Doslova vítr však přišel v okamžiku spatření předpovědi na pátek a noc na závodní sobotu. Vše je však vůle Alláhova a s tím jsme se tedy plně odevzdali vůli bohů. No a ono to nakonec zase vyšlo. Takže dík všem silám nadpozemským za pomoc a vám pár řádků o tom jaké to letos v Brně vlastně bylo.
Vzhledem k teplému počasí byla letos snaha držet betonku otevřenou v plném provozu až do konce října. Na přestavbu tak zbýval pouze měsíc a i ten byl omezen, protože na začátek listopadu připadul Sportlife a s ním i Sportlife Boulder contest. Takže suma sumárum, čtyři týdny na sundání chytů, smontování a vytahání struktur a nastavění cest. Největší kus práce v této chvíli odvedli kluci Stračesovi a další členové brněnské Lokomotivy, která spolu lezeckým centrem KLAJDA už čtvrtý ročník tohoto motyčkovacího podniku pořádala. I přes drobné komplikace se podařilo připravit nové struktury a týden před závodem se mohlo začít stavět závodní cesty.
Vzhledem k tomu, že prvořadým cílem závodu je aby si všichni dobře zalezli je stavění cest dobrou zábavou. Naštěstí je velmi nápomocná velikost stěny a pak také časový limit na kvalifikačních cestách. Přeci jen, když má cesta přes 25 lezeckých metrů a limit je 7 minut, tak to chce docela hodně utíkat a ani to nemusí být moc těžké. Takže chlapi se letos mohli těšit na pět kvalifikačních cest v obtížnostech M5 až M8 s tak poetickými názvy jako „Rehabilitační cvičení“, „Transsibiřská magistrála“ nebo „Býti Gumídkem“. Pro něžnější část startovního pole jsme připravili cesty čtyři od nejlehčí „Cesty pro radost“ až po nejtěžší „Iron lady“ za M7-.
Po předlezení závodních cest se více jak padesátka lezců a lezkyň ze šesti zemí pustila do souboje se záludnostmi kvalifikací. U chlapů se rozřazovací pro postup do finále ukázala nejdelší „Transsibiřská magistrála“, kde se většinou končilo na čas a pak bouldrový krok za svislou spárku ve „Rehabilitačních cvicích“. U dívčího startovního pole určila pořadí zejména nejtěžší „Iron lady“, kde se na vrcholové struktuře „Shield“ chvílemi bojovalo skoro jako o život. Celkem kvalifikační cesty určily devět finalistů kategorie mužů (rozhodoval počet Topů) a sedm finalistek kategorie žen. No a aby se všichni závodníci nenudili, tak se mohli krom souboje s obtížností pustit i do souboje s časem na cestách na rychlost. Chvílemi to místo souboje s časem byl tak trochu souboj s časomírou, ale nakonec se podařilo kvalifikační pokusit odměřit a určit čtveřici finalistů rychlosti.
Jako obvykle provázel zahájení finále mírný časový posun, přeci jen pět kvalifikačních cest znamenalo, že poslední muži dolézali dvacet minut před zahájením finálových rozlezů rychlosti. Důsledkem bylo, že jsme trochu museli některé finalisty nahánět a hledat. Nakonec se vše podařilo o do finále rychlosti se mohla pustit čtveřice žen Olga Kosek, Linda Synakova, Martina Kratochvílová a Lucie Hrozová, stejně jako čtveřice mužů Tono Suchý, Josef Leško, Martin Grajciar a Milan Dvořáček. Absolutně nejrychlejší čas večera dal Tono Suchý, kdy 12:45 s nikdo další nepřekonal, bohužel v rozlezu o postup do boje o zlato v druhé cestě uklouzl a tak mu zbyla pouze možnost zabojovat o třetí místo, kterou beze zbytku využil. O zlato, kterým byl letos soudek zlatavého moku z pivovaru Černá hora si zalezli Milan Dvořáček a Pepi Leško. Obdobně jako již jednou rozhodl pád, kdy Milan hned v prvním rozlezu sklouzl dva chyty pod Topovým spínačem a Pepi Leško si tak nahradil zlatem svou neúčast ve finále mužů obtížnosti.
Finále rychlosti žen bylo přeci jen o něco méně dramatické, oproti mužům, ale i tak také poskytlo zajímavou podívanou. Na třetím místě nakonec skončila domácí Linda Synaková, která porazila Olgu Kosek a o zlato si zalezli Lucka Hrozová s Martinou Kratochvílovou. Vyrovnaný rozlez rozhodla až druhá půlka cesty, kde Lucka získala mírný náskok a uhlídala si jej až do topu.
