Příběh TŘETÍ – MUDr. Petr Jirko (+12. 12. 2001)
5. března 1978 poprvé pod Severní stěnou Eigeru.
...jestli tohle počasí dál potrvá (v hospodě jsem slyšel předpověď - do čtvrtka špatná), tak je se vším konec...
Pod vedením ing. Jiřího Pechouše (Sam) spolu s Viktorem Jarolímem, Jiřím Šléglem, Jindřichem Skopcem, Dieterem Smejkalem (Ferry) se pokusili o ideální direttissimu expedičním stylem.
Výprava se uskutečnila v rámci sportovního plánu HS MV ČSTV v Praze. Nad tímto sportovním záměrem převzal patronát SKLO-UNION Teplice, koncernový podnik OBAS, který pomohl výpravu zrealizovat.
Zpět se nevrátili Jiří Pechouš a Jiří Šlégl. (+29. 4. 1978)
Petrův deník je zde přepsán bez úprav s laskavým svolením Jindřicha Skopce, z jehož archivu mi byl zapůjčen.
DENÍK SKLEPNÍ KRYSY (III.)
9. 4. neděle
Od rána je krásně, ale ani nemám chuť vylézt ze sklepa. Jsem nasranej na celej svět a hlavně na sebe. Pak přece vylezu, našel jsem si tam kus trávy, kde už nebyl sníh a koukal dalekohledem na kluky. Viděl jsem je ale jen dopoledne, něco tahali u trojky. Pak jsem zas zalez do sklepa, přemejšlel o všem možným a kouřil odporný Gauloisky. Napadlo mě taky, že je to dobrá příležitost přestat kouřit, ale v téhle situaci se mi to asi nepodaří. Kromě toho tu cigarety patří k nejlevnějšímu zboží. Za včerejšek a dnešek jsem spotřeboval jen jednu konzervu (lunchmeat) bez chleba, půl kostičky bujonu a neslazenej čaj. Tak jestli to tak půjde dál, vydržím dost dlouho. Večer začíná slabě sněžit.
10. 4. pondělí
Ráno sněží, včecko je zatažený. Dochází mi benzin do vařiče, ale Arnold (to je jeden z borců - ratrakářů) mi velice ochotně naplnil flašku. Došel jsem pak do hospody, kde mi prodali chleba, ale bohužel nakrájenej, takže dřív ztvrdne. Tak jsem si ho vzal jen 15 krajíčků. Pak jsem ještě koupil u pí Wyss cigarety (kouření přestání se odkládá) a odznak. Dlouho jsem to rozmýšlel, ale ze všech hor, co jsem kde byl, ho mám, včetně všech Běchovic a padesátek a sedumdesátek a různých sportovních metálu ve vitrině. Tenhle ale přetáhnu černou (nebo vlastně bílou?) stužkou. Navíc je strašně hnusnej a vošklivej, ale žádnej lepší s Eigerwandem neměla. Na poště ještě pořád ty peníze pro Sama nejsou, to je divný. Byl jsem i v garáží (ratrakářský dílně), kde mi nabídli kafe, který mi strašně koplo a byl jsem už tak zblblej, že když se ptali, jestli ho chci, tak jsem řek "Yes, please". Pak jsem si zas ve sklepě něco počítal a zapisoval a všelijak blbnul a po 3 hodině jsem zase vylez a protože bylo hnusně a mlha a sněžilo, tak jsem se pomalu vydal na Lauberhorn. Za hezkýho počasí bych tam nešel, jezdí tam lift a houfy lyžařů, každej by mě měl za blázna. Šel jsem pomalu, bořilo se to, často jsem zastavoval a měřil si tep. Za hodinu a čtvrt jsem došel nahoru, chvíli tam postával, (vidět bylo sotva na 20 m) a až mi začla bejt zima, tak jsem se zas pomalu vracel. Dole jsem zjistil, že barometr zas ještě spad a zalez do díry. Něco malinko jsem sněd a vůbec to byl zatím nejhnusnější večer. Myslel jsem na všelijaký kraviny a pak jsem vůbec nemoh usnout, všechny prášky na spaní jsem dal klukům, nechal si jen 4 tabletky. Nakonec jsem si půlku vzal a asi ve 2 se mi podařilo usnout.
11. 4. úterý
Ráno je 40 cm nového sněhu a pořád hustě sněží, T kolem O°, prostě hnusně. Nabízím pomoc ratrakářům i železničárům při odklízení sněhu, ale nechtěj, maj na to stroje. Tak zalezu zpátky do krysí díry a dělám malou inventuru. Spotřeboval jsem zatím asi čtvrt krabičky čaje, 1 konservu (ale druhá už je načatá) a jednu paštiku. Chleba mám ještě 8 krajíčků. Finanční hotovost: 4 Fr a 15 rp., 5 královských pencí ostrova Jersey (tu minci jsem dostal pro štěstí od Ursuly), 1 Kčs (ta zas pro štěstí z domova).
Takže situace je ještě udržitelná a zdaleka ne katastrovální. Ale dochází mi pevnej líh na roztápění vařiče. Nevadí, až dojde, budu ho roztápět benzinem, toho mám dost, a riskovat menší explosi. Ale můžu si to dovolit, Juwel je tu ještě jeden (doufám, že chodí). Akorát mě sere, že mi vodešla žárovka v baterce (všechny reservní jsou ve zdi) a v noci mi to vadí, vypínač je až nahoře na schodech. Ale to je celkem maličkost. Uspokojen stavem věcí, odcházím na poštu, kde mě čeká stovka od Ursuly. Samovy peníze pořád nikde. Vše jsem rozvážil a došel k závěru, že než vysedávat tu po hospodách (jsou tu 4, jedna je už zavřená) je lepší dojít do Wengenu něco koupit. (zato krám tu není žádnej, jen Wyss, ale ta má jen suvenýry, knihy, sport. věci a nanejvejš ňákou čokoládu) Když budu mít přílohy, spotřebuju jídla daleko míň, nehledě na to, že je budou potřebovat i ostatní, až přijdou dolů.
Udělal jsem si pečlivý soupis nejnutnějších věcí, i s rozpočtem - samozřejmě jsem pak ani jedno, ani druhý nedodržel. Vzal jsem si ruksak a vyrazil do toho nečasu pěšky po sjezdovce dolů. Dobře, že bylo tak blbě, nikdo po ní nejezdil, potkal jsem jedině ratrak s Fricem, s kterým jsme se přátelsky pozdravili. Wengen je asi hezkej, aspoň podle těch pohledů, co tam prodávaj, ale když jsem tam přišel, tak to bylo jedno z nejhnusnějích míst na zemi. Sníh přecházel v déšť, prostě sračky, mlha. Našel jsem prodejnu a vlez dovnitř. Na seznamu bylo Stocki (to je bramborová kaše v prášku), šumáky, cukr, čokoláda, chleba, cigarety. Není toho moc, ale i tak jsem stačil zapomenout na šumáky. Ale koupil jsem místo toho plno jiných věcí. Na začátku jsem narazil na kočičí a psí konzervy (žrádlo pro psy a kočky), tak jsem to risknul a jednu kočičí konzervu vzal. Pak jsem neodolal a koupil si pixlu kafe, budu si ho vařit ve sklepě a vyseru se na hospody, tam člověk utratí moc peněz. Čokolády, polívka, 1kg těstovi, tý kaše jsem nakonec vzal 18 porcí a pak tam ještě prodávali ňákej tureckej med v čokoládě s 50% slevou, tak jsem jich 6 vzal. Stálo to všecko přes 45 Fr., šel si ještě na nádraží koupit lístek (jít nahoru taky pěšky prostě nešlo, při cestě dolů jsem místy po kolena zapadal). Pak jsem si dovolil přepych jednoho cafe fertig v pěkný hospodě, pak tam ještě chvíli coural a fotil mlhovinu kolem sebe a konečně odjel nahoru. Po cestě jsem měl dost chmurný myšlenky o klukách. Včera i dnes určitě nevystrčili hlavu z díry a jestli tohle počasí dál potrvá (v hospodě jsem slyšel předpověď - do čtvrtka špatná), tak je se vším konec.
