V našem internetovském časopise proběhla kdysi krátká diskuse na téma, které by mohlo zajímat i vás.
Poznámka: Články byly upraveny tak, aby nevzbuzovaly pohoršení mezi citlivými čtenáři. Byly vypuštěny obhroublé výrazy a jména aktérů byla pozměněna tak, aby nikdo nevěděl, kdo je kdo.
Útržky z expedice na Peilstein
Jako vždy předcházela akci dlouhodobá příprava. Bylo nutné určit kam, kdy, kdo a jak. Tedy již s předstihem několika dní se po dohadování určil cíl: Peilstein v Rakousku. Termín byl předem dán: 5.5. – 8.5. A kdo: já, pak PK – hlavní členové a organizátoři výpravy. Oslovil jsem JS, který souhlasil. Potom jsem zkusil RG, ten nesouhlasil. Raději vyměnil kvalitu za rozmarné mrhání časem s děvčaty. PV a RU nadšeně souhlasili. Mezitím odmítl přislíbenou účast JS. JM hned odmítl, PM vůbec neodpověděl. Potom zjistil PK, že nemá pas a tak jsme zvolili náhradní cíl expedice: MoKr. RG opakovaně sdělil, že nikam nepojede. PV a RU sdělili, že tam přijedou na kole. Vzpomněl jsem si na neprávem opomíjeného VA. Ten nadšeně souhlasil a dodatečně se ozval ZZ, že taky pojede. Přemluvil svého přítele AZ. Tedy nakonec se vykrystalizovala vskutku kvalitní sestava.
Následovalo telefonické upřesňování jak, kudy a čím pojedeme. Nakonec to dopadlo takto: VA přijede z Ho do Ch v 8:15 svým vozem značky Toyota barvy červené. Současně přijede ZZ se svým přítelem AZ z Ra do Ch vozem značky Škoda-Forman barvy modré ve stejnou dobu, tj. v 8:15. Zde je potřeba se na chvíli zastavit a upozornit na výtečnou proorganizovanost celé akce! Oba vozy přijedou ve stejnou dobu na stejné místo. Zde budu čekat já, taky v 8:15 se svým vozem značky Škoda-Felicia barvy černé. Na místě se pak dohodneme, kterým nebo kterými vozy pojedeme dál. Vše zvážíme pohledovou zkouškou na naše vozy a krátkou rozumovou úvahou. Nekvalitní vozy necháme v Ch a přejedeme do Da, kde odstavíme použitý vůz a všichni v 9:00 odjedeme vozem PK značky Transporter barvy červené do Sl v MoKr. Zde budeme přesně ve 12:00 a v tutéž dobu zde budou PV a RU na kolech.
Jak již bývá, došlo k několika drobným odlišnostem. Jednak se VA spletl a přijel do Ch již o hodinu dříve. ZZ se svým přítelem AZ zase nevěděli, kde v Ch bydlím a tak neustále jezdili kolem, dokud se situace nevyřešila navigací prostřednictvím mobilních telefonů sítě Eurotel. Samozřejmě posádka vozu Škoda-Forman používala při telefonování Hands-free sadu. Když ZZ s AZ konečně přijeli do Ch, tak sdělili, že nikam nepojedou. A zase nasedli do svého vozu a odjeli pryč Já jsem si tedy naložil věci do vozu Toyota a s VA jsme ujížděli směrem na Da. Tam jsme skutečně přijeli s drobným zpožděním v 9:15. PK nás již očekával. VA odstavil svůj vůz Toyota pod přístřešek, který si PK vlastnoručně postavil, ale až po té, co z něho odjel PK svým vozem Transporter barvy červené. Mezitím opět zapracovala moderní technika. Zazvonil mobil, když došlo k propojení poskytovatelů služeb Paegas a Eurotel. PV a RU oznámili, že nikam nejedou a tak jsme zbyli tři: já, PK a VA. Neotáleli jsme a po srdceryvném rozloučení s rodinou PK jsme odjeli vstříc dalším dobrodružstvím do MoKr.
Již cestou jsem tušil, že tato expedice bude po všech stránkách výjimečná. Cítil jsem, jak mně přebytečnou silou nabíhají ruce a prsty mě svrběly touhou po doteku skály. Nakonec jsem se dočkal. V 11:45 jsme dojeli do Sl. Ihned jsme se pustili do jídla a po hodince, náležitě nasyceni, jsme přešli ke skále. Vybral jsem si cestu, odpovídající mým velkým cílům (resp. vybral jsem si cestu, která byla právě volná), hodil jsem pod ní lano a začal se rozcvičovat. Několikrát jsem vzepřel opomenutou ocelovou traverzu, proklepal svaly a šel se navázat. Ale co se nastalo: VA mezitím cestu vylezl a mě nezbyly, než oči pro pláč. Překousl jsem v sobě křivdu, která mě potkala a šel jsem do cesty na tzv. druhém konci.
