Další taškařice z celého seriálu světového poháru se konala v Rumunském Busteni. Již poněkolikáté zde pod malebnými horami, s méně malebnými zákoutími a mezi potulnými psi, hostili nejlepší cepínolezce z celého světa.
Po novém roce se do předních míst v žebříčku na Lezci dostal Vlasta Machů (chrocht), XIa flash, 8c a další 8b+ během pár dní jsou skvělé výkony, otázka je, jestli pravdivé.
A je to tady… blíží se Valentýn a to pro mě znamená jediné. Dárek pro ty s kterými rád trávím čas, při činnosti, kterou miluju. Jsem tuze rád, že jsme letos mohli nabídnout dárky 54 startujícím, kteří se 11. 2. zapsali na startovní listinu již čtvrtého ročníku YTONG INJURY.
Do 12. kvalifikačních bouldrů se závodníci pustili rozděleni do dvou skupin. Na vyřešení problémů měli dvě hodiny. Někomu to stačilo, někomu ne. Ale finálovou skupinku čítající 12 chlapů a 8 dívek to rozřadilo pěkně.
Finále dívek začínalo v 16 hodin. Diváci podporováni speakerem vytvořili atmosféru, při které se dívky snažily seč mohly. Nebudeme jen chválit, ale přiznáme, že dívčí finále bylo trochu tvrdé, a proto se topovalo až ke konci závodního pole, kdy přišly na řadu ty nejlepší. Tímto se dámám omlouváme, ale vedly jste si skvěle a to je důležitý!
Finále chlapů začínající o dvě hodiny později bylo již nastavené úplně parádně. Každou chvilku hulákající dav vybičoval závodníky až k topům a bylo se na co dívat. Atmosféra houstla a tak šli chlapi do kůže, (asi kvůli zátěži) a sesekali co mohli. Jako poslední nastupující Jirous všem ukázal, že když už někam jedu, nepojedu domů přeci s prázdnou… Top na pěti bouldrech, na šest pokusů, mu tak vynesl jasné vítězství. Nesmíme však zapomenout na Olina a Milana, kteří Jirousovi zdárně sekundovali. Všech závodníkům ještě jednou gratulujeme a děkujeme, že se bylo na co dívat.
Vyhlášení už bylo jen formalitkou. Závodníci si odnášeli bundy, lana, kalhoty, maglajzáky, čepice, atd…, ale hlavně také originální poháry. Jak už je tradicí také půl kachny, jenž se servírovala o patnáct minut později v baru LANOVKA.
Po vyhlášení usedám na lavičku, jelikož se mi už vysílením klepala kolena. Cítím úlevu, že je všechno za námi. Doufám, že všechno zdárně. Jaké to skutečně bylo, musí ohodnotit závodníci. Já udělal co se dalo… snad to stačilo a všichni si závody užili.
Usedám také ke kachně a s každým knedlíkem cítím novou energii, kterou jistě budu potřebovat v nadcházející afterpárty. Okolo 21 doráží DJ a začíná hrát. Všichni jsou ještě znavení ze závodů a v lepším případě jsou nacpaný kachnou. Hladina omamných látek je stále nízká, ale stoupá…! Když vystoupá na správnou mez, začíná se okolo půlnoci tančit. Rozjíždí se také bouldering, ale není zdaleka tak divoký jako loni, a proto ustává po necelé hodince.
Jsem unavený, proto kolem 2 odcházím, tudíž Vám nemůžu popsat co bylo dál…
Rád bych poděkoval sponzorům, bez kterých bychom to nezvládli:
Direct Alpine, Beal, VIP reklama, Chimpanzee, Edelrid, Lanovka
A také pomocníkům, kteří pomohli se vším okolo:
Jirkovi, Lukymu, Kubovi, Slabochovi, Ráďovi, Páje, Kropimu a hlavně Vildovi za parádní bouldry.
Ještě jednou všem děkuji a gratuluji! Budu se těšit příští rok na shledanou!!