopenej samejma soc. státama, bez možnosti vyvážet k nim svoje zboží, pak bych prej viděl, jakej systém funguje lépe. Na to jsem neměl co říct, ale nejsem politolog, tak proč bych něco říkal......
Možná jsem krásnej demonstrativní případ najivního husákova dítěte, tak prosím o případné vyvedení z omylu.
To máš tak. Někteří to děsně žrali a žerou do dnes. Ten režim byl fraška a když jsi k tomu tak přistupoval, byl jsi v pohodě. No a co, že byly zmanipulované volby a že se tam muselo? Tak jsi tam šel a hodil to tam. O nic nešlo. Jo, mohl jsi tam nejít a být za hrdinu, ale proč? Nikdo tím nikdy nic nedokázal, jen ničil život sobě i rodině. Nějaká hrdost a vzpouzení se byla v té době totálně nesmyslné a hlavně zbytečné. Režimu to nijak neuškodilo, jen ty jsi se měl špatně. Muselo se na prvního máje? No co, tak se šlo. Byla to sranda a zábava, naopak jsme se na podobné akce těšili. Všichni věděli, že je to hra. Ty jsi zamával, v práci ti podepsali od ROH pobyt na horách nebo lázně. Na zájezdy a dovolené i do zahraničí za směšné ceny nebo zadarmo jezdily statisíce lidí. Dělaly se akce pro děti, zajímavé kroužky a oddíly, stačilo nerýpat do režimu. Nádherně fungovali kamarádi, kdo něco uměl, měl se dobře. Pravda, v krámě nebylo 30 druhů jogurtů, ale jeden. A v zimě nebyly mandarinky (což dnes ekonomové hodnotí velmi kladně). Ale jinak se většina měla dobře. Stačilo nekritizovat a nejít proti nim. Ale normální lidé to ani neměli zapotřebí. Bylo tu pár intelektuálů a disidentů, ale podobná individua, kterým se nelíbí aktuální režim, jsou vždy a všude. Takže proč to tam u těch voleb nehodit? A proč nejít na prvního máje? Tenkrát alespoň každý věděl, co je režim zač a co si má myslet. Jak už jsem psal, kdo chtěl, měl se dobře aniž by musel spolupracovat nebo udávat. A že někdo proseděl život v kotelně nebo s VŠ diplomem umýval okna? Obvykle šlo o přecitlivělé lidi, kteří mysleli, jak nejsou důležití a obdivovaní. Ale byl to jejich omyl. Většině lidí byli ukradení. Masa se chce mít dobře a režim ani vláda je moc nezajímají, protože na jejich život mají vliv minimální. Není to asi úplně správné, ale na té mase stojí celá společnost a celá ekonomika. Život se má žít a užívat, ne sedět někde v kotelně nebo v kriminále jen proto, mám nutkání každému vykládat, že se mi komunisti nelíbí. Ostatně, v historii je velmi mnoho lidí, které obdivujeme pro jejich dílo, a při tom byli psychicky nemocní a zralí na blázinec. O tom, že tady v ČR jsme všichni měli na režim naprosto nulový vliv svědčí právě i ten rok 89. Tomu, že najednou přišli studenti, zacinkali klíčema a řekli komunistům ať už jdou a oni řekli dobře, my tedy předáme vládu a půjdeme, nevěří snad ani malé děti. Takže fakt bylo jedno, co kdo dělal, bylo to zbytečné. Takže proč plavat proti proudu, když nemáš šanci?
To je možné a vůbec ti to nevyvracím. Ale zároveň je mi to jedno. Když už tu jednou jednou jsem, chci si to užít, ne živořit někde jako mučedník. A pokud mám dost času a prostředků na koníčky a oblíbené činnosti, tak nemám jediný důvod prudit toho, kdo mi to poskytuje. Když se mám dobře a jsem spokojený, proti čemu bych měl bojovat? Jo, chápu boj za to, abych se měl lépe. Ale když je mi fajn, nechápu smysl jakéhokoliv boje. A jak se říká - koho chleba jíš, toho píseň zpívej :-)
Jakýpak obklopený, bylo tady Německo a Rakousko(kdysi chudý alpský stát, dnes třetí nejbohatší). Kromě toho, když to ruplo u nás, tak to během pár měsíců ruplo všude kolem, tak jaký obklopený, se ptám? A on by nás tehdy západ hrozně ochotně podpořil, je proto, aby se to tady udrželo.Získal by tím totiž význačné body v přetlačování mezi Západem a SSSR.A Gorbačov nebyl Brežněv. Lidé, kteří argumentují jako tvůj děda to mají rozdaný na betla, to prosím říkám bez urážky, jen jako konstatování faktu.Ale budiž jeho omluvou, takhle myslelo hodně lidí,vč. mých příbuzných, abych neplival jen kolem sebe.Byl to určitý vedlejší produkt předposranosti. Jeden z hlavních problémů pro organizování případného odporu spočíval v tom, že nebyla žádná použitelná platforma.To si režim bedlivě hlídal. A když se objevila Charta 77, tak se režim začal chovat úplně hystericky, přesto, že tam nebylo napsáno nic s čím by se nadalo souhlasit. Ale byla to platforma a proto to bylo nebezpečné pro režim a proto se jí báli. Časem se ukázalo, že oprávněně.Její text vůbec nebyl oficiálně uveřejněn,jen se všude uveřejňovaly ideologické kecy na téma jaká je to zavrženíhodnost.V podnicích museli lidé povinně podepisovat odsuzující texty. Můj šéf mně tehdy řekl, že jestli to "dobrovolně" nepodepíšu, tak to za mě podepíše sám.Vznikla anticharta, v režii KSČ. Plný sál Národního divadla plný významných herců té doby, většinou jsou významní i dnes. Antichartu podepsali všichni. Bylo neuvěřitelné jaké tváře tam byly vidět. Každý sice věděl, že ten ksinld určitě padne, ale nikdo nevěřil, že se to stane ještě za jeho života. Historické zkušenosti tomu nenasvědčovaly. Takže proto.