Finále obtížnosti zahájily ženy. Cesta se jmenovala „Síla něžnosti“, délka kolem 25 m a obtížnost M8. I přes snahu vytvořit první půlku cesty velmi lehkou, stejně jako přechod příčné struktury do druhé půlky cesty se úvod ukázala příliš náročný pro pětici finalistek, kdy nejdále dolezla do začátku struktury Olga Kosek a průběžně tak vedla. Pro poslední dvě závodnice měla být cesta kompletně vylezitelná a tak se spíše počítalo, která ze dvou aktuálně nejlepších žen drytoolingu si s cestou poradí víc v klidu a rychleji. Jako první nastoupila Martina Kratochvílová z domácího oddílu. Spodní pasáž v klidu a příčná struktura, ajajaj… No nakonec se zamotala, rozmotala a přelezla do druhé půli cesty, všichni domácí si oddechli a druhá půlka cesty včetně poměrně méně přívětivého technického spoďáku i vytrvalostnějšího dolezu už byla její. První TOP večera, zasloužený potlesk i radost. Poslední představitelkou ženského finále byla Lucka Hrozová a i přes to, že cesta byla papírově velmi lehká, stát se mohlo cokoli. Lucka však žádné zaváhání nepřipustila a klidně a plynule si dolezla pro třetí vítězství v brněnském drytoolingu.
Zahájení finále mužů patřilo letos k jednomu z nejemotivnějších okamžiků v historii závodu. Finálová cesta mužů „End of darkness“s délkou ke 30 m a obtížností M10 byla věnována kamarádům, lezcům, kteří v průběhu uplynulé sezóny zahynuli v horách. Krátce jsme vzpomenuli Jana Šofranka, který byl nezapomenutelnou osobou bratislavských drytoolcupů. Dina Kuráně, legendu slovenského alpinismu, průkopníka extrémního zimního volného lezení. Kubu Macka, lezce, skialpinistu,výborného parťáka, fotografa, který nafotil na BLACK DIAMOND Drytoolcupu 2012 nádherné fotky a v neposlední řadě jsme pak vzpomenuli Zdeňka Hrubého, předsedu Českého horolezeckého svazu, jehož životní pouť se uzavřela letos v létě ve stěně Gasherbrumu. Už nevím, kdo je autorem, ale dovolím si uvést jednu myšlenku, která mi nejen v souvislosti s kluky rezonuje v hlavě: „Lépe žít jeden den životem lva, než sto dní životem ovce“. Šofo, Dino, Kuba i Zdeněk odešli. Příčiny jejich odchodu byly různé, ale všichni odešli ve dni lva. Jejich odkaz je pro nás jak motivací, tak poučením a uctít jejich památku bylo tím nejmenším co jsme pro ně mohli udělat.
Po představení finalistů a vzpomínce už měl program letošního mezinárodního mistrovství České republiky pouze tři body programu. Finále mužů v obtížnosti, vyhlášení výsledků a afterparty s tombolou. Do finále se jako první pustil muž se čtyřmi topy v kvalifikaci Damir Behlič. Na přechodu příčné struktury jej však zastavil technicko silový zdvih. Ten se ukázal příliš náročný i pro dalšího z finalistů Adriana Zvaru ze Slovenska a tak se začalo čekat, komu se podaří projít dál jako prvnímu. Výbornou show i techniky, které si jen tak někdo nedovolí předvedl domácí Pavel Vrtík, pro kterého byl postup do finále velký úspěch a jako první nahlédnul do druhé půlky finálovky mužů.
Ze šestého místa nastupoval do finále Honza Straka z domácí Lokomotivy Brno, tajná zbraň pořádajícího oddílu. V cestě se téměř ani nezadýchal, fixy držené s rezervou a první TOP na cestě mužů. Na pohovce určené vedoucímu závodníkovi se tak opět střídalo. Z pohodlných polštářů pohovky vedoucího závodníka se Stračese nepodařilo vystrnadit ani dvojnásobnému vítězi BLACK DIAMOND Drytoolcupu Alexandaru Matarugovi, tak Tono Suchému, kterému uklouzla zbraň ve stejném místě jako Damirovi a Adrianovi. Posledním českým závodníkem, který nastoupil z průběžně třetího místa byl Mirek Matějec. Perfektní vyřešení klíčového boulderu, postup do vrcholové pasáže a pád pod Topem. Přeci jen je něco jiného, když cestu lezete bez tlaku času a porovnání s výkony soupeřů, než potom po závodě v tréninku, kdy vás nikdo nehoní a o nic nejde. Honza Straka zatím stále na vedoucí pozici.
Z druhého místa nastoupil Juraj Švingál, vítěz prvního ročníku drytoolcupu v Brně a několikanásobný mistr Slovenska v drytoolingu. Cestu lezl s přehledem a silovou převahou, ale přeci jen byla vidět malinká nervozita. Dolézá do posledního chytu pod Topem, cvaknutí topové expresky a pak…. Přehlédnutý Topový chyt a zavěšená zbraň ve vrcholovém řetězu. K času už není potřeba přihlížet, Honza zůstává sedět v pozici vedoucího závodníka a Ďuri s úsměvem komentuje vzniklou situaci s typicky slovenskou výslovností a výrazovostí. I to je závod. Průběžně druhé místo.
