Když jsem se před dvěma lety při odjezdu z Todry naposledy otáčel, říkal jsem si, že by nebylo špatné se sem někdy vrátit a využít možností místní oblasti a pokusit se zde udělat pár nových cest.
Cesta letadlem do severní Afriky s jedním přestupem v Londýně, ubíhá velice rychle - vystoupit z letadla, najít věci na pásu, znovu na check-in a opět do letadla, tentokráte už směr Marrakech. V podvečer, společně s našimi čtyřmi kamarády, nacházíme příjemný hotel kousek od velkého náměstí Jamma el Fna. Je příjemné zjistit, že ceny jsou stejné, ne-li nižší než před dvěma lety a že služby jsou na úrovni vyšší.
Z předchozí zkušenosti vím, že je dobré přijet na autobusové nádraží brzy ráno, abychom stihli devítihodinovou štreku autobusem do Tinerhiru ještě za světla. Horský pas ve výšce asi 2260 m n. m. je snadno průjezdný a nic nenasvědčuje tomu, že je polovina prosince a tudíž by i „měla být zima“! Jedna noc v malém městečku, kde ráno nakoupíme zásoby a už se cpeme do starého taxíku i s velkými batohy. Posledních 12km a jsme na místě! Před námi známé a usměvavé tváře majitelů hotýlku Riad Toudra a cena za noc dokonce nižší než kdysi, nám připravují příjemné přivítání. Po zabydlení se v hotelovém pokojíku, který bude na dalších 20 nocí naší základnou, jsme na lezení po dvou dnech cestování docela natěšeni. S ostatními se vydáváme soutěskou Todra do lehkých rozlezových ploten a do kolmých technických stěn na Jardin d’Ete. Cestou pokukujeme po možných směrech pro naše hrátky s vrtačkou. Po rozlezení se poprvé vysápeme do protějšího svahu k sektoru Elephant, kde už začínáme zjišťovat, že formu bude potřeba „doladit“ a zvyknout si i na místní vápno. K večeru se nám podaří „naprogramovat“ jedno 7b+ a následně jej, jak praví moudrý Oliváč, pošleme do deníku:) Na první den to nebylo zlé....
Druhý den ráno jsme naprosto rozbití. Na lezení to dnes OPRAVDU nevypadá a tak nabalíme s Vojťákem vrtačku, akumulátory, dvě desítky nejtů a nezbytné proprietky a vyrážíme k našemu předem vyhlídnutému kameni, kde se v následujících hodinách pokusíme ukojit naše prvovýstupovské choutky. K našemu nepříjemnému překvapení jsou již nejlehčí směry v plotně obsazeny a tak nám nezbývá, než se zahledět do mírně převislé oranžové trojúhelníkové stěny, kterou jsme nazvali Orange Triangle. Jejím prostředkem se nám matně rýsuje „lajna“, která by mohla být i lezitelná. První nýt osazujeme z předskalí, druhý z malého stopperu, který drží jen strachy v mikrotrhlince. Podobným způsobem, kdy se občas setkáme tváří v tvář s vytrženým fifi háčkem či skyhookem se propracováváme stěnou vzhůru. Na polici štand už je oproti předchozí dřině jen rutinní desetiminutová práce. Při prvním proslanění cesty je nám jasné, že to asi odhadnuté 7c nebude. Nu což, ocelový kartáč marocké výroby do „goldnčekehende“ (Vojťákova oblíbená fráze) a už se nám zpoza špinavé skály rýsují první chyty....tedy, jak pro koho! Nám se to zdá malé i na stupy. Po hodince a půl, kdy si připadáme spíše jako chameleoni (perfektně barevně ladíme se skálou) nám nezbývá, než se pokusit o nemožné – naprogramovat všechny kroky.
