Až jednoho dne zrána zjistíte, že byvše na parkovišti v Neumannmühle je vaše lezecká nálada na nule, prsty prolezené a duše odřená, pak vězte, že ten špatný den nemusí být ztracen. Cestu k jeho spáse nabízí dnešní seriálové menu, které je bohaté co do zážitků všeho druhu.
Hned zpočátku odtajním jméno věže, ke které se půjde. Protože přeci jen o co jiného než zase o nějakou tu věž může jít. Nazývá se tedy Hickelkopf a je neobyčejná. Ještě na jaře jsem sám pořádně nevěděl, kde se nachází a úspěšně jsem mystifikoval všechny účastníky květnové akce v Sasku o její poloze. Polovinu jsem jich dovedl k věži Obere Winterbergspitze, aby se ukázalo, že to není ta pravá. Ona Winterbergspitze jak je vidět na fotce z dílu věnovanému květnové akci je pěkně útlá věžka s ještě útlejší základnou. ALE nebyla to ta, co jsem ji nosil v hlavě z nějakých starších fotek a co od pohledu vypadá, že už padá. Hickelkopf je totiž opravdu neuvěřitelný. . .
Z parkoviště po asfaltové silničce v hluboké nevlídné rokli až do Zeughausu. Hospůdku mineme, protože je ráno a ještě jsme si ji nezasloužili, a pokračujeme dále po široké pohodlné cestě po rovině další asi 2 km směrem na Hickelhöhle. Na konci této cesty je zákaz jít kamkoliv jinam než do hlubokého lesa vlevo, kde cesta mírně stoupá, pak se točí do zatáček a pak přijde první krása. Hickelhöhle je obrovská otevřená jeskyně vystlaná listím schovaná v hlubokém lese, až se člověk začne otáčet, odkud přijde Stromovous. I přesto, že by v ní mohlo přespat sto lidí, nepřespává tu nikdo, protože se to ve Velkém Čandu nesmí. Jsme totiž právě v této oblasti.
Napravo od jeskyně jsou vystavěny dřevěné schody. Po nich, pak kousek po vrstevnici a pak zase trochu stoupání po schodech. Asi uprostřed stoupání na úrovni první terasy je odbočka doleva. Celkem nenápadná, pro turisty neznačená, jen s malým černým trojúhelníčkem. Ostatně znáte to, trojúhelníček znamená lezení a přístup k němu povolen, křížek zakázán. Za další dvě minutky jste na místě.
Popisovat věžku slovy je zbytečné, podívejte se na fotku. Ten její srůst se zemí je ale opravdu maličký a těžko říci jak dlouho ještě odolá zubu času. Tím spíše je zapotřebí dostat se nahoru. Není to nijak těžké. Alter Weg za V je pěkná cesta se smyčkou uprostřed a veselým rajbáskem od smyčky vpravo na závěr. Jestli ve vás lezení vyvolává pocity, jistojistě sem někdy zajděte. Protože nikde jinde nepřijdete tak snadno k dojmu, že jestli teď zvednete nohu, která ze všech končetin jako poslední ještě stojí na zemi, a celá obrovská váha vašeho těla se zavěsí do stěny, tak se prostě musí ta nebohá skalka zřítit a přišpendlit vás k zemi.
Já i mé děti i má Bára (Kate) jsme si toho opojení užili a jsme za to rádi. Ostatně i když jsem je všechny tahal vzhůru, myslel jsem jen na to, jestli se stihnu vycvaknout za slaňáku a běžet po boku padající věžky až na zem. James Bond by to tak nějak určitě udělal. Na vršku je knížka z roku 1974 a o rok později jsem v ní našel zápis svých rodičů. No řekněte, jestli by vás to lezení v Sasku nedostalo na lopatky.