Jo, on děda byl vyškolenej profesionální plukovník demagog, ale věřil svý pravdě, budiž mu to přičteno k dobru... ale to byste viděli, jak se dokázal rozčilovat, když jsem mu řekl, že na nějakou debilní vojnu nepůjdu a braneckej dotazník jsem použil na filtry... jsem se bál, že mě udá :-)a jak já se pak smál, když dva roky na to zrušili povinnou :-))
Nechci nikoho odsuzovat, taky nejsem žádnej Spartakus, jen si myslím, že dokud jako národ budeme plný starejch plesnivejch sraček (viz to národní divadlo plný antichartistů), tak nám nikdy dobře být nemůže, i když si budem cpát břuchy kaviárem ze západu.
On profesionální důstojník, neboli furťák, vlasně o normálním životě normálních pracujících lidí nic nevěděl. A musel myslet, tak jak myslel, protože tím si tu svojí víru sám před sebou ospravedlňoval. Byla to vlastně taková duševní hygiena, kdyby si připustil realitu, tak by se mu zhroutil svět a to by bolelo.
Milan
Já bych ty herce v tom divadle zase tak rezolutně neodsuzoval.Nebyl to sice projev význačné osobní statečnosti, ale oni byli svou profesí posedlí (podobně jako my tím lezením) a byli ochotní pro to obětovat hodně. Kromě Jiřiny Švorcové tomu nikdo z nich nevěřil a nezdálo se jim, že podepsání nějakého papíru má až takový význam.Věděli ale dobře jaký by byl následek nepodepsání. Je otázkou diskuze jak to mělo a mohlo být, ale tato diskuze nemůže být vedena pouze optikou dnešní doby. Po boji jsou jsou generálové všichni. Jak jsem již byl prve pravil, hrdinů je málo. Není každý Marta Kubišová nebo Karel Kryl.
Milan
"Kromě Jiřiny Švorcové tomu nikdo z nich nevěřil" - myslíš, že fakt nikdo? Nepodléhej iluzi. (Teď nemám na mysli víru v konkrétní lidi v čele státu, ale v komunistické myšlenky.)
bych s dovolenim udelal tematickou vsuvku / recnickej dotaz: Proc (a kdy?) vzniklo povedomi ze herci musej bejt nejaka moralni elita naroda, potazmo ze jejich nazor (na cokoli, nejen na politickou situaci) by mel mit vetsi vahu nez rekneme nazor sdruzeni chovatelu exotickych kocek?
Aniz bych se chtel kohokoli dotknout - oni herci jaksi vetsinou nejsou autory myslenek a postoju ktere zobrazuji v tom ci onom filmu ci divadelnim kusu...
"dokud jako národ budeme plný starejch plesnivejch sraček (viz to národní divadlo plný antichartistů), tak nám nikdy dobře být nemůže, i když si budem cpát břuchy kaviárem ze západu".
Plnej souhlas. Ostatně, podívejme se teď okolo sebe.
To je tak všechno, co bych k tomuhle řekl. Hore zdar.
A co máš proti hercům, co podepsali antichartu? Já bych to udělal také. Je to připosranost? Podle někoho možná ano, podle mne ne. Ti lidé se měli dobře, dělali, co mají rádi. A pak někdo přijde s nějakým papírem. Chci hrát, chci se věnovat tomu, co mě baví, ne řešit politiku. Takže bych asi klidně taky podepsal a všechny ty lidi chápu. Nechápu udavače a donašeče. Ale popisy nějakých nesmyslných papírů? Že vám to za to stálo.
Jen malá poznámka: V roce 1989 měla KSČ v tehdejším patnáctimiliónovém Československu cca 1,7 mil. členů (lze dohledat). S ohledem na to, že členem mohl být jen starší 18 let, tak to v příslušném věku byl cca každej šestej-sedmej. A neviděl bych to jednoznačně jako my/oni (sám jsem nebyl v KSČ, ale o to nejde) - i mezi komunisty byli slušní lidé, ne každej hajzl měl stranickou legitimaci; absurdity podporovali i bezpartijní a řada komunistů řvala, že tohle a tohle je blbost. Šlo o to, jak se kdo choval.
