Nedělě 26.října byl nádherný den. Přinesl to nejexkluzivnější počasí. Ve stínu na svetřík, na slunci do půl těla.
Po všech stěnách rozvěšení naháči zvonící a cinkající svými želízky jako na stráni rozprsklé stádo švýcarských horských krav. Však jsme v Saském Švýcarsku.
Po deštích předchozích týdnů jsme ani nevěřili, že se letos může ještě něco takového stát. Ještě včera v silném větru na Kuhstalle se lezlo dobře, ale bez pohody. Rozhodování o neděli bylo proto těžké. Natřikrát jsme objevili a zavrhli několik možností, až nakonec zvítězila volba nejlákavější, Jehlův tajný sen, přímá Superlativa na Grosser Wehlturm v Rathenu. V neprospěch svědčil celodenní stín severní stěny a velký respekt z legendární cesty. Ale jak se tak někdy stává, přijde den jako z pohádky, kdy do sebe vše zapadne a nesmazetelná stopa se zaryje do vzpomínek i vrcholové knížky. A právě to nás potkalo.
Grosser Wehlturm
V devět jsme vyskákali z plechového oře na travnatou louku, radostně jsme vysolili pět euro za parkoviště a dvě zpáteční jízdenky na převoz a kolem pokladny skalního divadla dokráčeli pod stěnu. Pod velkolepou a úchvatnou stěnu. Vítá nás přívětivý plácek na nástupu a překvapivě i slunce. Ne nadarmo se cesta jmenuje také Wand im Morgenlicht, tedy Stěna ranního svitu. Není čistě severní, trošku se přiklání k východu a my se tak můžeme z rána trochu proslunit. Ale ani ve stínu nás zima nijak netrápí.
Hledíme vzhůru, hledáme kruhy a linii cesty. Diretka má první nalevo od velké díry, druhý přímo nad ním, nad další dírou další dva. Potom už se spojí s originál Superlativou a přes další kruh se přímo vine až na velký balkon při hraně. Z něj se někde ve vysokém ztracenu vrací zpět do stěny a přes poslední kruh na vrchol. V seriálu už o téhle cestě jeden díl byl. Stál jsem pod ní znovu po neuvěřitelných šestnácti letech. Pamatoval jsem si jen, že problém je nad druhým a pátým, už společným, kruhem. Možná jsem to ale věděl spíše proto, že jde o takzvaně notoricky známé skutečnosti. Jehlovi jsem tedy radou moc přispět nemohl.
Měli jsme trochu neskromné a lehce utopické přání vylézt si tu krasavici v kuse. A to tak, že oba. Netušili jsme, jak přesně to uděláme a jestli to vůbec stihneme. Stěna má přes šedesát metrů, nejpozději u šestého kruhu se kvůli tahu lana asi bude muset štandovat. Navíc chceme dodržet saská pravidla a dolézt až na vrchol. A dvakrát RP znamená dvakrát na prvním konci odspodu až nahoru. Plus nějaký ten přípravný seznamovací pokus navíc. Prozatím jsme ten logistický oříšek nechali nerozlousknutý a chystali se k lezení.
Jehlův OS nad prvním kruhem
První nastoupil Jehla a myslím, že ani ve snu netušil, co bude následovat. Se stěnkou pod velkou dírou si trochu pohrál. Jedny mizerné hodinky a ne zcela důvěryhodný pískovec. Z díry ke kruhu už nebyl problém. Vrátil se do díry, počkal, než mu kvůli tření doběhnu vycvaknout ty mizerné hodinky, a zase vzhůru. Řešení příštích metrů nebudu prozrazovat. Jen je úžasné, jak v měkkém rathenském pískovci drží tenké krajkové lišty, po kterých se na mnoha místech stěny leze. Jehla pomalu stoupá ke druhému kruhu a vcelku vklidu jej cvaká. Čeká ho první klíčové místo. Přešlapuje na místě osahává nerovnosti a krk si může vykroutit při vyhlížení chytů. Pak zamává rukama nohama, někam se natáhne a už je v díře pod třetím kruhem. To si ovšem zadělal na problém, protože je stále ve stavu onsajtu, a ví to. A ví taky, že cesty ještě není konec a zkazit si slibný začátek by byla škoda. Vůbec mu nezávidím, moc mu to přeju a od té chvíle jsem napjatý, jak to dopadne.
