Zimní sezona se blíží

Včera ráno se mi v autě zase poprvé objevila na displeji sněhová vločka ohlašující teplotu blížící se nule.

Varování musím vzít vážně je čas břebrousit zbraně a šrouby a taky dokoupit minulou zimu poztrácený matroš. Už se nemůžu dočkat vrzajícího sněhu pod mačkama a toho pocitu z dobře zaseklýho piklu do ledu nad hlavou. Taky se hrabu v počítači a probírám fotky z posledních výletů do Alp. Myslím, že možná někoho potěší tip na pěknou cestu v ledu v Alpách a nějaké základní informace kudy, jak a s čím. Většinou jsem schopen se z práce utrhnout jen na prodloužený víkend Čt-Ne a tím je dán poněkud omezený akční radius a taky často i obtížnost cesty. Tohle hledisko splňuje i Mont Blanc du Tacul se svými parádními žlaby a žlábky, bezproblémovým rychlým přístupem pod stěnu (díky lanovce na Midi) a relativně jednoduchým a rychlým sestupem. Jednoznačně asi nejhezčí cestou v ledu je Superkuolár. O něm jsem snil několik let a nakonec se zadařilo s Magnuskem na konci zimy po několika odkladech a zážitek to byl parádní

Ve čtvrtek odpoledne zabalili, večer vyjeli a brzo ráno jsme byli v Chamonix. Trochu dospat v autě a na desátou jsme zašli do domu horskejch vůdců pro aktuální předpověď. Trochu nás zaskočila, protože hezky mělo být jen do soboty. Rychle teda zabalit krysy, a lanovkou přecpanou Japoncema a školním výletem na Midi.

Potom sjet na lyžích kus dolů Valee Blanche (v nízkejch koženejch Scarpech na lezení v ledu a 15kg báglem to byl docela kabaret, Magnusek měl sice skelety, ale o to delší lyže)

Foto č.1 - Lyžník Magnusek vybaven kvalitním skialp. setem (poctivá desetiletími osvědčená Silvretta 400 z nefalšované nerez oceli + lyže práskačky rovné a dlouhé) zaručující nekonečné dávky adrenalinu v hlubokém prašanu, hlavně v kombinaci s tou krysou na zádech



Po sjezdu z Midi pod Point Lachenal, při kterém jsme okolní skialpinisty udivovali vybroušeným stylem odkoukaným z filmu Anděl na horách, jsme v pozdním odpoledni postavili stan. Aklimatizaci jsme jako vždy vynechali. V Alpách se nám příliš neosvědčila protože je časově náročná a bolí po ní nohy, zatím co bolest hlavy jde snadno zahnat Acylpirínem, a ten podivně mátožný ranní stav naším nadšením do lezení.

Foto č.2 – Náš BC



Večer jsme ještě vyšlapali stopu pod nástup do Superkuoláru, aby jsme to v noci s čelovkama našli. Sjezd dolů od nástupu bez báglu už byl parádní. Sněhu bylo letos opravdu všude dost a bez lyží by to vůbec nešlo. Ráno jsme se vyhrabali asi ve tři ze spacáků, navařili, do čtyř ze stanu, sjezd dolů ve tmě s čelovkama a výšlap pod nástup.

Foto č.3 – Východní stěna se Superkuolárem



Naštěstí první mixovou délku lezeme už za denního světla. Ve třetí délce celkem musím bojovat, nikde žádnej led, čistý drytool s výlezem do sněhový převěje na začátku vlastního kuoláru. Než jsem se vzpamatoval tak se houpu o kus níž, naštěstí mikrofriend mě udržel a na podruhý už to vyšlo. (Akorát OS už to nebude) Konečně jsme byli v ledu, pohled nahoru na cca 450m žlábek trochu bere morál. Dole bylo ledu málo, místy jen glazura do 10cm, ale čím výš tím líp. Akorát ty bandasky, lezeme bez poutek, už to dneska asi jinak ani nejde. Odpoledne začínají pomalu mraky stoupat nahoru, zdá se, že mizerná předpověď od horských vůdců funguje. Taky neustálý prachový lavinky s frekvencí 20x za hodinu nejsou nic moc. Potom už odpočítáváme dýlky, ještě 5, poslední kolmý stupeň, poslední dýlku do položenýho žlabu a máme to. Slaňujeme dolů (cca 12-13 dýlek), balíme cajky a při západu slunce šlapem ke stanu. Druhej den se jen z posledních sil ve sněhový vánici doplácáme na Midi, lanovkou dolu k autu. Nekonečná jízda za deště po dálnici, chvíli dospat a v pondělí jsem zase u svýho počítače v kanceláři. Nemít pár fotek skoro bych tomu ani nevěřil.