Sam sice teď časovou reservu má, jídlo by jim mělo taky vystačit, ale když budou 4 dny takhle ležet v díře a nic nedělat, tak vykouří všechny cigarety, začnou se hádat a vyserou se nakonec nato. Nahoře bylo stejně blbě (přijel jsem tam po 3. hod) jen místo deště sněžilo. Zalezl jsem do sklepa, všecko pečlivě vybalil, roztřídil a chystal se, že si udělám něco k jídlu. Měl jsem ráno 2 krajíčky chleba s paštikou a 6 čtverečků čokolády, jinak celej den nic. (tu jsem koupil ještě den před tím u Wyss). A najednou jsem s překvapením zjistil, že nemám hlad. A tak mě napadlo, že začnu s tím jídlem usilovně šetřit a omezím to na minimum. Stejně je napřed potřeba dojíst ten nakrájenej chleba. Tak jsem nejed nic - uvařil si kafe (lépe řečeno zalil jsem kafe horkou vodou z vodovodu - kvůli 1 hrnku nebudu roztápět vařič.) A tak jsem tam seděl a postupně mi začaly napadat hrozný blbiny, že se to ani nedá napsat.
A tak jsem se rozhod, že začnu psát. Začal jsem v půl pátý a skončil v 11. Večer jsem přece jen nevydržel a sežral jednu štangličku tureckýho medu.
Jsem zvědavej na tu kočičí konzervu, ale otevřu ji až zítra.
Nemůžeš to dát najednou? Za chvíli bude celá hlavní stránka Lezce zapláclá dvaceti díly jedné a té samé věci :-( Jestli to nestíháš přepisovat rychleji, tak to dopisuj do jednoho článku nebo to piš do šuplíku a publikuj najednou později, ale je nesmysl psát každých 5 odstavců jako samostatný článek.
Milý Anonyme, příběhy (ne)vylezených Eigerů chci vkládat vždy 21. v měsíci - důvody jasné, výroční - většinou to bude jen jeden článek. Deník doktora je tak obsáhlý, že ani ty bys nevydržel číst v kuse a má to (třeba pro někoho )své kouzlo, každé ráno ke kávě... do konce týdne bude deník vložený komplet. Pak zase až 21. listopadu. Přeji příjemný den.
všechno si svého čtenáře najde, ve mně máš jednoho zaručeného. Má to kouzlo, i když chudák neleze. A že bude hlavní strana jen jeden deník? Každý může psát.
Jak ses k tomuhle povídání vlastně dostala? Někdo Ti to přinesl teď, nebo to už pamatuješ i z ústního podání?
Psát jo, ale utíká mi důvod, proč bychom měli spět k tomu, že na hlavní straně budou tři články, ale rozkouskované do dvaceti kapitol a bude se to tam hemžit nadpisy jako Pátá část třetího pokračování druhého dílu...
Jsem ráda, že si to najde své čtenáře, díky.
A jak jsem se k tomu dostala? Eiger je pro mě srdcová záležitost, pomalu jdu po stopách těch, kteří nedolezli a povídám si s nimi... postupně se o vše s vámi podělím. Deník doktora mám od Jindřicha Skopce, jeho příběh zde bude také. Též Smejkalův a snad i dalších.
Když je to tvoje srdcová záležitost, tak proč jezdíš za lidmi, co to nedolezli, místo abys jela přímo na Eiger? Co máš z toho, když ti někdo vylíčí, jak selhal, nebo jak mu tam umřeli kamarádi?
Tato výprava se tehdy dostala nejvíše, kam se kdy kdo dostal. Dieter s Heinzem byli pouhých 100 metrů od vrcholu. Dělali tehdy prvovýstup a Severní stěně Eigeru se dodnes říká Wall of the Dead, neboli stěna mrtvých jelikož si vyžádala nejvíce Evropských životů. Považujete to za selhání? Pakliže umýte trochu anglicky, podívejte se na tento dokument: http://www.youtube.com/watch?v=4Yxqy3WdxOk
dokonce se spekuluje o tom, že vylezli až nahoru..., ale nebudu do toho více vrtat, Pochylý má prvenství uznané a není třeba to měnit
- myslím, že mi nejde o to, dokazovat či zpochybňovat něčí hrdinství...
Nevydržel číst? To máš lezce za pologramotné? Třeba článek Zápisky z výstupu na Khan Tengri má více slov, než ty tvoje dosavadní tři díly třetího příběhu dohromady, skoro každý druhý článek je pak delší, než tvých cca 1000 slov. Co bude příště? Budeš to psát po dnech? Nebo to kouskuješ proto, aby byl větší počet zhlédnutých stránek a reklamy? To je v poslední době moderní. Článek se rozkouskuje, každý se dá jako samostatná stránka a hned máš několikanásobek pageview. Takže sice dosáhneš pětinásobného počtu zhlédnutých reklam, ale jinak je podobné kouskování hloupost. Představ si, jak by to vypadalo, kdyby to dělal každý u každého článku.
Já taky nepsal, že to není jasné nebo že to nechápu. Jen jsem dopsal, že to považuji za hloupé. Jak vysvětlení, tak kouskování. Kdybys napsala, že při rozkouskování máš odměnu kvůli několikanásobně většímu počtu zobrazených reklam mnohem větší, než kdybys to dala najednou, chápal bych to více, než když napíšeš, že bychom to nezvládli přečíst.
moc to hrotíš, jasně jsem napsala, že většina ostatních bude už zase jen jeden článek - doktorův bude mít cca dílů pět, vysvětleno proč
a směrem k počtům aj. - to mě fakt nenapadlo, jedu v příbězích, nikoli číslech, ale to jsi už poznal, ne?;-)
Ale jo, za radu díky. Když si myslíš, že to sem tematicky patří a má to vztah k tématu, tak proč ne. Přesto si myslím, že by bylo lepší napsat odpověď na to, na co se tazatel ptal. Takhle lze tu odpověď i tvůj příspěvek pouze označit za offtopic, který není možné brát vážně.
Nejde o pologramoty, ale opravdu dneska málokdo chce číst delší texty, které nejsou rozdělené na jasné a logické kusy. Hypertext nás prostě před dvaceti lety zkazil...
Nemyslím, že by to bylo délkou. Problém spíše bývá prázdnota textu. Když napíšeš poutavý text, může to být klidně jako kniha. Ale když je tam jedna zajímavost, bla bla bla, druhá zajímavost, bla bla bla... tak to lidi opravdu nečtou. Je to zdlouhavé, nezáživné a ztráta času. Jenže to není problém čtenářů, ale autorů, když nedovedou napsat článek, který zaujme a udrží. Určitě si nemyslím, že by to byl případ tohoto deníku. proto jsem se také ptal. Kvalitní a celkem poutavé čtení a ona ho takhle rozkouskuje...
No jestli někomu stačí k ranní kávě tři čtyři odstavce, tak ok, myslím, že je nás více, kdo bychom to rádi přečetli naráz. Ale to samozřejmě není nic proti patentu na rozum.
Ty jsi taky odměna anonýmku. Mě to zrovna neuráží, že každý den najdu na lezci něco nového. Pokud vidím opravdu dlouhý článek, občas mě spíš přejde chuť ho číst. Pokud nebude zvolená cesta publikace dohnána do extrému, tak v tom problém nevidím. Daleko větší problém vidím v tom, že se lidi pod svoje cinty neumí podepsat, resp. neudělají ani "xxx", aby bylo jasné co od koho je. Jinak se už těším na další :-)
Asi si tak úplně nerozumíme. Anonymy (pokud neuráží, zbytečně nerejou apod.) moc neřeším, jsme na netu. Ale vadí mi, když někdo pod svůj koment nepřipojí ani to „xxx“. Pak nevím ani „na oko“ s kým se bavím. Třeba zrovna teď, jestli odpovídám někomu kdo se v prvním komentu podepsal jako „Anonym“ nebo anonymovi, který se pro jistotu nepodepsal vůbec.