Odpočinek pod třetím kruhem
Jehla se vděčně ujímá role dramatika a už při odlezu z díry od třetího kruhu si dopřává pětiminutovou přešlapovanou na jednom místě. Jenže potom jako kdyby projel vlak a zvedly se šraňky, Jehlův vůz pokračuje bez zaváhání dále ke čtvrtému kruhu. Opět nebudu prozrazovat kudy a jak, ale zdejší odlez byl horkou chvílí. Po jeho překonání už po Via Superlativa Originalis k dalšímu (5.) kruhu. Ani dolez k němu si Jehla nijak zbytečně nezlehčoval. Vynechal slušné hodinky a ze dvou možností (nahoru a doleva nebo doleva a nahoru) si vybral tu horší. Nicméně svým razantním způsobem si poradil i tady a těžké kroky s šesti metry volného lana pod sebou završil další cvaknutou expreskou.
Doleva nebo nahoru toť otázka
Stále lezl na OS a já už ani nedutal. Teď ho čekalo to proslulé místo, kde pohořely spousty lezců. Sám si pamatuji, jak jsme při lezení na věžích v protistráni pozorovali celodenní úsilí borců právě v této pasáži korunované večerním zavěšením pytle. Tady se Jehla podezřele ani moc nezastavuje a vzlíná výš. A vzlíná a vzlíná, až je najednou jasné, že se vyvzlínal až do velkých chytů. "Ty koni!", řvu na něj z hlubiny, a ten šťastlivec se mě poněkud přitrouble ptá, co že se to jako děje, dyť to snad má teprve přijít o kruh výše. Ten kluk v zápalu boje zapomněl, co jsem mu vyprávěl o druhém těžkém místě, a přelezl jej, aniž by to tušil. Po chvilce společných dálkových oslav ještě oba trneme, aby něco nepokazil v posledních "křehkých" metrech na balkon. Jenže jeho postup je suverénní a po velmi prodloužené smyci už v pohodě dolézá k šestému kruhu v položené rajbasové plotně. A tak Jehla Direkte Superlative On Sight vylezl.
Jehla v OS. A je to tam.
Další události jen stručně. Jehla slanil na zem, aby mohl odjistit mě. S jeho podporou v zádech jsem dolezl k tomu stejnému kruhu jako on. Pak se Jehla znovu navázal a byť s horním jištěním, znovu bez odsednutí dolezl ke mě. Na vrchol zbývalo dobrých dvacet metříků a v zájmu zachování regulérnosti OS pokusu si je dal Jehla. Tady už ani nejde o obtížnost, spíše o bezchybné zvládnutí měkčí pískovcové hmoty. Ta ale nemůže zkazit dojem z mýtické cesty saských pískovců. V zájmu zachování regulérnosti mého RP pokusu pak Jehla z vrcholu slanil zpátky ke mně, opět mě odjistil a opět si zopakoval již jednou lezenou pasáž cesty. Řeknu Vám, že to byly docela manévry a dost možná, že ti, co lezli polonazí na slunci naproti přes údolí, z toho moc moudří nebyli.
Jarda u druhého kruhu
Jarda pod třetím kruhem
O diváky je při sledování Superlativy postárno
Jehla podruhé ve stěně
Slastem dne ještě nebyl konec. Naše milovaná plechová vrcholová krabička. Jakýmsi zázrakem tu je stále knížka z roku 1981. Půl hodiny jsme ji prohlíželi. A co jsme zjistili? Že Direkte Superlative má asi 150 průstupů, což je absolutně nejvíc ze všech těžkých cest v Sasku, které jsme dosud lezli nebo viděli. Že nejvíc se lezla v osmdesátých letech. Že tehdy byla nadpoloviční většina přelezů od českých lezců. Mezi nimi byli, a odpusťte mi vy, které jsem zapomněl, Hudeček, Čada, Čermák, Slavík, Walzel, Šilhán, Rakoncaj, Beneš a další a další. Že první RP přelez byl zároveň prvním OS přelezem, a jeho autorem byl slavný australan Kim Carrigan, kterého sem přivedl Arnold. Že druhý RP udělal Jindra Hudeček. Že OS si dovolili pouze Kim Carrigan, Svetozár Poláček (již zesnulý výborný slovenský lezec), Tomáš Čada, Tobias Wolf (současná saská špička) a Miloš Jehla Jehlička ... Dyť já ho málem musel přivázat za nohu ke slaňáku, aby mi nadmutý pýchou neulétl. Co taková knížka přinese radosti. A s velkou chutí jsme se do ní zapsali taky.