Nejde to, zmar střídá zoufalství a s přicházejícím večerem je nám jasné, že pokud tuto cestu vůbec vylezeme, bude to naše nejobtížnější. Co zbývá? Název! Je to naše první navrtaná cesta a co s ní bylo práce! První slova, která nás napadla, se snad nemůžou ani reprodukovat. Nakonec jsme usoudili, že bez našeho materiálního guru - Toma Rakoviče – bychom asi těžko do skály něco osadili.....takže: TOMRAK 8a (předběžná klasifikace). Tato cesta může mít i druhou délku, ale tu jsme vzhledem k psychickému i fyzickému rozpoložení nakonec nenavrtali.
V následujících dnech jsme se jali potrénovat na místních převisech a trošku potrápit prsty v kolmicích, abychom se, dříve než odjedem, pokusili o prvopřelez této cesty. Rovněž jsme prozkoumávali okolní sektory a hledali další možnosti pro prvovýstupy. Nakonec jich nebylo málo. Kdykoliv přišel na řadu restday, nabalili jsme se harampádím a spěchali za nedotčenými směry. Obtížnost nehrála roli, důležitější pro nás byla linie, která měla být co nejpřímější. V sektoru El Caos jsme v odpočincích mezi pokusy o přelez převislé hrany Kifi 7c+/8a navrtali na vedlejším kameni krátké cesty Warm Up Route 5b a silovou Falling Slowly 7a.
Jiřík při úklidu našeho pokoje v hotýlku Riad Toudra
Na oblíbeném Elephantu jsme prostoupili, a to hned dvakrát, krásným převisem dvoudélkovými cestami Tajine and Omelette 5c, 6b+ a Two Frozen Chaps 6a, 6c. Obě cesty nám přišli jako logické linie, které se druhou délkou spojují v jednom štandu. Největší dřinou bylo však čištění skály, které vždy zabralo nejvíce času a neslo s sebou asi 300kg poshazovaných kamenů. Naštěstí se nám vždy z tohoto sektoru podařilo případné oběti padajících předmětů (někdy se s kamenem poroučel i klíč na utahování nebo matka s podložkou) odlákat. Prvopřelezy byly obtížnostně spíše adrenalinového charakteru – nikdy nevíš, co se kdy a kde ještě ulomí! Vše zůstalo na svých místech a tudíž jsme mohli cestou ze skal namalovat nové výstupy Hassanovi do notýsku (Hassan = postavička, kterou nepřehlédnete. Pohodový týpek, takový místní lezecký guru a něco jako správce skal. Kreslí průvodce, se všemi se kamarádí a občas tahá kurzisty po okolních skalkách).
V dalších dnech jsme spíše lezli a do vrtání se nám zatím moc nechtělo. Při jednom dnu bez lezení, kdy se Vojťák nemínil hnout ze sluncem zalité verandy našeho hotýlku, jsem vyrazil na obhlídku dlouhé plotny, která byla vidět již ze silnice – sektor Dounab. Byly zde 3 cesty, z toho jedna tradiční (po vlastním) a hlavně – obrovský potenciál na cesty další. To, co se jevilo zdálky jako plotny, mělo charakter spíše kolmého lezení po mikrolištách. Po předchozích dnech, kdy jsme viseli v převisech sektorů „Can Gullich“ a „Can Mutant“ se toto jevilo jako příjemná změna. Neváhali jsme a druhý den jsme se vydali to tohoto sektoru něco „spáchat“. Vápno zde bylo celkem přívětivě měkčí než v jiných sektorech, proto nám práce ubíhala rychleji než obvykle. Během následujících dnů jsme osadili asi 40 nýtů v cestách délek do 35m. Všechny cesty mohou pokračovat případně druhou a třetí délkou, to však necháme na někom jiném. Nakonec zde vzniklo 5 krásných a technických lištovaček středních obtížností. (One Move Makes the Route 6a+, Side Effect 6b+, Zewling Day 7a, Maruja 7a+ a Shorty Tasty 7a+/7b).
