Je to jiné ráno, jiný den a je to jiná stěna v Totes Gebirge :-)
Dlouho jsme měli s Marťou tuto nádhernou linku vyhlídnutou, ale jistá omezení kvůli ochraně jelenů, samozřejmě čas a předpověď počasí nám zatím nedávali šanci. Už se z toho pomalu stával rodinný slogan "nejedeme na ty okurky?". Název cesty souvísí možná s vyhlášenou místní specialitou anebo také s občas rostoucími divokými okurkami ve této stěně a jejich spárách.
Až jednou, druhý červnový víkend byla předpověď tak dobrá, že se prostě nedalo jinak.
Ráno před pátou budíček u jezera Grundlsee a vyrážíme směrem podél potoka Zimnitz k impozatní jižní stěně. Po necelých dvou
hodinách jsme na nástupu, který prostě nelze minout, protože je u 15m vysoké samostatné věžičky, která svým tvarem může připomínat ledacos, i tu okurku. Co následovalo v této jižní, úchvatné stěně:
1.délka 7/7+ nás příjemně naladila, protože naznačovala určitý horský obtížnostní koeficient
4-6. délka 8,7/7+,8- nás vyvedly z omylu
7. délka 8+/9- těžké lezení v dokonalém vápenci, první AF
10. délka 7+ spárokomín, šel jsem ho klasicky nacpáním se do úzkého kouta. Marťa, který měl batoh zvolil venkovní variantu rozporem a udělal líp
po 12. délce následuje velká police s jeskyní, ve které se lze na chvíli schovat před sluncem či deštěm
13-15. délka 7,7-,6+ těžké, namáhavé spáry, semtam "okurka" neulehčující přelez 17. délka 8+ 30m traverz nejvyšší kvality, nohy v lezečkách ale už trpí, asi nejhezčí délka v cestě 18-19.délka 7+,7+ 100metrový spárokomín s pikantním traverzem do odštěpu za 7+, který lze udělat i bez rukou. V těchto délkách je v popisu cesty " velmi nepříjemné a namáhavé lezení , mizerné okurky ". Ve skutečnosti těžké, ale krásné, asi nelezli cestu Cedule na Holštejně :-) Únava už se na nás projevuje, nečekaně vypadávám z komína, kdy mne zradilo tření a opustila síla. Naštěstí Marťa na štandu byl bdělý - díky.
20. délka 8-/8 very difficult, tak za 8 a ještě runout, nýt není vidět, ale zas tak daleko to není
21. délka - vrcholová kniha, celkem jsme byli pátá dvojka po prvovýstupci a jen ten to dal RP
23.délka 7+/8- ani nevím, jak jsme to vylezli
vršek : miluji, ty mizerné okurky :-)
Sestup je popsaný stručně: sestupujeme na východ přes kosodřevinu a sněhová pole - 3 hodiny, velmi nepřehledné, za mlhy se to dá sotva trefit. Naštěstí nebyla mlha, ale i tak je trochu pobloudili. A když jsem začal nahlas mluvit o bivaku, ten mladší z nás, raději hned našel tu správnou cestu v kosodřevině.
Cestou jsme sledovali výcvik malých kamzíčat na čtyřkových plotnách za stojického dohledu mámy a táty.
Když jsme opouštěli jejich domovinu, táta-kamzík stál vysoko nad námi a jakoby říkal: "no dobrá pánové, ale prosím, zase několik roků nerušit".
Pár praktických informací:
s nástupem a sestupem počítejte cca. 15 hodin, čelovky sebou
cesta je vynýtovaná, stačí dvojčata 50m a 15 expresek
je to jižní stěna, 3-4 litry vody jsou minimum, na vrcholu bývá tající sníh, takže dá se doplnit
při sestupu se v závěrečné fázi před sestupem na turistický chodník se směřujte doleva ke stěně Siniweleru
u jezera Grundlsee se dá bez problémů parkovat, ale platí se 4 eura v automatu
koupání je povoleno a doporučuje se :-)
celková obtížnost při RP či OS bude dle googlzdrojů za 7c
stěna má rozhodně obrovský poteciál
Totes -
topo