Loni a předloni se nám nezadařilo a letos, v sobotu 29.6. to klaplo a počasí se mělo zkazit až odpoledne. Tolik úvod :-)
O týden dříve jsem zavolal kamarádovi Martinovi, zda by nešel na
Dammastock. Odpověď byla, že právě ukončil skialpovou sezónu, ale že Dammastock má již dlouhou dobu taky v merku, tak ji ještě prodlouží. Celý týden sledujeme předpověď počasí.
Meteorologové a svatý Petr nám nechali okno tak do oběda, možná do jedné hodiny. Pak se bude zvyšovat rychlost větru na vrcholu hodně přes 100 km/h a přijdou bouřky. To musíme být dole.
Přespáváme na
parkovišti na
Furkapassu, v půl páté vstáváme a sjíždíme k
Belvedere. Zde je několik parkovišť, takže ráno není problém. Pobalíme, natáhneme pásy na lyže a vyrážíme. S námi samozřejmě mnoho dalších skialpinistů. Lyže zpočátku asi 15-20 minut na batohu, pak dál na lyžích. Sníh dole není pěkný, je plný saharského prachu, zbarven do žluto-oranžovo-hněda a spousta popadaných kamenů, kterým je třeba se vyhýbat. Míjíme pasáže žuly omleté ledovcem a velké plochy špinavého vodního ledu. Pomalu se dostáváme k bílému sněhu.
Cestou je třeba překonat velkou pláň, kde se dá slušně jít a km odsýpají. Pak přijde stoupání a nad tři tisíce ještě trochu přituhne. Přesto sklon není nijak dramatický. Předpověď však nelhala a čím výše, tím víc mraků a méně viditelnosti. Posledních cca tři – čtyři sta výškových metrů již vrchol není prakticky vidět a stoupáme v mraku. Rychlost větru již kolem 60 km/h, ale v tomhle terénu ani to není problém. Skidepo je těsně pod vrcholem a maček netřeba. Na vrcholu klasicky kříž, místo tak pro pět až deset lidí (potkali jsme se zde s kolegy Slováky, Poláky i Švýcary), za skalkou je i závětří. Moc se ale nezdržujeme, víme, že počasí se zhorší. Z vršku je sjezd trošku prudší, ale v podstatě v pohodě. Jakmile se dostáváme pod mraky, vidíme na všech stranách černo. Při přejíždění pláně vzpomínáme na Katku Neumannovou a Lukáše Bauera, protože ve změklém firnu střídáme soupaž s bruslením. Pak už sjíždíme zpět do špinavého sněhu a opět se vyhýbáme kamenům. Poslední kilometr jdeme zase pěšky. U kiosku dáme malé oslavné pivko, povyměňujeme fotky, chvilku pokecáme a jedeme dom. Druhý den v novinách
čteme, co bouřková fronta nadělala ve Švýcarsku za paseku. Furka je zavřená. Přívalové záplavy, zbořené budovy, mosty, poničené silnice, dálnice a železnice, města odříznutá od zbytku světa …
Trasa túry je popsaná na
internetu, nicméně dostačující je i na
mapy.cz. Klasifikace WS- (PD-). Délka cca 10 km, převýšení cca 1400 m čas výstupu cca 5 hod, zpět na Belvedere méně než hodinu. Túra se dá podniknout samozřejmě i v létě bez lyží, ale to nechceš!