Zážitky z Kampermaueru

Předpověď počasí zněla na minulý víkend lákavě a tak jsme se dohodli a ve čtyřech jsme vyrazili na Kampermauer. V životě jsem tam nebyla, ale všichni Budějičtí lezci bájili o tom jaká je to super oblast, kde si každý přijde na své. A můžu říct, že měli pravdu. Krásně odjištěné cesty (někdy až příliš) od trojky obtížnosti až do osmiček. Člověk si mohl vybrat, jestli chce lézt jednodélkovou cestu, nebo si dát pořádnou vícedélkovou, skoro jako v horách. A ty panorámata. Naproti tomuhle masívu jsou hory – Holler Mauern, jejichž severní svahy byly ještě zasněžené. Prostě pastva pro oči a hlavně perfektní lezení. Taky jsme tam hned narazili na známé, kteří už tu od čtvrtka lezli. V sobotu jsme dali Superdiagonálu a v neděli Vegetariánskou cestu. Obě cesty jsou moc pěkné.
Ale, co se dělo v neděli, to už taková sranda nebyla. Tak si tak slaňuji z Vegetariánské cesty a najednou na mě haleká nějaký Rakušák ze štandu. Říkám si, asi jsem mu něco nevědomky provedla. A jaké bylo mé překvapení, když jsem pochopila(německy neumím), co chce vědět. Jak se dělá uzel na HMS, no prostě půlloďák. Hrůza a to prosím už byl v třetí délce cesty. Slanila jsem tedy až k němu a udělala uzel a ten človíček klidně jistil a měl obráceně karabinu, uzel měl na její užší straně. To jsem si všimla až za chvíli, protože jsem se zrovna domlouvala s Radkem, který slaňoval za mnou. No, říkám si, ten druhý už to nějak doleze. Dokonce mu do toho sedl a udržel ho. Pak jsem mu to vysvětlila, že má mít obráceně karabinu. Slaňovala jsem další délku a koukám u štandu kousek ode mě další německy mluvící (všechno ti chlapíci byli z jedné party). No a tyhlencti člověkové zase při slaňování na dvojčatech udělali pouze uzel krejčík a za ním druhý a šup už jeli dolů (že já se dělám s autíčkama ????????). Dobrý borci. Před odjezdem domů jsme si kluci chtěli dát ještě něco kratšího. Přešli jsme do jiného sektoru a tam jsme zjistili, ze ty cesty jsou obsazené. Lezli na nich takový ti mladí nadějní lezci. Potkali jsme je už ráno na parkovišti, kde se teprve učili navazovat na lano a tady už mastili šestky, sedmy. Neměli vůbec odsedávačky, toho jsme si všimli až později. Tak tam stojíme a meditujeme, když jeden z dvojice začal spouštět svého kamaráda a neustále se mu ukrutně motalo lano. Spouštěč tedy doporučil svému kamarádovi, ať se někde řádně postaví (držel se tam chudák jako klíště) a jal se rozmotávat lano, aniž by ho jistil. Nikdo tomu nevěnoval moc pozornosti, když najednou jeden z nás vykřikl a hnal se k tomu dotyčnému spouštěči. On měl prosím provléknuté podivně lano osmou. To jsem v životě neviděla. Lano vedlo jenom horním okem, kde bylo dvakrát omotáno, pravda nějaké tření by tam při pádu bylo (a taky lezli na rybu, tak by to taková řacha nebyla). Nakonec si teda toho ubohého, který musel stát ve stěně, přebral jeho kamarád a spustil ho přes kelímek (to byl asi jediný z těch čtyř, který něco o jištění věděl). Sladká nevědomost. Naši známí jim tam začali vysvětlovat, jak se jistí a že by si měli pořídit odsedky.
Ale stejně se tam pěkně leze a určitě tam pojedeme znova.

