Dobrej trialista by to dal myslim celkem v pohodě.. Výkon super ale video se nelíbí, divně sestříhaný... A krásu dost kazí že to bylo s pádem, čistě sjetá byla jen horní půlka od skoku na druhou polici to byla dost hříčka přírody a dole to neustál. Druhej sjezd byl mnohem lepší, ten byl pod kontrolou až dolu.
Právě že podle toho se jmenuje (na klasickejch sjezdkach nebo dokonce možná starejch s kandaharem, ale jak to přesně bylo nevím, slyšel jsem to od autora sjezdu, ale přesně si to nepamatuju)
Jako fanda Háčka i Hanibalu musím říci, že mi to přišlo na hraně, a tím nemyslím lyžařsky, ale spíš hodnotově. Kdyby to natočil Adidas nebo Redbull, tak bych se nad tím tak nepozastavoval...
No vidis, a ja zrovna vloni jsem ho na solo zapytlil. Asi bylo nejaky vlhko nebo co, ale uz jsem zkratka u toho borhaku nesebral odvahu se zvednout. Holt starnu.
Reinhold Messner říká něco v tom smyslu, že linie vylezené cesty je něco jako umělecké dílo, krásné tím, že ho nikdo nevidí, ale přesto tam je (nebo tak něco).
Progres horosportů vede k tomu, že všechny přirozené problémy jsou vyřešeny a je nezbytné hledat problémy stále obtížnější a krkolomější. O to hodnotnější je Háčkův výkon. Nejedná se zdaleka jen o samotný sjezd. Musí to člověka také napadnout, objevit linii, počkat si na podmínku. Generace a generace lyžařů kolem těch věží chodí a jen na to koukají. A vidí jenom šutr. Opravdovej umělec ale vidí linii sjezdu.
A né sjezdu ledajakého. Ale sjezdu ze samého vrcholu, a to bez zutí lyží. Vždyť i na výrazně placatějších a zasněženějších kopcích v Alpách člověk často sundavá na posledních pár, někdy i pár set metrů lyže a nechává je v depu ve snaze uchránit skluznici i svoji držku před rozbitím.
Použití lana bych vůbec neřešil, tah lana v postupu nebyl využit (nebo aspoň nebyl na videu vidět) a zříkat se bezpečnostních prvků, které přinášejí moderní provaznické technologie, je donkichotství stejné jako lézt v důchodkách a ve flanelce. Byl by to nerozvážný hazard a falešná póza moderního pseudoklasika.
Objevit a sjet normální a přesto dostatečně obtížnou linii k prvosjezdu z takto dominantního vrcholu, a navíc z žádného okraje, ale z věže - to je královský lyžařský počin, před kterým bledne i onehdá Krausův letní lyžařský sjezd Lomničáku.
.. výkon, kterému se mohou rovnat snad jen sjezdy z budov a jiných stavebních konstrukcí, jako byl např. sjezd Luční boudy, zachycený na dobových fotografiích.
Pro začátečníky v oboru industriálního skialpinismu je možné doporučit např. západní hang boudy Labské, který lze za příznivých sněhových podmínek absolvovat i na běžkách. Zde je pouze nutné se správně orientovat ke světovým stranám, neboť pozor: stěna východní patří k terénům, které na prvosjezd patrně ještě čekají a fakt, že při tomto sjezdu na sněhových podmínkách příliš nezáleží, je pro pozůstalé pouze slabou útěchou.
diky, vratil jsi mi nadeji v ceskou lezeckou komunitu ;-)
Nejen ze nekdo umi spachat umelecky cin v Jizerkach, ale nekdo jinej o tom umi i civilizovane napsat. Ach, ta nostalgie.. jak z minulyho tisicileti ..!
Oceňuji autorovu odvahu. Ale zaráží mne jedna věc: autor na počátku sjezdu sotva udržel balanc, otře se o hranu skály lyžemi s ocelovou hranou.
Být první (v senzaci) za každou cenu? Když bychom se podívali do návštěvního pořádku Jizerek, těžko tam najdeme tuto legální možnost "sjíždět" skalnaté věže skal.
To už jsme vážně tak s morálkou na dně?
Háček si počkal až bude sníh (základ) přimrzlý. Beru to jako ojedinělý vtípek, který snad nebude mít mnoho následovníků. Přísně vzato Černá Studnice není součástí CHKO Jizerské hory, přestože místní lezci uplatňují jizerská pravidla i na těchto žulových skalách. Pokud neponičil povrch skály asi se nedopustil ničeho protiprávního a ani nejednal proti místním pravidlům lezení.
Zdeněk "Háček" Hák sjel na lyžích skalní věže Kladívko a Čertova hlavička v Jizerkách. Podívejte se na video z akce: