Lezec - Zpravodaj

Alpy v dešti a chumelenici

Snad není nikoho, kdo by nečekal na pěkné počasí a nezoufal si nad průtržemi mračen či nad neustávajícím sněžením. Počasí je nevyzpytatelné a tak je třeba při plánování tůr a dovolených počítat s tím, že bude také ošklivo.
Alpám, a především těm nejvyšším, je vrtkavost počasí vlastní. Právě letos se nám stalo, že jsme dorazili do Chamonix za vcelku pěkného počasí, natěšeni na Aiguille d’Argentiere, du Midi, na Grand Capucin, s programem na 10 dní, abychom pak při pohledu na předpověď počasí protáhli tváře. Z plánovaných deseti dní má být šest ošklivo, na další dny předpověď není, a i kdyby byla, nemusí nakonec platit. Rozhořčeni odchazíme do Snell sportu, kde alespoň trochu potěšíme naše duše nákupy a procházením průvodců. V podvečer nalézáme příjemnou hospůdku a trávíme čas plánováním, kam vyrazit. Směr je jasný: východ a ne moc vysoko, tak praví předpověď. Večer příjemně utíká nad průvodci Jürga von Känela, ještě, že máme již témeř úplnou kolekci, a než jdeme spát je jasno.

Leysin

Leží asi 20 km od Martigny, tedy přibližně 40 km od Chamonix. Bohužel přijíždíme až v podvečer a lanovku již nestíháme a tak šlapeme do bivaku “Ali Baba” pod masivem Sphinx pěšky. Přicházíme právě těsně před setměním, což nám umožňuje obhlédnout stěnky. Materiál je vápenec, spodní části s kvádrovitou odlučností, vyšší pasáže typické škrapy a jehličky. Výška stěny 50 až 150 m. Cest je tu přes sto s obtížností 5c+ až 8a.
Usínáme v očekávání dalšího dne, noc však není klidná a bouře v těsné blízkosti nás vyhání do vyšších pater bivaku. Ráno je však jak z pohádky: modré nebe s půvabnými načechranými mráčky a trochu mokrou skálou. Skála během snídaně usychá a my se dáváme do lezení.
V oblasti zůstáváme dva dny, ráz počasí se nemění, vítr trochu chladno a večer a v noci bouřka. Přelezli jsme sedm cest a víme, že se sem ješte vrátíme, abychom znovu okusili místní plotny, kouty a spáry. Naše další kroky míří na Col du Pillon.

Col du Pillon

Col du Pillon leží ve stejném údolí jako Leysin, pouze na opačné straně pod svahy Diablerets a nedaleko Sanetsch; viz některá z loňských Montan.
Když sjedeme do údolí prší, spaní volíme v kempu “Heiti” ve vesnici Gsteig (25 SF pro dvě osoby, stan a auto). Stan stavíme v přestávce deště. Ráno je příjemné, ideální na focení: hory, zelené louky, dynamická obloha, s bílými a tmavými, až černými mraky, které se shlukují okolo nejvyšších vrcholků. Škoda, že naším cílem není focení hor ale lezení po nich. Po nočním lijáku není ráno příliš kam spěchat, asfalt na silnicích schne pomalu a my se dostáváme pod skálu právě, když začíná osychat. Stěna je vysoká přibližně 160 m a nabízí více jak 30 cest, které jsou situovány v bezprostřední blízkosti mohutného vodopádu. Obtížnost je opět jako v Leysin, takže si na své přijdou jak extremisté, tak pohodáři. Bohužel se počasí kazí a od prvního nýtu mne vrací déšť. Nevadí, hodinový nástup byl příjemnou ranní procházkou, za niž se zpět v civilizaci odměňujeme dobrou kávou a jablkovým koláčem. Určitě se sem však ještě vrátíme.
Počasí se horší, mraky věštící déšť se táhnou od západu. Náš program počítá i s tímto případem, přesouváme se asi 15 km do sedla Mosses.

