Tak je to tady! Začala sezóna na tom našem písečku!
Jestli čekáš report o tom, kdo kde co převalil, za kolik a na kolikátý, asi Tě zklamu. Nebudu psát o ničem jiném, než o zápisu do vrcholové knihy… Nejprve krátký úvod s povinným odkazem na vyšší místa a jde se na věc.
Vedle míst, kde se smí lézt celoročně se od prvního dubna postupně otevírají další pískovcové oblasti. Každá z nich má svá časová omezení a povolení. Kdo ví, ten ví. A kdo neví, nechť se prokliká databází skal a cest na stránkách ČHS, kde rychle a snadno najde odpověď.
Někomu je teda úplně jedno, jestli jeho cesta vede na masiv a končí v borůvčí, u zábradlí turistické pěšiny nebo u svodidel rychlostní silnice pro motorová vozidla. Hlavně v klidu cvaknou slaňák a jede se dolů. Nic proti, když je kolem nuly nebo bych se měl po třiceti metrech vyrovnaného lezení za IXa štrachat nějakým bordelem přes 5 pilířů a 4 předvrcholy na ten jediný nejvyšší, tak už se také raději vidím oběma nohama zpátky dole, na pevné zemi. Ale stejně má vrchol pískovcové věže svoje kouzlo. Jsi nahoře, výš už to nejde, pohodlně se můžeš usadit na skalní hranu a do všech stran máš krásný výhled. Čím jsou všechny stěny tvojí věže obtížnější, čím je vrchol hůře dostupný, tím lepší bývá pocit. A když se doštracháš až k vrcholové knize, příjde ten okamžik, co ho mám tak rád - skřípání zatuhlého víčka, vyklepávání kraťoučkého špalíčku tužky, zvědavé obracení stránek, zápis.
Adršpach, Džbán. Vrchol věže má svoje kouzlo. (hi res)
Je spousta nadšenců, kteří jak to někde trochu solí, tak u toho nemůžou chybět.
A ti mají kulturu zápisu informací do vrcholové knihy v malíku.
Jenže kolikrát člověk zalistuje a narazí na hotové hrůzy.
"Kazeň musí byt, tak je to správne!" Jak se tedy do vrcholové knihy zapsat? Zaprvé, šetři místem. Jó kamaráde, vrcholovka, to je kus historie. Nebo se jí časem stane. Vloni na konci dubna jsem si v Sasku zapisoval Hore zdar! do nádherné originální knihy z roku 1937, která byla popsaná sotva do půlky. Netřeba zdůrazňovat, že kdo tam patnácticentimetrovým písmem vyryje "Byli jsme tu, je to tu jak v ráji. Adam a Eva", případně: "Dosáhli jsme krásnýho vrcholu, Tonda s bráchou" a roztáhne to přes dvě stránky, nesetká se s nadšením ostatních, ani kdyby hltali biblické texty, či třeba tolerovali homosexuální incest.
Jednoduše uveď datum, název cesty, své jméno a případně název oddílu. Pokud celou cestu vytáhne jeden člověk, oddělí se jeho jméno od ostatních čárkou, pokud tahali dva na střídačku, napíše se mezi jejich jména spojka "a". U družnějších a vícečlenných týmů, kdy např. dvě lezkyně na střídačku tahají jednu cestu a jejich borci se za nima "vezou" na druhém, bude zápis následující:
10.4. Dívčí cesta
Šárka a Vlasta, Ctirad, Přemysl
Horoklub Děvín
Pořadí je vždy takové, v jakém jednotlivci dolézali na vrchol. Celý zápis pak podtrhni rovnou čarou, buď bývá u knížky přiložené krátké pravítko, anebo použij víko od krabičky.
Jsi první, kdo v daném roce utrápil nějakou cestu nahoru? Pak nezapoměň na nadpis Hore zdar! , Sasíci píší to jejich Berg Heil. Hore zdar! je takový bonbónek, sladká tečka za cestou. Není tedy divu, že spousta mlsounů vybírá na začátku sezóny takové směry, aby nějaký ten "horezdárek" padnul.
Počítání přelezů dané cesty (od prvovýstupu) má v Sasku nepatrně větší tradici, než u nás. Populární linie jsou již dávno mimo tuhle hru, ale jak je někde těžší, případně odvážnější směr (anebo oboje dohromady), tak se na to fronta zrovna nestojí. Zaplaťpánbůh. Odpovídající číslovka se uvede v kroužku za názvem cesty či ve formě "16.přelez" resp. "16.Beg." (Begehung). Počítá se to do stovky. Malá mezinárodní odlišnost: u nás se první opakování píše jako 1., kdežto Sasíci to chápou jako druhý přelez cesty (první měl autor při prváči), takže uvádí 2. A pokud se u nich vkládá nová vrcholová kniha, tak se z té staré přepíše seznam cest, které mají stále méně než 100 přelezů. Tenhle zvyk u nás bohužel chybí. Škoda.