Foto č.4 – mixově lezení ve 2. délce



Foto č. 5 a 6 Magnusek a já v ledu asi půlce kuoláru.





Foto č.7 a 8 - Ze slanění.





Foto č.9 - Pohled na Dent du Geant naproti přes dolinu.



Vylezeno:
Klasika extrémního lezení v ledu od J.M. Boivina a P. Gabarrou Superculoir ve v stěně Mont Blanc du Tacul,klas. ED+, M6-,WI4+ na střídačku s Magnuskem (M. Klonfar). (V literatuře se vyskytuje i vyšší obtížnost)

Rada pro ostatní:
Pro zimní přelez je třeba být co nejrychlejší, protože je to mnohem delší než obvykle lezené i delší Rakouské ledy (např. Mordor cca 6dýlek) a den je zatraceně krátký. Doporučuju si pro kontrolu spočítat za jak dlouho je nutné vylízt jednu délku aby se to dalo stihnout. Další nevýhodou oproti cestám ve vodním ledu v nižších polohách je to, že led je zde mnohem tvrdší. (Kdo zde lez ví o co jde) V cestě jsou fixní štandy, většinou nýt nebo dvě tři skoby svázané mírně prodřenou smyčkou a tak je slanění docela rychlý (ale futr dost dlouhý). Doporučuji mít radši dvě 60m lana, protože my měli 50m a 2x nám to o necelých 5m nestačilo na štand. Taky to chce jít co nejvíc na lehko kvůli rychlosti, my měli pouze jeden baťoh s flískou navíc + termosku a dva gelíky a tatranku na osobu k jídlu. Tj. je zbytečný sebou tahat nějaký další oblečení, žďáráky, vaření apod. Z matroše jsme měli mimo asi 10 kvalitních šroubů 3 další ruský na případný ústup. 6 friendů a 6 stoperů, hlavně do spodních mixů a ještě tři skalní skoby. Výstup sněhovým žlabem až na vrchol a sestup normálkou by byl možný asi jen pokud není nový sníh, jinak si myslím, že to asi bez bivaku normálním tempem nejde stihnout.

Další méně náročné cesty v ledu na tenhle vršek (Uvedu jen co jsem lezl a znám)

Gervasuttiho kuolár

To je opravdová firnovo ledová klasika sklon do 50°, mimo oblézání séraků v horní části pokud se to jde jakž takž přímo. Tohle jsem lezl v r.2002 s Miskou (Petr Mašek) v rámci jeho tréninku na K2. Pokud nejsou vyloženě špatný podmínky, je to spíš test fyzické kondice než lezeckých schopností. My nastupovali ráno lanovkou z Chamonix ( 1. ani 2. to nebyla vzhledem k úspěšným Happy hours v Safari baru), cca po 10 dopoledne jsme byli u nástupu a tak nějak do tmy dolů z vršku se to stihlo.

