V úterý se sejdeme všichni v půl jedenácté na letišti. Turci nám odpustí lehkou nadváhu zavazadel a přesně ve dvanáct odlétáme z Prahy.

O necelé tři hodinky později přistáváme v Istanbulu a vyrážíme na krátkou procházku městem. Navštívíme Grand Bazar a dvě nejznámější mešity ve městě a krátce po osmé už zase zevlujeme na letišti a do odletu nám zbývají ještě čtyři hodiny. Navečeříme se, na zkrácení čekání si koupíme dvě láhve vína a krátce po jedné zas letíme.


Istanbul
foto by © Karina Bílková


Rocklands (hi res)
foto by © Kuba Novotný

Do Cape Town doletíme ve dvě, kde už na nás čeká Martin Spilka (jako jediný letěl jiným spojem s Emirates) a jdeme vyzvednout auto. Jsme trochu rozčarovaní z ceny auta, když zjistíme, že záloha, kterou jsme zaplatili už před třemi měsíci, není záloha za auto, ale poplatek za zprostředkování služby od firmy levnaautopujcovna.cz. Zaplatíme 5 600 R (jeden rand je asi 2 Kč) a k tomu 4 800 R jako zálohu za jedno auto pro tři a vyrážíme směrem k oblasti.
Cesta je ze začátku plná všudypřítomných černochů, kteří volně přecházejí dálnice, nabízejí u semaforů banány a další drobné zboží. Podél silnice je hodně odpadků, na okraji města slumy a všude se vznáší divná mlha a smrad. Jak se ale vzdalujeme od Cape Town a míříme směrem na sever po silnici N7, tak se obloha i vzduch vyjasňuje a za chvilku už nás obklopuje krásná krajina. Protože je tady teď zima, tak se brzy stmívá a tak už v šest hodin je tma jak v pytli. Do kempu dorazíme po osmé hodině, vyzvedneme si klíče od baráčku a před desátou máme vybaleno a dáváme si první pivo na uvítanou. Jsme všichni strašně unavení z cesty, která dohromady trvala 34 hodin, a tak zaleháme do spacáků a jdeme spát.
Ráno nás budí sluníčko a v devět hodin se vysoukáme ze spacáků. Včera jsme si cestou nakoupili v místním obchodě, takže snídáme místní ovesné vločky s ovocem a pomalu se balíme do skal. Cestou se ale ještě musíme zastavit v kempu zaplatit poplatek za lezení (750 R/měsíc), protože se všechno lezení nachází v národních parcích. Ve dvanáct dorazíme do oblasti Close Plateau , kde se rozlézáme. Zjišťujeme, že místní písek je hodně hrubozrnný a za takového tepla nám bude brát hodně kůže. Proto se přesouváme o kousek výš do stinného Arch Valley , kde se potkáváme se Slováky (vedlejší chatku obsadilo pět Slováků ve složení Tomaso Greksák, Humpi, Renča, Braňo a Katka), kteří nám pomáhají se zorientovat a rozlézají se s námi. Do baráčku se vracíme spokojení. Rocklands nabízí krásné silové lezení, které mi trochu připomíná švýcarské Chironico a baví nás svým materiálem i obtížností.


Close Plateau (hi res)
foto by © Dominika Dupalová


Dominika ve 6C skoku (hi res)
foto by © Martin Spilka

Druhý den se jdeme podívat do oblasti 8 days rain , do které navzdory názvu celý den strašně smaží sluníčko. Lezení je oproti prvnímu dnu trochu líné a po tom, co odpoledne usneme na slunci, to docela brzy zabalíme. Navíc chceme stihnout obchod, který má jenom do sedmi a který je pro nás vzhledem ke ztenčujícím se zásobám dost klíčový. Do obchodu se musí jezdit až do městečka Clamwilliam , které je od našeho ubytování vzdálené 30 km, ale Domča na to celou cestu dost šlape, takže nám cesta trvá necelou půlhodinku. Na místě máme radost, když zjistíme, že je to Interspar, protože už jsme se trochu báli, že tady normální zápaďáckej obchod nepotkáme. V obchodě najdeme asi všechno, co je možné koupit u nás, akorát za trochu rozdílné ceny. Nejpříjemněji nás překvapí nízká cena masa (270R za 1,5 kg svíčkové) a ovoce (banány, avokáda, pomeranče), naopak některé suroviny jako máslo nebo oříšky jsou dražší než u nás. Nakupujeme až do zavíračky a domu už tedy jedeme dost hladoví. Ihned po příjezdu tedy Radek rozdělává gril a připravuje maso a načínáme víno a večeři startujeme dortem, který si Kuba koupil, protože má narozeniny. Po dortu následují další skleničky vína, přicházejí Slováci a přidávají se k nám se svým steakem na grilování, takže večeříme a večírkujeme společně. Večer příjemně utíká a do postele se tak dostaneme až po jedné hodině.
Ráno jsme s Domčou odhodlané jít běhat, akorát máme po včerejšku pomalejší rozjezd. U vedlejšího domečku nabíráme ještě Tomasa, Renču a Braňa a vyrážíme. Všichni se ujišťujeme, že poběžíme pomalinku, ale nakonec se tempo stupňuje s každým kilometrem, takže nakonec je z toho pěkný čas (7 km za 38 minut) a na snídani se odměňujeme volským okem s avokádem. Dál následuje rest day, jak má být. Zapisujeme si přelezy, hrajeme společenské hry, píšeme deníčky, posloucháme hudbu a čteme. Do pohybu se dáme až kolem čtvrté, kdy jedeme do kempu na internet. 1OO Mb tu stojí 20R, takže se můžete těšit brzy na další info ;-)