Stavění
Pokud přelezeš cestu bez stavění, (např. dříve se u kruhu stavělo a celé to bylo za VIIa, dnes se to však dá vylézt bez něj a obtížnost tím poskočí řekněme na VIIIa), pak za název cesty uveď "čistě" či "bez stavění". V Německu pak zkráceně "o.u." (Ohne Unterstützung).
11.9. Weg in den Himmel (o.u.), 16. Beg
Mustafa, Ibrahim
HO Bombe Teheran
Do některých knih nahlédnou jen ti odvážní. Ádr, Strážce, Rouskova, VIIc. (hi res)
Jištěn zdola
Máš unavenýho parťáka, který celý den ucucával zelenou z půllitrové lahve a nechce se mu za tebou lézt tu ošklivou osolenou převislou širočinu z obavy, že znečistí povrch skály? Nevadí. I taková situace má své řešení.
Do zápisu za své jméno jednoduše uveď "jištěn zdola", resp. "v.u.g." (von unten gesichert). A hodně štěstí při slézání zpátky k poslednímu kroužku.
Prasátko
Jestli lezeš s Bedřichem Šupčíkem, tak správně nemá jeho jméno ve vrcholové knížce vůbec co dělat, ale pokud mu nedokážeš vytrhnout tužku z ruky, tak ať tam alespoň do závorky namaluje prasátko, to je snad fér, ne?
Bedčich Šupčík:
Páni, ty jsi to dal sólo? Klobouk dolů! Pak za název cesty buď napiš pouze své jméno, anebo dej do závorky (sólo) případně (sólo se samojištěním), bylo-li použito.
Ádr, Pomněnka, Modrá spára, VIIb. Jen tak, pro radost. (hi res)
Kolikrát jsme za začínající noci zmateně pobíhali po rozložitém vrcholu a čelovkou hledali plechovou krabičku? Kolikrát jsme byli zklamáni, když na těžko přístupném "hodnotném" vrcholu knížka chyběla? Miluju ten pocit, když si v klidu sednu na začmodrchané lano, potřesu si rukou s parťákem a zalistujeme stránkami knihy. Spočítáme, kolik nápadníků naše cesta neodmítla, kdo z kamarádů tu byl naposledy a co lezl, jaké jsou nové prvovýstupy na věž…
"Hele v osmdesátým to dal Hudy."
"Páni, máme druhé opakování!"
"Ach jo, zase nám někdo včera vyfouknul Hore zdar."
Většina pískařů má svůj jedinečný rukopis, specifický sklon, velikost písma, cit pro štábní kulturu zápisu. A když je to všechno fakticky přesné a krásně úhledné, tak je to radost pohledět.
jo! do knížky píšeme čitelně, úsporně a věcně.
si vzpomínám, jak jsem kdysi jako elév napsal nějaký pindy přes čtvrt stránky. po zásluze tam nějaký další ty pindy škrtnul a napsal "šetřete místem kreténi". šetřím.
doplňuji: po popisech cest jsou zpravidla vynechány nějaké stránky, které slouží k zápisu případných dalších prvovýstupů nebo pro upozornění (např. prasklý kruh v cestě xy). bývají nadepsány "nové cesty", tam se nepište.
a při přelezu mladších cest se může do zápisu uvádět navrhovaná klasifikace, tedy máme-li pocit, že prvovýstupce ustřelil.
Je to napsaný fakt podrobně a hezky. Je ale děsný, že vůbec vlastně vznikají články ohledně zápisů do vrcholovek, nevhodnosti broušení borháků a kruhů, lezení na co máš, ohleduplnosti ke skále, zahrabávání exkrementů .... Pár jednoduchých pravidel.
Jen rozhodně doporučuji, aby se vždy k těm křestním jménům psalo příjmení. Časem se z toho opravdu stávají archiválie a chudák historik bude hledat, kdo že to byla ta Eva z jistého HO.
Historikovi je, kdo kam vylezl, vicemene u prd... Stejne tak celemu zbytku sveta. Fakt stredobod lezeni na pisku nevidim v tom, ze se lide budou zapisovat do vrcholovek.
Tak to se mejlis "kamarade"...ted nevim zda to je mladim, nebo "intelektem":-(
ps: ..az po desetiletich nekam dolezes, a budes cucet na zapisy kamosu, nebo sebe, pak mozna pochopis co Alesak tady PRIPOMENUL, napsal. Sorry ale muselo to byt!:-)
abych citoval jednoho klasika severních pískovců při lahvi rumu na parkplatzu u Neumannmühle: "sem byl tyvole jeden čas takovej čurák, že jsem se nepsal, a vy si volové myslíte, že máte první vopakování, a já to Ještědský panoráma lezl před deseti lety".
i já sebekriticky přiznávám, že lezu-li nějakou cestu podesáté, tak se nepíšu.
