Batizák

V pátek mi zvoní mobil, volá Josef a ptá se jestli nechci jet v neděli do Tater...

,, Jasně že chci“ odpovídám bez zaváhání.
,, Stáhni ale z internetu popis na cestu Kuttovy plotny na Batizovský štít,  Milan to lezl před čtrnácti dny, mělo by to jít,“ dodává ještě.
,, V jednu tě vyzvednu tam jako obvykle.“
,, Dobře “ a jdu hledat na internet.

Na stránkách horoprůvodce pro Vysoké Tatry rychle nacházím popis cesty i s obrázky. Doba výstupu dvě hodiny, čtyřka, v cestě je 13 borháků které osadil Vlado Tatarka. To bude brnkačka, říkám si pro sebe. Spěšně ještě prohlídnu článek vsetínských horolezců o podobném výstupu. Další informace  nehledám.
Ráno s námi jede ještě kamarád Jura, který nepoleze, udělá si tůru a příležitostně bude fotit. Cesta ubíhá rychle. Z Tatranské Polanky se necháme vyvézt na Sliezky dom a pak za svitu čelovek jdeme k Batizovskému plesu, kde jsme na východ slunce.


batizovské pleso

foto by Josef Vričan


Je 11. září, včera v Tatrách sněžilo, zbytky sněhu tají a voda stéká přes obrovské plotny ve stěně Batizovského štítu, pravděpodobně ve směru našeho výstupu. Snad to nebude vadit.
Jura si jde vlastní cestou a já s Josefem míříme k nástupu. Nalézáme ho asi 15 m vlevo od Gálfyho cesty. První dvě délky jdou v celku snadno, nalézáme i dva tatarkovy borháky.


ve druhé délce

foto by Jura Wašňovski


Třetí délka vede zářezem šikmo doprava a končí pod velikou plotnou zprava ohraničenou převisy
,, Jakou máš velikost nohy?“ ptá se mě Josef, když k němu dolézám na štand.
,, Devět a půl.“
,, Tlačily mě lezečky, tak jsem se potřeboval vyzout.“
,, Málem mi spadly dolů.“
,, Bys to dolezl v trepkách.“
,, A nebo ty.“
Smějeme se.
,, Teď přijde klíčové místo, dávej bacha, jdu na to “ říká Josef.
Popolézá kousek nad štand, něco zakládá a pak se snaží traverzovat doleva, zatlouká skobu a zkouší udělat další kroky doleva. Vše mu trvá nějak dlouho. Já ze svého stanoviště pořádně nevidím kudy má lézt.


zářezem šikmo doprava

foto by Josef Vričan



ve stěně

foto by Jura Wašňovski


,, Tady je to těžké, to nedám“ ozve se na konec.
,, Chceš to zkusit?“ ptá se mě.
,,Jo!“ říkám odhodlaně.
Josef ještě chvíli přemýšlí a tak mě napadá spásná myšlenka.
,, Co kdyby jsme zavolali Milanovi?“
,, Tak mě spusť dolů a podej mi batoh,“ říká Josef, kterému se moje myšlenka taky zalíbila. Podávám mu tedy z batohu mobil.
,, Čau Milane kde jsi?“
,, No já jsem s Lukášem na Batizáku  pod velkou plotnou, zprava jsou převisy a nevím jak dál.“
  ,,Kudy jsi to lezl?“
  ,,Říkáš čtyři metry ještě nahoru spárou a pak travez doleva, že tam je žlábek na ruce a malé stupy na nohy?“
  ,,Dobře Milane díky za radu, jdu to zkusit, pak ti zavolám jak jsme dopadli.“
Podle Milanových rad Josef lehce přelézá klíčovou délku. Když lezu za ním, vidím že plotna je pěkně hladká a že přes ni teče voda z tajícího sněhu. Žlábek je plný vody, ale bere, stupy na nohy jsou sice malé, ale dobré.
Dolézáme na travnatou plošinu, sundáváme lezečky, odpočíváme a svačíme. Mírně pofukuje, trochu se honí mraky.


