Výstup na činnou sopku Stromboli a noční pozorování, několik málo foteček erupcí a sopky samotné. Co jsem podcenil a co bych doporučil jiným, kteří se na něco podobného chystají. Píšu to jen jako zajímavost, která mně nadchla, nic pro extremisty. :)
V září jsme odjeli na dovolenou na Liparské ostrovy a jedním z organizovaných výletů byl výstup na jednu z mála činných sopek, na Stromboli. Jedná se o neopakovatelný zážitek, který se nezapomíná.
V počátku jsem si říkal, proč požadují dobrou obuv, proč nám dávají přilby a respirátory když je to "pouhých" 900 výškových metrů a nějaké tři hodinky chůze. Proč podepisuji, že jsem zdravý a jsem si vědom toho, že vstupuji na dost "velkej papiňák", který může udělat cokoliv. Všechny moje dotazy jsem si zodpověděl na konci výpravy sám a byl jsem rád, že jsme všichni dorazili bez problémů. Jakožto neznalý chození v okolí sopek jsem si bláhově myslel, že mi moje nízké boty ve kterých jsem nachodil spoustu km v lehčím terénu budou stačit, 1. chyba - nestačily!!
Cesta nahoru byla celkem schůdná po vyšlapaném chodníku a traverzem, takže žádné lezení po čtyřech. Česká výprava udržovala celkem svižné tempo, ale povinní průvodci zastavovali a dělali příliš dlouhé zastávky, takže člověk nepříjemně vychladl a to vše kvůli francouzům, kteří se táhli jak smradi a vůbec nestíhali. Na pozorovací místo jsme dorazili se zpoždění, ale sopka se nám odvděčila krásnými erupcemi, které od nás byly jen několik metrů. Sopka nejde naprogramovat nebo nějak přimět k efektům a proto je štěstí vidět takovéto erupce.
Po 40 minutách nočního pozorování jsme se vydali na zpáteční cestu, která vedla jinudy. A tady jsem se proklínal!! Nízké boty, tma, prudký svah a sopečný prach nejdou dost dobře dohromady. Do půli lýtek jsme se bořili do prachu, který nám plnil boty, že nám po několika metrech byly malé a také nám plnil plíce, protože jde za sebou 30 lidí a 15ti LEDková baterka měla co dělat aby prosvítila zvířený prach. Po 30ti minutách prudkého klesání byla první zastávka na vyklepání bot a odpočinek. Ztratil jsem respirátor 2. chyba - myslel jsem si, že už se půjde po kamenité cestě, ale to jsem ještě nevěděl co nás čeká. Další 1,5 hodiny jsme šli korytem o šířce 1metru a hloubka pod okolním terénem 1 až 2 metry a opět prach, 30 lidí, tma a díky tomu korytu jak v tunelu.
Při příchodu do městečka jsme vypadali jako horníci a nikomu do zpěvu nebylo. Odpovědi na moje otázky, které jsem si kladl před výstupem byly zodpovězeny. Boty pevné kotníkové a doporučil bych návleky přes boty, určitě tam nemůžou lidi s astmatem alergií na prach nebo starší lidi, kteří nejsou ve velmi dobré kondici. Baterka by se hodila spíše čelovka a teleskopické hůlky bych taky uživil.