Od 23. prosince do 4. ledna záchranáři v slovenských horách zaznamenali 152 úrazů, z toho sedm smrtelných v Tatrách. Dalších šest mrtvých navíc hlásí jejich polští kolegové
Píšou to slovenská média dle informací z mimořádné tiskové konference, kterou včera svolala slovenská horská služba.
"V stredu 30. decembra zahynuli štyria ľudia – traja horolezci vo Vysokých Tatrách a turista v oblasti Roháčov, ktoré sú súčasťou Západných Tatier.
Na Silvestra prišiel o život turista v Hlásnom žľabe v Belianskych Tatrách. V sobotu 2. januára zahynul mladý skialpinista počas lyžiarskej túry v Roháčoch.
Ďalší horolezec umrel v nedeľu 3. januára. Padal takmer 200 metrov, utrpel poranenia nezlučiteľné so životom."
V Tatrách je sníh velmi trvdý a zledovatělý a lze na něm snadno uklouznout.
Lezu něco přes 35 let. Začínal jsem na tzv. cvičných skalách, pak na písku, následně Bořeň (i v zimě), pak Tatry, po nich Kavkaz, Alpy, etc.
Dříve to ani nijak jinak nešlo. V HO se musely plnit výkonnostní třídy. Bez jejich splnění Vás nikdo do velehor nevzal! Ani náhodou. Získat průkaz horolezce nebylo v minulosti vůbec jednoduché (tak, jako dnes!). Takže jsme si tu "cestičku" vzhůru museli pěkně odmakat. :)
P.S. Proto se vůbec klukům z HZS nedivím, že z mladých, nevyzrálých "horolezců", ale s "nadupaným" sebevědomím, a lehce dostupným vybavením, mají "ohrabky"! :o)
Podmínky v některých Tatranských dolinách jsou teď dost špatné, konkrétně v Rovienkách byla na Silvestra celá horní část doliny zledovatělá. Firn tak tak na proboření mačkama, často dlouhé ledové úseky a to i ve žlabech do sedel (v choďácích). Stačí když se trošku zamotají nohy, nebo vypne mačka a jedeš. Pokud do ledu cepín v okamžiku pádu nezasekneš, pak už nemáš šanci.
Co je "prukaz horolezce"? Nikdo dnes takovy titul neudili, tak bych rekl, ze je vlastne nemozne ho ziskat.. Take dnes vetsina lidi bere iniciativu do vlastnich rukou a necekaji na libovuli zda je nekdo nekam vezme..
Přesto je horolezecký sport stále bezpečnější. Leze několikrát víc lidí než v té době, o které mluvíš, a počet smrťáků zůstává víceméně stále stejný už od 50. let minulého století.
Možná ta vysoká čísla budou právě potřebným zdviženým prstem, že hory jsou nebezpečné. A každý at zaujme svůj postoj k nim. Mě by i zajímalo kolik lidí týdně zahyne na cestě mezi Bratislavou a Popradem na dálnici?? A nemusí mít v kufru zrovna lezecké lano.
Možno by bolo potrebné,dať pánovi Janigovi na nohy mačky ,aby vedel odpovedať,prečo ľudia popadali.Lebo nevie.Všetkych nazval pseudohorolezci.
Lenže v horach na zostupe zomrel aj Patrick Berhault,Kozjek,atd pseudohorolezci?
Lezení v horách není to samé, co gymnastika v tělocvičně nebo venku na vápně. Jasně, je to mnohem méně pohodlné, nedojedeš pod stěnu autem, je ti zima, jeden by si řekl, že už tohle spoustu lidí odradí a půjdou tam jen ti, co to umí. Ale není tomu tak, lezení se stalo módou. Jak píše Climber, dřív ta cesta vzhůru byla náročná a chtělo to, aby jeden něco uměl, když chtěl, aby ho "staří vlci" vzali s sebou do hor a tam ho něco naučili. Taky to nebylo tak, že byl lezeckej shop na každém rohu a lezení bylo obestřeno takovým nějakým závojem něčeho hůře dosažitelného. Dneska je to přesně naopak, hory se zase vrací do módy. Tím ale nechci hodnotit ty, kteří tam zůstali... Je to tragédie a upřímnou soustrast těm, kteří k nim měli blízko.
