O víkendu jsme navštívili Kleiziegenfelder Tal na severu Frankenjury (oblast popsána v nedávném článku Třeba na sever zde na lezci).

V neděli jsme šli lézt na Toni Schmid Gedenkwand a sousední Bauerschmitt Gedenkwand, aneb ideální oblasti pro chladnější aprílové počasí, co zrovna bylo. Už cestou od parkoviště pod Holzgauer Wandem se nedalo nevšimnout si celkem razantního zásahu proti kůrovci v lesích na protějším svahu, pro oko nic moc. Kromě 2 "lakatošů" tam parkoval i osobák a na jedné pasece stál člověk s dalekohledem a foťákem.


To je ten ptáček



Zoom

Okamitě nám došlo, že to je hlídač sokolího hnízda na Holzgauer Wandu. Samozřejmě, že jsme použili ten správný přístup pro dobu hnízdění sokola, i tak si nás omrknul už na silnici. Na Toni Schmid prázdno, až jsme se obávali, jestli není zákaz i tam. Není. Nakonec přišli 2 Němci a normálně lezli. Jediná změna byla cedule na přístupu pod střední část Holzgaueru. Stálo na ní, že z důvodu hnízdění ohroženého druhu je průchod i lezení zakázáno pod pokutou až 50 000 EU.
Po asi 2 hodinách lezení tam ten ochranář  přišel, byl to už starší pán, celkem sympaťák v pohorkách a modrákách a zeptal se, jestli umíme německy. Se Šimim jsme mu řekli, že moc ne, ale že Azbest umí, ale že nemůže přijít dolů, protože akorát jistí. Ochranář nebyl líný a vyšel si to o pár metrů výše, kde se v klidu uvelebil na kameni a koukal, jak nám to leze. Přitom šprechtili s Azbesťákem o lezení a sokolech. Ty mají letos úspěšný rok. Loni byla 2 mláďata, letos 3 a byla akorát těsně před vylétnutím z hnízda. Byli jsme požádáni, abychom se proto chovali co nejtišeji. Pak nám pán popřál dobré lezení a v klidu odešel. Asi za hodinu jsme odešli také, stejně jako ty Němci.
Pro neznalé, Holzgauer Wand se skládá se 3 částí, prostřední, kde sokol hnízdí, je výraznými hranami oddělena od ostatních. Kdyby to byl souvislý rovný pás skal, tak je jasné, že by bylo lezení zakázáno na celém masivu. Skála stojí cca 30 výškových metrů nad silnicí, která nepatří k těm tišším. Lezení na skály vzdálené pouhých 20 m od hnízda je povolené.
Co z toho plyne? Za prvé, nedrážtěte vstřícné německé ochránce přírody. Nechávají dostatek prostoru i pro nás lezce. My i oni víme, že tomu tak nemusí být a že jsou to oni, kdo rozhodují. Za druhé, byl tu celkem vtipný článeček od Žofina o jednom mejlu o Teplických skalách. Proč to u nás nemůže chodit stejně jako v Německu? Jak by se ochránci z Broumovska zachovali v popisované části Frankenjury? Zavřeli by celé údolí, udělali by barikády na silnici? Jak to, že někde to jde normálně, lidsky, a někde máte pocit neustálé buzerace až zelené diktatury. Při první návštěvě Adršpachu mě překvapilo chování strážců nebo jak se ta funkce vůbec jmenuje. (bylo to před 6 lety, dnes už to může být jinak). "Jak to, že jdeš v protisměru? Máš vstupenku? Koukej vylézt z vody, nebo si pro tebe dojdu!" Před vstupem do skal lunopark, obrovská parkoviště, autobusy, průvodci přeřvávající hlučné zájezdové tlupy Němců a Poláků. Zásahy policejní školy u pískovny na žádost starostky. Absurdistán, osud většiny turisticky atraktivních částí Sudet? Území bez kořenů, kde zuří boj mezi zelenou diktaturou a totální komercí... Nelezecká odbočka na Šumavu, uhlobaron si smí postavit na Modravě n Národním parku Šumava netypické sídlo, trvalé bydliště přinese obci miliony. Hotelový komplex pro 1500 lidí u Železné Rudy, ačkoli NP i CHKO čvaňhá cosi o měkkých formách rekreace, hodně silný kafe...
Sakra, kam až jsem se dostal od jednoho fógla v Německu? Zkrátka v té Evropě zpátky nejsme a vypadá to, že ještě dlouho nebudeme.