Zde bych provedl odbočku pro nezasvěcené. Obvykle se leze na laně. A každé lano má obvykle dva konce. Pro snazší pochopení této zapeklité situace si označme konce lana písmeny A (jeden konec) a B (druhý konec). Přitom je jedno, který konec vybereme jako první a který jako druhý. Nezasvěcený čtenář to pozná nakonec, až vše vysvětlím. Dále je nutné poznamenat, že konce lana neoznačujeme skutečně (i když by to také šlo), ale pouze myšlenkově. Tedy máme konce A a B. Nebo také třeba X a Y. Jak to komu lépe vyhovuje. Kdyby tam byl náhodou jen jeden konec A nebo snad další konec C (nebo Z), tak je to blbost. Taková situace nemůže nastat, to je základní poučka topologie (nauka o prostorech a spojitosti, tzv. homeomorfismu). Kdyby tam náhodou byl i konec D, tak se jedná buď o dvě lana hozená na jednu hromadu nebo o lano přetržené či přeříznuté. Pokročme dále: Lezci si uzmou každý jeden konec lana. Je jedno v jakém pořadí, ale důležité je, který z nich dříve přistoupí ke skále. Ten je vítěz, na toho druhého nezbude než čekat a pak se nechat potupně vytáhnout nahoru.
Šel jsem tedy ke skále a VA s úšklebkem začal jistit. Nejprve jsem ostřížím zrakem prohlédl skálu před sebou a zjistil, kudy to nepůjde. Nešlo to nikudy. Nicméně jsem aktivoval všechny svoje rezervy a pustil se do nástupu. Zdařilo se. Obrovskou silou jsem drtil všechny chyty, co mě přišly pod ruce. A pak najednou ejhle: chyty nebyly. Osahával jsem něžně skálu, jako nějaký úchylouš. Zatímco jsem se levou rukou držel zničující silou bídného chytu v převisu, zahlédl jsem ten správný chyt. Byl ale daleko. Zmobilizoval jsem veškeré své síly a jako tygr se vymrštil a chytil jsem ho pravou rukou. Stačilo již jen správně přendat nohy a bylo vyhráno. Jenže co čert nechtěl. Zakopl jsem o skálu, klíčové stupy mezitím obsadili slizcí hlemýždi, došel maglajz a magi, dole dal někdo někomu facku, až jsem se lekl. Šlápl jsem na slizouna, ruka mě vyjela z chytu a už jsem padal. Jen jsem čekal na kýžený trh lana, který zastavil můj pád. Psychicky i fyzicky jsem byl na dně. Slunce vysálo zbytky mých sil. Věděl jsem, že pro tentokrát je konec. S pomocí všech svatých (a lana shora) jsem cestu dolezl, slanil a bilancoval.
Když se to tak vezme, můj výkon nebyl tak špatný. Nebýt souhry nepříznivých náhod, měl jsem cestu tzv. RP. Ale kdo mohl počítat například se slizkým hlemýžděm. Když jsem vyloučil všechny nepříznivé vlivy, vyšel mně jednoznačný závěr. Cesta byla přece jen RP. A že lano bylo shora, to je problém VA. Moje tvář se rozjasnila a hned jsem upaloval ke svému deníčku. A tam jsem zapsal: Dne 5.5. jsem po oslnivém výkonu přelezl cestu Nnnn klasifikace 9+ (v průvodci a místními znalci omylem označovanou jako 7) stylem OS.
Zbytek dne mě už nezajímal. Vylezl jsem si několik cest a spolulezci VA jsem odjistil cestu Mmmm, kterou vylezl až (!) na třetí pokus jen RP. Ale abych nebyl nespravedlivý: moje výkony a výkony VA sice nelze srovnávat, ale podle obdržené SMS nějaký PR vylezl zrovna ve třech dnech na osmý pokus nějakou osmičku v Ospu. To VA vylezl také osmičku (neplést se zařízením zvaném osma). Vyšlo mě: já > VA, VA > PR a v důsledku tranzitivnosti: já > PR.
vj
TAK TAKHLE NE !
Byl jsem vášnivým čtenářem vašeho internetovského časopisu „XXX“. Množné číslo je namístě. Se zálibou jsem si četl ve článcích dobré úrovně, které mě poskytly osvěžení a řadu užitečných informací. Obzvláště články od PR vynikaly sdílností, zajímavostí a intelektem.