Knížka - Carrigan
Knížka - Hudeček
Knížka - my
Protože ty manévry zabraly dost času, už jsme nelezli. A pročby. Nic lepšího už bychom v tu úžasnou neděli nezvládli.
Do křupava ogrilovaný buřtík na romantickém nábřeží dole u řeky už pak byl jen tou pravou třešničkou na našem sandsteinovém dortu.
, ty stoupáš jak dým. Oběma vám chlapi gratuluju. Parádní výkon. O téhle cestě jsem četl už pár týdnů po té co jsem začal lézt, tenkrát v bibli horolezectví - Horolezectví zblízka a jenom z toho co tam o ní pánové Dieška a Širl psali mě mrazilo v zádech. Zkrátka héroický výkon.
Jardo zajímalo by mě, jak jsi to vlastně tenkrát v tom osmém díle přelezl. Nějak jsem to z toho článku nepochopil. Neboli, chci se zeptat, tohle byl tvůj první RP?
Jo, a taky už asi nebudu číslovat díly seriálu Lezení v Sasku římskými číslicemi, protože už do víc neumim.
Tradici římskejch bych nerušil ať se nám Jarda nepoleká kolik pokračování už napsal.
Určitě máš pravidla pod kontrolou jak jinak bys věděl, že 40 není XL, ale XXXX.
Jak se to vlastně počítá: Znaky se skládají psaním od znaků pro nejvyšší hodnoty k nejnižším (MDL = 1550). Většinou se kombinují nejvýše 3 stejné číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné číslice (IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách).
Menší číslice před větší znamená odečet (IV = 4). Takto se odečítá jen jediná číslice
Pro odčítání se používají pouze číslice I, X, C; v matematickém kontextu zcela vyjímečně také M. Nikdy nebyly používány číslice V, L, D (správně: XC = LXXXX = 90, MCM = 1900; nesprávně: VC = 95).
Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V, X. Není tedy správně MIM pro 1999 (lépe je MCMXCVIIII nebo MCMXCIX)
Další parádní článek od JM a další úžasné výkony. Stáhl jsem si teď všechny díly Jardova seriálu o Sasku a čtu si je o večerech při kafi tady v nížinách podzimního Montrealu.
cesta všech cest, první IXc na světě. H2O Baňka zdraví NADELMARSCH & Co a gratuluje ke vstupu do společností Karrigana, Hudyho a dalších. OS téhle klády je pořádnej nářez.
Taky jsem se kdysi ucházel o vstup do téhle společnosti spolu s Čertem a Ziťákem, ale byli jsme těsně nad druhým kruhem zdvořile odmítnuti.
Kdo by měl zájem o intimní pohled do stěny mezi prvním a druhým kruhem, nechť se podívá na www.fotobank.cz/sasko/index.htm a najde si obrázek NT01_50_2_DirSup.htm. Je to dobrý kontrast podtrhující, co Jehla s Jardou vykonali.
Protože každý takovýhle pěkný článek o pěkném výkonu inspiruje k následování, dovolím si jen jedno upozornění:
<hr>
V době, kdy hraje divadlo, se v severních stěnách Wehlturmů a okolí <b>nesmí lézt!</b>.
<hr>
Když se tam někdo vyskytne během divadla, je to blbé pro všechny zúčastněné. Lezec se zbytečně leká, že na něj střílej indiáni a riskuje, že mu zuřiví zřízenci z divadla uřežou špagáty.
Divadelníci to maj taky blbý, protože obecenstvo čumí jak lezec hází tlamy a ne na osudy Dakotovy dcery.
clanek i vykon super, to uz bylo receno, jen me neda abych poznamenal: fakt se rimskymi cislicemi pise poradove cislo clanku tak jak je psane? ja nevim, mozna se mylim, ale myslel jsem ze se uz vyskytuji i pismenka jako L (?) a tak
Hope, co kdybys ty římské číslice pocvičil a pokračoval v nich? Sedí i ke klasifikaci VIII, IX, X. Před lety jsem D.S. lezl jen AF. Teď to byl opravdu první RP.