Kostolík

foto by Josef Vričan


Volíme lehčí variantu a traverzujeme doleva na žebro kterým lezeme jednu délku až ke dvěma borhákům. Rozhodujeme se, že budeme slaňovat přes původní výstupovou cestu. Kdybychom šli dále hřebenem, přes vrchol a pak sestupovali zabrala by nám cesta asi ještě tři hodiny. Tak to bude rychlejší a Jura už na nás čeká.


Jura už čeká

foto by Lukáš Kobierský


Slanění je pěkná pakárna. Lana se nesmyslně kroutí, při prvním slanění mi málem nejdou stáhnout, jednou se nám zasekávají, Josef mě neustále zkouší jestli při stahování tahám za správný konec, posledních sedm metrů proto raději slézáme volně.
Konečně stojíme na zemi a podáváme si ruce.


slanění přes plotnu

foto by Josef Vričan


,, Tak jsme zavzpomínali na starého Frantu Kuttu“ říká Josef při pohledu do stěny, když balíme věci.
,, A kdo to byl ten Kutta?“ ptám se.
,, Pískař.“


Batizák

foto by Jura Wašňovski


Při návratu k autu jdu napřed, abych uvařil kafe na cestu. Sedím už u auta a voda se pomalu začíná vařit, když slyším Josefa s Jurou jak přicházejí a baví se s místními Tatranci.
,,… aj do kokotou mi vynadaj, pravdu máš špatně je to v tom průvodci opísané musím to opravit…“

Kuttova cesta
prvovýstup: F.Kutta, K. Rada, 4 hod, VI., 29.8. 1956 (viz J. Andráši, W.H.Paryski)

Josef Vričan – HO Sokol Deštná v Orlických horách
Lukáš Kobierský – HO VŠB TU Ostrava  




