Shisha Pangma dalším kopcem skupiny kolem Radka Jaroše
ČTK v článku na sportovních novinách přinesla včera odpoledne hezkou zprávu:
Český čtyřlístek na vrcholu Shisha Pangmy
Včera, v sobotu 9. října, mezi 11.30 a 12.30 hodin čínského času stáli všichni čtyři členové Expedice High Point Shisha Pangma na 8043 metrů vysokém hlavním vrcholu hory. Zdeněk Hrubý, Radek Jaroš, Martin Minařík a Petr Mašek naplnili svůj cíl, když téměř dvoukilometrovou severozápadní stěnu prostoupili alpským stylem a jako první Češi stanuli na hlavním vrcholu.
Kvartet českých horolezců stanul na vrcholu Šiša Pangmy
| 11:19
PRAHA 11. října (ČTK) - Kvartet českých horolezců ve složení Zdeněk Hrubý, Radek Jaroš, Petr Mašek a Martin Minařík má za sebou úspěšnou misi na tibetské osmitisícovce Šiša Pangmě.
V sobotu kolem osmé hodin ranní středoevropského letního času stanuli všichni čtyři horolezci na vrcholu hory vysoké 8046 metrů. Stali se tak první českou a sedmou expedicí v historii, která horu zlezla málo obvyklým alpským stylem a bez použití kyslíkových přístrojů.
"Byl to nářez. Určitě nejtěžší a nejnebezpečnější lezení, co jsme kdy lezli," poslal stručnou zprávu na své internetové stránky Jaroš. Všichni členové expedice jsou v pořádku a podle posledních zpráv by už měli být v základním táboře.
Pro Hrubého a Jaroše je Šiša Pangma už pátou zlezenou osmitisícovkou. Minařík má na kontě o jednu méně a Mašek stanul na vrcholu osmitisícovky podruhé v životě.
PRAHA - Hned dvě české expedice v minulých dnech zdolaly vrchol tibetské osmitisícovky Šiša Pangma. Už koncem září se to podařilo i prvním dvěma Češkám v historii Zuzaně Hofmannové a Olze Novákové, které byly součástí výpravy Krajského horolezeckého sdružení Olomouc. Spolu s nimi vrchol dobyli také čtyři muži Ladislav Drda, Pavel Matoušek, Josef Milfait a Josef Skala.
"Výstup jsme provedli dosud nepříliš obvyklým lehkým - neexpedičním stylem bez standardního zabezpečení v základním táboře, bez budování postupových táborů, bez využití šerpů a nosičů a samozřejmě bez použití kyslíku," uvedl vedoucí expedice Pavel Matoušek.
Štěstí přeje připraveným, tvrdí úspěšný český horolezec Jaroš
PRAHA - Český horolezec Radek Jaroš sedí po návratu z Šiša Pangmy doma, lokne si panáka whisky a uřízne si další kus nehtu na omrzlém palci u nohy. K doktorovi jít nechce, prý se "opraví" sám. "Pravou nohu už mám v pohodě, ale levačka je ještě špatná," řekl na dnešní tiskové konferenci, na níž ukázal záběry z úspěšného výstupu na šestou nejvyšší horu světa obtížnou cestou alpským stylem a bez použití kyslíkových přístrojů.
"Hezky se na to kouká, vypadá to romanticky, ale taková idyla to nebyla," prohlásil při pohledu na obrázky další člen výpravy Zdeněk Hrubý, který záběry viděl od víkendového návratu prvně. Na čtveřici tým odvážlivců na jejich dosud nejnebezpečnější výpravě na tibetskou osmitisícovku doplnili Petr Mašek a Martin Minařík. Všichni se dostali na vrchol hory vysoké 8046 metrů v sobotu 9. října kolem osmé hodiny ranní středoevropského letního času.
