Začátkem března se česká slacklinová výprava vydala do tureckých skal okolo známého letoviska Antalya, kde se na highline karnevalu sešlo více než 120 chodců.
Moravský pohár mládeže 2014 – I. kolo za námi a II. kolo před ná
Tak a je to tady! První kolo Moravského poháru mládeže 2014 máme za sebou a druhé kolo nás čeká tuto sobotu 12. 4. 2014 v Olomouci na nové lezecké stěně Flash Wall!
Ahoj, jménem Lezeckého centra Smíchoff bych vás chtěl všechny pozvat na promítání a povídání s legendou lezení ve velkých stěnách a mým velkým vzorem Tommym Caldwellem.
Známý yosemitský biggwalista podnikl středoevropské turné a své projekty představil i v Praze.
Tommy Caldwell se do našich končin vydal na pozvání pořadatelů 15. ročníku Medzinárodného festivalu horského filmu a dobrodružstva Hory a město v Bratislavě. V rámci své kratičké návštěvy ovšem nevynechal Prahu, kde promítal v prostorách lezecké stěny SmíchOFF. Odtud, máme-li věřit facebookové drbně se rovnou vydal do severních Čech za lezením v Labáku. Zatímco na Slovensku si zalezl s Adamem Ondrou na vápenci (Alternatívka; Záhorie; Malé Karpaty), v Čechách si zablbnul na pískovci, hlavně s Honzou Zbrankem, který mu v průběhu českého pobytu dělal doprovod, tlumočníka a medvědáře.
Tommy Caldwell, který donedávna patřil spíš k jedincům známějším užšímu okruhu zájemcům o lezení – prakticky totiž neopouštěl Yosemity, tudíž jej, jako famózního lezce specializovaného na volné přelezy starých hákovaček, i autora prvovýstupů nejvyšší obtížnosti, znali především ti, kteří soustavněji sledují dění v této kalifornské lezecké Mecce.
Do povědomí široké lezecké a horolezecké veřejnosti se Tommy dostal vlastně až letos v zimě, kdy podnikl výlet do Patagonie s Alexem Honnoldem. Kombinace těchto dvou kvalitních lezců, zvyklých na průstupy velkých žulových stěn za každých podmínek, vedla k úspěchu poměrně mimořádnému. Podařil se jim totiž přechod hlavního hřebene Fitz Roy na hranicích Chile a Argentiny. Střídání mimořádně obtížných skalních partií, boulderových kroků v kompaktní žule a alpinistické části výstupu v mixových či ledových partiích z tohoto výletu dělají jeden z nejobtížnějších přechodů dneška. Do toho nutno připočíst, že slavné dvojici při jejich téměř pětikilometrovém lezení nepřálo počasí, které se vůči nim chovalo v podstatě dost patagonsky.
Vraťme se však z daleké Patagonie do Prahy. Zde totiž Tommy zaujal vtipným i poutavým vyprávěním, ale i pohodou, kterou šířil kolem, a dojmem skromného chlapíčka, který se ke svým úspěchům dostal neobyčejnou pílí a soustavností. Zde tedy nutno poznamenat, že také neobyčejnou urputností, která je snad nejvíc cítit z popisu jeho hlavního lezeckého projektu, Dawn Wall. Ale k Dawn Wall se ještě vrátíme…
Tommy Caldwell začal popisem dětství, a prvních společných výstupů s otcem, přes první úspěchy v yosemitské žule, po první zahraniční zájezd. A jaksi logicky reflektoval milníky na své cestě k jednomu z nejuznávanějších horolezců současnosti. Od toho dětství, kdy se vyznával z obdivu k velkým postavám yosemitského údolí, k úžasu z výkonu Lynn Hill, která jako první vylezla volně The Nose na El Capa, po ten zahraniční zájezd, jehož cílem bylo lezení v Kyrgystánu. Zájezd, při kterém se skupina amerických horolezců nachomýtla k některé z bezpečnostních akcí místní armády proti separatistickým islamistům, popisoval Tommy jako svým způsobem zásadní zlom ve své lezecké kariéře. Ne snad pro výkony, které zde podali, ale pro zkušenost, která asi významným způsobem změnila jeho pohled na svět. Na několik dnů se totiž Američané se stali rukojmím v místním konfliktu, přetrpěli zajetí, a podařilo se jim utéct. S odstupem pak, a v souvislosti s lezením, Tommy komentuje, že „před Kyrgystánem“ byl, i jako lezec, vlastně docela rozmazlený a nepříliš tvrdý k sobě.
Tommy Caldwell na dalším ze svých diáků – krátce po úrazu, který by pro někoho jiného asi znamenal konec špičkového lezení
V Yosemitech, které Tommy začal považovat za svůj domovský rajon, soustavně působil vlastně od dětských let, kdy zde své první cesty vylezl s otcem. Kolem šestnáctého roku, se, stále ještě s otcem pustil do volných přelezů starých hákovaček. V téže době si začal uvědomovat, že obtížné lezecké kroky mnohdy zvládá lépe, než táta, který mu do té doby byl nedostižným vzorem. Stéle ještě spolu se pouštějí i do El Capa, Tommy však lezecky roste, a „běžné“ biggwallové (tehdy převážně technické) výstupy jej přestávají uspokojovat.
Logicky se proto pustil do přelézání hákovaček volně. Postupně volně přelezl všechny cesty na El Capa, a začal si hledat nějakou další atrakci, která by jej do budoucna naplňovala a uspokojovala.
Tou super atrakcí se, v okamžiku kdy si Tommy Caldwell splnil své dětské sny (jednou vylézt na El Capa; přelézt některou z cest na El Capa volně; přelézt všechny cesty na El Capa volně) stalo zaujetí pro zajímavý prvovýstup. Při svých přelezech si totiž prohlédl linii v hladké stěně napravo od Nosu. Stěnu, do které prostě už od pohledu nikdy nikoho ani nenapadlo nastoupit. Téměř kolmá (místy, pochopitelně, jak už to bývá, i převislá), velmi hladká stěna. Místo, které nezlákalo ani technické lezce v dobách budování nejvýznamnějších cest v údolí.
Vysněnou cestu touto stěnou nazval Tommy Dawn Wall, a věnuje se jí velmi soustavně již sedmým rokem. Sedm let pokusů, dlouhého bivakování ve stěně, střídání ročních dob v Yosemitu. A také hledání partnerů ochotných se s ním na projektu podílet.
Ne, nikdo se nediví, že se některých částí pokusů o prvovýstup zúčastnili i lezci zvučných jmen z celého světa. Stejně tak, jako se nikdo nediví, že ani s touto pomocí Tommy doposud svůj projekt zatím nedotáhl do konce. Ale při urputnosti tohoto chlapíčka to je jistě jen otázka času. Z celé stěny dnes chybí přelézt RP už jen dvě dýlky.
A pak ještě maličkost. Začít dávat tuhle dardu v jednom kuse. Celou. Pěkně od úpatí stěny až na vrchol.