Ale pravda je, že víc než dřív i já potkávám na horách ty, který chybí respekt k horám, zkušenosti a "instinkt", protože to v lezeckým šopu neměli..."odvahy" mají ale na rozdávání.
Oooo. Miluji pravé horské vlky. Vlněný rolák,kletr metasport,bunda s plastexu, golfky a kamaše.Na nohou bagáně v sociku pracně sehnané. Vous na lesní včely a na hlavě helmu žaludovku.Každý z nich mířící přes Alpy na Everest.Každý z nich větry ošlehaný.Dokonce i ošlehaný větry svých spolulezců vysoké výkonnostní třídy (zkratka VVT).V Tatrách se zabilo v sociku mraky lidí.Věstníky v časáku Tatry,o průserech pojednávající, jsem s oblibou četl coby malý hošík. Bych ten problém mrtvol pod vrtulníkem tolik nehrotil.Horoslužebníci se aspoň zviditelněj.Největší bomby v horách stejně lezli většinou dost hustý pískaři.
Možná ta vysoká čísla budou právě potřebným zdviženým prstem, že hory jsou nebezpečné. A každý at zaujme svůj postoj k nim. Mě by i zajímalo kolik lidí týdně zahyne na cestě mezi Bratislavou a Popradem na dálnici?? A nemusí mít v kufru zrovna lezecké lano.
Komentujete to ako keby ste poznali osobne tych ludi co zahynuli. Tiez nerozumiem co mysli HZS ked povie "pseudohorolezci", koho tym myslia? Jeden z tych ludi bol moj kamarat. Bol to skuseny horolezec a aj mna vela naucil. Proste sa stalo a aj taky je zivot.
že během týdne zahyne nebo se potluče dost lidí. ty podmínky nejsou špatné pro samotné lezení, naopak, tam kde se jindy rochníš po pás v hlubokém sněhu a trneš strachem z laviny, tam proběhneš jako veverka po tvrdém firnu, a to v kombinaci s téměř bezvětřím a téměř jasnou oblohou, ovšem když zaškobrtneš tak dojedeš až dolů k električke. podobné podmínky byly v tatrách na přelomu února a března 1998 a týdenní skore bylo tuším sedm mrtvých (každej kousek jinde, možná se dá někde vytáhnout podrobně) a k tomu samosebou nějaké ty kotníky a jiné neevidované banality.
takže navrhuju ty pindy o nezkušenosti a průkazech a výkonnostních třídách poněkud mírnit. jsem přesvědčenej, že kdyby došlo k nějaké evidentnější takzvané sebevraždě z nezkušenosti, tak by si ti hoši v červenejch bundách cintali pentli poněkud ostřeji.
takže spíš něco jako soustrast, no né?
Když vidím ty davy, co chodí v zimě na Terynu sněhem v hadrových keckách a (v případě některých holek) na podpatcích, tak se vždy divím tak malým číslům. Kdyby stáli horáci u vodopádu, tak by museli každého třetího poslat domů.
pročpak by měla horská služba někoho zastavovat a posílat dolů? od toho tam fakt není (tedy v normálních zemích, na slovensku jsem popravdě dost dlouho neměl tu čest). horské službě přísluší informovat a případně zachraňovat, pravomoci policie nebo stráže ochrany přírody jí fakt nepatří.
tady se nezabil žádnej vyjevenej frikulín na štoklšuhlích na pěšině pod chalupou, ale převážně odpovídajícím způsobem vybavení turisté/horolezci v terénu na pomezí (zimní) turistiky a lezení, ať už na sestupu, nebo na normálce na kopec. byly vzácné - úžasné a zároveň velmi kruté podmínky co nastanou jednou za deset let.
