Na Mrtnickou skálu jistě narazil každý, kdo někdy listoval databází průvodců tady na Lezci. Ale těch, kdo ji znají, bude jistě menšina. Jsem lokální patriot. Vozili mě tady už v kočárku a tak mi jistě odpustíte, že mám tenhle „kvak“ na hranici vojenského prostoru pod kůží a chci se o něj s vámi podělit. A tak se nechte pozvat.
Není to tak dávno, co jsme vám informovali o „řádění“ mladého Brita Tylera Landmana ve Fontainebleau. A protože příběh Landman a Fontainebleau stále pokračuje, přinášíme čerstvé info.
Když jsem se před dvěma lety při odjezdu z Todry naposledy otáčel, říkal jsem si, že by nebylo špatné se sem někdy vrátit a využít možností místní oblasti a pokusit se zde udělat pár nových cest.
Už je tomu pár dní, co jsme se vrátili z nadherného výletu ve Venezuele. Přes to, že je u nás pořádná zima, tak nás stále hřejou nezapomenutelné zážitky, které byly opět jedinečné.
Světový pohár 2009 v drytoolu očima trenéra Lucky Hrozové
Posledním závodem v rumunském Busteni skončil seriál závodů světového poháru v drytoolu. Lucce se podařilo umístit na 3. místě, stejně jako v italském Valle Di Daone.
Do Švýcarska jede našinec většinou na velké hory. Málokdo ale ví, že tahle země skýtá nepřeberné možnosti skalkařských cest, velmi dobře odjištěných i v lehčích obtížnostech. K dispozici je i mnoho vícedýlkových cest v různých nadmořských výškách s parádním, na husto osázeným fixním jištěním, a to i lehkých (tak 4c až 6a).
Říjnové Arco, sedíme na parkáči u vína a přemítáme, co zítra. Už dnes to bylo něco nového. Konečně jsem se u Arca podíval do nějaké vyšší stěny. No, vyšší, 100 m Transatlantica se krčí pod více než kilometrovou stěnou Monte Casale jako trpaslík před obrem, ale na seznámení to byl ideální cíl. Co zítra? Nago? Už zase? Forma žádná, trápit nějaké 7b, i když krásné, nebo ještě zkusit nějakou delší cestu? 7-béček je vylezeno dost, rozhodnutí padá na delší cestu.
Nejen" sportovní lezení v Kanadských Rocky Mountains
Toto léto jsem dostal možnost strávit pár měsíců v kanadských Rockies, a to přímo v jejich srdci, Národním parku Banff. Počítal jsem s tím, že nebude příliš příležitosí k lezení, ale nakonec to vše dopadlo trochu jinak.
Na Mrtnickou skálu jistě narazil každý, kdo někdy listoval databází průvodců tady na Lezci. Ale těch, kdo ji znají, bude jistě menšina. Jsem lokální patriot. Vozili mě tady už v kočárku a tak mi jistě odpustíte, že mám tenhle „kvak“ na hranici vojenského prostoru pod kůží a chci se o něj s vámi podělit. A tak se nechte pozvat.
Kudy sem a vše o cestách se dočtete v již zmiňovaném průvodci.
Cest je tu jen pár, ale jsou nově přejištěné, dlouhé okolo 30 metrů a mírně převislé.
Na jedno odpoledne tak akorát.
Pokud si k návštěvě vyberete teplé dny a k osvěžení vám nebude stačit potok přímo pod skalou, můžete se skvěle vykoupat v Záskalské nádrži, jejíž hráz můžete tušit asi 200 metrů proti proudu.
Žádná romantická a nedotčená divočina. Tohle místo má dlouho historii sahající až někam do středověku. V 19. století tu skočilo z nešťastné lásky místní děvče. Donedávna byl pod skalou kámen s reliéfem, připomínající tuto smutnou událost, ale zmizel. Má to na svědomí buď povodeň, nebo lidský faktor. Velká voda mění tohle údolíčko celkem pravidelně, jak je patrné ze značek v levé části skály, které ukazují, jak vysoko sahala hladina při jednotlivých povodních. Při té poslední na začátku tohoto století vzal za své krásný, starý jez z dřevěných klád a ohlazených placáků i desítky let vodou modelované, přirozené koryto potoka.
Civilizace je na dohled, ale neobtěžuje. Stíní tu veliké smrky a les voní i v únoru, pokud máte to štěstí jako my, kdy loni 24.2.2008 vyletěla teplota na 18°C.
Tady je pár fotek z té neobvykle jarní únorové akce.
Takže pokud se sem někdy vypravíte, užijte si hezký den jako my.
Hezkej článek o hezkým, "kvaku", na jarní protažení kostí. Je to fajn skála a je i docela vysoká. Až se prodlouží den, tak se také dá zajít na nedalekou Jindřichovu skálu, kde je i trochu více lezení.