Teplicko - Adršpašské skály, nebo jen Adršpach přitahují celoročně davy turistů. Ne málo jich tam bylo i o prodlouženém víkendu 26. - 28.9. Logicky. Bylo nádherné počasí. Poslední teplý víkend před nastávající zimou. Kromě turistů, kteří si zaplatí u brány vstupenku a pak si projdou jeden z okruhů začínajících u pískovny, po cestě obdivují skalní bloky i osamocené skály, svezou se lodičkou přes jezírko a milionkrát se vyfotí u té či oné skály, se tou dobou vyskytovala v Ádru i jiná skupina lidí.
Tato skupinka se od běžných turistů už víc lišit ani nemůže. Někteří lidé si myslí, že to jsou blázni a cvoci, nebo také hazardéři se životem. Oni sami si říkají horolezci. Běžný turista se pozná tak, že má většinou dost nepohodlnou obuv na chození a bílé plátěné kalhoty. Některé dámy vyrazí i v podpatcích a pěkně namalované. Navíc se většinou zastavují u každé skály a koukají na ni s otevřenou pusou a pokorně se drží značené cestičky. Mezi nimi se nenápadně prodírají skupinky lidí s děravými, nebo záplatovanými kalhotami, podřenýma rukama i nohama. Mají velké batohy, aby do nich naskládali veškerý matroš, a už vůbec nechodí po značených cestách. Většinou odbočí někam mezi skály, aby nebyli vyjeveným turistům příliš na očích a večer se koupou nazí u cedule zákazu koupání v pískovně. Z kempu, kde odloží lezecké vybavení, pak pokračují k "Tošovákovi" oslavit, že přežili další lezecký den. Kdyby do té hospody přišel někdo neznalý, tak by se asi dost divil. I přestože na obrazovce běží fotbal, nikdo mu nevěnuje nejmenší pozornost. Všichni si u stolu vypráví co, kde a jak ten den lezli. Přitom předvádějí neuvěřitelný tělocvik, jakže tam byla ta hranka daleko, popřípadě, do jaké to spáry nalezli.
Občas se večerní sezení protáhne až do rána. Kdo by taky chtěl ráno přijít pod skálu, kde je první kruh ve dvaceti metrech a po cestě jsou jedny hodiny a možná jeden uzlík, střízlivý? Poté si prvolezec vybere nějakou pěknou rozlezovou cestu. Pomalu se nasouká do sedáku a rozbalí lano. Přes ramena si naskládá smyce všeho druhu, od tenkých kulatých, přes ploché a až po lanovice. Na sedák si naskládá presky, nasouká se do lezek a rozvážně vyrazí. Do první spáry založí "tutovej" uzlík a relativně jištěn pokračuje stále výš ke kruhu. Náhodou potká ještě jedny hodiny a pak už jen doufá, že gravitace zrovna nebude dávat pozor. Pod ním ho obezřetně sleduje druholezec, ten na bezpečnějším konci lana, a vykecává s dalšími horolezci, co zatím nikam nenalezli. Jeho pozornost si získá lehce vyděšený kolegův křik, kam že to má lézt, že tam nic není. Na to mu kolega dole, po zběžném zhlédnutí situace odvětí, že nejlépe nahoru a na držení má přece celou skálu. Prvolezec pozdě zalituje, že podobné rady typu - to vysublimuješ, dává taky. V situaci, kdy stojí na ničem, drží se ničeho a doufá, že umí levitovat, udělá jeden morálový krok a hurá - kruh je na dosah. Následuje obtížný odlez od kruhu. Ten je ale většinou v klidu, protože železo je železo a kdyby se náhodou něco stalo, tak se padá do kruhu. Po cestě ještě jedny hodiny a pak hurá na vrchol. Vítězství je naše. Teď už jen odjistit druholezce, napsat se do vrcholovky, dostat se do slaňáku a dolů. No a tak pořád dál. Jen cesty se mění.
A že jsou horolezci cvoci? Jsou, ale ten nádherný výhled na celý Adršpach a to, že člověk žije okamžikem, dělá horolezectví přitažlivé a nezapomenutelné.
hrozně rád bych ti to pochválil, ale něco mi tam chybí či nehraje, ale nevím co...možná je to tím, že čtu zrovna krátké povídky na podobná témata od Oty Pavla - srovnávám tě tedy s mistrem nad mistry, možná i tím, že v Adru lezu málo, takže se zcela nerozezní struny, na které se snažíš zabrnkat... a možná je to úplně něčím jiným (třeba i mnou :-)...každopádně se nenech vodradit mým komentářem a piš dál - vždy si to rád přečtu ;-)
no, mě se to taky libi i nelibi, neco mi tam ponekud vadi, mozna ten tak trochu divnej popis lezcu..nevim, jen pocit. samozrejme v Adru avubec na piskach je krasne, to je bez debaty :)
Ahoj Jano. Dík moc. Pěkný příspěvek, kterých tu nebývá moc. Většina informací se scvrkává do věty typu: ten a ten přelezl to a to za 25,9g+/26,1a-, a to je trochu nuda :-) Tvoje dílko je příjemná změna. Ať se daří.
Proc to elitarstvi - horolezci jsou lepsi nez turisti - je potreba si to takhle mezi sebou zduraznovat, abychom na to jako nezapomneli? A zbytek clanku - takove pekne placani si po ramenou, jak jsme dobri. Taky mam radsi jine clanky nez ze nekdo XY prelez 9a+ na konci sveta, ale zas tohle...
Přesně tak, nevidím nic špatného na tom, když namalovaná paní v podpadcích v úžasu kouká na skály...vždyt je to pro všechny, nebo ne? Možná, že autorčiny zážitky jsou silnější, to ale automaticky neznamená, že lepší.
