Před dvěma týdny proběhlo v Andoře ME ve skialpinismu (1.-5. března 2005). Mistrovství se zúčastnilo 17 států téměř z celé Evropy od Španělska po Rusko. Česká republika skončila v hodnocení národů na celkovém sedmém místě.
Jedná se sice o pohoršení oproti pátému místu z celkového hodnocení národu při loňském Mistrovství světa ve Španělsku, celkově bych řekl, že je to umístění spravedlivé a Češi se zařadili, tam kam patří, za skialpové velmoci Italii, Švýcarsko a Francii, které následují Španělsko, Německo a Slovensko. Připravenost našich závodníků je stále velmi ovlivněna nízkou členskou základnou závodníků a kvalitou a možností trénovat ve vhodných lokalitách a ve vyšších nadmořských výškách. Přes tyto nedostatky, se skialpinismus u nás rozvíjí a roste i kvalita jednotlivých výkonů, ale vzhledem ke zmíněným handicapům je tento postup zatím velmi pozvolný.
Z jednotlivých výsledků bych vyzdvihnul výkony Michala Štantejskýho, který patřil v české výpravě k překvapením a jeho odstupy za vítězi v jeho kategorii espoaři, byly mnohem menší než u jiných našich závodníků. Jeho dvě desátá místa v závodě jednotlivců a v závodě do vrchu byla velmi solidní.
Výkony ostatních závodníků pak ve srovnání s těmito výkony zaostávaly.
Celkově se závodů v hlavní kategorii mužů zúčastnilo 39 dvojic v závodě týmů a 49 jednotlivců v individuálním závodě. Z našich mužů si nejlépe vedli Glajcar – Svoboda na pěkném 14 místě ve dvojicích a dále na 16. místě Duch – Němec. V závodě jednotlivců skončil nejlépe Duch na 25 místě. V ženách se závodu dvojic zúčastnilo 11 týmů a v závodu jednotlivců 17 žen. Naše závodnice Oršulová-Korbová skončily na 10. místě ve dvojkách. V individuálním závodě skončila Oršulová dvanáctá a Korbová čtrnáctá. Na mistrovství závodili i zástupci nejmladší kategorie kadetů, kteří v individuálním závodě skončili na 14. místě Roman Jadamus na 16 místě Sebastian Kantor a 21. Jan Hepnar.
Na Me v Andoře jsem byl jedním ze závodníků a viděno mýma očima to bylo trochu jinak. To že oproti loňskému pátému místu jsme klesli na místo sedmé je způsobeno především tím, že na ME neodjeli všichni závodníci, kteří mohli naší výpravě zajistit potřebné body do konečného hodnocení. Další chybou bylo, že při přihlašování dvojic mužů jsi se jako vedoucí výpravy striktně držel předem naplánovaných dvojic a postavil na start závodníky, kteří v tu dobu nebyli stoprocentně zdraví.
Výkony Michala Štantejského byly pro všechny překvapením a byl přínosem pro českou výpravu. Nemyslím si ale, že výkony ostatních závodníků by zaostávaly. 25. místo M. Ducha v jednotlivcích a 14. a 16. místa ve dvojkách jsou výsledky, o kterých se nám na posledním ME v Tatrách mohlo jen zdát.
Reportáže ze závodů najdete na www.volny.cz/aklvk a fotogalerii na www.bike4u.cz
Štěpán
Perfektni reportaze, diky za odkaz. Je to zajimavejsi nez nejaka statistika, kdo skoncil kolikatej. Akorat mam laicky dotaz, jak dlouho zhruba jednotlive zavody trvaly. Kdy ctu ty vzdelnosti a prevyseni a naopak sekundy ztracene sundavanim pasu nebo fatalni tri minuty penalizace, tak mi neni uplne jasne, jak dlouhy zavod si mam predstavit.
Kompletní výsledky z ME najdeš na www.uiaa.ch, pro zajímavost první muž v časovce Vertical race měl čas 42 minut, první dvojka zvládla trať za 2:12, vítěz jednotlivců mužů 1:51 a štafeta Itálie zvládla trať za 47 minut. Když se zamyslíš nad tím, na jakých tratích a v jaký nadmořský výšce se závodilo, tak jsou to časy fantastický. Třeba nejlepší závodníci na štafetách dokázali 100 výškových metrů běžet, to jsme zírali. A taky úseky na botách, tam kde my sotva chodíme, oni dokážou běžet. Nejbližší možnost, kde je možné světovou špičku vidět v akci, je finále Svět. poháru v Nízkých Tatrách 2. - 4. dubna.