Sasko v Montrealu = Sasko opět na výsluní světového sportu. Výborně.
Tak holt jo, kdyz na tom vsichni tak trvate, tak ja se zacnu ucit rimsky. A nebo mi Jardo pomoz a vzdy mi napis, Hope, tady ti posilam dalsi XXILKXIIIXUIEMMX-tý díl seriálu Lezení v Sasku.
Dobrý! Ale když si čtu: "Ten kluk v zápalu boje zapomněl, co jsem mu vyprávěl o druhém těžkém místě, a přelezl jej, aniž by to tušil." - tak je to pak OS?? Když už věděl, kde je klíčové místo?? OS snad znamená, že nikdy cestu neviděl, nenacvičoval, ani MU NIKDO NEŘÍKAL, JAK TAKOVÁ CESTA VYPADÁ, natožpak jak se leze a kde je klíčové místo... .
To snad trochu přeháníš. Vědět KDE je klíčové místo neznamená zrušení OS. Na takovéhle cestě ti ani moc nepomůže, když ji někoho vidíš lízt, protože chyty tam jsou opravdu miniaturní a každej si tam musí svou cestu najít stejně sám.
Sou ruzny party a party ovsem nejvetsi megaparty se dejou v Praze v Buzna a Lezba Barech*.
Jo a to kdyby chlapci teprv vedeli ze OS neexistuje! Viz. http://www.lezec.cz/diskuse.php?key=5065
...
laco
*(BB a LB -> tj. bouldrovy party, aby si nekdo nedej boze myslel ze se tam treba jako chlasta nebo huli trava)
V oné diskusi je psáno, že OS neexistuje kvůli označkování chytů MG, což je pravda.
Ale jsou výjimky, jako třeba Sasko, kde kromě Hudyho, kterýmu to tam tolerujou, nikdo s mágem neleze a tudíž tam ještě OS existuje.
Kdo chce OS, hurá do Saska!
Asi zůstanu raději u ZX a JTD. OS se mi zdá že je proklatě sofistikovaná záležitost. Jak dokážu, že jsem o tom nikdy neslyšel? Ále to je fuk.
Že se na párty nahulí a nepije je přeci jasné! Copak by sportovec mohl na něco takového jen pomyslet??? To by pak třeba i začal lhát o přelezech cest!!! A kdo lže, tak krade... a kdo krade je bohatej a kdo je bohatej...sem se zamotal, ňák...
90% cest co jsem lezl jsem lezl OS. Přijelo se ke skále, natáhl jsem si sedák, nacvakal věci (hrůznou hromadu) a lezl. Kolikrát jsem ani nevěděl, jak to tam vypadá, je-li tam jištění, za kolik to je atd. Když to nešlo, tak se vycouvalo, vylezlo nějak bokem či tak. A skoro nikdy jsem to už nezkoušel podruhé. Divné, co?! To berte jen tak. P.S. Lezu jen šestky. Občas. Nic víc... .
Přelez Superlativy byl opravdu zážitek a i teď, po 14 dnech, kdy první vlna emocí odezněla můžu říct, že tak intenzivní pocity jsem v žádné jiné cestě dosud nepoznal. Občas něco podobného zažívám na písku, ale na vápně vůbec. Poprvé jsem byl vyloženě rád, že se v Sasku leze bez mága a že skála je úplně prosta bílého prášku. Nejsem žádný odpůrce magnézia a nechci vyvolat žádné přestřelky. Práším v Labáku a všude jinde. Jen je mi jasné, že kdyby byly omáčované ty miniaturní lišty v Superlativě, ani zdaleka bych si jí tak neužil a celkový dojem by určitě nebyl tak silný. Ač je u Direktu na 70m jen 6 kruhů, je celkem čitelný, ale přece jen se ve stěně malinko kličkuje. A on je sakra rozdíl, když jste 6m nad kruhem v hladké plotně, ždímáte v prstíkách ty jebky, další kruh je další 2m nalevo nad vámi a vy ani netušíte kudy k němu. Jak píše Jarda jestli nejdřív nahoru a pak doleva nebo doleva a pak nahoru? Obě možnosti vypadají zhruba stejně hrozivě, ale člověk se nakonec musí rozhodnout kterou zvolí a nezbývá než doufat, že nehodí kondora. V jiném místě této úžasné cesty drtíte centimetrovou jebku na 2 prsty a z ní se děláte snad 1,5m dlouhý přešah kamsi do neznáma. Kdyby ty lišty byly zabílené, není co řešit. Chytnu tohle, možná se přidržím té obílené obliny a natáhnu to až támhle. I z toho, jak jsou jednotlivé chyty zamaglajzované se dá zhruba odhadnout co člověk může očekávat. V Sasku neodhadnete nic. Kolikrát na nějakou stěnu v Sasku s hrůzou koukáme a nevidíme žádný chyt. Pak se dostaneme do toho holého místa a zjistíme, že chytů je tu celkem dost a jak to, že takovéhle madlo nebylo odspodu vůbec vidět? Maglajz by takové místo zcela určitě označkoval. Např. 1000 Mark Wand na Pfaffensteinech. I když po letošní návštěvě H+T, byla cesta pěkně bílá. Podzimní deště už to ale spláchly.
