Ani nevím, co jsme večer slavili. Možná letní noc. To ráno jsem se vzbudil s docela obstojnou kocovinou..
Najednou moji třeštící hlavu napadlo, že by nebylo špatné vylézt na Prachovskou jehlu. Musím podotknout, že jsme s kámošem lezli prvním rokem, v prvních lezečkách (v tu dobu mi z nich skoro lezly palce), v prvním sedáku, s prvními smycemi a s prvním lanem. A ještě k tomu, já na prvním. Jehla pro mě byla symbol. Takový můj osobní Eigher. V průvodci jsem si našel, že je to pěkná sedma (v tu dobu jsem jich měl vytažených maximálně pět). Nebyla pěkná. Byla nádherná.
Když jsem se pod skálou navazoval, tak jsem předešlý večer ještě docela cítil v hlavě, ale po prvních krocích mě to přešlo. Přišla první spára doleva. Tou jsem proplul docela s přehledem. Pak hned následovala spára doprava. Ta mi dala zabrat.
Nevěděl jsem, jak na ni. Nakonec jsem ji proplazil takřka vleže. Dolezl jsem do sedla mezi Jehlou a Čapkou. Zaštandoval jsem (nebo jsem si myslel, že nějak takhle štand vypadá) a začal jsem dobírat Pepu. Všechno proběhlo hladce. Ještě musím dodat, že Pepa měl v kapse Startky. Na oslavu - kdyby se to povedlo. Pepa dolezl ke mně. Začal jsem zase lézt. Juknul jsem za hranu do severní stěny. Nebylo to moc příjemné. V té době jsem pohled z takové výšky nesnášel zrovna s klidným žaludkem. Provázal jsem asi čtyři masivní hodiny a dostal se zhruba čtyři metry pod první a poslední kruh cesty. Stál jsem pohodlně na balkóně. Přede mnou si stejně pohodlně hověl asi dvou metrový oblý šutr, který jsem musel přelézt. Bohužel mi chybělo asi deset centimetrů, abych chňapl madlo a pohodlně ho překonal. Vsadil jsem na medvěda. Naplácnul jsem se na něj, roztáhnul ruce a nohy a začal se pomalu červit výše. Měl jsem to. Čapnul jsem vysněný chyt, postavil se a cvakl kruh. Ten je u východní hrany v severní stěně jehly. Když jsem si do něj odsedl, abych si trochu odpočinul a rozvážil cestu dál, podíval jsem se dolů. Závratěmi netrpím, ale prdelka se mi klepala pěkně. Měl jsem pocit, že ta výška táhne moji prdel dolů. Letos jsem si na tom samém místě naprosto v pohodě vychutnával pohled do údolí.
Mezitím jsem dobral Pepu. Ne až ke kruhu, ale jen k hodinám. Můj další postup jistil z nich. Připadalo nám to tak lepší. Trochu jsem se uklidnil a začal lézt. Vždycky když jsem se někde držel a myslel si, že jsem v pěkné řiti, ukázalo se, že další chyt je krásně po ruce. Šlo to krásně. Až na ten podělaný morál. Dostával pěkně pohulit. Před tím jsem nikdy nehodil tlamu a nikdy jsem nelezl v takové výšce.
Docela se mi chvěly nohy. Musel jsem odfukovat, abych se uklidnil. Pak to přišlo. Držel jsem v ruce vrchol. Ten pocit, když jsem si do něho sedal a cvakal se do slaňáku, byl prostě úžasný. V tu chvíli mi bylo všechno naprosto ukradené. Prostě jsem dokázal něco, o čem jsem si myslel, že dřív jak za rok nezvládnu. Ale ta největší sranda měla teprve přijít. Křikl jsem na Pepu, ať mě zruší. Zrušil. Ale zapomněl, že od sebe odvázal lano. Táhlo se kolem něho dolů. Jak jsem budoval jištění a dobíral, smeklo se a ladně se zhouplo do severní stěny asi deset metrů od něho. Pepa tam seděl v hodinách a čučel jak vyoraná myš.