Noční můra jsem já. Nečetl jsem ten článek. 100% to řekl správně. Klíčové jsou ledové podmínky - pancíř jako nejkritičtější droj rizika a pak oslovil značnou množinu nezralých lezců, kteří reálně existují jako druhý významný a velmi kritický faktor rizika. Pravděpodobnost výskytu obou se dostala na 100%. Preventivní informace o hrozbě může výskyt ponížit. Možné je i technické řešení -závora a hlídač s pistolí. Kdo to nezažil, má tupé mačky. Nebrzdit zobákem, ale ostrou lopatičkou?
kdyby ten rok nemrzlo ani deset minut, nebyl by se nikdo zabil na ledech. o posledních vánocích rekord v (nízkém) počtu zraněných na sjezdovkách. jak překvapivé, že se nejvíc lidí zabije za ideálních podmínek. to je mi překvapení, že když je vyprahlo tak se pískaři mrzačí a vrtulník lítá semtam mezi motolem, Adršpachem a tisou, a při dešti ani jeden úraz na písku.
já sice v principu souhlasím s myšlenkou, že objektivní nebezpečí je velmi vzácné (třeba pád meteoritu na hlavu), a že každé dobrovolně podstoupené nebezpečí se tou dobrovolností (tj. opuštěním bezpečného místa, třeba gauče) stane subjektivním a že si za to každej může sám svou nezkušeností a nezodpovědností (že opustil gauč), ale zase vocaď pocaď. s tím braním šmahem bych to tolik nepřeháněl.
:-) Jojo, v Krkonoších se zranilo několik cyklistů před Silvestrem. Mě málem zabily dělobuchy na koloběžce na Ještědu. Neodvážili jsme se ani vylézt na Krejčíka, jak to tam vypadlo jako v Drážďanech 1945. Každý sport má něco.
Tohle není jen problém Tater. Stačí se třeba v létě pohybovat po obyčejné turistické značce v Čerňavy na Šerák. Kdo zná, ten ví, že svou horší schůdností v určité části předčí některé trasy i v mnohem vyšších kopcích. Jenže nahoru vede i lanovka. Koho by napadlo, že žabky pod obnaženými útlými kotníčky, ve kterých se přece tak pohodlně šlo od auta k lanovce jsou při sestupu poněkud chatrné a nestabilní? Každý rok jsou tam takových stovky...
Boha vasho mudri ste jak radia vsetci. Pozabijali sa aj velmi skuseni chalani teraz takze problem nesu horolezecke prukazy ani pisek za nechtami ale fakt cudne podmienky ktore naoko vyzerali tutovo azurko inverzka ale realita uplne ina. Tak trosku sucitu by padlo viacej vhod jak hento teplakove mudrovanie.
To je přesně moje řeč!Tlachání by se hodilo jindy, kdyby mezi oběťmi nebyli 2 velice zkušení horolezci, horský vůdce, kluk natáčející filmy o horách a další, co rozhodně nebyli jen "běžní" turisti, ale vůbec milovníci hor.
O něm nic bližšího nevím, kromě jména a Rovienok - ty psát nechci. 2 u P. Hrotu měli přes 20 let praxe a byli z okolí BB, ten 3. z Bašty mladý kluk z Košic. "Titul" samozřejmě neznamená nic, jen i (nejen) tihle 4 měli určitě dost zkušeností... Skialpinista na Salatíně = nic nevím. Pád z Príslopu = odkaz výše.
Stredohrot: to je trochu zavádějící od horské služby. Ondrej Makar (35 let) - Ján Žiaran (40 let) spadli při sestupu ze Žlté věže.
Predná Bašta: Maroš z Košic (23 let) + dva další sestupovali takovým tím centrálním žlabem do Mlynické doliny a on upadl ze skal v horní části (1 UIAA) kousek nad sněhovým žlabem.
Salatín: skialpinista Štefan z Tvrdošína (22 let) jel sám oblíbený Salatínský žlab směrem na Zverovku ke sjezdovce, ale měl pád a už ho neubrzdil.
Děkuji za rozumný příspěvek.
Vzhledem k detailnějšímu popisu v poznámkách níže to vypadá, že naopak překvapivě vysoké procento bylo naopak mezi zkušenými.