Jestli cesta padla OS nebo ne je celkem jedno. Že je Direkte Superlative nejtěžší nad 2 a 5 kruhem bylo opravdu jediné co mi Jarda o této úžasné lajně řekl. Tak ať si to každý přebere jak chce. Jo ještě mi prozradil jméno autora a že se na ni dřív hodně jezdilo….
Já jen vím, že se mi splnil obrovský sen. Sen, který jsem nikdy neviděl, ale slyšel o něm moc vyprávět. A Jarda vyprávět umí. Vím, že díky pocitům, které ve mně Superlativa nechala, mnohem snadněji přečkám tu hroznou zimu a budu se těšit na jarní SASKO !!!
Petře, ty fotky jsou parádní, už bych v těch cestách byl.
A kéž by se čtení podobných článků přetavilo v ocelové prsty, brilantní techniku a cisterny morálu. Ale jak si tak přes svýho nácka čím dál tím hůř zavazuju tkaničky, tak to ňáko nepremává.
Nemůžu, než se ještě jednou ozvat. Jsem duše mírná, ale vše má své hranice. OS styl v nejčistčí podobě by zcela jistě byl o tom, že přijdu pod stěnu, kterou jsem v životě neviděl a na kterou nemám ani průvodce. Takže juknu a nalezu a uvidím, co se bude dít. Jenže asi ani ti nejpřísnější nebudou tvrdit, že se nesmím dozvědět, kudy cesta vede a jakou má obtížnost. A troufám si tvrdit, že ani vědomost o lokalizaci nejtěžšího místa není nic, co by znamenalo konec OS. Jehla se ode mne skutečně víc než, že od 2. a 5., nedozvěděl. Nebyl jsem v té stěně šestnáct let! Nakonec měl největší problémy u čtvrtého. Když jsem to pak lezl po něm, celkem jsem žasnul jak se ve stěně zorientoval, protože jeho občasná rada mě několikrát zachránila od pádu.
Myslím, že rozlišuji mezi OS a flash. Když kolem nějaké cesty proslaňuji ve vzdálenosti do pěti metrů, už si OS neuznávám. Když ji vidím lézt nebo mi někdo prozradí, V ČEM vězí klíč k cestě, také už to lepší jak flash nebude.
Ale prosím.Může být, že Jehlův pokus pro tu moji informaci nebyl OS. Pak ale asi neplatí ani žádný z těch předchozích onsajtů. Carrigan tam byl s autorem cesty. Co se o ní asi dozvěděl? Jak mohla být cesta vylezena OS kdykoliv potom, co byla úplně profláknutá, protože se o ní mluvilo všude. To, že je nejtěžší v těchto dvou místech ví každý, kdo se o lezení v Sasku trochu zajímá. Ztrácí jenom tím nárok na to přelézt si jí "na pohled"?
Ani já nejsem nepřítelem maglajzu. Jen jej v Sasku nepoužívám. Proč se výše uvedení kritici nepozastavují nad hodnotou onsajtů v obílených cestách třeba v Labáku? Já mám tyto cesty rád a OS v nich uznávám. Jestli ale jsou tyto vyznačené linie lezitelné tímto stylem, pak o způsobu Jehlova přelezu nemůže být sebemenších pochyb.
