Procházka po Bergamských Alpách

Vše začalo asi nějak takhle: sedim v kanclu u kompu, když v tom přišel Vokoun s tim, že má nějaký volný letenky do Bergama a jestli prý nechci s nima vyrazit na takový menší trek po Bergamských Alpách...nemusel se ptát dvakrát.

Termín:
17.11. - 19.11.2006

Více fotografií zde

Vše začalo asi nějak takhle: sedim v kanclu u kompu, když v tom přišel Vokoun s tim, že má nějaký volný letenky do Bergama a jestli prý nechci s nima vyrazit na takový menší trek po Bergamských Alpách...nemusel se ptát dvakrát, hned jsem nabídku přijal a začalo důležité plánování cesty. Znělo to zajímavě, nikdy jsem v té oblasti ještě nebyl a co psali na netu mi dodalo ještě více chuti se tam jet podívat. Cituji informace ze serveru Hedvabná stezka:

"Skalnatý hřeben Grigna v blízkosti kouzelného jezera Lago di Como představuje velice atraktivní území Bergamských Alp. Šťavnatě zelené louky a husté lesy soutěží s bělostí vápencových skal. Navíc přítomnost tyrkysové hladiny Comského jezera dodává krajině punc jedinečnosti. Přechod celého pestrého hřebene Grigna je zcela jedinečnou, přitom nijak zvláště náročnou túrou. Vhodné jako příjemná zastávka po působení ve vysokých horách Západních Alp. Náročnost: vzhledem k celkové délce, místy zajištěným úsekům a převýšení přes 1200m středně náročná túra. Orientačně jednoznačné /součást populárního dálkového chodníku Alta Via delle Grigne/. Hřeben Bergamských Alp v blízkosti Lago di Como představuje prototyp líbezné, všemi barvami hrající krajiny. Svěží zelení háčkované kopce se střídají s monumentálními skalními věžemi, rázovité kamenné vesnice s červenými střechami oživují louky a pastviny podhůří. To vše doplněno neskutečnou modří fjordovitého jezera Lecco, odnože překrásného Comského jezera, jež sevřeno travnatými kopci Lombardských hor jistě přitáhne pozornost každého vnímavého turisty." Hedvabnastezka.cz

Situace byla však trochu jiná, anebo nikdo z nás neměl dostatečnou představivost...

Popis procházky:

Den 1:

  • Přílet do Bergama - vlak do Lierna (207m) s přestupem v Leccu -> spaní pod stany u jedné pěkné chatičky = 2h

Den 2:

  • Lierna (207m) -> po cestě 71 přes chatu Alpe di Lierna k Bocc. di Verdascia (1253m) = 6h 30 min (+1046m)
  • Bocc. di Verdascia (1253m) -> Rifugio Bietti (1719m) = 1h (+466m)
  • Rifugio Bietti (1719m) -> Rifugio Luigi Brioschi (2403m) = 2h 15min (+684m)
  • Rifugio Luigi Brioschi (2403m) -> Resinelli (1202m) = 4h 15min (-1201m)

Den 3:

  • Resinelli (1202m) -> Lecco (214m) = 6h 45 min (-988m)

A takhle bylo všechno doopravdy...

Po příletu do Bergama jsme se přesunuli letištním busem za 1.6 EUR na nádraží, odkud jel vlak do Lierna. Zbylo ním trochu času tak jsem si zaskočili na rychlou pizzu, salát a vínko, do pěkné restaurace hned vedle. Cesta vlakem do Lierna i s přestupem v Leccu trvá zhruba 1h a 10 min. Po vystoupení v Lierne jsme si šli najít nějaký pěkný rovný plácek na složení hlavy. Netrvalo dlouho, když se jeden takový objevil. Něco jsme do sebe naházeli, zapili to místním vínkem a těšili se na druhý den ráno s výhledem na jezero Lago di Lecco. Ráno však bylo plné překvapení, místo jezera byla vidět jenom mlha a k našemu překvapení jsme zjistili, že naše tábořiště leží na pozemku jedné chajdy z které se po chvíli vyloupnul děda Ital s vidlemi. S obavami o svůj život a plátno nad hlavou (stan) jsme vyčkávali co bude. Nakonec jsme zjistili, že děda je celkem fajn týpek, který nám ještě popsal cestu a vyprovodil nás dobrých pár set metrů na správné rozcestí, odkud začínala naše 71.