A začínají se bohužel v diskusích množit vlákna reakcí, kde není podepsán nikdo pod ničím. Tak těm se vyhýbám oklikou, i když by v nich třeba mohlo být i něco zajímavého... Howg
Tak zrovna mne je kouskovani putna, spise k textu uvadim, ze mam dojem, ze se jedna o nejaky denik bezdomovce ktery ma jediny zajem co snist a co vykourit, nebo je tam i neco o dobovem lezeni? nekritizuji nikoho zde, jen se mi text zda ponekud nezazivny az necitelny .
Jsem nekuřák, cigarety mi posledních dost let už vyloženě smrdí, není mi příjemné míjet na ulici kouřící lidi...
Ale hodnotit nějaký dokument podle toho, kolikrát se v něm objeví slovo cigareta nebo jestli se tam objeví někdo závislý na nikotinu, to mi přijde dost omezené.
Měly by se v rámci korektnosti a správné výchovy texty proškrtávat? Nebo cenzurovat rovnou jako celek? Tvářit se, že cigarety a vášniví kuřáci neexistují a neexistovali?
Trochu se stydím přiznat ti to, ale mám dokonce i kamarády kuřáky a jsou to v některých případech parádní lidi, kteří ve spoustě ohledů zastíní, světe div se, lecjakého nablblého nekuřáka a abstinenta :)
Je trochu rozdíl kouřit, třeba i silně, a mít to jako životní prioritu a upřednostnit to při zápalu plic třeba i před jídlem. Výchovná hodnota textu je nulová, většina lidí, kterých jsem se na článek ptal, ho považuje spíše za nezodpovědného exota, než nějakého dobrého lezce. Ať se klidně ukouří třeba k smrti. Ale proč se tím takto hlubit a vystavovat to na odiv? A ještě to spojovat e Eigerem :-( Smutné.
Od takovéhohle textu neočekávám žádnou výchovnou hodnotu, takže mi to naprosto nevadí.
Naopak, u textu tohoto typu hodnotu představuje autentičnost, takže je to plus.
Svět není plochý a rád si přečtu o exotovi jako SP, a naopak za výrazné ochuzení bych považoval cenzurování někým s podobnými názory jaké tu teď prezentuješ třeba ty.
Platón v Ústavě taky navrhoval přepisovat umělecká díla, která často nejsou ideálně výchovná; je to jeden z důvodů, proč se o něm občas mluví v souvislosti s totalitarismem :)
Čtu mnohem raději Janu Krejcarovou nebo Egona Bondyho než Pavla Kohouta z téže doby (50. léta). Ačkoli ten Bondy s Krejcarovou jsou leckdy málem pornografie, zatímco vzorný Pavka Kohout nepřestává vychovávat málem ani v jednom verši :)
anonyme smutnej,
bud jsi obeti vzpominkoveho optimismu (tomu asi obcas neunikne nikdo..), nebo jeste nebezpecnejsi predstavy ze lezci jsou vyjimecna skupina ktera nechlasta, nekouri, nekrade, nelze, nemluvi sproste.
Vzor pro nastupujici generace..? Ti nevim, to uz se zkouselo tolika zpusoby a v nejlepsim pripade z toho byla vostuda.
Tak tuhle představu rozhodně nemám. Ale za celý svůj život nerozumím tomu, proč se tím někdo chlubí veřejně a proč je to vydáváno za hrdinství. To se týká celé společnosti, ne jen té lezecké.
No jasně, že cigára. Jiří Sam Pechouš (přemožitel Eigeru z r. 1972, spolulezec Fery Půlán) kouřil hodně a když si zapálil cigáro, tak si od něj připálil druhé a pak třetí. Teprve potom měl pocit, že si pořádně zakouřil, což pamětníci, jako třeba Viki Jarolím, potvrdí. Psát o tom není propaganda tabáku, ale historický fakt. Zpochybňovat a napadat takové sdělení je slabomyslnost.