S blížícím se datem odletu, se vracela „povinnost“ přelézt i náš projekt – Tomrak. Od Hassana, který údajně cestu již zkoušel jsme měli informaci, že to možná bude i 8a+. Tuto skutečnost jsme ale přičítali jeho výškovému hendikepu – není to žádný čahoun a jeho 158cm je na tyto dlouhé tahy opravdu málo. Předposlední den jsem se do cesty nanominovali znova. Výsledek? Prodřené prsty a souvislý vodopád slov, který prostě nešel zastavit. Večer jsme si řekli, že bychom měli alespoň udělat nějaké fotky a tak i přes Vojťákovu i moji nevoli jsme opravdu druhý den ráno vyrazili opět na „místo činu“. Podařilo se nám přemluvit i Zuzici a vytáhnout ji do štandu, aby mohla pomoct s dokumentačními fotkami, když už jsme na ty přelezové skoro zanevřeli. Co čert nechtěl, v nejtěžším místě jsem trošku „přeprogramoval“ krokosled a ejhle! Ono to snad půjde!!!
Hodinka pauzy, ve které se do objektivu křenil Vojťák a hurá na pokus. Soustředěnost na maximální úrovni, všechny pohyby perfektní až na nejtěžší krok - dynamický nátah pravačkou do obliny..a? Při přidávání druhé ruky se pravačka smekla a já se poroučím dolů. S jedním necvaknutým nýtem je to docela slušná „řepa“. No nic, další hodina pauzy, kdy jsou nervózní ostatní (asi se chtějí sbalit a opravdu dneska večer odjet) a poslední pokus. Dopadl stejně, možná ještě o něco hůř...Takže už nezbývalo, než vysbírat expresky a následovat ostatní, v balení všech věcí. Rčení, které kdysi někdo podotkl „nemůžeš vylézt všechno“, se opět naplnilo.
Ještě ten večer se přesouváme do Tinerhiru a odtud nočním busem do Marrakeche, kam přijíždíme nad ránem. Dobouchat se do smluveného hotýlku je trošku problém. Jsme neodbytní a tak nakonec kolem šesté ranní uléháme do spacáků. Probouzíme se před polednem a vyrážíme do víru obchůdků a krámků v místních pasážích. Nakupujeme suvenýry, obhlížíme památky a užíváme tepla, neboť již zítra večer budeme vystaveni čtyřicetistupňovému teplotnímu rozdílu – v Praze je totiž PATNÁCT pod nulou!!! Tak to můžeme v neděli jet na ledy.
Víš proč?
Protože hradil část výloh za materiál a dělal to sám od sebe..je mi to jasný, že to nemůžeš pochopit...ale i lidé se mění :) Jinak Tvůj brácha ve Špáňu válí...nebo "se" válí? Prej se mu restdeje líběj víc a víc:)
Já to chápu. Jen to stačilo uvest v textu . Takovy záslužný čin si zaslouží ocenění. Když napíšeš poděkování správcovi tak fakt nikdo netuší za co. Třeba že tu uvařil polívku? nebýt mě tak se nikdo o tomto záslužném činu nedozví. Bratr pořád něco a někoho drží v rukou tak ani nemá čas smskovat,takže nemůžu reportovat..
Hezkej článek a určitě ještě o řád lepší lezení. Jen mi moc nesedí charakteristika Hassana, jako pohodovýho maníka, když si nechává za samizdatovej průvodec solit 30e..
Ahoj Ondro..díky moc..jsem rád, že se líbí i fotky..