Lukáš Kobierský   [úpravy] 06:23 22.02.2012

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Pochvala.09:01:34 22.02.2012
Sympaticke pocteni. Pokud si pamatuji, ja ty previsy pred 30 lety poresil skokem do jednoprdy na levy malicek a pomerne brutalnim dynamem pravacky na maly bocacek...Ale asi to pujde i tak jak pises ty.
Martas.odpovědět 
 klasa mimo09:12:28 22.02.2012
trošku ste ustrelili s tou klasifikáciou v závere článku :). kuttove platne sú za IV+ (kedysi sa o tejto ceste hovorilo ako o najťažšej štvorke v tatrách): http://www.tatry.nfo.sk/cesta.php?obr=stity//0037//00370703.p
peerodpovědět 
 Pěkný čtení09:40:38 22.02.2012
Díky! (Příště více fotek z akce! Obrázek vydá za tisíc slov! ;) -- )
O.odpovědět 
 To jsou mi věci10:22:57 22.02.2012
Koukám jak se dnes vše mění. Čtu články na lezci a nabývám dojmu že kdo dnes neleze aspoň za IX tak vlastně neleze. A najednou, staré dobré Kuttyho plotny. Po jejich přelezení se Franta nechal slyšet že vyřešil "Poslední problém v Tatrách". Už tehdy byl s tím prohlášením k smíchu. A dost se na jeho účet žertovalo. A to tam nebyly borháky, a dolů se chodilo přes hřeben. A přítel na telefonu taky nebyl. Ta cesta byla vždy považována za "lacinou" čtyřku... Tatry jsou krásné, a lezení v nich má obrovské kouzlo. Proto bych vám kluci chtěl poradit abyste začali ještě s lehčími cestami. Není to ostuda a o zážitky ani tam není nouze. Jednou se vám ty zkušenosti mohou hodit. Tatry nejsou překližka a rádce na telefonu nemusí být vždy k dispozici.
Ivošodpovědět 
 Re: To jsou mi věci11:08:59 22.02.2012
Já bych klidně řekl, že to může být za V. Nejtěžší mi to přišlo asi na druhé délce a pak někde nahoře (asi poslední délka) při přelezu převislého pásu vpravo. Každopádně IV-ka těžká, ale VI-ce se to ani neblíží. Ona obtížnost v Tatrách je kapitola sama pro sebe. Staré cesty jsou většinou nadhodnocené a modernější zase naopak.
Jirkaodpovědět 
 Re: To jsou mi věci11:13:31 22.02.2012
Hele ty rádče, máš vůbec tušení kdo je Josef Vričan???
m.odpovědět 
  Re: To jsou mi věci11:34:41 22.02.2012
Myslíš Jožku z Havířova?
Ivošodpovědět 
  Re: To jsou mi věci12:32:32 22.02.2012
Ja neviem, kto je J. Vričan,ale asi to dosť podcenili, podľa mňa.Dve hodiny na 7 alebo 8 dĺžok, no neviem. Ak s tým počítali, tak podľa mňa majú nalezené dosť v Ta3, alebo skôr podľa mňa nemajú nalezené. V každom prípade je to krásna cesta, celkom morálová 4tá dĺžka-traverz v platni. Inak schádzanie vs. zlaňovanie, u mňa jednoznačne schádzanie. Keď sme doliezli na hrebeň,bola jedna dvojka kúsok za nami. Oni zlaňovali my nie. Boli rýchlejší iba o pár minút.
odpovědět 
   Re: To jsou mi věci12:33:00 22.02.2012
Sorry, nepodpísal som sa.
Martin
Martinodpovědět 
  Kdo je Josef Vričan???12:38:02 22.02.2012
Tak to netusim ani ja. KDO TO JE???
Martas.odpovědět 
   Re: Kdo je Josef Vričan???14:17:30 22.02.2012
Možná potomek Josefa Vričana st., jehož partnerem byl často p. Psener (lezecká dvojice Vričan/Psener) - měli pár provovýstupů v Tatrách.
Ten kdo o tom něco víodpovědět 
   Re: Kdo je Josef Vričan???14:56:11 22.02.2012
ale, takovy dědula co se furt cpe do hor a docela mu to de...
odpovědět 
   Re: Kdo je Josef Vričan???21:02:27 06.03.2012
Jozefa Vricana som stretol 2x na Volovke. Sympaticky chlapik rocnik 1943 ak sa nemylim. V Tatrach lezie cca 50 rokov. Staci?
vranaodpovědět 
 Re: To jsou mi věci14:01:34 22.02.2012
Pochopil jsem to tak, že kluci šli lézt borhákovačku, o jiné nestáli.

Taky bych řekl, že toho moc odlezeného nemají a že by se asi měli rozlézat v něčem, kde získají cit, kudy lézt. Jednou budou bez signálu a co pak? Ne vždy může vyletět vrtulník a záchranářům to po svých trvá.
odpovědět 
  Re: To jsou mi věci14:15:55 22.02.2012
Ale ale, ja bych jim neradil, vylezli, a dali by to i bez mobilu neboj. Proste prijemne psani podle pravdy a zuadne heroizovani, to se mi moc libi. Jo co jsme vsecko delali my...a jsme tu.
Martas.odpovědět 
   Re: To jsou mi věci14:57:19 22.02.2012
Já to nemyslel nijak špatně. Taky jsme si vyslechli své, když jsme se kdysi vracívali z Tater a staří mazáci nám v oddíle dělali přednášku. Ale z odstupem času si uvědomuji že tyhle přednášky nás kolikrát uchránili před možnými maléry. Článek je skutečně pěkný a ta trocha dobrodružství určitě přidá na dobrém pocitu. Jen jsem z toho článku nějak získal dojem že Tatry ztratily respekt. A to by pak byl průser. Ale možná to je jen pocit starého blbce.
Ivošodpovědět 
  Re: To jsou mi věci19:39:15 22.02.2012
No ona to žádná borhákovačka není. To že tam jsou slaňáky neznamená, že cesta je vyborhákovaná :) ... pád 30m do expanzního nýtu taky není nic moc. Zakládat se tam musí. O tom žádná.
Belialodpovědět 
   Re: To jsou mi věci09:38:04 23.02.2012
Ja to nemyslel tak úplně jako lézt vyborhákovanou cestu.