Col des Mosses

Co dělat: předpověď počasí je na několik dní nevalná a nebude přát lezení. (Předpověď ve Švýcarsku lze získat telefonicky z každé telefoní budky vytočením čísla 162. Téměř všechny automaty fungují na nejčastěji používané kreditní karty). Máme s sebou horská kola a u Mosses, přesněji v Château d’Oex se před časem jelo mistrovství světa. Z auta prohlížíme přilehlé stráně a kopce a vypadá to velmi přitažlivě. Zakupujeme mapy a v kempu, přibližně 2 km severně za sedlem, promýšlíme trasy.
První den dáváme seznamovací cca 40 km trasu Col des Mosses – Tour d’Ai (Leysin) s celkovým převýšením přes 1100 m. Povrch je z třetiny asfalt, polovina štěrk a šotolina a šestina travnatá sjezdovka z Tour d’Ai. Právě sjezd je odměnou za dřinu v první polovině trati.
Druhá trasa má být podobná jen o něco obtížnější a o málo delší. Skutečnost je však jiná: trať je kratší – 35 km, ale celkové stoupání 1445 m – zaviněno přehlédnutím jednoho údolí v mapě. Trasa je však mnohem hezčí a jen z desetiny po asfaltu.
Popis trasy: Col des Mosses ? Oudiou ? La Premiere ? La Le ? Marnex ? Meitreile ? Isenau ? Col dIsenau ? Sazieme ? Seron ? Toumalay ? Les Maulatryes ? Le Fonds ? Pra Cornet ? Col dMosses.
Vlivem četných deštů byly úseky vedoucí přes louky velmi rozbahněné, k čemuž přispělo také množství krav. I přes tato uskalí je trasa pěkná. Pro názornost přikládám i profil.

Utrmáceni, bahno se nedalo jet a museli jsme tlačit, holdujeme teplé sprše a jídlu v příjemném kempu. Ráno je pomalé, obloha se příliš nečistí a tak opět váhání, co dál. Nakonec balíme, čistíme, nakládáme a jedeme si užívat do Val di Mello vzdáleného 350 km.

Val di Mello

Val di Mello nemusím asi nikomu představovat, v předchozích Montanach bylo již vícekrát zmíněno ve spojitosti s novými cestami ve Val Qualido. Pro ty, kdo zde nebyli, lze jen doporučit, žulový ráj, v pohádkové krajině, která působí měkkce a hebce jako by byla sídlem hobitů. Lezení zde však tak snadné není. Obtížnost není nadsazená, ale cesty jsou občas morálové a starší jištění z osmdesátych let nepovzbudí. Osobně jsem zde byl již byl několikrát a nikdy nelitoval. Italský temperament, bezvadná pizza s vínem, s nefalšovaným cappuccinem a zmrzlinou rozehřeje švýcarský chlad. Letos tomu není jinak. Předpověď se lepší a tak zpět na sever a na žulu.

Grimsel

V okolí sedla Grimsel je hned několik výtečných žulových oblastí. Letos jsme navštívili pouze Eldorado a Mittagfluh, ale popíši i oblasti, kde jsem byl v minulých letech: Handegg a Räterichbodensee. Lezení je zde převážně na tření, ve spodních a svislejších oblastech lze natrefit na kouty a spáry.
V oblasti je trochu problem se spaním, ty otrlejší mohou přespatvat v tunílcích a na starých silnicích, které se již nepožívají pro běžný provoz, ty kteří dají přednost teplé sprše a pohodě kempu mají hned několik možností:
Camping „Aareschlucht“ v Innertkirchenu; tel.036 71 53 96
Matratzenlager Hotel Handegg; 26,- Fr/osobu a den; te. 036 73 11 31
Matratzenlager Grimsel Hospiz; 26,- Fr/osobu a den; te. 036 73 11 31

Eldorado

Nedaleko samotného Grimselu u přehrady s hotelem Grimsel Hospitz je oblast Eldorado. Eldorado je na začátku přehrady, takže je nutno asi hodinku a půl pochodovat od přehradní hráze. Stěna je jedna velká žulová plotna, rozbrázděná kouty a pilíři. Vše je oblé a lehce ukloněné. Stěna Dôm je 450 metrů vysoká a cesty zde mají okolo 15 délek, obtížnost je od 5c+ do 7b. Cesty se scházejí, ale v případě nouze by se daly slanit. Ne všechny cesty jsou odjištěny podle švýcarských zvyklostí - nýt každé 3-4 metry, a tak doporučuji pozorně číst průvodce. My jsme si vybrali cestu Forces Motrices převážně 6a+ s jedním místem 6c+, které se dá háknout.