Dneska jsem se vrátil ze Špáňa, kde jsem fotil AO...no asi zase něco semolím a spolu s fotkymi pošlu..kde na to ale vezmu čas? :)
Vojta je otrely lezecky mazak,ale ostatni sebranka je jakasi nova,kdes tu partu sebral? (hlavne ty pretty slecinky co lezou 6 becka!) Mooc pekny fotky (moje nejoblibenejsi je ta druha :-P)
Alik
chápu a vítám, že je lezec nejlepší a nejživější sajtna v celém středoevropském regionu a že se tady diskutuje nejen česky. ale velice prosím, aby se diskutéři chovali služně. aby se třeba z diskusí nestala stejná žumpa, jako byla diskuse na jamesu (nebo jaká žumpa to byla před cca 4 lety, od té doby ji nenavštěvuji).
a prosím adminy, aby sprosťáky nemilosrdně mazali. díky.
Kdo je tady nadrzenej ses akorat ty, podle toho co pises!Navic holky sou moc pekny, ono vubec lezkyne sou vetsinou kocky, proto je ten sport taky tak krasnej ne? Jestli chces Lampousi nejakou silikonovou umelku, tak nekoukej na lezce ale do bulvaru!
Myslim ze je k veci,kdyz okomentuju fotky z clanku. Navic verim, ze si dotycna vzpomene, kdo je jejim ctitelem :-) A porad lepsi, nez psat jak nekdo leze blbe nebo je hnusnej ci nadrzenej!
Nevím jak si to z těch fotek dokázal poznat (nedá se znich poznat skoro nic), ale určitě to jsou prima KOČKY který neotravují ovzduší jiným narozdíl od TEBE a tobě podobným. NAZDAR
Jo jo, to je přesně von. Už párkrát se proslavil svojí namyšleností, když nám přišel říct, co máme a nemáme dělat, ale pak ho pozorovat bylo jak sledovat opravdu mentálně postiženého člověka, navíc jak jednal s ostatními... Asi si myslí, že je to Správce Světa ne? Měl by se nad sebou zamyslet, divim se že s nim někdo vydrží lízt.
Jindra
Správce má určitě mentální tréning,vždycky a všude se chová jako mentál.Kdo ho někdy potkal,tak ví. Asi ho sebou měli jako atrakci pro místní.Něco jako Pepek Vyskoč ze Švejka.
Uz jenom ty jeho prezdivky a drivejsi prispevky na lezce i to,jak se choval a projevoval pri lezeni drive.Ted sem ho parkrat zase zahlid na bouldru i stene a lidi,je furt stejnej.Kdo ho nezna,urcite by hned vedel,o koho jde-jeho vzhled,vystupovani i styl lezeni je proste unikatni,bohuzel ve velmi negativnim smyslu.Takovito lide kazi lezeni i lezcum povest.A jeste se vytahuji nejakym smesnym sponzoringem a ze byli lizt s Vojtechama.Prooooc???
A Luboši, proč se pod tímto článkem podepisuješ, jako:
Krtek,
Petr,
Jindra,
Známííí lezci,
Alesak,
Aladin,
Busic atd.
V podstatě všechny komentáře jsou negativní a některé vulgární.
Že by tě život štíp? Nebo máš nějaké problémy? Rozhodně asi s identitou.
To zas neni špatný, pokecat si v komentářích sám se sebou...:) Díky za info, Jirko.
Zajímavý, jaký jsou lidi v Čechách vynalézaví a dokážou pochválit pěknej článek a úmysl. Proto jsem si radši nechal od pastora Mrože udělat stránky, o kterých naštěstí tihle blbové nevědí.
Ale nevědí o nich ani ti, kteří mají o takovéto typy článků velký zájem a moc rádi si je přečtou. A to je škoda. Proto autor by se měl povznést nad to, že nějakej nýmand se blbě vyspal a do něčeho začal rejpat a uvědomit si, že článek třeba jako tenhle, o Maroku si přečte třeba tisíc lidí, kterým udělá radost. Třeba jako mě.
aby tady promazal hnusné komentare. Pokud si nekdo mysli ze je svaty tak at kritizuje jiné z očí do očí a nepomlouvá na tomto serveru. člověk má občas strach se podívat na Lezce, aby si nezkazil náladu.