Ale v okamžiku, co jsem si přečetl neslýchaný blábol o „Expedici na Peilstein“, jsem časopis XXX odvrhl a všem svým přátelům vřele doporučuji totéž. Autor, pěkné hovado, považuje asi všechny lidi za debily, že si opovažuje takové slátaniny publikovat. Co si o nás myslí.
Jen ten debilní název: Peilstein – ve skutečnosti se o žádný takový nejedná, ale o nějaký MoKr, ani se neobtěžuje naznačit o co se vlastně jedná. A ta expedice – to hovado asi jezdí na expedici i na hajzl. A ty zkratky – asi se bojí, že by mohl dostat do držky. Nebo co je komu do toho, že se někam jede autem značky té a té barvy červené. To je plýtvání časem a trpělivostí čtenářů.
Nebo ty debilní úvahy o koncích lana. Každý člověk včetně nemluvňat ví, že lano má dva konce. Dokonce se opovažuje přiznat, že rozšlápl nevinného hlemýždě. To přesahuje všechny meze slušnosti.
A ten závěr! Ještě, že použil značku „>“. Mě z toho vyplývá, že „já“, jak sebe nazývá, je větší …. než VA a ten větší …. než PR. Skutečně, největší …. je ono „já“ – autor onoho blábolu.
Nespokojený čtenář
Odpověď autora
Do ruky se mně dostala reakce nespokojeného čtenáře na můj článek „Expedice na Peilstein“. Protože obvinění jsou závažná, považuji za svoji povinnost na ně reagovat.
Souhlasím s tím, že články PR oplývají atributy, které nespokojený čtenář zmiňuje a šlo by vyjmenovat další, jako třeba sdílnost, zajímavost a intelekt.
Podle schváleného nového zákona o ochraně osobních údajů bohužel nemůžu uvádět plná jména aktérů expedice, protože bych je mohl rozzlobit a když na expedici členové zlobí a neposlouchají, tak to stojí za …, tak to nestojí za to. Barva použitých vozů výrazně oživuje zprávu z expedice. Kdybych napsal, že expedice byla jen do MoKr, tak by to nebylo ono. MoKr je v Čechách, lépe řečeno na Moravě a Peilstein v Rakousku. A zprávy z daleké ciziny vždy víc zajímají tuzemské čtenáře než zprávy odjinud. Co se týče „expedice“ na WC, tak to není tak snadné, jak si nespokojený čtenář myslí. Například autor za temné noci v altánu v Juře zabloudil a nemohl najít pověstné schodiště dolu. Byla tma jako v …, byla velká tma a všude okolo leželo plno lidí a autora provázela časová tíseň. Proti tomu expedice pěšky na jižní pól je procházka růžovým sadem. Kdyby to nespokojený čtenář zažil, nikdy by nic takového nenapsal.
Teď něco o koncích. Konec konců, když se nad tím zamyslíme, tak to není tak jednoduché. Lano má skutečně dva konce. Třeba takový film má jen jeden konec, ale má také začátek. Kupodivu lano začátek nemá. Má jen konec. Je to divné, ale je to tak. I tento článek má začátek (viz Odpověď autora) a konec a nemá místo začátku dva konce. Tím, že lano má jen konce je tedy svým způsobem výjimečné; proto jsou lana asi tak drahá.
Žádám proto nespokojeného čtenáře, aby si můj článek ještě jednou přečetl a vzal do úvahy tuto odpověď. Když to nepomůže, tak ať si to přečte ještě znova a znova a znova. Však ho to jednou přestane bavit. A co je nejlepší, autor dostal autorskou slinu a chystá se napsat další články na závažná témata např. Naturistické pozadí lezbických výkonů, V lezbě lupstintněji a podobně. Nespokojený čtenář se má na co těšit. Intelektuální strava mu bude podávána sice po kapkách, ale zato nepřetržitě.
taky nerozmím těm, kteří se tomu smějí.kdybych několik odstavců nepřeskočil, tak bych se kvůli nechuti, neschopnosti věnovat pozornost čtení takové blbosti a nudě na konec článku vůbec nedostal. myslím, že tam nic vtipného není a taky bych to smazal, kdybych mohl.
daleko "zajímavější" mě přšlo :"šukání je pro děti, my chodíme lízt",(někde jsem to tady četl) i když nevím jak si to přesně vysvětlovat, tak se tomu směju
Co to melete, Bidaci a podobni? Dyt je to bozi. Dokazete taky precist neco jineho, nez "8b+", "AF" a "Hudy Sport"? Jen tak namatkou treba ta uvaha o koncich lana je uplne genialni. At zije Neznamy Radej.