Milan
Ale tomu já věřím, že ten člověk takhle prostě hulil... Ale sportovce si představuju jinak. A ne že když nebudou ve stěně cigára, tak se kluci pohádají...
U cigaret i jiných "drog" je to dlouhodobě známý fakt. Když se někam jede, tak musí mít dotyční o dost větší zásobu, jinak je zaděláno na rozkol nebo ukončení podniku (což může být i rychlejší výstup) kamarádi nekamarádi.
Já bych třeba na nějakou expedici asi nevyrazil s člověkem, jehož dobrá nálada závisí na tom, jestli si bude moct dát co půl hodiny cigárko. Už tak je toho většinou dost, co se může "podělat", ještě aby navlhly cigára...
Proč tady pořád řešíš prospěšnost nebo škodlivost kouření? O tom to přece vůbec není! Cigára patřily k Samovi a má-li být tento příběh autentický, tak to tam být musí.Vystihuje to atmosféru toho výstupu. Antikuřáckou propagandu si nech příslušného spolku, ale sem to nemíchej.
Milan Doubner
Já tady neřeším prospěšnost/neprospěšnost... To je dávno vyřešené. Chápu, že to autentické a být to tu tedy musí. Jen mi přijde "ujetý", že existuje takovej člověk, kterej bez cigaret (nebo nějaké jiné drogy) není v podstatě schopnej fungovat, a že si raději koupí cigára než jídlo...
Znám takové lidi ze svého okolí, ale nejsou to sportovni - proto mě to tady trochu "zarazilo"
Jo, takhle už to zní docela rozumně. Nicméně Pechouš byl reprezentant a možná i Mistr sportu, ale to už si přesně nepamatuji.Lezení ale tenkrát nebylo zase až tak moc sportem, spíše něco jako životní filozofie, ale to už jsem někde psal.Mentalita lezců byla velice odlišná od jiných "oficiálnějších" sportů, které bolševik podporoval, protože jejich prostřednictvím mohl ovládat lid. V SSSR bylo lezení považováno za sport kolektivní, ale bylo to násilné a vypadalo to hrozně.
Tak nevím... Sedět na štandu a nemít cígo? Nebo dokonce vylézt na vršek a nedat si vrcholový? Co by to bylo za lezení?
Co furt s tím hulením v horách máte?
Mimochodem, víte kdo drží český (ne-li světový) výškový rekord ve vyhulení cigára? A víte že na vršku Everestu dotyčný cígo neměl jen proto, že mu došly?
České horolezectví je od prvopočátku doménou známých kuřáků. A to výškové zejména.
:D
No, berte to s rezervou, ale horolezci si (zejména v popisované době) moc na sportovce nehráli. A kuřáků mezi nimi bylo stejně jako ve zbytku populace.
vono to bylo tak i onak, byl typ >Horolezec sportovni< kterej asketoval, prisne dodrzoval treningovy rezim, provadel doplnkove telocviky a vubec se vseobecne tryznil aby se zocelil ..a byl horolezec prirodni kterej na vyse uvedene cinnosti zvysoka dlabal a proste jen rad lezl.
Nezridka se tyto typy sdruzovaly a vytvarely zdanlive nekompatibilni dvojky.. a obcas i nejakej ten vrchol padnul.
Bože Ty jsi ale vůl! Copak jsou nějaký cigára na té akci podstatný? Dokreslujou jenom atmosféru a dobu.Dneska zase spoustu lezců hulí trávu a vadí to snad někomu? V sedmdesátých se prostě kouření ještě neřešilo málem jako trestný čin jako dneska,kouřil kde kdo,tak to pochop..
Přesně to popisuje jak to chodilo za zk.. komoušů pokud chtěl člověk něco venku nejen v Alpách dokázat, vy mladí si to sakra uvědomte a važte si dnešní doby. A nedovolte rudým ku ..vám dostat se zpátky k veslů. Mějte se.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Příběh TŘETÍ – MUDr. Petr Jirko (+12. 12. 2001)
GPS a mapové aplikace