Kamarád nás ze skal Milan Rusý už není mezi námi. Zemřel ve věku 72 let po dlouhé nemoci 13. října 2010. Rozloučení se bude konat v pondělí 18. října 2010 v 15.00 hodin ve smuteční síni v Náchodě.
Vynikajicí kamarád a vynikajicí horolezec, takový byl a takového jsem ho poznal. Díky němu jsem vylezl několik pěkných cest v Adršpachu na které bych si bez jeho rady a kamarádské podpory nikdy netroufal.A s ním také pár pěkných cest i prvoáčů, kdy bylo vždy veselo a pohodově. Takže jsem také miloval pořekadlo starých lezců na výběr jeho prvovýstupů: Milan Rusý, lezení nám hnusí" .Nebylo pravdivé a bylo kouzelné, a já ty cesty rád lezl.
Milane ahoj tam někde nad Královnou!
Martin.
Nezbývá mi než souhlasit. "Milan Rusý, lezení nám hnusí" v jeho doprovodu na kytaru mi bude stále znít v uších, kdykoli si na něj vzpomenu. Ale nejen to, i jeho urputná a odivuhodná touha "žít naplno", láska ke skalám a přátelství se mi uchovají ve vzpomínkách. Jsem ráda, že jsem ho ve svém životě potkala. Milane, děkuji za vše.
Ač jsem ho znal relativne malo , nesmazatelne se vryl do me pameti . Jsem hrdý , ze jsem si s ním mohl udělat několik prvovýstupů v Ádru , který mi i díky němu přirostl k srdci. To byl skutečný kamarad . Budu na Tebe vzpomínat .
Tuhle písničku složil Milan Rusý, já jsem ji jen upravil. Zpívá se na melodii ...město je ztichlý jak město spící (Cizinec). Škoda - už ji neuslyší.
Jura - dichtexATseznam.cz
Na kraji lesa škůdcem zničený
stojí hlídačův domek dřevěný.
Jednou, když ochranář v obchůzce byl
se ve skalním městě lezec objevil.
Měl zteřelej sedák, na něm písku prach
lano a smyčky, ze kterejch šel strach.
Pár železnejch karabin chřestí v chůzi
na stehnech našitou tlustou kůži.
Po stezkách, co nikdo neznal, on šel
bůhvíkde v bivaku spacák svůj měl
týdny a měsíce ve skalách žil
a přec ho nikdo z nás neprozradil.
Pomalu procházel okolo skal
z děravýho kletru vercajk mu vlál.
Pod Sargofág šel a k zemi kles`
s ním všechny ty věci co sebou nes`.
Zábava lezců prudce zvadla
když řek` o chytech, že jsou to madla,
pak do stěny nalez` a ve zdech těch
každej z lezců slyšel jenom svůj dech.
Chyty, co nikdo neviděl,
měl v prstech, když se nad hloubkou chvěl
kape pot z čela a z rukou krev
umlkl lesa šum i ptáků zpěv ...
On se jen usmál, když v převise stál
pár těžkejch kroků a do knížky psal.
Pak ze skály slanil tempem pomalým
a za chvíli ukryl ho houštiny stín (hostince dým).
Po stezkách, co nikdo neznal, on šel ...