Zhruba po 9-ti hodinách máme pod sebou 650 metrů, stojíme na vrcholu Tsaronoro Kely a koho nevidíme! Alky s Ogym nám sem na vrchol vynesli věci na spaní, takže si zde užíváme nezapomenutelnou noc. Ráno na vrcholu Tsaranora je chladné a po studené noci jsme pořádně vymrzlí, je tedy potřeba nechat se důkladně na ranním sluníčku rozmrazit. K tomu mám zimnici, střevní potíže a není mi vůbec dobře (nejspíš se jedná o nějakou virózu). Nejprve, než sejdeme dolů, však musíme kousek slanit a vylézt znova poslední dvě délky Afriky, aby mohl Alky shora pořídit nějaké záběry. Je to boj, ale daří se a tak okolo oběda můžeme sestoupit. K sestupu z Tsara asi takto: člověk si nevybere. Slanění je blbý a sestup ještě horší. Jedno větší pakárna než druhý. Slanění je psycho kvůli všem těm mikrohrůtkům a šupinám, sestup zas vede pralesem a cesta chybí. Z vrcholu je to do kempu asi tak 4-5 hodin. Další den další rest, regenerace všeho! Co dál? Máme za sebou šest cest, 14 dní v kempu, ale chtělo by to ještě nějaký ten finiš, nějaký ten bonbónek. Nakonec rozhodnutí ve smyslu, ať se děje co se děje, zkusíme další den cestu Hijos de la Pedri na Tsara. Jedná se o novou cestu z června a náš přelez by znamenal první opakování této linie, což je pro nás velká výzva. Pro tentokrát jsme si netroufli udělat na emdégéčku žádný prvovýstup (snad příště), ale nelitujeme! Je zde tolik cest, které doposud nemají žádný přelez, že je tu práce na mnoho a mnoho výletů. Zároveň nedotčených stěn je tu nekonečný počet a lezecký potenciál ostrova není zdaleka vyčerpán, ba naopak. Je pravda, že skála je místy trochu lámavá, ale většinou se jedná o kvalitní granitit. Budíček nařizujeme na čtvrtou a brzy po rozetmění jsme pod stěnou. Dano dosnídává a už to jede. Stěna opět zpočátku položená a čím výše, tím kolmější. První délka 5+, druhá 6a, dále 6b, 7a+, 7b+, 6c+, 7a+, 6c a na závěr 90 m dolez za 6b, dohromady 500 m, přičemž jen 10 délek. Opět prožíváme to samé jako v předchozích cestách - krásné lezení po ostré žule s morálovými odlezy, expozice je však mnohem větší než kdykoli před tím. Štandy jsou pokaždé ve visu a délky nesnesitelně dlouhé, mnohdy i 60 m. Něco parádního pro naše zdevastované nohy a ještě horší bříška. Krásně si to s Danem celý den vychutnáváme, jedná se o dovršení našeho snažení, a tak si dáváme záležet. Jestli něco z tohoto výletu zůstane navždy vryto v mých vzpomínkách, budou to právě tyto chvíle strávené společně s Danem v cestě Hijos v katedrále Tsaranora. Cesta je nekonečná a jedna psycho délka střídá druhou. Vzájemně se motivujeme a pomáháme si, pravidelně se střídáme. Klíčovou částí cesty se pro nás stává druhé 7a+ v sedmé délce. 55 metrů lezení v kolmém po mikromalých a super ostrých lištách, nic nedrží a kdykoli se může cokoli vylomit. Dano si to užívá a předvádí perfektní výkon. Je to dobrý psycho! Všechno duní a nic není jistý. Cesta potřebuje pár dalších přelezů, aby se trochu pročistily závěrečné partie, poté bude dokonalá. Hijos končí 3 délky pod vrcholem Tsaranoro Kely, kde se napojuje do linie Norspace. Řídíme se radami prvovýstupců a slaňujeme dolů. Po předchozích negativních zkušenostech máme obavy, ale tentokrát vše probíhá v naprosté souhře a harmonii. Slaňujeme asi hodinu a půl a je tu podlaha! Jak krásný pocit znovu přistát na pevné zemi. Po tmě se vracíme do kempu a slavíme, jelikož je co! Jsme dole a navíc je Ogyho. Během předchozích patnácti dnů jsme si s Danem splnili velký sen. Je těžké popsat slovy pocity, které nepřestávají doznívat ani nyní, během psaní těchto řádků. Takové dny, jako byly tyto a možná hlavně ten dnešní naplní člověka na dlouhou dobu dopředu! Je pátek 21. září, za měsíc oslavím narozeniny a toto je můj dárek k nim. Zítra je sobota, sobota ve znamení Black magic woman číslo 3. Dotočíme pár zbývajících záběrů prvolezců ze slanění shora, večer pobalíme, zaplatíme náš účet za kemp, který činí dohromady 255 euráků, a v neděli poslední mše. Poté už jen odjezd do Mosambického zálivu, kde trávíme poblíž města Toliara zbytek našeho pobytu a kde si užíváme bezstarostného života! Dva dny se věnujeme potápění uvnitř korálové bariéry, další den procházka po baobabím lese a je tu opětovné loučení a odjezd. Tentokrát však do Antananariva a následně domů. Naše putování končí na Ruzyňském letišti, zpátky v realitě každodenního života, a život se vrací zpět do svého boxu. Následuje rozchod se třema vasama a vítání se všemi ostatními. Kluky ještě čeká 12 hodin ve vlaku do Staré Ľubovny, mě snad jen pár hodin v autě do Písku. Kluci díky, Dano, tobě mimo jiné díky i za tu Black magic, no a Alky, ty pořádně střihej! Bonus: Team: Ondra Svoboda - Gogo (H.O. Klíště Písek) + Daniel Šak - Šaky, Matuš Ogurčák - Ogy a Michal Petrilák - Alky (H.O. Vabec SK) Resumé: Gogo + Šaky - Ebola 6b+, Pectorina 6b, Karma chameleon 7b, Crux de la Sud 6b, Black magic woman 6c+, Out of Africa 7a, Hijos de la Pedri 7b+ Ogy + Alky - Babakely 5b (snad jsem se nesek:) Alky coby ruský žímar - Black magic woman, Out of Africa (poslední dvě délky) Poděkování: Vase (náš pes), kterou asi někdo snědl, za společnost, Chameleonovi za bytí dobrým fotografickým objektem, dále domácímu supportu (zejména našim ženám Martičce, Ivanke, Kamile a našim rodinám) za pevné nervy, Campu Catta za vše, ÚMG za dovču a na závěr všem, co dočetli až sem, za trpělivost. Info: www.campcatta.com (pro přístup k popisům cest CLIMBING ---> ACCES TO THE TOPOS) www.vabec.sk (článek Sali Wasa)
|