Mittagfluh

Nádherná dominanta údolí 2 km nad Guttannen, krásně převislý nos s údolní stěnou 300 m. Bohužel jsme se práskli v nástupu Abadia 6b A1, vše zjistili až při těžkostech ve třetí délce, kde se ukázalo, že lezeme Stabon neznámé, avšak značné, obtížnosti. Údolní stěna není všude zcela kompaktní a tak je třeba dávat pozor, čeho se jeden chytne a na co stoupá; slaňování se proto nedoporučuje.

Handegg

V okolí Handeggu je hned několik možností se vydovádět. My jsme lezli perfektně odjištěnou cestu Mummery 6b+ v sektoru Fair Hands Line. Stěna je 300 m vysoká a cesta má deset délek. Sestup je po schodech pozemní lanovky, které se scházejí téměř volným pádem.

Räterichbodensee

Se nalézá nad stejnojmeným přehradním jezerem na opačné straně, než je silnice. Oblast je ideální na rozlezení: délka stěny 250 m, cesty pěti až šesti délkové se slaněním, obtížnost do 6a+.

Po několika dnech jsme měli rajbasů již plné zuby a zatoužili po změně. Cílem byl Wellhorn a posléze chata Engelhörnerhütte. Sbalili jsme si vše potřebné, vynesli pod Wellhorn, ve stanu vysoko nad Gletscherschlucht netrpělivě čekali rána a poslouchali rachot padajících seraků z čela blízkého ledovce. Nikde nebylo človíčka a civilizace poblikávala dole v údolí. Ráno nás vyburcoval budík, po kterém nasledovaly mechanické pohyby a úkony, z nichž nás vytrhl až deštík na nástupovém chodníku. Co dělat, jdeme omrknout nástup a vyčkáváme. Obloha se zatahuje více a tak se rozhodujeme pro ústup.
V Meiringenu nakoupím nové brzdové špalky, vybavíme se mapami a jedem se podívat na ubrečený Eiger.
Předpověď v telefonu nevěští nic dobrého, zůstáváme v kempu. Přestává pršet a tak vyrážíme. Na návrat pod Wellhorn není ani pomyšlení a tak volíme skalky přes údolí nad Meiringenem.

Skalky u Meiringenu a Interlakenu
Na svazích nad Meiringenem – Hasliberg se nalézá několik sektorů docela příjemného vápence, přičemž sektor Staldenflue nabízí skutečně hodnotné polezení. Cesty jsou vetšinou 30 m dlouhé, takže 60 m lano je výhodou. Obtížnost cest od 5a do 7c.
Druhou oblastí je Beatenberg – Schmocken. Délka stěny je 25-30 m, materiál je ve spodní části vápenec, ale ve vrchní části pískovec. Ten není příliš chytovatý a připomíná Adršpach. Obtížnost cest je 6a až 7c.

Počasí se ani po třech dnech významě nezlepšilo a tak jsme dále nečekali. Bylo nám sice líto nevylezených cest, ale v údolích jsme si užili také. Ruce nás bolely i při řízení zpět k domovu. Cestou jsme se ještě stavili na pár dní ve Švýcarské Juře, ale o tom někdy přístě.

Doporučené průvodce:
Jürg von Känel: Schweiz extrem, kalk; Filidor; ISBN 3-90 60 87-05-0
Schweiz plaisir west; Filidor; ISBN 3-90 60 87-06-9
Schweiz plaisir sud; Filidor; ISBN 3-90 60 87-06-3
Průvodce lze zakoupit v obchodním domě Schuster v Mnichově, v lezeckých prodejnách ve Švýcarsku, či objednat přímo u autora na www.filidor.ch.

Alpy v dešti a chumelenici

Komentáře