Cesta k chatě Alpe di Lierna.

Cesta k chatě Alpe di Lierna.
foto by ? Jan Virt

Trasa vedla pěkným podzimním lesem. Asi jsem se málo najed nebo co, a proto se táhnul za ostatníma "nabušencema" (celkem nás bylo 5 a všichni kromě mě běhaj orienťáky, survivaly, highlandery a ostatní nenormálnosti). K bivaku v kapličce Bocc. di Verdascia jsme dorazili docela utahaný a za tmy, kolem šesté hodiny. Ještě, že tam byl krb a nějaké to suché dříví na pěkný ohýnek. Vendy ugrilovala klobásky. Jelikož celý den poprchávalo, bylo co sušit. Příbytek má rozměry asi 3x2 m a složit se tam byl trochu logistický oříšek. Druhý den ráno nás opět čekalo překvapení. Do chaty se vloudili tři myslivci s deštníkama, že prý jdou lovit, což nám nějak nešlo do hlavy, když venku kvůli mlze nebylo vidět na deset metrů dopředu. Byla to dobrá banda, jeden z nich mluvil dokonce anglicky, tak nám poradil cestu a zmínil se i o nějakém Marcovi, který má v Resinelli restauraci s názvem 2184 a že se prý máme u něj zastavit na jídlo. Jenom pozn. Marco je důležitá postava, o které bude zmínka dále.

Cesta k chatě Bietti.

"Šťavnatě zelené louky a husté lesy soutěží s bělostí vápencových skal..."
foto by ? Jan Virt

Od našeho bivaku jsme pak pokračovali za mlhy a deště směrem na chatu Bietti, která byla však v tomto ročním období zavřená. Po chvíli se dojde k rozcestí a my se vydali po cestě 15 na chatu Brioschi. Krajina se už evidentně mění na kleče a pak už jen kameny. K našemu překvapení začalo ve vyšších polohách (kolem 2000m) sněžit a postup po kluzkých šutrech nás zpomalil, o to byl však dobrodružnější. Šlapali jsme zhruba hodinku když jsme přišli pod pěkný zasněžený kuloir, který byl na některých místech zajištěn řetězy. Postup po skále byl docela zajímavý, všude 15cm sněhu a kameny - nádhera. Škoda jenom, že byla opět mlha a nebylo nic vidět. Po zhruba půl hodince škrábaní se a tahání řetězů přicházíme na vrchol, jenom kousek od chaty Brioschi a představujeme si ty výhledy na tyrkysové jezero s plachetnicemi.

Cesta na chatu Brioschi.

Vendy leze zasněženým kuloárem.
foto by ? Jan Virt

Na hřebenu začalo být trochu nepříjemně zima, a tak jsme po chvíli "kochání" mazali za neustálého deště do údolí a poté do Resinelli.

Hřeben Grigna Settentrionale.

Hřeben Grigna Settentrionale.
foto by ? Jan Virt

V Resinelli jsme podle doporučení myslivců vyhledali hospu 2184 - pěkné teplé místečko s dobrým pivkem a super pizzou. Nikomu z nás se do stanu jít nechtělo, byli jsme promočení i s batohy, a tak jsem se ujal hledat nějakou tu izbu. Po nezdaru jsem se vrátil zpátky, a že tedy zkusíme najít toho Marca, třeba nám něco poradí, což nebyl vůbec těžký úkol, protože se horolezec prostě nezapře. Uměl vcelku anglicky a po krátkém povídání z něj vypadlo, že byl a Cho-Oyu, K2 a zdolat sólo Marmoladu (Vinatzer/Messner), Civettu (Solleder) a Agner (Gilberti Chine), mu trvalo pouhých 14 hodin! Kromě provozování restaurace vyrábí hadry s názvem Ande. Po dalším pátrání jsme zjistili že to je jeden z nejlepších horolezců Itálie. Sehnal nám nocleh u kámošů v penzionu Frassini za 40EUR pro 5 osob na noc, v útulném půdním pokojíku pro trpaslíky i se sprchou, televizí a krbem!

Grigna Meridionale (2184m).

