Tak já to naše PADání zkusím taky nějak sesumarizovat... Karel jednoznačně prohlásil, že jak nebude padesát lidí, za tu práci to nestojí a je to naposled. Já chtěl alespoň čtyřicítku, nicméně Karel byl nekompromisní. Počet účastníků však jasně odpověděl na otázku, jestli příští rok PADání bude nebo ne. Celkem 58 mužů a osm děvčat je účast, kterou nemá skoro žádný ČP. Všem moc děkuju, že přijeli a to i z dálek nevídaných, dokonce i Maďaři z Budapešti byli v tomto ohledu překonáni závodníky z Košic. Kvalifikace začala pro mě rozpačitě. Někoho by u srdce hřálo, že jsme se vytasili problémy, které zdatně odolávaly, ale finálový limit zdál se být bohužel v nedohlednu a tak jsem ho postupně dvakrát snížil. Fakt je, že jsme možná v klasifikacích trochu přitvrdili, zejména u těch těžších věcí, lehčí byly lezitelné a hlavně jich bylo tolik, že body sbírali všichni. Číselně nejhodnotnějším přelezem kvalifikace byl Rosťův (Štefánek) přelez „Ligy mistrů“ na OS a i následný rychlý přelez téhož boulderu Karlem Černým, kterému Rosťa poradil, jak na to, a „páni mistři“ tak zapříčinili shození klasifikace na 7C. Též mety již dosáhl pouze Andrej Chrastina a Aron Urbanovič (Maďarsko). Holky se rvaly také zdatně a je velmi sympatické, že ani ony se nezalekly drsné petrohradské žuly a nehledě na bolest rvaly jeden boulder za druhým. Suverénně za metou, která znamenala postup do finále (100 bodů) dokráčela jako jediná Zuzka Ulrichová a vzhledem k destrukci tělesných schránek a počasové a časové tísni jsme závod žen udělali pouze jednokolový. Skvěle se s bouldery rvala i dvanáctiletá Monča Kuhn-Gaberová, která zaostala za finálovým limitem o pouhých pět bodů. Před finálem nás začalo trochu trápit počasí a deštík zapříčinil seškrtání finalistů na pětici, která dosáhla 400 bodů. Boj o nejvyšší stupínek byl do poslední chvíle otevřený a dramatický, Andrej Chrastina nabral na prvních čtyřech boulderech tři topy na šest pokusů, Karel Černý s Rosťou Štefánkem měly dvě „topinky“, obě OS. Na technické traverzové pětce měl velmi blízko k přelezu a tím pádem vlastně i k vítězství Rosťa Štefánek, ale ani on nedal a tak tentokrát zvítězil „uniáverzál“ nad „lištodrtiči“. Noční závěr byl myslím také důstojný, ačkoli mě překvapilo, jak málo lidiček má chuť přisednout k ohýnku a zapět do noční tmy (a to bylo pivo zdarma!!!). Nicméně od uzavření závodu sovětskou hymnou, která nás vlastně přivítala už ráno na petrohradské návsi, mě to neodradilo (viz foto od Jirky Siky). Pořadí hlavního pelotonu: Děvčata: 1. Zuzka Ulrichová 103 bodů v kvalifikaci 2. Monča Kuhn-Gaberová 95 3. Jana Stehlíková 33 4. Alena Kabátová 32 5. Jana Tůmová 17 Chlapi: 1. Andrej Chrastina ve finále 3 topy na 6 pokusů 2.-3. Karel Černý a Rosťa Štefánek 2 T / 2 pokusy 4. Aron Urbanovič 2 T / 5 pokusů 5. Luboš Mázl 0 (všichni finalisté v kvalifikaci přes 400 bodů) 6. Zdeněk Resch 389 bodů v kvalifikaci 7. Síga Švarzkop 338 8. Martin Dočkal 333 9. Jan Smoleň 299 10. Jarda Straka 284 11. Jirous Přibil 279 12. Marek Rottenborn 274 13.-14. Kuba Hlaváček a Martin Spilka 249 15. Lasco Bence 212 16. Honza Hlaváček 194 17. Honza Švika 179 18. Radim Nosek 177 19.-21. Hop, David Kozel, Vašek Kučírek 174 22. Jirka Sika 173 23. Láďa Šauli 170 24. Hynek Charvát 169 25. Honza Černý 129 26.-27. Martin Pelikán a Petr Piechowicz 104
|