A ten režim se hodně měnil v čase. U jedinejch voleb, u kterejch jsem byl - druhá polovina 80.let - jsem si kandidátku v klidu proškrtal a problém z toho nebyl (záznam mi asi přibyl, ale ono už jich tam bylo myslím dost).
z historie (tj z prakticke zkusenosti) vyplyva ze na uspesne provedenej statni prevrat staci 5, max 10% populace, jde-li o dobre organisovanou skupinu.
& kdyz se veme v uvahu vyvoj jakym se dospelo k letum normalizace (nadsenci to muzou vzit uz od Bily Hory..).. jakoz i fakt ze vetsine lidi byla jakakoli ideologie naprosto ukradena a v popredi jejich zajmu bylo vlastni (pohodlne, zvyhodnene) preziti, zjistime ze se nakonec nemuzem vubec nicemu divit. A uz vubec ne tomu, co se deje dneska.
(... nema tahle sajtna jako hlavni tema lezeni..?)
Zatím jsem si vždy vystačil s tím, že nekradu, neudávám a co slíbím, to splním. Nevím tedy, co přesně tou morálkou a zásadami myslíš, ale mě tohle stačí.
Jak trollovi jednou podas skyvu, jednak hrozne naroste.. a druhak se vzapeti strasne rychle rozmnozi (mnozej se snad rychlejc nez trpaslici).
Nedaleko odsud kdosi prones myslenku ze snad jde o placenyho provokatera .. (ze jsi paranoidni neznamena ze po tobe nejdou) - tak daleko bych nechodil ale rek bch ze jde o pomerne dobre vyvinutyho trolla.
(nevim ted esli se cesky pise trol nebo troll, opravte me nekdo..)
Ten režim se měnil v čase tak rychle, že nevydržel dýl jak dvacet let; po první dvacetiletce nám ho museli přijet obnovit rusáci, po druhý dvacetiletce padnul, protože rusáci už neměli vůli ho podporovat, ekonomicky bankrotoval a soudruzi patrně nevěděli, co s tím.
Ještě poznámku k těm starejm plesnivejm sračkám a polovině národa, co je debilní: Byl bych s takovejma názorama dost opatrnej. Přesně z takovýho předpokladu vycházeli i komunisti a vycházej z toho i všichni další elitáři, co chtěj budovat krásnej novej svět a vytvořit k tomu novýho a lepšího člověka. Ostatně víc zachránců světa a fanoušků různých -ismů najdeš určitě na universitách, než v dělnickejch hospodách
Nenapsal jsem debilové, protože to je diagnoza, ale pitomci. A zdůraznil jsem, že na tento stav duše nemá vliv vzdělání, tak co sem pleteš university? To není žádné elitářství, ale skutečnost. Milan.
University tam pletu zbytečně, nečetl jsem pozorně. Debilové a pitomci mi trochu splývají, zní to dost povýšeně. Lidi nikdy a nikde lepší nebudou, lepší může být jen společnost, když se podaří dobře nastavit pravidla
V tomhle měl dle mě pravdu V.Havel, když kladl důraz na občanskou společnost. Začít se musí od dětí, kroužků, občanských iniciativ a spolků. Aby se ty elity trošku bály. No bude to ještě nějakou dobu trvat....
No jo, ale tahle občanská společnost bohužel většinou žije z peněz toho, koho by podle výše uvedené teorie měla strašit. A teda kdybych byl "elita" a někdo mě strašil, tak už mu příště prachy na provoz asi nedám.
Zvolení zastupitelé v budoucnu budou vycházet právě z této obč. společnosti, měli by tedy být již bez pachutě a strachů. Potom jim půjde o společnost a ne o sebe a ta společnost je bude zpětně kontrolovat tím, že je bude/nebude volit.
Podmínkou ovšem je, aby se osobně neposrali ze stávajících POLITICKÝCH "elit", které jsou stále plné těch sraček a nehodlají mezi sebou trpět někoho, kdo je mladý, nerozumí léty prověřenému stylu práce, nedej bože by to chtěli dělat jinak atd., ale to je už zas na té občanské společnosti, aby nové elity byly tak vychované, aby se z těch starých neposraly a tak stále dokola...
Ahoj Pašíku, rád tě vidím :)prací zbohatnout nelze, to je přece jasný. Může se ti dařit dobře, pokud jsi šikovný, nejsi líný a není zrovna už asi 5 let krize. Ale zbohatnout určitě né.
Politika nepolitika, trolly krmit nebudu. Tahle báječná serie mě dojímá:
a) protože forma a obsah se podobají mým zápiskům z mládí. Doma může být člověk lékař nebo filosof, ale na cestách řeší žrádlo, hulení, chlast, štěnice, opruzeniny a kvalitu stolice.
b) v den té kalby jsem se narodil.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Příběh TŘETÍ – MUDr. Petr Jirko (+12. 12. 2001)
GPS a mapové aplikace