Ines Papert strávila se svými přáteli dva týdny v Norsku. Tým zopakoval a otevřel spousty nových směrů v mixech a ledu v oblastech Sunndalen, Amotan, Eikesdal, Eresfjord a hlavně Trollveggen. Jejich provovýstupy se odehrávaly většinou v tradičním duchu. V roce 2010 rakouský lezec Rudi Hauser procestoval západní pobřeží Norska a objevil krásné údolí lemované mohutnými skalními stěnami, které jsou sice dobře známé mezi basejumpery, ale už méně známé mezi cepínáři. Proto se na místo vrátil letos a tentokrát vzal s sebou i silný tým: Ines Papert, Lukas Seiwald, Kurt Astner, Emanuele Ciullo, Thomas Senf a Scott Milton, který po sobě zanechal nespočet prvovýstupů. Ines Papert nám poslala popisy svých prvovýstupů: „Surprise“ (WI6+/M8, 350m) Při teplotách kolem nuly jsem s fotografem Tomasem Senfem nastoupili do první cesty v oblasti Litldalen-Sunndalen. Naším hlavním cílem byl masivní krápník po 300 lezeckých metrech. Když jsme se pod něj dostali, začala jsem lézt mixovou délku, ve které skála umožňovala skvělé zakládání vlastního jištění. Poslední krátký šroub jsem zavrtala do tenkého ledu těsně pod krápníkem. Opatrně jsem do krápníku zasekla první cepín, potom druhý a vypustila nohy. V tom se krápník pod cepíny utrhl a tuny ledu spadly do údolí. Zůstala jsem viset ve vzduchu, zklidnila se a přehoupla zpátky na skálu k poslednímu jištění. Thomas byl naštěstí pod převisem a nic se mu nestalo. Po tomto zážitku jsem byli oba vyděšený, ale cestu jsme chtěli dokončit. Ještě jsem musela zvládnout obtížnou ledovou střechu a Thomas vyvedl poslední délku. Dokázali jsme to! „Quattro Naziones“ (Papert, Senf, Ciullo, Seiwald, WI 6/M9/A1, 500m) Na konci údolí Eikesdal jsem objevili obrovské ledové sedlo s mixovým terénem a ledovým krápníkem v horních částech. Po 400 lezeckých metrech se lehké lezení změnilo na seriozní – 40 metrová převislá žulová délka zakončená krápníkem. Lukas mě jistil s velkou dávkou trpělivosti. Převislá žula, špatné jištění a těžké technické lezení byla výzva. Abych nespadla na polici, musela jsem v polovině ručně zavrtat nýt. Každý další metr k vrcholu byl boj. Na konec cesty jsem dolezla vyčerpaná a na RP přelez už ten den nezbývaly síly. Naplánovali jsme návrat v nejbližších dnech, ale počasí nám nepřálo. Na volný přelez se budu muset ještě vrátit, což je mrzuté. „Sea Gull Jonathan“ WI 6 and „Offshore“ (WI 7, 250m) Jeden z nejkrásnějších zážitků naší objevitelské návštěvy v Norsku byl výlet lodi za stěnami na druhém břehu z Eidsvag přes Eresfjord. S Lukem a Scottem jsme zde udělali novou cestu „Sea Gull Jonathan“ a druhý tým Rudl, Kurt a Thomas hned vedle nás zase zanechal nový směr s názvem „Off Shore“. „50$ King Crab” (WI6/M10, 350m, Papert, Senf, Milton) Nikdy jsem nelezla po tak zvláštně zabarveném ledu. Krápník nám připomínal nohy krabů, které nám den předtím k večeři uvařil Rudi. Navzdory tomuto velkému příjmu bílkovin jsem se cítila psychicky vyčerpaná, a protože ve skále šly založit jen mizerné malé friendy, odjistila jsem cestu pěti nýty. Na RP přelez jsme se vrátili druhý den a po několika pokusech jsme v přelezu uspěli. „Perly on Ice“ (WI6/ M9 70m Trad, Papert, Senf) Náš poslední den byl teplý a plný sněhu, ale pořád dobrý na nový prvovýstup. Spáru ve stropě jsme chtěli prostě vylézt: magický směr jsme odjistili vlastním jištěním, které naštěstí udrželo můj dlouhý pád. Před odjezdem jsem sebrala ještě poslední síly a cestu vylezla na RP. Díky celému týmu a samozřejmě Rudi Hauserovi. Zdroje: Osobní stránky Ines Papert
|