Výsledkem je tento krátký text, který vznikl za pomoci MUDr. Jaroslavy Říhové a jako kompilace dvou dokumentů
Protože tyto informace nejsou všeobecně známy, rozhodl jsem se tu o ně s vámi podělit a případně vyvolat užitečnou diskuzi (protože sám nejsem v problematice odborník).
Proč brát i malé děti s sebou
Důvodů je jistě tolik jako lidí. Několik jich je ale společných. Nejpragmatičtějším je prostě fakt, že nebudeme chtít dítě nechat na starosti někomu jinému. U cestování do hor je to o to horší, že cizí pomoc je potřeba minimálně na celý den, často i na dýl. Přesto, na dítě má pohyb v horách stejně kladný vliv jako na nás - zdravé a pěkné prostředí, posilování vazby k přírodě nebo rozvoj fyzických vlastností a osobnosti.
Rizika pobytu s dětmi v horách
Navzdory kladům je v případě dětí potřeba si uvědomit některé rizikové faktory plynouci z toho, že dětský organismus není plně vyvinutý. Proto bychom pak mohli být překvapení nebo špatně pochopit reakce dítěte.
V první řadě děti do dvou let neumí vědomě polykáním vyrovnávat tlak ve středním uchu, který vzniká při změně nadmořské výšky. Proto vyžadují pomalejší postup a doporučuje se každých 300-500 výškových metrů dítě nakojit. Reakcí na špatný postup je bolest v uších a obecná dětská reakce - pláč. V této souvislosti je třeba se zvlášť vyvarovat použití lanovek.
Podobně schopnost adaptace na pokles kyslíku se vyvíjí postupně a až do 13-14 let je potřeba na to brát ohled. Komise sice připouští, že vědeckých podkladů pro rozdílnou citlivost dětí a dospělých vůči problémům spojeným s nadmořskou výškou není moc, ale doporučuje opatrnost, protože při případných problémech je použití léků příliš velký risk (pokud je to nutné komise zdůrazňuje potřebu přepočtu dávky léku na váhu dítěte a použití acetozalamidu). Podle věku dítěte se doporučují následující stupně
Věk dítěte | Maximální výška | Poznámka |
0-2 roky | 2000 mnm | UIAA komise uvádí až 2500 mnm, přespání ale v
každém případě pod výšku 2000 mnm |
2-7 let | 3000 mnm | Postup má být pomalý, jen 300 vm na den a po každém 1000 vm
je doporučen den odpočinku. |
7-14 let | 4000 mnm | |
Dalším rizikem pro děti v horách je chlad. Jejich fyzická stavba - méně podkožního tuku, nižší rezervy energie a vyšší poměr povrchu těla k hmotnosti (tedy vyšší ztráty) - je vůči prochlazení činí citlivějšími. Problém je horší u malých dětí, které se sami nepohybují, a tudíž nevytvářejí teplo svalovou prací. Za chladného počasí je též na pováženou nosit děti v sedačkách, protože stlačené stehenní tepny neprokrvují nohy dostatečně a hrozí vznik těžkých omrzlin.
Dětská pokožka je vůči UV záření výrazně citlivější. Vzhledem k jeho vyšší intenzitě ve vyšších nadmořských výškách je doporučení komise vyhýbat se přímému slunci - dostatečným oblečením (i čepice), brýlemi a kde to nejde, tak krémem s vysokým ochranným faktorem (aspoň 30). U děti je toto o něco jednodušší, protože vzhledem k horší termoregulaci nehrozí silné zpocení.
Větší citlivost dětí se projevuje i riziky snažšího onemocnění. To může být buď důsledkem prochlazení nebo nevhodným klimatem např. v přechřátých místnostech se suchým vzduchem. Komise doporučuje používat zvlhčovací roztoky pro čištění a zvlhčení nosu, zvlhčovače vzduchu v místnostech (je-li možné) a dostatek tekutin. Situace je složitější u kojenců, kde hrozí problémy s kojením. U kojenců do 1 roku se předpokládá ve vyšší nadmořské výšce i větší riziko syndromu náhlého úmrtí. Přestože pro toto tvrzení nejsou klinická data, doporučuje se zvýšená opatrnost zvlášť v období 2.-4. měsíce věku dítěte.
