Celá cesta byla o počasí, už před odjezdem jsem se hádali, zda-li bude pěkně nebo ne, zda-li vyjet nebo ne. Nakonec jsme uvěřili optimističtějším serverům a v pátek odpoledne vyrazili. Jeli jsme celou noc a brzo ráno jsme dojeli do Chamonix, to, vzhledem k času, asi 6 ráno, jsem jen projeli a zaparkovali auto v Le Heuges. Jen co jsem zastavili, spustil se obrovskej liják, aby jsme neupadli do depresí, raději jsme se uložili k spánku a usnuli zkroucení v autě. Probudilo nás světlo kolem 8 hodiny ranní, déšť nikde, dokonce z pod mraků vykukovali velikáni. Než jsme se rozkoukali, najedli a převlékli, bylo polojasno, hory byly krásně vidět a my plni optimismu vyrazili pěšky nahoru (zubačka ani lanovky v tomto mezisezónním období nejezdí). Cesta to byla pekelná, nejprve asfaltka potom kamenitá cesta, potom lesní cesta pokrytá sněhem a když jsme vystoupali do 2000 m.n.m. k zastávce zubačky Tramway du Mont Blank (pro doplnění auto jsme měli zaparkované v 1000 m.n. m.) jsme se brodili po kolena v krásně přemrzlém prašánku.
Výstup na horu nahoru
Po chviličce odpočinku, po zakousnutí sušenky napití se čaje a vydechnutí jsem si zakousli jazyky a vydali se na další polovinu cesty, nejprve na konečnou zubajdy le nid d'aigle (2400 m.n.m.) a poté k našemu prvnímu bivaku, opuštěné chatce ve výšce 2700 m.n.m. Co si budeme povídat, když jsem se došoupali ke konečné vláčku, měli jsme toho dost, tam končila cesta a začala horská pěšinka mezi kamenama, pokrytá sněhem, prudkým kopcem vzhůru. Celou cestu jsme vysoko nad náma viděli chatu Geuter, na kterou jsem měli zálusk další den (3800 m.n.m.) Do dlouhých dvou hodinách jsem dolezli, doplazili k chatce, oddechli jsme si, že byla otevřená a s opravdouvou úlevou přivítali dvě krásně dřevěné palandy, závětří a KLID.
Naše chatička zlatá
Přibližně v 17h jsme byli odpočatí, začali jsme vařit a stlát si pelíšky na noc. Poslední jsem šel spát já, protože jsem dovařoval čaj, to bylo v 19h :-).
Nocleh
Pohled přes chatku na Geuter
Další den jsem vstávali v 8h (nebylo, kam spěchat, čekalo nás "jen" 900 - 1000 m převýšení (oproti 1800-1900 minulý den) v klidu si zabalili, uvařili, pojedli a asi kolem 9:30 se vydali na cestu, foukal šílenej vítr a cesta po žebru na chatu Teterouse (v polovině cesty na geuter) se asi po 200 výškovejch metrech stala nemožnou a my jsme byli nuceni se otočit a opět se uchýlit k zlaté dobre chatce - bivaku č. 1. To, co následovalo, asi není potřeba popisovat, jedlo se spalo se, kecalo se.
Midi a Geuter
Kolem páté hodiny odpolední se vyjasnilo, byl krásně vidět geuter, hřeben Mont Blanku, celé Alpy kolem, Augile du Midi, i Chamonix pod námi. Do tváří se nám hnal optimismus, ale věděli jsme, že už dnes nikam nemůžem, že by jsme už obtížnější terén neslezli včasně.
Pokus o Geuter
Další den jsme již věděli, že vrchol nedobydem, vzhledem k tomu, že někteří museli být ve středu v práci, ale říkali jsem si, že za dobrého počasí alespoň Geuter "dáme". Ráno bylo krásně azúro, uvařili jsme si, opět zfotili okolí, ale než jsme se nadáli, začalo se zatahovat, casta nahoru by se ještě dala, nesněžilo, "jen" foukalo, ale vzhledem k tomu že jsme chtěli na Geuter na otočku, jsme to neriskovali, protože se počasí kazilo.
Gueter ve slunci
Gueter ve slunci po druhé
Chtě nechtě jsme se otočili a klesali dolů (šlo to mnooohem rychleji, než nahoru :-). Stále jsme se ohlíželi za Geutrem, naštěstí se nakonec tak zátáhlo, že celé Alpy byly v mrakách. Klesali jsme a klesali jsme, až jsme asi po 3 hodinkách dorazili dolů. Autíčko na parkovišti stále čekalo, my se u něj vyvalili, převlékli a začali nehorázně jíst. Po restíku jsem se vydali na prohlídku Chamonix (teda na nákupy, na prohlídku bylo blbé počasí - lilo jak z konve). Někdo si koupil "jen" zavírací nožík Petzl s možností připnutí na karabinu (já a Héřa) a někdo si dokonce koupil skialpové lyže :-) (Káča).
Pohled na tmb a Chamonix
Po zakoupení, napsání a poslání pohledů jsme se rozloučili s MB a vyrazili Švýcarsko, Německo, domů.
Na parkovišti u supermarketu
Výlet to byl bez vrcholu, ale i tak pěkný, do 3000 jsem dostoupali, nikdo neměl žádné problémy, nikomu se nic nestalo, panoramata jsme si užili a pro příště známe cestu na vrchol jako své boty. A opět víme, že nepojedeme v sezoně, kdy tam je mraky turistů, ale také víme, že říjen je už pozdě.
Musíme moc poděkovat lidem za podporu, ať už formou smsek, kde nám přáli, ať to slezeme, kde nám posílali počasí, kde nás "jen" podporovali. Potom také těm, co nám půjčili chybějící vybavení. Zdendo a Jirko spacáky BOŽÍ, Jiříku hrnec taky super, Petře L. super popis trasy a všeho, díky moc.
Příště už víme, jak na to a půjde to samo :)))), ale opět bez lanovky, s ní to totiž není plnohodnotný výstup).
Určitě jsem toho hodně vynechal, máme spousty zážitků, hodně historek, furt jsme se smáli, hodně fotek atd atd.
V příloze jich pár zasílám (jsou u článku - poz.red.). Více osobně.
Na další fotky se můžete kouknout zde:
http://honza.handrejch.com/fotky/2004/10_rijen_mont_blank/
Ahoj Honza