Věže Grigna Meridionale.
foto by ? Jan Virt

Ráno nemohlo být lepší. Probuzení do slunečného dne bylo po dlouhé době temna a mlhy jako z jiného světa. Po vydatné snídani se vydáváme směrem do Lecca, kam se dá jít "normálkou" po silnici nebo feratou. Rozhodnout se, jakou variantu zvolit, netrvalo dlouho.

Krajina kolem Lecca.

Krajina kolem Lecca.
foto by ? Jan Virt

K nástupu na feratu vede zajištěná cesta řetězy až k rozcestí s křížem. Nasazujeme ferata sety a nic netušící obtížnost feraty ani její délku se do ní pouštíme s nadšením a plnou polní na zádech. Co jsme pak později vyhledali na netu, jedná se o velmi těžkou feratu Alpini Gruppo Medale o délce 400m s většinou její délky v kolmé stěně a minimem kramlí. Ve 2/3 sestupu jsme toho měli plný gatě. Nejvíc nás ničily naše 20kg kabelky na zádech. S několika puchýři na rukách a hnědýma trenkama jsme se dostali na pevnou zem a vesele si plácali.

Základní fakta o feratě: převýšení 400m; obtížnost: první polovina velmi těžké, druhá (horní) těžké - dle průvodce.

Vokoun v akci.

Vokoun v akci.
foto by ? Jan Virt

Ferata Alpini Gruppo Medale

Ferata zhruba v půlce cesty.
foto by ? Jan Virt

Třetí den byl odpočinek. Podzimní slunce hřálo na bolavá těla, jezero mělo tyrkysovou barvu a já si každý okamžik cesty promítal pozpátku jako oblíbený film. Konec dobrý, všechno dobré. Tato oblast musí být na jaře nádherná, kolem Lecca je plno horských štítů posetých podobnými feratami a je skutečně na co se dívat.

Alpini Gruppo Medale 400m.

Ferata Alpini Gruppo Medale.
foto by ? Jan Virt

Důležitá poznámka: V celém pohoří není skoro žádný pramen nebo jiný zdroj pitné vody. Je proto nutné, mimo sezónu, vše tahat na zádech a s vodou šetřit!

Více fotografií zde


Jan Virt   [úpravy] 13:54 03.12.2006

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Víc životů.21:16:58 03.12.2006
Pěknej článek a pěkný foto, i tahle aktivita je super. Chtěl bych mít víc životů. Aspoň tři.
Janodpovědět 
 Re: Víc životů.08:34:24 04.12.2006
Je super si někdy od všeho toho lezení odpočinout a jenom se tak projít, ne? :-)
Honzaodpovědět 
  Re: Víc životů.18:49:20 04.12.2006
Pekný článek a muselo to být super. Škoda že ste měli mlhu jinak v týhle oblasti se fakt dá nádherně fotit a užívat si výhledu. Tiše závidím. P.S. S tím sněhem by člověk ale mohl v listopadu počítat :-D)
Petr (P.J.Z)odpovědět 
   Re: Víc životů.20:34:27 04.12.2006
Moc hezký článek,takový mám rád.
Kóňodpovědět 

 Fotky ve stene16:41:29 05.12.2006
Nazdar Hansi,

super fotky, jen nechapu, jak jsi balancoval ve stene a k tomu jeste tahal fotak ...

Kaplicka je pod Monte Pilastro, v mape je shluk nazvu, mozna se to jmenuje Biv. Poletti.

Zpocenym rukam zdar,
N.
Rafodpovědět 
 Re: Fotky ve stene16:45:14 05.12.2006
Jeste doplnim: Vylet k Lagi di Lecco vsem doporucuji, cesta z Prahy trva cca 2 hodky (1 hod se Skyeurope + pul hodiny vlakem), Lecco je vyhlasene lezecke mesto, kolem paradni cesty.
Rafodpovědět 

 názor Honzy21:51:16 06.12.2006
je k zamyšlení. Jen lozit a nevidět horské stezky,louky,odraz hladiny jezer, nevnímat syrovou ranní vůni, kvítek v kolmé skále, je obrovskou chybou. Krásný fotky a pohodová gruppa. FANDÍM VÁM.
Vladimírodpovědět