Foto č.10 – Tacul s Gervasuttiho kuolárem (pod těmi séraky)



Foto č.11 – Miska dolézá na vrcholové plato



Foto č.12 – Tady to začíná a končí – Safari bar (Kdo jezdí do Chamonix zná)



Triangle du Tacul

Tak to je ta trojúhelníková S stěna, která má slabou polovinu výšky východní stěny

Foto č.13 - Goulotte Chéré vlevo lezu 2. délku a vpravo Michal Lopota dolézá na vrcholový hřebínek



Asi nejhezčí cesta je Goulotte Chéré vedoucí v pravé části Trianglu opravdu úzkým, místy max 1m širokým žlábkem o sklonu 80°. Cesta je to parádní, těžkýho lezení je zde 4-5 dýlek zbytek nejdřív lehký sněhomixy a pak firnový hřeben rozumného sklonu až na vrchol. Dá se tedy jít úplně na lehko a stačí cca 8 šroubů. Ve strmém úseku ledového žlábku jsou osazeny nýty pro štand a dokonce nějaké i pro postupové jištění. V zimě se to dá za cca 4-5 hodin vylézt až na vrchol, sestup je Z svahem zpět pod stěnu. (součást známé trasy na Mont Blanc přes Mont Maudit). Foto z cesty je například na www.tvmountain.com. A další informace na www.montagnes.com. Pro podrobné informace doporučuji navštívit před výstupem i kvůli aktuální předpovědi počasí dům horských vůdců v Chamonix. Taky se omlouvám svým spolulezcům za případný šok z pohledu na sebe na lezci.

Richard Műller   [úpravy] 13:38 24.10.2006

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Blahopřeji09:53:02 25.10.2006
Krásná cesta, kde mám bohužel pytel, protože bylo odporné počasí, ale upřesnil bych že to je ED-,
V+ A1 dle průvodce Chamonix. Ještě pěkná cesta byla Couloir Modica Noris stejná obtížnost.
Zdravím Misku :-))
Jose prasečí hlavaodpovědět 

 Hmmm..10:33:02 25.10.2006
...paráda, krásný cesty. Víc takovejch motivačních reportů!!! Po dlouhý době něco kloudnýho tady, díky za to.
Kleboňodpovědět 
 Re: Hmmm..12:22:59 25.10.2006
souhlas, krásná motivačka, bohajeho ať už zatuhne
Vikyodpovědět 
  Re: Hmmm..12:30:51 25.10.2006
Ještě jeden motivační report z jara je tady:http://www.bud lez.cz/clanek.php?key=173
- bez mezer.
Kleboňodpovědět 
   Re: Hmmm..13:22:04 25.10.2006
PĚKNÉ UŽ TĚŠÍM :-))
Jose prasečí hlava-Josef Lukášodpovědět 
   Re: Hmmm..16:43:00 25.10.2006
klucý, tohle mi něrobte, mám absťák po horách
Vikyodpovědět 

 Motivace jako prase!14:59:28 25.10.2006
Na tom odkazu je napsáno :
Difficulté : IV 5+, 5c/A1
Může mi to někdo vysvětlit, prosím?
Láďaodpovědět 
 Re: Motivace jako prase!16:21:29 25.10.2006
s tou klasifikací je v tom bordel, tahle platí asi pro tech. přelez od prvovýstupců, já tam použil obvyklou klas. pro mixy a ledy z výběru nej ledových cest z knihovny horských vůdců v Chamonix, souhlasím s Josém, že vzhledem k tomu, že se to dnes leze za den a přístup je v pohodě je ED- odpovídající. A navíc tahle slovní klasifikace mi taky trochu uniká.
richardodpovědět 

 vdaka18:01:43 25.10.2006
Ci boha chlapi, juj ale ste potesili, normalne som pookrial na tele i na duchu(0 to viac ze momentalne sa nachadzam v riti zvanej UK) po precitani tohto clanku. VDAKA!!!
A ze by som si dovolil otazocku, ako na skusenejsich alpinistov.
Ze reku kedy ja najvhodnejsi cas-mesiac na lezenie obdobnych zalezetosti? POcasie, podmienky? Januar/februar/marec/april/maj?
este raz  vdaka za sprostredkovany zazitok.
m.
matusKOodpovědět 

 Převěje a návěje fuj08:38:44 26.10.2006
Článek pěkný, foto hodně zajímavý, ale jen ať je ještě hezky na skalní lezení.
Ládíkodpovědět 

 Kuolár23:59:38 01.11.2006
Kuolár? To je slovensky, nebo to je ten šutr co maj kmazíci v žadluku? Jenom jestli jste nelzelezli nějakou zkolomeninu!
stipodpovědět