Jak už víte, 6.1.2001 se v Teplicích podruhé roztočil Boulder kolotoč. Zavítalo k nám 54 závodníků, každý přivedl nějakého diváka a zábava mohla začít. (Tento příspěvek mi Jarda poslal už dávno, ale nějak jsem na něj zapomněl, tak se vám všem omlouvám za toto zpoždění - Hop)
Kvalifikace se lezla po čtyřech bouldrech stylem flash. Každé tři minuty nastoupil nový závodník, který pak tři minuty odpočíval a pak zase tři minuty lezl až se prolezl do poslední cesty. Na stěně se tak stále pohybovali čtyři lidé a bylo na co se dívat. Každá cesta byla ohodnocena sty body. V případě přelezu na první pokus se přidala ještě dvacetibodová prémie. Protože jsme ale lákali k závodění i lezce, kteří se nemohou srovnávat se zkušenými závodníky, bylo v každém bouldru několik výrazně označených chytů navíc. Tyto lehčí varianty umožnily závodění i těm méně zkušeným. Bodování těchto variant bylo samozřejmě upraveno.
Z kvalifikace postoupilo do finále 11 mužů a 4 ženy. Finále už se lezlo stylem OS. Bylo složeno ze tří cest. Na každé z nich se vystřídali všichni finalisté a pak následovala další. Jak vše dopadlo si můžete přečíst ve výsledkové listině.
Po celý den se mezi diváky proplétal pan Kouřimský, otec jednoho z organizátorů, a fotil a fotil. A ne jen tak obyčejně. Fotoaparát byl digitální a kdo nám nechal svou mailovou adresu, měl by dostat svou digifotku po internetu. Třetí tisíciletí je tu.
Otec druhého organizátora coby přespadesátník byl nejstarším závodníkem a vůbec si nevedl špatně. Závodit se mu sice nechtělo, ale co mu zbylo, když jsem mu pohrozil, že už s ním nikdy nepůjdu do skal.
Oproti loňsku nás přepadla početná enkláva dětí. To co předváděli za kousky je zřejmě velkým příslibem do budoucna. Nebojím se tvrdit, že kdyby nebylo jejich zatím menšího vzrůstu, všechno by vyhrály.
Každé podobné setkání lidí jakým byl i náš Kolotoč zůstane v paměti podle atmosféry, která se vznáší nad celou událostí. Za atmosféru, kterou alespoň pro mne začalo nové tisíciletí, chceme s Honzou všem poděkovat.
Tušíme, že nemůže být naší ambicí pořádat pohárové závody, ale pokud se i příště podaří dát dohromady lidi, kteří závodí do posledního dechu a přitom upřímně fandí soupeřům, kteří se do večera společně baví nejen lezením, pak se přetrhneme, abychom se za rok opět mohli sejít. My jsme s Honzou moc času na vychutnávání neměli, ale sem tam pochvalné slovo a potlesk na závěr nám napověděli, že všichni přítomní strávili příjemný den. Takže děkujeme všem a napřesrok nashledanou.