A ještě jednu poznámku k tomu 8+. Jo je to jenom 8+. Trapná obtížnost v dnešním světě jedenáctek. I my víme, že to není žádná superobtížnost. Nicméně lezení je sport mnoha tváří. Někdo se dlouho udrží ve vytrvalostní cestě, někdo podrtí lištičky, jiný umí techniku a další morál. V každém lezení je krása. Každé má své příznivce a asi by bylo smutné lezení zunifikované do jedné šablony. Proto mne trochu ve vztahu k Jehlovu výkonu ta poznámka zamrzela. Jezdíme do Saska a jsme z toho nadšení. Zároveň respektujeme překážky, které zde lezení přináší. Jsou jednoduché pokřiky typu, tam se nesmí maglajz, tam to klouže, tam je blbý jištění. To všechno nejsou nic než výmluvy. Víme, že by spousta lidí z Čech měla na to lézt tu těžké věci. Jenže sem nejezdí. To nevadí. Tak tu lezeme my na co stačíme. A často se nám potí prsty a často máme strach. Nejsme žádné špičky, ale zlehčovat naše lezení a i kohokoliv jiného je projev malosti. To jen abychom si rozumněli. Tschüs!
Chlapi nenechte se otrávit nejakýma pitomcema, kteří za prvé neví o čem je řeč a za druhé mají potřebu do všeho kecat. Doufám, že se k vám budu moct příští sezonu do saska přidat. Velká gratulace.
Souhlasím s předřečníky (spíše před/pisateli), nenechte se votrávit :-) Patřím k té části čtenářstva, která obvykle nepociťuje potřebu se k oblíbenému seriálu "Sazsko na Lezci" vyjadřovat. Jsou prostě dobré a jejich čtení vždy potěší. Takže se vyjadřuju právě teď, protože kdybyste se votrávit nechali, mrzelo by mě to.
Jarda se určitě ani po čtyřiceti dílech otrávit nenechá. Jsou články, kde stačí nadhodit pár spouštěcích slov a lavina komentářů je neutuchající, přestože článek sám skoro nic neobsahuje.
Pak jsou články, které jsou prostě dobré, ale nevzbuzují polemiku a diskusi. Ne každý, komu se líbí, to taky napíše do komentáře, třeba proto, že neví jak by pochavlu formuloval. Prostě se mu líbí a to stačí.
Dokonce se mi již párkrát stalo, že mi přišel mail s pochvalou za článek, začínající: "Nechci tě chválit veřejně, ale...."
Proto by možná stálo za úvahu zavést pod články hlasování-známkování. Kdo by chtěl známkoval, klikl by na číslíčko a oznámkoval. U každého článku by pak byla průměrná známka a počet hlasujících. Co na to páni editoři? :-)
Tak Jardo abych take se pridal do tabora vasnivych ctenaru tvych Saskych uvah. Vzdy tvuj clanek zhltnu a vubec mi nevadi, ze nekdo ma jiny nazor, vetsinou je zpusoben tim, ze nema o lezeni v Sasku ani sajn. To je docela logicke. Do lezeni prichazeji novi lide, kteri treba na skalach tohoto typu nikdy nebyli. Jejich mimomisu nazory naopak celkem vitam. Nebot napriklad toto popichnuti vyloudilo z tebe opet neco myslenek, ktere pomahaji definovat eticka pravidla v nasem sportu. Jardův pridavek, ma hlavu a patu a mohu se s tim zcela ztotoznit, a co vic nahlas jasne definoval jednu z magickych znacek - OS.
Jirko mas zcela pravdu, co slovo to nezaujata perla. Mne se napriklad libilo jake reakce jsi spustil svym volanim po dodatecnem haku na Prvni vrasce!!!
Jo tak tato zásluha je mi připsána nezasouženě.
Já to nepsal to je jinej Jirka. Je podepsan Jirka S a ja se podepisuju JirkaS. No ale diskuze snad neskodi ne ?