MartinaS   [úpravy] 13:23 07.06.2002

Komentáře

Nový komentář 

 dva krejčíky na slaňování
2 krejčíky za sebou na slaňování jsem nikdy nedělal, ale v poslední době zjišťuji, že to zas až taková pitomost není. Mnohem míň to zadrhává na hranách, umí se to přetočit. viz diskuse asi před rokem na lezci.
Jinak se taky nedovedu smířit s tím, že holt někteří mladí nadějný lezou líp než já, když jsou podruhý na skalách a neumí se ani navázat. řeším to bezhlavým útěkem pryč (co je já mám co nosit na půjčenejch dveřích s nějakým sebevrahem :-))
Zapsal: Lukas B., 13:48:56 07.06.2002
 
Blahoslavení chudí duchem,už jsem byl u několika nešikovně zachycených pádů (brrrr.)asi bych zešedivěl hrůzou a ujel do jiný (civilizovaný)oblasti.
Zapsal: Martin, 14:23:17 07.06.2002
 By se jeden bál...
Hm, a je to čím dál tím horší :-) Viděti borce, co lezou evidentně líp než já, jak zacházej s těma cajkama je sice občas k smíchu, ale většinou vo strach. Narozdíl od mnohých jiných jsem se už naučil jim prakticky do ničeho nekecat, pokud mě npožádají, ale když už se v oblasti s těmahle týpkama vysktnu, tak sem za exota a blembak nesundavám z hlavy (víte jak často tam svištěj osmy a karabiny?).
A pak že takový ty tradiční pojetí horoškol k ničemu nejsou... člověk by aspoň nemusel vídat následky - a vono vám to někdy bejvá vošklivý.

A poznámka ke krejčíkům: autíčka sou sice spolehlivější (několikanásobně), ale pro spojení lana za účelem slanění je krejčík/vůdčák zcela dostačující (a má ty výše zmíněné výhody). Autíčka (resp. dvojitý či trojitý rybářský uzel) je nutné použít tehdy, když lze očekávat veliké zatížení (tyroláky) nebo zatížená dynamické (pád). Můžete mi věřit, náhodou jsem se pevností uzlů a špágátky obecně, chviličku zabýval když jsem musel napsat skripta pro svoje nováčky (a posléze i pro instruktory horolezectví), protože nic kloudnýho aktuálně nevyšlo a nevychází.
Zapsal: Tomáš F., 14:51:12 07.06.2002
 Topo Kamp...
To Maty
Kampemauer by se mel casem objevit na Lezci a sice jeho podrobne topo.( cesty jsou jiz, diky Kaminkovi, zadany do databaze ale samotny pruvodce jeste neni zverejnen, nebot je ho tak pulka). Na Kaminkovo strankach je taky seskenovany topo.
Zapsal: JirkaS, 16:12:17 07.06.2002
 Průvodce
Jirka už za mě prozdradil, že průvodce je v odkazech na Lezci. Není celý,u některých sektorů jsou jen topo cest bez popisu. Odtud jsem taky čerpala informace. Kompletního průvodce jsem získala později, je to zfocený originál, který kdosi zakoupil v Rakousku.
Zapsal: MartinaS, 21:59:47 07.06.2002
 Mein Gott
Tak jsme nedavno viděli na Malibu zajímavé dívadlo. Německy mluvící rodinka s milými úsměvy na rtech stoupala do stěny. Syn ve štandu po první vylezené délce dobíral oba své zřejmě drahé rodiče. Matka nastoupila první. Její baculatá postava se vydrápala cca do 5 metrů a pak po vypadnutí šla po zádech volným pádem zpět do trávy několik metrů pod nástup. Připomínala poměrně věrně jojo. Syn nahoře pranic nevěděl a rozhlížel se po krásném okolí. Otec na něj začal hulákat a hrozit pěstí. Matka se beze slova sápala znovu do stěny a nijak ji to nevyvedlo z míry. Syn se provinile nakláněl dolů a kajícně dobral volné lano. Po deseti minutách bylo možno pozorovat tělnatého otce těsně pod maminkou na prověšeném laně ve dvaceti metrech nad nástupem. Syn zjevně unuděn pomalým postupem rodičů družně konverzoval s lezcem ve vedlejší cestě. To jsme již ale raději opustili hlediště. Jejich navázání na lano i ostatní vybavení nebylo naštěstí patrné. Mein Gott
Zapsal: Bartovci, 18:07:28 16.08.2002
 xeLqtEckUloNdoTEn
vQepJ8 A big thank you for your blog article.Thanks Again. Really Cool.
Zapsal: PNZEKmQYcnShorF, 21:52:25 19.12.2013
 xxHKMuYQOBrEIE
drSlS9 Appreciate you sharing, great article post. Will read on...
Zapsal: CAcwdXSfkABikHkY, 17:13:14 20.12.2013


 Vložení nového komentáře 
Název
Jméno
Email
Text

Souhlasím se zpracováním osobních údajů.