Všimli jste si, že dny jsou tak nějak pořád stejný? Ráno vstanete, jdete do práce a týden uteče jako voda.
O víkendu chalupa nebo další oslavička s partou … než se nadějete je tu zase pondělí a stejný koloběh se opakuje …
Sedím s přáteli na asi stopadesátém mejdanu, hrajeme na kytary a plánujeme co budeme dělat příště … „Trochu nuda, chce to změnu, zažít něco jinýho, bláznivějšího … „ prohlásil kamarád a mluvil za nás všechny. To jsme ještě netušili co má za lubem… „Skočíme si ze Žďákováku !“ pokračoval. Jasně, tak to je něco pro mne, já, která má hrůzu z výšek. Ale taky jsem chtěla už nějakou změnu. Byla to pro mne výzva, překonat vlastní strach a dokázat si, že na to mám. Třeba mi to otevře cestu k překonání vlastních hranic, která nám brání nechat se naplno unést na hladině adrenalinu.
Nadešel den D a naše partička vyráží auty směrem ke Žďákovskému mostu. Počasí nám přeje, ale už pohled z mostu do 50 metrový hloubky na třpytivou hladinu Orlíku mi roztřásl kolena a srdce jsem měla až v krku … „ Bojíš se holka, máš strach, co s tím uděláš ? Vzdáš to, že jo !?“ – to mi našeptávalo moje slabší já a doufalo, že vyhraje. Pak ke mně přišel kluk a v ruce držel sedací úvaz a já pochopila, že je to tady. Pomohl mi se do něj nasoukat, připnul karabiny, upevnil lano a začal vysvětlovat co mám dělat … „ Teď přelez zábradlí, stoupni si na plošinu, napni lano a skoč … „ řekl s naprostým klidem a úsměvem.
Přehodila jsem levou nohu přes zábradlí, ale uvnitř jsem sváděla boj se svým zbabělým já, které mě tahalo zpátky. Překonala jsem ho….. Teď stojím na plošině, křečovitě svírám lano a skoro ani nedýchám … Pak to přišlo, malej krok pro člověka, obrovskej skok pro moji duši… odrazila jsem se do prázdna … letím 100 km rychlostí a postupně projdu velkým přetížením a najednou jsem v protistraně svojí životní houpačky, jenom já sama v nekonečnu, houpu se velkýma obloukama nad hladinou, ztrácím orientaci v prostoru …. maximální euforie a uvolnění. Nekonečné opojení z letu a pýcha na to, že jsem to dokázala.
Užívám si všechny ty pocity než se úplně zastavím, pak ke mně spustí lano, připnu se a nechám pohodlně vytáhnout navijákem. Jsem zpátky na mostě, zase mám pevnou půdu pod nohama.
Posunula jsem hranice svých možností směrem do této doby pro mě nemožnýho.
Dnešek stál za to a proto jsme se shodli, že si to v budoucnu zopáknem. Zkuste to taky je to super zážitek ...
Trochu nuda, chce to změnu, zažít něco jinýho, bláznivějšího … už to mám! Co třeba přepadnout a vokrást babičku ... to už sme taky dělali...a co kdybysme se sjeli? Taky nuda...já nevim kluci, vymyslete něco...skákat? Tak jo, to aspoň nemusim nikam lézt, jenom letim, to by šlo..
Jsem děsně rád, že se s náma magda podělila o svůj super nevšední adrenalinový zážitek ze svého jinak příšerně nudného života. A příště by nám mohla napsat krásný článeček o tom, jak bezva to bylo na řetízkovym kolotoči na matějský (a neopomenout, který přesně to byl provozovatel) nebo jak si ohromně užila jízdu na tobogánu v některym konkrétním akvaparku. Ne, to fakt ne. Zaprvé, tohle podle mě vůbec na lezce nepatří a za druhé je to fakt nestydatá reklama na nějaký houpačkáře, který se snažej rejžovat na podobně znuděnejch ale nefiktivních magdách a berou si za zhoupnutí devět kil (http://www.zdakovsky-adrenalin.cz/). Ještě bych pochopil (a dokonce i uvítal) článek od nějakýho nadšence o tom, jak si takovou houpačku s pomocí horolezeckýho vybavení svépomocí sestrojit a třeba tipy na to, kde se dá bezpečně udělat, ale takováhle reklama je fakt nestydatá a nechutná. To nedávno ten článek o brýlých a čočkách byl sice taky trochu reklamní, ale aspoň nesl nějaký informace, pro spoustu obrýlených lezců důležitých, ač dle mě lehce zkreslených ve prospěch operací očí.