Diagnostika problémů
Vyhodnocení rizik zůstává přitom pouze a jen na rodičích. Děti totiž nedokáží přesně popsat své problémy ani v době, kdy již umí mluvit. Doporučuje se proto tůru přerušit při prvních známkách problémů a pokud s odpočinkem problémy neustoupí, vrátit se. Situace může být o to závažnější, že příznaky výškových problémů jsou nespecifické a zvlášť u dětí se překrývají s přiznaky únavy nebo s důsledky toho, že jsou děti v novém prostředí nesvé.
Pro zjednodušení diagnostiky udává UIAA komise sadu formulářů, pomocí kterých je možné si o závažnosti problémů udělat obrázek, zvláště jsou-li používány průběžně. Formuláře mají poměrně přísné ohodnocení, takže závěrem lze zopakovat doporučení komise: libovolné příznaky shodující se s příznaky výškových problému, je u dětí nutno považovat za příznaky horské nemoci a okamžitě sestoupit. Jeden z formulářů vypadá takto
Přiznaky | Závažnost | Ohodnocení |
Bolest hlavy | - žádná
- lehká
- střední
- těžká/umdlení
| |
Zažívací problémy | - žádné
- nechutenství či nevolnost
- nevolnost, zvracení
- silná nevolnost či zvracení
| |
Únava či slabost | - žádná
- lehká
- střední
- těžká, nelze dál
| |
Závrať | - žádná
- lehká
- střední
- těžká, umdlení
| |
Spánkové problémy | - normální spánek
- horší spánek
- časté probouzení
- nespavost
| |
Pokud je součet ohodnocení příznaků větší než tři, je nutno problém považovat za akutní horskou nemoc.
Výživa
Některé děti mají problém se změnou stravy, která na horách nastane. Výsledkem je nechutenství, únava a špatná nálada. Proto je vhodné ještě před cestou na hory zjistit, co lze vzít sebou a zároveň to dítě bude jíst. Protože děti mají malé energetické rezervy, je potřeba pravidelně a často jíst a zásadně nevynechávat hlavní denní jídla.
Co se týče tekutin, mají děti paradoxně větší potřebu než dospělí. Uvádí se 1.5-2 krát více tekutin.
Specifika dětského pobytu v horách
Děti vnímají pohyb horách jako hru a zábavu. Až do věku kolem deseti let nelze očekávat, že by se pro ně pohyb v horách stal cílem sám o sobě, ani že by motivace dosáhnout vrcholu byla tak silná, aby kvůli ní dobrovolně podstupovaly všechno to nepříjemné, co nás dospělé láká. Proto je potřeba každou tůru plánovat jako hru a dobrodružství, kdy každá další etapa tůry přináší novou motivaci. Dále se doporučuje do 4-6 let věku nepodnikat více než půldenní výlety a do devíti let věku vice než jednodenní tůry.
Děti zhruba do devíti let věku nedokáží předvídat nebezpečí. Protože abstraktní myšlení se vyvíjí ještě déle, nelze se spolehnout na to, že dítě chápe a pamatuje si, co jsme mu vysvětlili ohledně bezpečí, zajištění se apod. Je vždy na dospělém, aby dohlížel a kontrolovat bezpečí dětí a to pokud možno soustavně. Tento princip platí v horách, na skalách i při hraní si pod skalami.
S tím úzce souvisí i fakt, že děti nejsou až asi do osmého roku schopny dlouhodobé koncentrace. I tady musí zastoupit dospělý a je to důležité, protože nejčastější příčinou úrazu v dětství je právě ztráta koncentrace.
Během tůry se děti snadno a rychle unaví. Stejně tak rychle jsou ale schopny se zotavit. Přestávky je proto třeba dělat často, i když budou kratší. Komise doporučuje, aby polovinu času stráveného na tůře tvořil odpočinek. Děti od 4 do 6 let věku mohou nést batůžek, ale do maximální váhy 1 kg - tedy spíš jako motivace být jako dospělí. Ve věku 6-9 let může být váha batohu do 2 kg, ve věku 9-12 do 4 kg, do 16 let věku maximálně 6 kg. Později se již páteř a klouby považují za vyvinuté a lze je zatížit více.
Závěrem
Shrnul jsem informace, které se mi zdály jako zajímavé a ne zcela samozřejmé. Nicméně, celý text jde shrnout do ještě kratší formy: děti na hory určitě, ale stejně tak je potřeba své vlastní ambice podřídit jejich pohodě (a i ve stanu s malým miminem může pohoda být ;-).
(Ilustrační foto Lezec.cz)