Na překližkách se vyskytuji jen přes zimu a dost nepravidelně, sotva jednou do týdne, a v žádném případě se nepovažuji za nějakého znalce takových terénů. Ale až příliš často se tam odehrávají věci, při kterých mi naskakuje husí kůže, a zřejmě se v důsledku takových věcí občas někdo potluče nebo zmrzačí.
Takže nejdříve nebezpečí které nazveme třeba subjektivní, aneb co lidé dělávají za kraviny. Musím říct, že toto subjektivní nebezpečí představují převážně začátečníci, zkušení pře
Podzimní Montana plus je příjemným zpestřením mlhavého podzimu. Tentokráte je věnována něžnému pohlaví. A nejen pohlaví! Jsou zde celé ženy, které se zapsaly zlatým písmem do dějin českého horolezectví. Nepíše se tu jen o nich. Je zde i pár zajímavých postřehů o chlapech z ženské strany. Pohled Lenky Tomancové na RT je naprosto originální, čtivý článek, který pobaví zejména čtenáře rubriky ...a jdi a fanoušky Višňového. Dokonce se dozvíte, co je to Abadžikra! Kdo nemá Montanu předplacenou
19. – 21. marec 2004 sa v Žiarskej doline v uskutoční SKIALPFEST 2004, ktorý organizuje Skialpinistický klub Žiarska dolina v spolupráci s SHS JAMES a mestom Liptovský Mikuláš.
Fotky z Mistrovství republiky v lezení a boulderingu v Brně v lepším rozlišení plus nějaké další dosud nepublikované od různých autorů jsme přidali na Lezci do galerie FOTKY, konkrétně výstavka MČR 2003.
Marek Leitman (Slovensko), který před dvěma léty bydlel a trénoval v Plzni, a který si svým osobitým smyslem pro humor - pojídáním tyčinek a rohlíků na rychlost a neskutečně rychlou mluvou - získal mnoho příznivců, dal letos ve Višňovém cestu Los Brňos za 8c.
Na překližkách se vyskytuji jen přes zimu a dost nepravidelně, sotva jednou do týdne, a v žádném případě se nepovažuji za nějakého znalce takových terénů. Ale až příliš často se tam odehrávají věci, při kterých mi naskakuje husí kůže, a zřejmě se v důsledku takových věcí občas někdo potluče nebo zmrzačí.
Takže nejdříve nebezpečí které nazveme třeba subjektivní, aneb co lidé dělávají za kraviny. Musím říct, že toto subjektivní nebezpečí představují převážně začátečníci, zkušení překližkoví harcovníci žádné takové obavy nevzbuzují:
1. prvolezec vytáhne cestu až do poslední expresky a je spuštěn na podlahu. Následně méně odvážný nebo méně zkušený chlapík stoupá jištěn shora a postupně jak leze vzhůru vycvakává expresky. Nakonec je zajištěn jen přes poslední expresku, která se obvykle sama od sebe nevycvakne, ale vůbec bych se nedivil, kdyby tomu tu a tam docházelo. Pád z osmi nebo z dvanácti metrů na parkety, v horším případě ještě někomu na hlavu, by se jen těžko obešel bez těžkých zranění nebo smrti.
2. lezou spolu dva méně zkušení, a pokouší se jakýmsi družstevním AF stylem dobýt poslední expresku. První vyleze někam ke čtvrté expresce, tam odpadne a je zpuštěn dolů. Druhý se rozhodne, že doleze ještě výše, a tak se vynalézavě naváže na konec lana vedoucí od té čtvrté expresky dolů a odhodlaně vyrazí vzhůru. Někde u druhé expresky spadne a protože je to v převisu tak se proletí čtyři metry dozadu metr nad podlahou a nakopne a smete při tom pět lidí. Tuhle včera jsem se kvůli tomu na jedné nejmenované pražské stěně na dva týpky rozeřval. Nemám to moc rád tyhle situace když mi bouchnou saze a začnu vidět rudě, trošku se vždycky za takovou ztrátu sebekontroly stydím. Za dvě minuty jsem se uklidnil, s chlapíkama jsem pokecal v klidu a snad se mi podařilo vysvětlit co by se mohlo stát a doufám, že už to dělat nebudou. Modifikace této modelové situace je taková, že chlapec přeleze cestu a dobírá na rybu děvče, které u páté expresky odsedne a nedosáhne na stěnu, takže je spuštěno a leze druhý pokus od země. Pak upadne, houpne se, srazí deset lidí a většinou se u toho nadšeně chichotá. A zpravidla se jí tato cirkusová atrakce tak zalíbí že ji opakuje tak desetkrát až do úplného vyčerpání.
