Aktualizace: Pokračování expedice Belgičané Nicolas Favresse, Sean Villanueva, Olivier Favresse, Ben Ditto a kapitán lodi Bob Shepton odpluli před více jak měsícem na západní pobřeží Grónska, kde měli v plánu prozkoumat panenské velké stěny. 

Pokračování expedice

Ještě třikrát opustili Nico Favresse, jeho bratr Olivier, Sean Villanueva a Ben Ditto jejich „plovoucí basecamp“ a vydali se objevovat nové panenské stěny Grónska. 

Během prvního vysazení z lodi  tým po 5 hodinovém pochodu v mlze stanul před 450 metrovou věží, na kterou poté udělali dva nové směry. Věž pojmenovali po kapitánovi lodi -  Shepton Spire. Celý „výsadek“ jim trval 36 hodin (od lodi k lodi), s jednou krušnou nocí na vrcholu věže a ranním dlouhým sestupem po hřebeni.


The Shepton Spire uprostřed
foto by www.xpedition.be/

Podruhé loď zakotvili u 500 metrové stěny. Tentokrát sebou vzali i samotného kapitána lodi – 75letého Boba Sheptona, který lezl naposled v roce 1977 a tvrdil, že tato cesta bude opravdu jeho poslední. Proto asi také název cesty Never Again! (500 m) .


Kapitán lodi Bob Shepton při výstupu
foto by www.xpedition.be/

Třetí stěna, která týmu padla do oko během plavby, se nacházela jižněji na pobřeží Grónska. Na Close Call Wall, jak stěnu nazvali, zanechali dvě cesty. Jednu z nich pojmenovali po zesnulé krajance Chloè Graftiaux, která tragicky zahynula na konci srpna při sestupu z  Mont Blancu. Znovu absolvovali studenou noc na vrcholu věže a při sestupu po hřebeni ještě stanuli na dalších třech vrcholech věží. Za 38 hodin už odpočívali v kajutě lodi.


Close Call Wallfoto by www.xpedition.be/

Tým nyní pluje přes Atlantik ke svým domovům. Takže šťastnou plavbu….

---

Jejich lezecké dobrodružství zahájili po dlouhé plavbě lodí v krásných skalních stěnách, které vyčnívaly z fjordů.

Na jejich stránkách přibližuje nové směry Nicolas Favress takto: "Nástup cesty byl neuvěřitelný! Kapitán lodi Bob Shepton zakotvil naší loď v blízkosti stěny a my jsme do ní naskočili přímo z lodi. Přibližně po 20 hodinách lezení jsme sešli dolů druhou stranou, kde už na nás Bob čekal s lodí vedle pláže, která připomínala Bahamy. Dvě nové cesty jsou asi 400 metrů dlouhé a nazvali jsme je: "Seagull’s garden" a "Red chili cracker". Teď se vracíme do Upernavik, kde se pokusíme opravit druhou část lodního motoru“.


nástup do stěny
foto by expediční stránky www.xpedition.be

Po opravení motoru se posádka vydala vstříc dalšímu dobrodružství. Jejich loď zakotvila u 850 metrové stěny Seagull, do které nastoupili 12. července a 22. července se už octli na jejím vrcholu. Svůj prvovýstup si jako vždy zpestřovali hrou na mandolíny. Těch 11 dní ve stěně pro ně bylo jedno z nejdobrodružnějších doposud - stejně jako samotný prvovýstup, který měl všechno: travnaté trhliny, houbovité mechové praskliny, lišejníky, vestavěný sprchový kout. Jednotlivé délky cesty nabízely krásné lezení v kvalitní žule. "The devil’s brew" – jak cestu nazvali - se jim podařilo přelézt volně. Tým je obzvláště hrdý na to, že v cestě po sobě nenechali ani jeden šroub, skobu či jiný materiál. Jediné, co prý mohou ve stěně další přelezci najít, je několik “hnědých sokolů“ – veselá to partička.


The devil’s brew
foto by expediční stránky www.xpedition.be


v cestě The devil’s brew
foto by expediční stránky www.xpedition.be

Sponzoři akce: Belgian Alpine Club, Patagonia, Five Ten , Black Diamond, Petzl, Seeonee, Yeti, Sterling rope, careplus, Milo, Julbo, Cabbrabant, Belclimb.net, Climb.be.


Více fotek najdete na jejich expedičních stránkách:
Zdroje:

www.xpedition.be