Jen jsem tu naznačil, že lidi dneska nemyslí a lezou jen za dalším borhákem. Přímo. Takže je průser na spadnutí, když jak sám říkáš to může být 30m. Protože těch 30 metrů může být v místech za IV, kudy to lezl autor, nebo direct, jak to předvedli kluci, když lezli přímo za nosem (za Bh) a nekoukali se kolem sebe. A pak se divili a volali.

odpovědět 
 Re: To jsou mi věci18:18:14 22.02.2012
Tenhle Josef Vrican je ten samy Vrican, o kterem je zminka niz (vys). Stary pan, ktery toho uz ma opravdu hodne za sebou a vazne nepotrebuju rady, ze ma zkusit neco lehciho, kdyz prechazi z preklizky do Tater. Jen uz je asi opatrnejsi a nema na to, aby skakal do jednoprdy......
odpovědět 
 respekt15:19:02 22.02.2012
Doposial som v Tatrach nestretol lezca, ktory by nemal respekt. Uz samotne prostredie respekt vzbudzuje. Turistov bez respektu je dost, ale obzvlast v Tatrach sa vzdy stretnu lezci, ktori vystupuju stenami s pokorou. Prusery sa deju, to je jasne a nie vzdy sa da cesta naucit/pochopit z nakresov. Konieckoncov ani prvovystupcovia netusili co ich v ceste bude cakat. A my predsa chodime do hor preto, aby sme zazili to, co oni pred mnohymi rokmi. Nech to lezie a gratulujem.
Ericodpovědět 
 Re: respekt15:33:49 22.02.2012
Myslel jsem to tak, že dneska mladí lezou na překližce a třeba i cvičkách šílené věci. Když pak jedou do Tater cesty pod VI je v podstatě ani nezajímají. A věř mi že vím o čem mluvím. Tomu synkovi to nevtluču do hlavy a nevtluču. -) V jeho případě se naštěstí podělal ještě než se do něčeho nacpal, ale je to jen otázka času.
Ivošodpovědět 
  Re: respekt18:19:42 22.02.2012
Tenhle Josef Vrican je ten samy Vrican, o kterem je zminka niz (vys). Stary pan, ktery toho uz ma opravdu hodne za sebou a vazne nepotrebuju rady, ze ma zkusit neco lehciho, kdyz prechazi z preklizky do Tater. Jen uz je asi opatrnejsi a nema na to, aby skakal do jednoprdy......
odpovědět 
  Re: respekt06:22:17 23.02.2012
Buď rád že synek leze, a dokonce v Tatrách.
honzaodpovědět 
 Batizák a plotny17:03:17 22.02.2012
Pro případné zájemce o tatranské lezení, můžu Batižák doporučit. Jsou to asi nejpěknější plotny v Tatrách. Jinak co se týká klasifikace, tak bych řekl, že to jedno místo (traverz) je těžší než za IV, ale je to jen jeden dva kroky v nepříjemném rajbasu. Jinak je to poměrně lehké a logické lezení v nádherných plotnách s pěknou expozicí a výhledem na dolinu. Vedle jsme lezli Pytlákův expres, to je tuším za VI a je to nebe a dudy. O dost těžší, hůř jistitelné. Slanění je logické a velmi rychlé - rozhodně rychlejší než scházení. Poslední délka se dá sejít (za dobrých podmínek, když není mokro). Pokud člověk není kopyto, za hodinu má slaněno. Jinak fakt super cesty - moooc se mně líbily.
Belialodpovědět 
 Re: Batizák a plotny19:45:30 22.02.2012
