Zpravu o teto tragicke udalosti prinesla vcera (16.1.) do Havirova na stenu Misa Drlikova. Vsechny nas to zasahlo, budou nam chybet jeho vyjimecne clanky v Montane, reportaze o vystupech, jeho prace pro lezeni v mediich i jeho osobnost. Kruta dan za prozita dobrodruzstvi potkala tohoto mladeho Ahasvera cest na skalach i po zemi. Od roku 1994 s námi úspesne závodil, asi od roku 1997 presidlil ze sportovniho lezeni do hor a znovu se zaradil mezi spicku. Citime se zasazeni. Rosta a lezci Trinecka a Havirovska.
Nevěděla jsem už vícekrát v životě proč odcházejí vždycky tak mladí ti,co jsou tak silní. Možná právě proto.Abychom si je vzali za příklad a uvědomili si jedinečnost každého dne a okamžiku,který můžeme prožít s ČLOVĚKEM.
Tahle zprava byla ranou do hlavy. Filipa jsem neznal osobne, zato jeho clanky a jeho vykony. Sledoval jsem je ponekud z odstupu z Nemecka, hrdy na to, ze i Cesi umeji praskat ve velkych horach. Kdybych mel popsat svoje zazitky tak, jake skutecne jsou, pral bych si, abych to umel jako on. Snad i trochu zavistive jsem cetl jeho prispevky v Montane. Chodim taky na lyzich do Alp, znam i tuhle horu, proc zrovna na takovehle ture... Nejradsi bych ty lyze dnes vyhodil navzdycky z okna.
Škoda, že Otedk neměl v době sve9ho vrcholu takove9 možnosti běžet kolem světa. Je1 si mysledm, že by to určitě zvle1dl. Co Ty na to Otto, me1m parvdu nebo ne?Nikos.