Holky, když se tak nudíte,nechcete si pořídit děcko? Neagituji za vyšší porodnost, ani se nenabízím, že bych vám s tím pomohl. Jen mi to příjde trochu podivný způsob, jak z nudy ven.
wittas
Tenhle víkend pojedu na už asi stopadesátý mejdan do jury. Partička, magdička možná i martička nebo bertička, prostě porno-nůďo. Ale těšim se, až tam něco zbombim a posunu hranici svých možností směrem do této doby pro mě nemožnýho :-D Jinak "mast sí" http://www.youtube.com/watch?v=w4ZTtsZ_HX4
Mezi horolezcema je někdo kdo se nudí!? Jako dobře napsaný, ale spíš to působí jako vymyšlená reklama, než jako zážitek. Osobně lezu skoro každý den, stěnka nebo skály, cestou něco o lezení čtu, nebo se někam sápeme v hospodě, usínám s představou co jsem zapoměl dát do batohu a kdy sundám jaký pytel. Pořád domlouváme nějaký lezecký akce, řeším ským a kde polezu zítra, po zítří, o víkendu, za měsíc, rozhodně ale netrpím nedostatkem zábavy a zážitků, aniž bych potřeboval nášup v podobě takového adrenalinu. To už asi fákt někdo musí bejt znuděnej, když je jeho orgáč tohle. Takovejch skal a cest co máme a někomu přijdou jeho dny fádní a nudný? Nikdy mě to neomrzí, taky jak to tak čtu, má to i své výhody, na skalách nás nebude tolik. Vo tom je lezení:)
Plošina a naviják?! To ta Magda s kámošema asi nebudou jen tak nadšenci :-D. Přivázat špagát k zábradlí, protáhnout pod mostem a na druhý straně hopsnout. Pak vypíďalkovat nebo slanit na zem - proč ne, ale moc nechápu proč za to někomu platit šílený prachy.
Co vas pali? Sice to tady pusobi pritrouble, ale je to proste radne oznacena reklama a nic vic. Doprejte spravcum lezce nejakou tu kacku za tu praci, kterou pro nas delaj a bezte si radsi tahat triko na preklizku nebo na skaly...
Nepůsobí to jenom přitrouble,působí to tady uplně debilně. Příště se neuvazuj a pumpni to rovnou, direkt dolu, bez špagátu. Ty trikotahu Magdohoupačkovej. Nebo radši Magdu pořádně projeď tágem, aby se nemusela realizovat psaním těhlech kakáťin.
Reklama, nereklama... Se do toho všichni opíráte... místo toho abyste Magdě napsali, že to co nazývá adrenalinem je úplný hovno proti tomu, když dotoho skočíš a před očima ti proletí fotky všech uzlů co si tam dal. A jaký je to pocit když dolezeš nahoru, ze začátku třeba i na druhým. By pak třeba začala chodit s kámošema na umělku a ty jejich "dýchánky s kytarou" by nebyly tak nudný, protože by si vyprávěli o tom jak lezli červenou, modrou a fialovou, kde se všichni zasekli u čtvrtý, protože.... a říkejme mu třeba Loudič... je strašnej stavitel cest. A že pak byli venku...a říkejme mu třeba bůh...to umí mnohem líp. A pak jednoho dne se třeba u toho táboráku lehce zardí, až si vzpomenou že kdysi napsali na lezce strašnou píčovinu....
Magda nám potřebovala sdělit, jak jí všichni, všechno a vlastně celej život strašně nudí. A tak se rozhodla ve volném čase mezi mejdany posouvat hranice lidských možností.