Cesta zpátky bývá nudná, pokud je stejná. A tomu se tu dá vyhnout. Od Hickelhöhle vede k Zeughausu cesta po vrstevnici jménem Reitsteig. Krásná procházka trochu podobná cestě z Mezní Louky na Pravčickou bránu. No a na závěr již zasloužený Zeughaus, okýnko, židličky a stolky, buřty a pivo a všechno a všechno za jednociferné částky.
Tak tos nás teda Jardo fakt dobře mystifikoval, protože tamta věžička na tuhle nemá ani z daleka. Myslím, že sem někdy na jaře určitě vyrazíme, abychom to ještě stihli :)
To v Betlémských skalách byl(1986), možná ještě je, skutečný viklan. Jak se věžka jmenovala si už nepamatuji, ale pocit to byl dost lechtivý, když jsem zjistil, že se věžka pode mnou fakt hýbe , že to není kocovina :-)))
Na téma možnosti překocení věže jsem se jednou bavil s geologem "Kuřetem" (dejž mu pánbůh věčnou slávu) a ten tvrdil, že věž se položí při nebo po dešti, protože nacucáním vodou se její hmotnost několikanásobně zvětší a to je nesrovnatelně větší zátěž, než váha několika človíčků navíc.
O jeden dobrý důvod víc, proč nelézt za mokra přinejmenším na takovéhle věže.
A abych nezapomněl - opět jeden dobrý článek.
kostelíček na konci hřebenovek v Tisé sice nevypadá tak pěkně, ale zato se hejbe o dobré 2-3 cm (když teda člověk udělá na vršku trošičku prudčí pohyb). Na příhrazech pak Seyfertova cesta na kobylí věž začíná rozporem mezi věží a takovým balvanem, který se viklá tak o 10 cm.
s tím nacucáním vodou je to svatá pravda. taková věž může mít určitě 10 metrů výšky, kdyby to byl hranol 2*3metry tak je to celkem 60 kubíků, to znamená 120 tun. počítáme-li nasáknutí vodou jen na 1 procento hmotnosti (a že bych se nedivil pětinásobku), tak to nacucá 1,2 tuny vody. to je víc než tíha 15ti průměrnejch lezců.
...jak už název napovídá. Rád bych do přehlídky přispěl také: závěr Staré cesty na Večerní věž
v Podskalí (pravý břeh Labe) je takovým širším
komínem o obrovský balvan, který má nahoře rozkmit
až čvrt metru! Kdo to nezná, je nemile překvapen.
Přitom cesta je klas. pouhých II.
Pěkné kmitání přeje
Václav Š.
No opatrnější bych byl, ať se nám to nezvrhne v jakési tvrzení - když na věže prší, johohó, za sucha se nic stát nemůže.
Vodou věž samozřejmě ztěžkne, to jo, ale přeci má pořád stejně položené těžiště. Kdežto lezec/lezci na věž se sápající těžiště vychyluje dostrany. Nezapomenout ani na možnost pádu do jištění a následný vektorový součet sil z pramenů lana (jeden pramen k jističi, druhý ke spadlému). Dosáhne se tak pozoruhodně brzy velkých sil.
V neposlední řadě každý materiál vydrží jen určitý cyklus opakovaných zátěží. Kdoví, zda ten poslední déšť nebyl tou příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár přeteče.
Kdyz se nacucne jen vrsek nahore asymetricky veze, ver nebo ne, tak nejen teziste veze, ale i jeho prumet 'na zem' se zmeni. Ale je to jedno, to uz jsou stejne vsichni v knajpe:)
Vlada \v{S}.
... a kromě toho suchý pískovec je pevnější, mokrý křehčí, takže opravdu spíše se věž skácí za mokra.
Ostatně v Bürschlických stěnách jedna věž spadla. Nevíte někdo, jak se to událo? A za jakého počasí?
...raději do velkých stěn. Opravdu si můžu hlavu ukroutit, když (i podle komentářů) jako přednostní
atrakce jedné z nejvýznamějších pískových oblastí
vychází věžička o velikosti vzrostlé kredence!
Ouha - to se vnímání pískolezby tolik posunulo?