"Nebýt těch omrzlin, tak jsme celkem zdravotně v pohodě. Ale je pravda, že po úspěšné výpravě se o tom mluví trochu jinak," připustil Jaroš. Všichni měli po návratu z vrcholu rozpraskané obličeje a rty, těžce se jim jedlo i pilo. Dusili se kašlem, jenž často přecházel do zvracení, krev jim tekla při každém vysmrkání, v nosu měli plno strupů a prasklin. "Je pravda, že to bylo trochu víc nebezpečnější, než jsem čekali," přiznal Hrubý.
Závěrečný útok na vrchol trval po exponované stěně se sklonem až 70 stupňů šest dní. Lezli bez jištění, stylem "sólo", každý za sebe. "Nikdo nesměl udělat chybu. Byla by fatální," uvědomoval si Jaroš. Pouze zaseklé dva přední hroty na mačkách u nohou a dva cepíny v rukách, které horolezci nazývají "zbraněmi" - na tom visel život českých horolezců. Bez šance odpočinout si, sundat batoh a napít se. "To jsme se nikdo neodvážil," řekl Jaroš.
Absolvovali devět hodin pochodu vzhůru s převýšením dva kilometry. "Věděl jsem, že kdyby se zkazilo počasí, byla by to velká potíž. Cesta zpátky by byla neprůchozí," líčil Hrubý.
Překvapily je padající kameny a v poslední fázi si dvojice Jaroš, Hrubý omylem cestu zkrátila, zato ztížila. "Trochu jsme se ztratili a stoupání si narovnali," smál se Jaroš. "Měli jsme štěstí, ale to potřebuje každý," dodal Hrubý. "Připravenému štěstí přeje," doplnil Jaroš.
To jim přálo i při bivaku pod mnohatunovým serakem, masou ledu a sněhu. Nakonec ale pětihodinový nocleh ve spáře přečkali. "Nakonec to byl nejbezpečnější kemp ve stěně," uznali oba. Serak vypadal děsivě, hrozilo, že se utrhne. "Ale to by byla velká smůla," mávl rukou už klidný Hrubý. Nikomu se tam ale prý vlézt nechtělo. "Normálně by tam totiž vlezl jen sebevrah," připustil Jaroš. "Ale aspoň by to bylo rychlé," neztrácel černý humor.
Když stanuli na vrcholu, přepadlo je opojení. To přehlušilo nezměrné fyzické vyčerpání. Lezli šest dní, dvanáct hodin denně. "Braly mě křeče, sotva jsem zvedl nohu," povídal Jaroš. "Martin tam na vrcholu polehával, byl dost jetej," prozradil na Minaříka. Cesta zpátky, jež byla o den delší, než předpokládali, čtveřici dorazila. "Došlo nám jídlo a pití, neměli jsem dostatek plynu. Byli jsme hodně dodrbaný. Mašek běhá po doktorech ještě teď," řekl Jaroš.
Nejhůř ale bylo Jarošovi už při aklimatizačním výstupu. "Lezli jsme do stěny a bylo jasné, že když se změní počasí, tak to bude obrovskej průser. Nechtěl jsem tam jít a nebylo mi dobře, byl jsem vyděšený," přiznal. "Jsem moc rád, že se nám všem čtyřem podařilo vrátit. Ani sami si ještě neuvědomujeme, co jsme dokázali, protože takhle těžká cesta alpským stylem, to tu dlouho nebylo," radoval se z výstupu na hlavní vrchol hory.
Letos Jaroš zvládl s běžcem na lyžích Martinem Koukalem Čo Oju i Šiša Pangmu. Ale ani dosud nejkrušnější chvíle na své páté osmitisícovce v životě ho neodradí. Dvakrát se Jaroš pokoušel o výstup na těžkou K2, ani jednou se však shůry nedíval. "Příští rok se na ní chci určitě vrátit. A spojím to s vedlejším vrškem Naga Parbat," plánoval už výstup na další horu vysokou 8125 metrů.
Autor: ČTK
Tak sakra, byla tam první česká expedice s těma ženskejma Olgou a Zuzou nebo jak je to. A jakto, že pro ty chlapy to bylo tak strašně těžký, že se o tom píšou děsivý články a o těch babách se nepíše nic!
Holt kdo nekřičí a není v televizi, jako by nebyl.