Jééééééééé! Tak to schválně testnu! Když jsou ti prudiči tak príma. Napíšu pod nějakej článek ...třebááááá, že takhle odjištěná (zabílená, to nesmím zapomenout!!!) cesta nemá žádnou cenu, tak dlouho něco cvičit je pakárna, že takhle dělané cesty vůbec neberu vážně.... To jsem tada zvědavý, jak budou všichni rádi, že jim otevírám oči a vnáším zajímavé pohledy! :)))))
Opět po delší pracovní pauze nahlížím s nadějemi na Lezce, zda se objeví něco o písku v Sachsenu a opět nejsem zklamán. Teda jen částěčně. Samozřejmě obdiv Jehlovi i Jardovi za procházku na "Morgenlichtu"!! DOST dobrý výkon, který by neměl kritizovat nikdo, kdo alespoň nestál pod touto superstěnou a supercestou! A právě těmi příspěvky saských negramotů jsem tak trochu rozkopnut! Ale je to asi jedna z typických vlastností českých šťouralů, shazovat výkony na který oni nikdy mít nebudou a vlastně ani nic netuší o co jde!
Ale ať tak nebo tak, kluci díky za radost z vašeho přelezu i za článek o jeho průběhu a vašich emocech!
Už aby to jaro ťukalo!
Hoj.
Cha , cha..nyní se opravdu směji.Kdyby jste si vy všichni pečlivě přečetli všechny ohlasy, tak by jste zjistili, že jediné kritiky se vám dostalo ode mne PANA NOVÁKA a já to napsal jen tak , ať se pobavím vašimi reakcemi.
Jenže vy už to přeháníte.Funguje to takhle:jeden z vás/stárnoucích lezců/ jede do Saska, něco vyleze, pak napíše článek na lezce.Potud vše O.K. Pravda, většinou je v pozadí, že pouze lezení v Sasku je to pravé a že kdo tam neleze, tak...ale já tam lezu a koukejte co!Pak ostatní přidají své pochvalné komentáře, kde neopomenou zdůraznit, že tuhle linii už také lezli a že teď už zase rychle pojedou a že po přečtení kolegovy sebechvály je to teprve začne pořádně bavit.No a když to čtu už u každého článku o Sasku, tak si trochu rýpnu a už jsem omezenec, prudič, tupec a malej českej závistivec, který Sasko neviděl ani z rychlíku.
A tak se proberte a nebudte na to Sasko tak namyšlení, oni tam totiž umí lízt i jiní.Třeba Němci, že?A u pana Maršíka bych také byl obezřetnější, zejména od doby slavného B.W.F.S. Výkon fakt dobrý. Ovšem , když lezu desítky a pak dám solo ani ne tak těžkou 8c,samozřejmě dobře nachozenou, tak to zas asi tak těžké nebude.Ani morálově. Těžké je lézt ty desítky, to jo, vím co je to za dřinu, ten trénink na ně.
Ale budiž. Paráda dokonce.
Jenže pak všem řeknu, že to bylo jen pro mne a můj pocit svobody lezce nebo takové podobné cancy. A pak je tam náhodou TV, Montana, Lezec...
Další trapnou věcí pak shledávám hromadné organizování lezeckých Májů v Sasku, jako by to bylo za starých časů masové tělovýchovy, kdy kdo neleze s námi, leze proti nám. Asi jsem introvert, ale potkat tenhle "autobus" pod skalami kam jedu za pohodou/nesvazáckou ovšem/ a klidem...tak nevím, třeba to fakt je v pohodě, ale já si podle průvodce umím najít cesty i sám a nepotřebuji se obklopovat obdivovateli z řad méně zkušených.
Já chci říci, že články o lezení v Sasku určitě ano! Jsou parádní a pomáhají nám ve výběru lokalit i pomohou v cestách.Jen to chce trošku nadhledu. Já se taky rád pochlubím,když je to ale na veřejném mediu, mohu počítat i s následnou reakcí a když mne někdo zkritizuje, tak nemusí být hned tak zle, třeba jen mi chce otevřít oči, ne???
Pane Novák, respektuju váš názor,ale nesouhlasím. Nenabyl jsem dojmu, že ti, kdo píšou na Lezec.cz nebo jinam o Sasku jsou přesvědčeni, že pouze lezení v Sasku je to pravé, spíš mi to připadá, že všichni ti Maršíci, Jandíci, Houmyové atd.
(a já konec konců taky) se přesvědčili, že je to v Sasku fajn. Proč to teda nehlásat veřejně?
Pokud se BWFS tejče, jste mimo mísu. Jistěže se desítkovému lezci může zdát 8c lehké, ale tady šlo
o FS, a na to je právě BW krajně smělá volba - nad
jeskyní tam opravdu ale opravdu už není prostor pro chybu (nebo nešťastnou náhodu, třeba útok vosy!). A vím, že i pan JUDr. Maršík zpropadeně dobře ví, že ani jeho výkon není stropem všeho lezeckého snažení. Např. BWFS OS je hned značný kvalitativní posun - a což teprve BWFSOSSTNZ!!