Věnujme jim svou vzpomínku.
@ Honza
v tom popisu se píše, že nešťastník uklouzl a skutálel se až do kleče, což je samozřejmě strašné a respekt jeho parťákovi, že zachoval klidnou hlavu a dokázal k němu ještě sestoupit. Taky se tam píše, že je 1000 věcí, které se daly udělat jinak a mě by pár z nich zajímalo. Existuje vlastně nějaký bezpečný a efektivní(z hlediska rychlosti) způsob, jak se pohybovat po tvrdém firnu? Já toho v horách mnoho nezažil, ale nedovedu si představit, že by třeba v této situaci pomohlo, kdyby byli navázání na lano, to by tam zahučeli oba. Nebo postupovat na štandy? A z čeho na sněhu štandovat, když má člověk s sebou jen jeden cepín a ještě k tomu turistický, který se do země dost špatně zasekává(teda v porovnání s lezeckým s těžkým a ostrým hrotem)? To bych měl každých 20-30 metrů kopat sněhovou hrušku nebo tak něco? Jde mi spíš o sestup, anžto nahoru to většinou nějak pustí, ale dolů, pozadu a s jedním cepínem je to strašná dřina u které mívám teda ale hodně malou dušičku..
Je to spíš o zkušenostech, základ je tenhle: Vždy máš na výběr jen ze dvou možností - buď lezete každý sólo, nebo se poctivě jistíte. Protože když se nejistíš a jste svázaní lanem, tak jeden druhého pád na firnu nemůžete udržet.
A pak je mnoho věcí na rozhodování. Např. zda štanduješ na sněhu (turistický cepín je lepší, protože je dlouhý, dobře se zapichuje do sněhu, případně se překládá jako kotva a dobře se na něj šlape), zda jsi s sebou vzal sněhové kotvy, zda lezeš sólo ale na odpočinky děláš sám sobě jištění, zda sestupuješ nebo slaňuješ (máš s sebou dost vybavení, které tam necháš), zda v ledovatých úsecích dáváš ledové šrouby, zda jistíš průběžně na skála vedle sněhu, zda lezeš na krátkém vůdcovském laně... atd, atd.
ohledně jištění na tvrdé stráni - poctivě štandy a délky nebo odvázat. jednoznačně. nic mezi tím.
sólo je zatraceně rychlé, nenamáhavé a většinou se nic nestane. ale je to jen na jeden pokus, stačí jediná chybička a konečná. ta zkušenost se projeví tím, že se dělá vše pomalu a na jistotu, že člověk musí být v perfektní kondici, zejména tedy té psychické. tolik teorie. v praxi dělá chyby každej, není otázka jestli ji uděláš, ale kdy ji uděláš a jakou u toho budeš mít kliku. můžeš tomu samozřejmě pomoct tím, že v takových situacích holt zůstaneš doma. tak si to nějak přeber.
Zážitek pseudohorolezců: na hrušky nebylo dost sněhu, byl to namrzlý led a nechtěl držet (sypalo se to, dost fuška udělat 1). Cepín se dal umlátit tak do 25 cm, když jste měli štěstí. Spíš tenčí. Šrouby vyjížděly, protože pod ledem byl tenký sníh, místy bylo až na trávu. Kotvy jsme třeba my neměli, s tímhle jsme při předpovědi atp. nepočítali. Obcházeli jsme po šutrech/skále, ale to samozřejmě nejde pořád.
Zážitek pseudohorolezců: na hrušky nebylo dost sněhu, byl to namrzlý led a nechtěl držet (sypalo se to, dost fuška udělat 1). Cepín se dal umlátit tak do 25 cm, když jste měli štěstí. Spíš tenčí. Šrouby vyjížděly, protože pod ledem byl tenký sníh, místy bylo až na trávu. Kotvy jsme třeba my neměli, s tímhle jsme při předpovědi atp. nepočítali. Obcházeli jsme po šutrech/skále, ale to samozřejmě nejde pořád.