Letos v létě jsme přešli ve dvou největší Evropskou náhorní plošinu-Hardangerviddu. Pět dní pochodu, přes bažiny, v dešti a ve společnosti komárů.
Je 20.7.2007 v 6 hodin ráno čekáme na Dolní Bečvě, odkud oba dva pocházíme, na autobus. Osazenstvo naší akce není početné Tomáš Hruškovský a Radek Malík. Na zádech 35 kg a od kamaráda otázka: "Kde jedete?". Když uslyší odpověd: "Do Norska" nevěří. Máme koupené lístky z Brna do Osla se společností Eurolines, znova bych s nimi asi nejel. Jídlo máme na měsíc, jazyková vybavenost dobrá, Radek Anglicky a já Německy. druhý den kolem 15 hodiny jsme v Oslu. Našli jsme si klidné jezero kde jsme uvařili a přespali. 22.7. ráno vyrážíme směr Vidda. Stopem. Najít pořádné místo byl problém tak jsme přešli pěšky asi dva nájezdy a řidiči si klepali na čelo. Musím však říct, že stopy jsou tu dobré. 23.7. jsme v Rjukanu-výchozí bod našeho putování. Strýc, který vypadal jak Troll si s náma zajel asi 100 km. Po noci v místním parku jdeme směrem na viddu, když vidíme převýšení a cenu za lanovku(40 NOK) rozhodujem se pro pohodlnější cestu.
Hned první den nám Vidda ukazuje svoji tvář. Po několika hodinách pochodu padají kroupy, když neprší štípou nás hejna komárů a nápad večerního koupání v jezeře nebyl taky šťastný. Málem nám umrzly některé nejmenované čási těla. Přivykáme polárnímu dnu takže spaní je taky všelijaké jen ne dobré. Další den jsme měli mnoho krásných výhledů avšak při brodění řek jsme museli vyzouvat boty a vyhrnovat kalhoty.
Večer jsme hlavní atrakcí protože si stavíme kvůli nedaotatku místa stan na hrázi.
Denně ujdeme 20 až 25 km. Ramena protestují a když je další noc teplota kolem nuly protestuje i Raďa. Radek zkouší jít bez tyček a protože nemá čím zkoušet hloubku bažin, zapadl až po kolena a má na nohách akvárium. Naštěstí sme se vecpali do sprch u jedné chaty vyprali umyli se v teplé vodě a v sušárně usušili. V chatě jsme si dali nejdrahší pivo v životě-asi 300kč.
Jdeme asi do půl 11 večer. naštěstí nás čeká poslední noc na Viddě. 28.7. jsme dorazili až k cestě vedoucí do civilizace. Zkouším stop, mám na sobě všechno oblečení a je mi zima. Radek sbírá dřevo na oheň.
Už jsme to chtěli vzdát když nám zastavili dva němci vzali nás do města a dali nám chleba a vodu. Dostali jsme se tedy do Geila kde sedíme asi do tří ráno na veřejných záchodcích perem špinavé věci a sušíme je na radiátoru. Usínáme kolem 4 ranní na místním garážovém parkovišti, fouká na nás teplý vzduch z klimatizace. Idylka. Poslední den v okolí hardangerviddy trávíme odpočinkem navštívili jsme místní skanzen, prošli městečkem. A zítra hurá do Jotunheimenu.