..tak jo, vo co de????...nejaky tradice? Hodnoty? ..v dnesni dobe vykonu a soupereni? Na co woeeeeeeee cooooo?:-)...Boze muj, kam se to mysleni dnesnich lidi "zene"...?
Díky moc za parádní článek, který možná i poučí některé jedince :) Jinak jsem si krásně počet a už se tam zase vidím. Těším se na další díl. Horám Zdar
Díky moc za článek. myslím, že jsem ten zápis vždy nějak takhle ctil, ale to se tam nemá vopravdu psát nic navíc? Mě to třeba přijde na tom nejzajímavějjší. Jako, že tam třeba někdo dopíše, že to dal s čelovkou, nebo při -5ti, nebo hodí dva hezké verše.. To se tam fakt nemá psát?
Díky za pěkný, výstižný text, Alešáku! Doby konzumace tun románů na zkoušky a podobné srandičky jsou nenávratně pryč! Nastal čas minimalistického čtení! Listování ve vrcholovkách je napínavější než přeskakování stran v Anně Karenině!
Alešáku, ale koukám,že zavádíš nějaký nový móresy. Za mejch mladejch let se to psalo tak, že prvolezec a druholezec se oddělovali pomlčkou a mezi střídající prvolezce se psal křížek:
vzor:
Alešák x Vagón x Fifoun - Myšák
Znamená střídali Alšák, Vagón a Fifoun, Myšák se vezl na druhým. Přezdívky nemají žádnou souvislost s historicky se vyskytujícími osobami.
Ahoj Petře. To, že o něčem píší, neznamená, že něco zavádím :-) Ani nepopírám, že za Tvých mladých let se to tak psalo, však i Sasíci mají zápis nepatrně odlišný - prvolezec se zapíše na první řádek a ostatní pod něj, každý na samostatný řádek. A když někdo tam od nich zemře, tak se u jeho podpisu ve vrcholových knížkách domaluje křížek... Ale přiznávám, že s formou, kterou jsi uvedl, jsem se již dloooooouho nesetkal. A pokud bych měl zmínit úplně vechny detaily, bylo by to na úkor přehlednosti. Ať to leze!
No když už se to takhle pitvá, tak možná bych se Alešáka celkem zastal - za mejch mladejch let (pravda, tedy o něco pozdějc než ve tvým případě, Petře - ale furt dost dávno ;) ) se to, pokud se pamatuju, psalo Alešák + Vagón + Fifoun, Myšák - to je fakticky to samý, co v článku...
:))
Hm, není až tak úplně málo cest, kde i druholezec podává dost slušnej výkon nejen pokud jde o techniku, ale i pokud jde o morál (kyvadlové pády do sousední věže nebo do komína, atp.).
To jen tak na okraj.
Záleží kdo jak na tom je. Znám lidi co mají panickej strach z pádu cca 5m ale pádný kyvadlo a evnt otloukání o sousední věž či masív neřešili.
Mě např. nevadil kruh vysoko nad zemí ale lety do kruhů jsem nemusel...
Stejne tak, jako vysvetlovani pesti od mistnich lezcu, tak si vem radej chranice a suspenzor!:-)...nebo jed do Jury a pod. To mas pak bezpecnejsi bez bebiiii.
Hezký a vtipný článek, Alešáku. Těším se na pokračování..
Boj o štábní kulturu knih je věčné téma viz zápis z Hadí věže r. 1966 (v archivu na str. 6)
http://skaly.horosvaz.cz/vrcholovky/vk_6878.pdf
(možna by stalo pridat sem jako obrázek?).
Tak ať to leze!
"vrcholová kultura" muss sein ... to je jistý :-)
Mám to obdobně ... Savana vždycky poteší srdce pískařovo :-)
Jinak nevím jestli jsi to Alešáku trochu nepřehnal přirovnávat mojí odvahu v "Rouskově" na Strážce...:-) Pravda vrcholový rajbas je fakt dlouhej ;-) Tak někdy nejen ve vrcholovkách naviděnou :-)))
Savana
Abu
A noste si svoju tužku a tam kde je už enem vajgl, ji klidně vyměňte za vetší, popř. se bude hodit esli nekemu z roztřesenéma vanilkama při zápisu spadla a už ju nenašli pak nebudeš mít zkaženó radost, že se nemůžeš zapsat a eště ju uděláš i těm po tobě.
Skalam Zdar.