(... s tchýní na zádech.)
ZVŠ (= zdraví Venca Širl)
Čus Venco! No to je jasný že ve třiceti/metrech/ při sólu by se padat nevyplatilo. A že Maršík je JUDr. to bohužel mne nebere, já totiž také a o většině svých bývalých spolužácích mám opravdu mínění nevalné....
Každý se baví tak, jak chce. A komentuje jak chce. Někdo až moc, třeba já. Ale dokonce i já ŠGPS se moc nehrnu do komentování Saska a už vůbec ne sportovního lezení. Ono totíž mluvit do něčeho, co neznám se mi nějak nechce.
Příteli Nováku, co jsi-li introvertem, trošku i bratrem mi jsi. Maršík asi nemá tvar "Maršících". Pokud je to oblíbená politická malost, tedy jakýmsi rituálním způsobem originální jméno rozmělnit a vzít dotyčnému individualitu (jsou to jacísi ...ové) tak to snad ani ne. Nebo jo?
Ani já nemám rád hromadné akce a tak se jim vyhýbám. To mohu vcelku lehce, na rozdíl od jiných jevů, s kterými se musím nějak vyrovnat, neb se jim vyhnout není kam. Pokud někdo má rád velkou partu, tak ať si užije velké party. Velké party se spartujou a introvert může být sám, neboť všichni jsou v partě. Proč nad tím nejásáš?
Pokud se někdo chce zviditelnit v masmediu a mně se nechce, tak je mi jeho viditelnost putýnka. Pokud se chci zviditelnit též, musim to něco udělat. Je to prosté.
Ještě tak nějak: Ono to zaujetí je pro nezaujaté vždycky nepochopitelné, až komické. Různí zběratelé tácků, pohlednic, prvotisků a podobného na nezběratele působí jako naprotý mimoni. I v lezení mnozí lezci nechápou, proč se někdo štrachá v zimě na kopec, když to není "pořádný lezení" a jiný kroutí hlavou nad jiným, co týdny atýdny se snaží vylézt patnáctimetrovou stěnku. I následné komentáře proložené množstvím citoslovců mu pak přijdou divné. No a pískaři zase žijí pískem. Pokud si nevadíme, tak co? Pokud chceš nějakou partu upozornit, že už se bere moc vážně-no dobrá. Ale proč se navážet do výkonů.
BW Maršíka je velkolepý výkon, neboť u nás není obecně známý jiný podobný anebo lepší. To je prosté. Mr. Slanina, jak jsem našel na stránkách Hruboskalska leze závažná sóla a to někdy jako prvovýstupy. Publikovat to nechce a takto nokde není. Ale také jsem si nevšiml, že by někde prskal, že někdo jinej tam je.
Já jej uvedl i z jiného důvodu. Mám neodbytný pocit, že zrovna tenhle, kdyby o nějakém svém výkonu napsal, tak by také mnoho lezců v nejlepším případě mlčelo. Nebo se to pokusili schodit.
Hele ty otvírači očí, co kdybys místo těch "moudrých" řečí napsal něco o svý oblíbený oblasti a pěkných cestách v ní! Pokud tou oblastí ovšem není pouze stolek v netový kavárně...
hele ty nepodepsanej, co mas proti stolkum v netovy kavarne? Zkousel si nekdy vybouldrovat na nizkej stolek (SD)? Bez doteku zeme? Bez maglajzu? Ja to treba na OS nedal. Vlastne sorry na OSF, predtim sem na nem mel odlozeny napoj a dle moralniho vonsajterskeho kodexu definovaneho Jardou vyse... no u piva sedim proste vetsinou bliz jak pet metru.
A proč o tom nepíčeš? Internetový stolek jižní stěna, hrana... nějaké pěkné názvy cest, popisy, dynamo za myš, nebeská pata...
Já někdy i z postele ráno lezu expedičně- technicky!
Tak pane kolego, musím uznat,že jste předvedl exkluzivní výkon.Léta odřikání jsou doma.Chlapáku ať ti to vydrží,ale šetři se na zimu."Nejsme už nejmladší".