Začal prskat. Pepa je dost nerváček. Řekl jsem mu, ať drží hubu, odváže se od hodin a popoleze kousek k hraně, že mu lano pohodím. Musím říct, že se jednalo asi o tři metry jedničkového lezení. Je ale fakt, že strach je svině. Popolezl a po pár pokusech lano chytil. Navázal se a začal lézt. V tom mu z kapsy vypadla oslavná cíga. Proplachtila si svých třicet pět metrů a zůstala ležel pod skálou, nám chtivým pěkně na očích. Když i druholezec dosáhl svého vytouženého vrcholu, nastala otázka, co s tím. Zachránili nás turisti. Pak se dle uzle ukázalo, že to spíš byli lezci - páreček na procházce. Dolů letělo tričko a karabina a za nimi syčelo lano. Startovačky jsme šťasni vytáhli a krásně si je vychutnali. V tu chvíli to cígárko chutnalo líp, než po vášnivém sexu. byla to prostě nádhera. Ten večer jsme se pěkně zlynčovali. Ta krásná holka z Prachova za to stála.
přidávám se do toho dlouhého seznamu existencí, kterým se to líbí... welice inspirativní, srdeční ;-)... hůplně cejtim ten pocit... z lezení a nakonec i z toho cigárka nahoře... :-)
Teda Houmy, to ses zase literárně pochlapil. Nejdřív mne chytly za oko i sdrce ty krásný podzimní fotky z Prachova. Pak jsem ze začetl do tvého článku a úplně mne to vtáhlo, jako bych tam byl. prostě paráda.
Každej má svůj Eigher, jak praghmaticky praví Josef Václav Sládek - Kch. Není lepší paráda, než vylézt ve tři vodpoledne z bivaku, ve čtyři provázat čtvery hodiny na štandu a v pět báňat vylaněnou Startku še špičkou Jehly zařezávající se do zadku. Obhlížet, jak se naproti někdo snaží postavit na Šlikovce a hned vedle někdo brousí cementové náhražky pískovce na Kočičí Jehle. Supr Extra, nostalgie vpřed. Hurá.
jen tak dál, Houmy.
hezký, nostalgie:) Jediný,co mě může utěšovat je to, že je zima a já mám navíc pěkně zdrátovanou klíční kůstku, MTB je svinstvo:) Ať už je aspoŇ ta kost celá, a vám to dobře leze! Jen ty Startovačky:(
Úplně si to představuju, jaký je to skvělý pocit, když si člověk na vrcholu Jehly s každým šlukem přidá další hřebíček do své rakve. Případně i někomu jinému, když tam je, co na tom. Co mi na písku dokáže pokazit náladu, je sobec s cigárem nebo pytlíkem!
Jinak ale super. Úplně se mi vrátily pocity, které jsem zažíval, když jsem tam lezl poprvé.
Hoj.
Hezký, pěkný, ze života, ale ten článek má jedinou chybu. NEPSAL JSEM HO JÁ!
Ano, ano, je to tak! Bohužel musím přiznat, že toto obdivované dílko není mým výplodem!
Důvodů je více:
1. takhle kulturně psát neumím
2. mám od jisté doby z vyšších míst zakázáno psát o Prachovu
3. patřím mezi houmlesáckou šlechtu a proto v mém „jméně“ jsou dvě ss – Houmless
4. na Jehlu jsem poprvé lezl před sto lety v bačkorách chemoprénkách, navázanej „jutaweisem“ na kšandičky a pocity byly taky zajímavý
Jinak pozdravuju svého jmenovce Houmlese a doufám, že se někdy potkáme u Armády spásy na polívčičce.
p.s. pro Papouše: noční i denní skotačení „bez“ mám stále v oblibě, ale raději ho už nikde moc neventiluju. Třeba někdy z huby do ucha při dobrém moku dáme řeč….