Nejrychlejším mužem na pěti topech kvalifikačních cest byl Janez Svolšjak. Ještě stále juniorský závodník už dnes hovoří i do semifinále IWC, finalista mistrovství světa juniorů 2013 v Saas Grund byl posledním, kdo mohl Stračese zvednout z pohodlné pohovky vedoucího lezce. Trocha nerovzity v nástupu na příčnou strukturu, perfektní fix v klíčovém kroku a obrovské uvolnění a zrychlení. Loni Janez spadl v nálezu do příčné struktury a bylo to čtvrté místo, letos chce ví, chce vyhrát a cítí se silný. A je to z jeho lezení vidět. Trochu problémy se zamotaným lanem ve stropě, ale nakonec je cvaklá poslední expreska, obě zbraně v Topu a rychlejší čas. Poslední střídání na pohovce vítězů a BLACK DIAMOND Drytoolcup Brno zná vítěze kategorie mužů i v roce 2013. Je jím Janez Svolšjak ze Slovinska.
Pak už následovalo předání cen vítězům perfektně odmoderované Nastym, poháry města Brna věnované panem primátorem Brna Bc. Romanem Onderkou, MBA, který převzal nad závodem záštitu i gratulace a polibky našich sličných hostesek z řad organizačního týmu. No a pak už započala after párty, kdy popsat její průběh by vydalo na samostatný článek. Jsou věci, které se dají popsat a věci, které je potřeba zažít.
Úplně závěrem bych chtěl poděkovat našim partnerům, bez jejich pomoci by se nepodařilo tuto perfektní lezeckou párty zorganizovat a doufáme, že s námi budou spolupracovat i v roce 2014. Více k našim partnerům naleznete na www.drytoolcup.eu, kde jsou i další fotografie, výsledky i jiné informace z oblasti drytoolingu.
Samostatné poděkování pak patří organizátoru závodu – Českému horolezeckému svazu a pořadatelům. Horolezeckému centru KLAJDA jehož zázemí na stěně u Olympie a zázemím závodu, tak členům horolezeckého oddílu LOKOMOTIVA Brno, kteří s vámi na stěně sdíleli menší či větší úspěchy, zodpovědně vás jistili nebo připravili výborné buchty ke snídani. V neposlední řadě pak patří poděkování všem závodníkům, protože kombinace všech těchto faktorů je tím co mne motivuje nachystat další ročník pokud možno ještě lépe a s lepším zázemím. No a pokud jste snad viděli nějakou chybku, buďte k nám prosím tolerantní, ale současně nám o ní dejte vědět, protože jedině tak ji můžeme pro příště odstranit.
Takže díky a pro rok 2014 si prosím škrtněte sobotu 6.12.2014. Do poznámky si napište drytooling Brno.
Zoban
Fotky:
0 kvalifikace muži, „Být Gumídkem“ M7, Miloš Suchý, Foto Pavel Nesvadba
1 kvalifikace muži, „Transsibiřská magistrála“ M8+, Juraj Švingál, Foto Pavel Nesvadba
2 kvalifikace muži, „Transsibiřská magistrála“ M8+, Jozef Leško, Foto Pavel Nesvadba
3 brněnská betonka u Olympie, Foto Pavel Nesvadba
4 kvalifikace muži, začátek „Transsibiřeké magistrály“, Foto Pavel Nesvadba
5 kvalifikace muži, „Být Gumídkem“ M7, Ondra Straka, Foto Pavel Nesvadba
6 kvalifikace muži, „Být Gumídkem“ M7, Foto Pavel Nesvadba
(file_img_c)16365(/o5rc)
7 příprava hlavních rozhodčích Jirky Čermáka a Luboše Vidláka na večerní finále, Foto Pavel Nesvadba
8 Mano Grajciar uzavírá kvalifikaci, aby převzal roli jednoho z fotografů finále, Foto Pavel Nesvadba
14 Finále žen „Síla něžnosti“ M8+, Martina Kratochvílová, 2. Místo, Foto: Mano Grajciar
13 Finále žen „Síla něžnosti“ M8+, Lucie Hrozová, 1. Místo, Foto: Mano Grajciar
15 Představování finalistů kategorie mužů, zleva Janez Svolšjak, Juraj Švingál, Mirek Matějec, organizátor a stavěč Radek Lienerth a Tono Suchý
9 Finále muži „End of darkness“ M10, Jan Straka, 2. Místo, Foto Pavel Nesvadba
10 Finále muži, „End of Darkness“ M10, Juraj Švingál, 3. Místo, Foto Pavel Nesvadba
11 Finále muži, „End of darkness“ M10, Janez Svolšjak, 1. Místo, Foto Pavel Nesvadba
12 Vyhlášení vítězů, Foto Pavel Nesvadba