Ja si nepamätám, že by tam boli nejaké skoky, alebo podobne. A už vôbec nie na malíček. Ak to takto niekto liezol, pravdepodobne nebol v ceste, ale nikde bokom od línie. Mne to skôr prišlo, ako krásne lezenie s relatívne malými chytmi a stupmi,ale položené!Previsi na konci sme liezli ako nám vtedy prišlo najlogickejšie,vtedy ešte nebolo tak detailné topo, ako teraz.Podľa starého topa to odbočovalo už na hrebeň, ale podľa fotky to išlo naopak doľava. Logická línia, ktorú možno podľa topa prečítať a trafiť bez problémov.
Martinodpovědět 
  Re: Batizák a plotny07:21:17 23.02.2012
No skoky v cestě za IV 100% nejsou :)
Belialodpovědět 
   Re: Batizák a plotny18:53:11 23.02.2012
prosimvas s tim skokem do jednoprdy, predstavte si, ze to byl vtip...
Martas.odpovědět 
    Re: Batizák a plotny20:42:50 23.02.2012
Poslední dobou mám pocit, že v diskusích je možný napsat sebevětší pitomost, a někdo ji vždycky vezme vážně.
Jenom čekám, kdy se toho chytně nějaká partička, která začne systematicky prověřovat, kam až lze dojít. To teprv uvidíme věci.
(Jó, když neuděláš aspoň pětinásobnýho smajlíka, nemůžeš se divit... :)
P.odpovědět 
 Ptám se?09:31:15 23.02.2012
Kdypak byl Mudr.Land Ivoš Vševěda naposledy v Tatrách, že radí jak na to?
Teaserodpovědět 
 :-)20:32:32 23.02.2012
Pěknej článeček. Vašek
Vašekodpovědět 
 Re: :-)14:42:00 24.02.2012
Moc hezký článek,Tatry jsou prima.
koníkodpovědět 
 Franta Kuta byl gigant20:22:03 25.02.2012
Autor této cesty, Franta Kutta, ročník 1923, byl správnej fík. Je to klasika– a tam samozřejmě žádné borháky nejsou, o to víc to požaduje být o cestě dobře informován, přemýšlet, zakládat vlastní jištění a mít hodně morálu. A to není dnes každého parketa.
Franta Kutta nebyl stoprocentní pískař. Lezl třeba na vápenci, některé cesty v Srbsku a okolí vyžadují zatnout zuby a spoustu morálu, další cesty jako třeba Mařenka (s pohledem na Vltavu) na koukání dolů dolů na hladinu řeky příliš nesvádi, člověk musí koukat spíše kam klade nohy a kam dává ruce. Také na pískovcových Suškách byl aktivní, Franta byl absolutně všestranný. Také třeba na Bořeni se najde něco s jeho „rukopisem“. V Tatrách udělal několik prvovýstupů, které prostě nejsou t.zv. „překližka“ takže musíš vědět jak, musíš mít nutný materiál (skoby a kladivo a další) a musíš mít odpovídající morál. Prostě ty klasické cesty jsou něco jiného něž to, co se v posledních dvaceti letech udělalo – podobně jako stará Dibonnova hrana (IV) na Velkou Cimu. A Franta byl ke svým spolulezcům někdy dost drsnej, znám to z vlastní zkušenosti. Byla to osoba, která se ale bez váhání rada věnovala začátečníkům – také napsal několik metodických spisků, které se dlouho používaly a nováčci si v nich listovali. Jasně – je to všechno „starý mejdlo“ , ale mnozí z nás si tím mýdlem nadále ručičky myjí – a krásně jim to voní i dneska.
Zkuste si přelézt pár cest, které Franta nechal generacím, ktreré přišly po něm – a uděláte si obrázek, co to bylo za člověka.
Michael Beranekodpovědět