Hoj Houmy Houmlessss…..
Jen tak trochu na vysvětlenou.Houmles vznikl na střední nezávisle na přezdívce Houmless.Mám mejl Houmles_@centrum.cz Z této adresy jsem to také posílal Jirkasovi. Takže takhle to vzniklo. HOUMLES=JEŠTĚR. A to sem já. Tak teď už v tom snad nebude takový binec. :-)
Nejprve jsem se rozhodoval jestli tento článek budu vůbec číst, ale po přečtení oslavných komentářů jsem do toho šel a upřímně řečno nevím co jste na něm tak vychvalovali? Dva amatéři barvitě popisují jak vylezli cestu pro suchary, která se dá lízt sólo v noci bez čelovky pantoflích a po 1 měsíci lezení, takovýhle články se nemaj na lezce vůbec pouštět!!!!!Kde je ta pointa????
... to máš jako když jako batole přelezeš svůj první schod... to by ses radostí po... a v mnoha případech to taky tak dopadá... co na tom že ho o něco starší překračujou (a to i hodně podroušeném stavu)... pro tebe je to prostě SCHOD... a ty seš nahoře... třeba časem přelezeš dva... a nakonec nahoře na střeše budeš smát jak alík...
... ale každopádně... být začátečníkem je to nejkrásnější... teda když se dožiješ tolika zkušeností abys mohl říct: "... jo tehdá... to byly časy..."
S uctivou poklonou
Hombré
Dlouho jsem se rozhodoval, jestli ti odpovím, protože koneckonců o nic jiného, než prudit a dočkat se reakcí, ti asi nešlo. Ale budiž, máš to mít. 1,esistuje pár lidí, kteří to nedělají kvůli zápisům do denníku ("pičo, vole, dneska 8b, paráda"), ale kvůli pocitům. A ty můžeš zažít na jakýkoli cestě, stačí se dívat okolo nebo svrchu.
2, umět popsat atmosféru není lehký, už jen kvůli tomu si autor zaslouží tebou kritizované poklony (jednu ppřidávám i já) a z mého pohledu i místo na tomhle webu.
Tak se mi zdá, že frajer Čermák asi zapoměl na to, že taky kdysi začínal.A to je to nejhorší.není to takový ten frajírek, co se na začínající lezce dívá spatra? Takovýhle vole tak nakopat... Od popisované příhody už nějaká ta doba utekla a v našem lezení sme o něco postoupili a rozhodně nepatříme mezi ty, co se na začínající lezce dívají skrz prsty.
Tak to vypadá, že tady mám nějakého dvojníka. Nikoho nekritizuji, ať si každý píše jak chce, i když toto přeci jen není můj šálek. Koneckonců o stupidní kritice/cích víme svoje, že?
Zase čumim jak vyoraná myš a smekám před tebou, Pane spisovateli! Kde se ve zvířatech bere tolik romantiky a citu pro slovo?:)
Pro M.Čermáka: Co je špatný na tom být amatér? Je hezký že jsi takovej machr na lezení,solo, v noci, a umíš o tom taky tak pěkně psát? Klidně bych si o tom přečetl a možná i pochválil...
Přímo pohlazení po duši, připomnělo mi to jak mne tam syn vytáhl přesně touto cestou (oba jsme byli na Stařence poprvé) a zážitek nádherný !! a to už jsme měli prachovských vrcholů okolo 200. A ten čermák, darmo mluvit, třeba je to jako s těmi protesty u dětských závodů...
Cus jestere, musim pochvalit clanek, ani sem netusil, ze jsi takovy spisovatel a mam hroznou radost, ze tu je tolik lidi co se nevysmiva amaterum, jako jsem ja, co se nechaji cas od casu vytahnout na nejakou tu peknou cestu.