No je to na mě trochu moc nadřazeně růžovoučký ale hlavně si z toho dělám prd.. Ležim druhej týden v nemocnici, blbec jsem si rozflákal koleno (v Ádru) tak mě ta romantická nota nesedla :-)
Tak prostě o některých věcech je škoda psát, ale jestli je ti třeba dvanáct a nebo třináct a nahrála si sem svojí slohovku na češtinu tak je to super! Že si poznala skály a Adršpach, je to tam nádherný...! to, že chodíš mimo cesty, lezeš po skalách nebo se koupeš v jezírku je krásný ale né neobvyklý..pro paní učitelku to určitě bude zajímavý, ale i ona z toho vyprávění bude cítit trochu pocitu nadřazenosti...ale uvědom si, že tím, že ve své podstatě "níčíš" skály a jezírko by ses asi moc "chlubit" neměla...jasně děláme to všichni, ale proč o tom zbytečně psát..stává se z toho pak kýč... Myslim, že bílý plátěný kalhoty jsou skvělý a vyjít si pěkně v polobotkách slušně oblečenej do skal, v tom je přece elegance i holt skalám:)
já nevim, ale přijde mi to takový nadnesený, .. viz to, jak se turisti od lezců snad víc lišit nemůžou, .. já jsem teda úplně stejnej, jak ty turisti, přijdu, čumim s pusou dokořán(nebo aspoň žasnu v myšlenkách) a pak vytáhnu lano a cajky a vydám se po trochu jiný pěšince, ale stejně mám kolikrát stažený půlky, jako by měl kdokoli jinej z těch lidiček co procházej okolo
Zmrdi,
ano, tak se neostýchám oslovit řadu těch co zde stále pindají nad prací druhých a sami nejsou schopni nic kloudného vyplodit. Buďte vděčný za každý článek z pocitů obyčejného člověka, protože takových je málo. Je super!!!
Ty jsi fakt frajer, ze se na internetu nekoho neostychas oslovit zmrdem. Klobouk dolu pred tvoji odvahou.
Clanek je hrozny, btw. Muj tip je ze ho napsala divcina ktera lezla letos v Adru poprve, pravdepodobne nic netahala a jeste ted ma oci navrch hlavy ze uz je z ni ta velka lezkyne, mnohem lepsi nez jsou ti ostatni dole. Nekdo kdo tam leze 15 let by takovouto lacinou slohovaku (presne jak to popsal nekdo vyse) nikdy nenapsal.
Napsal jsi to pěkně.Mně ta romantika také nedojala i když pocity |Jany jsou obdobné mým, ale to spíše je vhodné pro Facebook možná. A přesto se ještě necítím jako zmrd,alespoň ne pro to, že nejásám nad tímto dílkem. Ale přesně vím, kdo se tak teď cítí....postřelená husa Jéčko.
"Článek" neublíží ani nepotěší. Nepřináší pro pravidelné návštěvníky Ádru nic nového. Postrádám buď děj (vypravování) nebo informace (popis). Doporučuji autorce aby si přečetla třeba knížku Pískaři od Bohumila Sýkory (vypravování a popisů tam najde hromady).
Všichni lezci jsou asi uvnitř trošičku elitáři. Otázka je jak se to projevuje v jejich chování. K tomu elitářství se mi líbí krásné vzpomínky Milana Rusého na Zděňka Studničku: "Nejvíc mu ale záleželo na tom aby si lidé náhodou nemysleli že je horolezec. Do skal jezdil v saku, s jakýmsi kufrem a do lezeckého se převlékal teprve dva metry od nástupu. Když někdo z nás měl lano zabalené v báglu na vrchu a bylo jen trochu vidět, okamžitě s ním přestal kamarádit a byl ochoten navrhnout jeho vyloučení z oddílu..." Asi je to trochu extrémní přístup ale Adršpašká lezecká subkultura se dodnes dívá s usměškem na borce hrnoucí se do skal v neposkvrněných oděvech z posledního horolezeckého katalogu a s významně nacvakanýma karabinama na batohu. Roztrhané tepláky od posledního natírání, vytahaná trika a staré tlumoky jsou prostě dodnes "společensky přijatelnější" a lano nebo karabiny viditelně na batohu stále budí jízlivé poznámky.
hele woe a jak se na ty roztrhaný gatě balí baby? není lepší se dobře voháknout a zatím co se budou dívat jak lezeš tak je utěšit, pak hned vzít do hospůdky na pár rumíků a před západem sluníčka do tý pískovny?
voni cyklisti mají takový pěkný pravidlo: když vypadáš jako závodník a jedeš jako závodník, tak je to v pořádku. když vypadáš jako hajnej a jedeš jako hajnej, tak je to rovněž OK. když vypadáš jako hajnej a jedeš jako závodník, tak je to bomba a machrovina. a když někdo kdo vypadá jako závodník jede jako hajnej, tak je to trapárna a vostuda.
Výborně! Hned jsem to poslal svý frisch gebackene Bekanntschaft, která si stěžuje, že každej muj outfit má nějakou ďouru. Teď aspoň pochopí, že sem hajnej z duší závodníka, vlastně spíš hajnýho :-)
Už jste někdy zkoušeli vysvětlit někomu, proč se tam tak či onam krkolomně a někdy s děsem sápeme? Nebo přemýšleli, jestli to celý vlastně k něčemu je?
No jo, ale člověk stejně nakonec zase hodí bágl s cajkama na ramena a se září v očích vyrazí ke skalám. Nebo to může bejt pohled poučeného nelezce. Každopádně dobrý na zamyšlení, díky.