Když už zaparkujete u Neumannmuehle, tak byste pak po hodině pátrání po Hickelkopfech neměli přehlédnout padesáti až osmdesátimetrové zdi Goldsteinu, Jortanshornu, Sommerwandu, Kampfturmu... A když štíhlejší věže, tak snad Weberschluchtkegel, Fensterturm anebo Pechofenspitze (to už je vlastně v Malém Zsch.).
Pravda - jsou lezci lezoucí v Labsku jen Rolling
Stone či v Hruboskalsku Bažináče, a taky jsou rádi
na světě. (A proti Jardovi Maršíkovi samozřejmě nic nemám.)
Tak si to užijte!
Václav Š.
Ty si prd(nic proti tobe:-))
Ale ty jsi to nepochopil...tady nejde o velike lezecke vykony,nybrz o cistou prystici radost a zabavu.
Navic je tato vezka kuriozni svym tvarem.
Nechej si sve 80 m zdi...
hore zdar
Milý Luboši, čistá radost z lezení může prýštit
i ve velkých stěnách, jako že tam i prýští (mně už
dvaačtyřicet let). Však si pořádně přečti můj příspěvek - jsou i lezci Bažináčů, kteří jsou rádi
na světě. Jistěže nejsou výškaři či bigwallisté
nadřazení bouldererům nebo milovníkům přírody - ale přesto si svůj názor nedám brát, a ani ti nemusím psát, že jsi prd!
Přeju ti ještě mnoho lezecké radosti a tolerance!
Václav Š.
A nejsi za těch 42 let už trochu "vyprýšetěný"? Možná trochu "romantiky" - Ale podle mně to "prýštění" není o těch 80ti a více metrových stěnách, ale o tom JEDNOM JEDINÝM "blbým" zrníčku "nějakýho" šutru, který se človeku kdysi nějakým způsoben zadřelo pod kůži... Neznáš to? Nebo jsi to za těch 42 let už zapomněl???
1/ "vyprýštěný" si opravdu nepřipadám - přijď se
podívat - v týdnu bývám v Šárce, Černolicích, na
Holasu, o nedělích ve Schmilce, Schrammsteinech,
Tisé, též i jinde;
2/ opakuji, že proti Jardovi M. nic nemám, ba naopak si ho velice vážím - svými poznámkami ne-
míním nikoho nasírat, ale když už se někdo nasírat
chce, nemohu mu v tom samozřejmě bránit;
3/ ono prýštění radosti se pochopitelně může dostavit v jakémkoli lezeckém terénu, v jakékoli disciplíně - vlastně i v nelezecké. Ale: jestliže
lezu: a/ pro radost z pohybu, pobytu venku atd.
b/ pro trénink na vyšší výkony
c/ pro nejvyšší výkon (= pro slávu)
potom největší pohoda nastává zřejmě sub a/; sub b/ už to může být nuda a stereotyp a sub c/ to je
často jen krutá povinnost opakovat výtvor nějakého pošuka bez pudu sebezáchovy (a tím se stát stejným pošukem) - jakási radost se pak dostavuje až potom, a to proto, že jsem přežil.
Podotýkám, že mne se naštěstí už bod c/ netýká.
Zrníčka písku zadřená pod kůží zřejmě také nejsou můj obor.
Sorry, vole, to je všechno, co k tomu ještě chci říct.
Nazdar!
V. Š.
Ja ti tu tvou radost samozrejme neberu,jen jsem z tveho prispevku vycitil jokousi pohorsenost nad lidmi,kteri si vylezou na malou vezicku a svete div se,maji z toho radost.
A pokud se jedna o pozorne cteni...myslim,ze J.M. nepsal o tej skalce,jako o nejvetsim magnetu oblasti-spise jako o zajimavosti.
A na zaver jsem se chtel omluvit za toho prda
(nemyslel zle).
PS: Nechej na pokoji nas "male" kdyz my nechavame na pokoji Vas "velke":-))
L.