3. jistič spouští chlapíka, který dolezl na vršek a spouští jej, zřejmě v chvályhodném úmyslu ušetřit čas, natolik svižně, že spouštěný chlapík sjede jako namydlený blesk do hloučku lidí, které pokope, případně dosedá nešťastníkům za krk a láme jim vaz.
4. lidi lezou půl metru od sebe, a nezřídka se stane, že někdo upadne, a kope při pádu kolem sebe tak zuřivě, že shodí nebo strhne člověka lezoucího vedle. Dovedu si živě představit, jak nepříjemné zranění může vzniknout, když stržený bude mít zrovna načesáno lana na cvaknutí nebo když dokonce bude držet lano v zubech. A přitom stačí před nastoupením cesty chvilku počkat, anebo když někdo doleze nebezpečně blízko tak odsednout a počkat půl minuty než druhý odleze z bezprostřední blízkosti.
5. lidi řvou jak paviáni, takové to „mařeno, bojuj, bojuj“. Když takhle řvou všichni, je z toho rachot že není slyšet vlastního slova. Hluk na stěně mi vadí ještě z jednoho důvodu, chodím na stěnu nejčastěji s Honzou Říhou, určitě ho znáte, to je ten chlapík, který od narození nevidí a s tímto handicapem leze natolik obstojně (na stěně, na skalách i v horách), že většina lidí na první pohled nepozná, že je s ním něco v nepořádku, a při lezení jsme odkázáni na komunikaci hlasem, a v řevu zanikají pokyny skutečně důležité pro bezpečnost.
A teď druhá skupina nebezpečí, říkejme mu objektivní, aneb jak je stěna někdy blbě postavená a co dělávají lidi od stěny špatně:
6. nevhodně umístěné lavičky, na kterých se sedí při dobírání, většinou přímo pod posledními expreskami převisů, takže spouštěný přistává na hlavě jistícím a odpočívajícím. S tím asi nejde nic dělat u většiny stěn, které se dělí o místo s tělocvičnami a bojují s volejbalisty a cvičenkami aerobiku o každý decimetr parket.
7. poslední (spouštěcí) expresky jsou šroubovací. Ano, jsem ochoten připustit smysl šroubovaček u svislých profilů stěn, kde lezou začátečníci na rybu, ale je nesmysl aby končil šroubovačkou převislý profil, kde nejsou cesty pod 6+, tam akorát čas od času někdo šroubovačku zašroubuje a další si pak jen tak necvakne.
8. nevhodně postavené cesty v koutě převis - kolmáč, kde borci padají z převisu na nešťastníky v kolmáči. Pravda je, že tento nešvar se vyskytuje jen ojediněle.
9. Provozovatelé některých stěn pustí na stěnu neomezené množství lidí. Na cesty se stojí fronty, všichni se nervují, jsou protivní a ve spěchu dělají hloupé nepozorné chyby. Provozovatelé stěn málo prudí (proč sakra mám seřvávat blbouna já, proč ho neseřve někdo kdo k tý stěně patří) a je jim v podstatě jedno co se na stěně odehrává. Jo, asi je to pohodlnější, jednodušší a příjemnější být spíš „ten pohodář ze stěny“ než „protivnej prudič“.
Omlovám se, asi těmito citovými výlevy někoho naštvu, ale čas od času na tu stěnu jít chci a nechci tam přijít k úrazu. Přeju všem stěnám mnoho zdaru a lidem drápajícím se po nich dobrou zábavu.