Mařenka je skála obdivovaná i zatracovaná, má své kouzlo, své mystérium, nabízí nádherné lezení v úžasné expozici, ale i notnou dávku strachu v hlinité šotolině.
Vyhlídková skála je součástí Petrohradskýh skal, v rámci kterých se tu lezlo již někdy před dvaceti lety. Vlna bouldringu však tyhle šutry stojící ve svahu nad Petrohradem zasáhla až koncem léta roku 2002. V porovnání s ostatními bouldrovými oblastmi žulového ráje Jesenicka je tu lezení velmi převislé a tudíž i silové. Najdou se však i klasické lištovky či technické výlezy. Velmi pozitivní je jistě fakt, že žula zde tolik nerve bříška, t
Je 14.července a na Ruzyni se schází prapodivná tlupa jedenácti vyšinutejch jedinců, kteří podle zavazadel vypadají, že se pravděpodobně chtěj vystěhovat někam do země zaslíbené a požádat tam o azyl. Omyl. Valíme na východ - do Kirgizstánu, pokusit se zdolat nějaký ty jejich píky.
Myšlenka pokusit se vylézt Bonattiho cestu na Grand Capucina vznikla před třemi lety. Stáli jsme tehdy pod Capucinem a plni zážitků ze Švýcarské cesty jsme uvažovali, o kolik může být Bonatti těžší a jestli na něho budeme někdy mít. Linie krásná, ale budí respekt. Ten rok jsme odjížděli ze Chamonix s představou, jak krásné by bylo cestu někdy vylézt, ale nebyli jsme si vůbec jisti, zda se toho někdy odvážíme.
Trošku jsem se odmlčel, ale jistě to nebylo tím, že komise mládeže pod vedením Dana Kadlece mi zdělila výstrahu, že pokud budu rebelovat, bude mým dětem zakázáno startovat na evropských a světových závodech.A že jim bude
Během naší cesty jsme navštívili další příjemnou oblast, na kterou bych rád upozornil všechny milovníky francouzského vápna. A sice na přívětivé Neuville sur Ain.
Nový boulder vzniknul na pravém břehu v Labáku. Jeho název je Autoportrét, obtížnost 8B Fb. Najdete ho v údolí Suché Kamenice (za Toreadorem) na blok Lesní vzduch.
Diuretika ovlivňují množství vylučované moči a přímo působí na ledviny. Blokují zpětnou resorpci vody v tubulech a tím způsobují ztráty tekutin v hodnotách až několika litrů denně. V lékařství se používají k léčení vysokého krevního tlaku a při nadměrném zadržování tekutin v těle.
Ve sportu se diuretika používají ve sportech s váhovými kategoriemi, box, judo, zápas, vzpírání, a ve sportech, kde je výhodná nižší tělesná hmotnost. Kromě jezdectví to může být i lez
Mařenka je skála obdivovaná i zatracovaná, má své kouzlo, své mystérium, nabízí nádherné lezení v úžasné expozici, ale i notnou dávku strachu v hlinité šotolině.
Trvalo mi několik let, než jsem si tuto oblast opravdu zamiloval.
1. výlet s křepelkami
Poprvé jsem jel na Mařenu lézt jako začínající nadšený, ale nezkušený lezec. Bylo mi osmnáct, a měl jsem s sebou štyři 15 až 17 leté „křepelky“, které jsem zlákal na výlet příslibem bezpečného dobrodružství. Zaparkoval jsem zeleného ďábla (škoda 120) v osadě Teletín, našněroval jsem křepelky do sedáků, ocvakal jsem se všemi pěti karabinami které jsem v té době vlastnil, hodil jsem si přes rameno obě dvě smyce a na záda si uvázal lano. Zbývala maličkost. Dojít asi dva kilometry ke skále. Vybaven mapou 1:100 000 a sešitkem „nepískovcové skály v okolí Prahy“ jsem určil azimut přes pole. Slibovanou chatovou osadu V Proudech jsme našli, ale po nějaké skalní stěně ani památky. Zdejší chataři o nějaké skále v životě neslyšeli, posílali nás na druhý břeh, do Štěchovic, na Pikovickou jehlu a někteří nás posílali i do háje. Nedbali jsme na doporučení chatařů a jali jsme se hledat Mařenku pročesáváním terénu. Zpětně si uvědomuji, že jsme několikrát stáli přímo nad temenem hlavní plotny, jedna z křepelek uklouzla a málem někam spadla, ale furt se nám to nezdálo jako ta správná stěna, a tak jsme furt hledali a hledali. Po šesti hodinách brouzdáním ostružinami a prodírání se mlázím byly křepelky unavené, zdrápané, plné klíšťat a skálolezecké nadšení bylo fuč. Takže neúspěch a to jak se večer ukázalo, neúspěch nejen alpinistický.
2. Strach na štandu
Na druhý pokus jsem byl výrazně lépe připraven, byl jsem tam se spolunováčky v oddílu Pionýrem a Václavem, a stěnu jsme úspěšně našli. Zoceleni četbou horolezeckých knih a plni odhodlání jsme nastoupili do stěny. Naše vybavení bylo proti první návštěvě stěny bohatší o největšího frenda, dva čoky, jednu hokejovou helmu (ještě brzo ráno jsem odmontoval mřížku, která mi na lezení přišla poněkud nepraktická), kladivo a tři památeční skoby. Pilíř pětkové Karlovy cesty ční hned nad ohništěm, a tak jsme směle nastoupili. Pionýr jako nejzavilejší z nás lezl první, první štand byl na velké polici se stromem, takže pohoda. Druhý štand je na malé poličce, a tak pionýr nejistou rukou zatloukl dvě ze tří našich skob. Václav lezl za ním, já poslední. Ovšem po spatření oněch dvou skob, ve kterých se Pionýr s Václavem směle houpali nad propastí jsem zažil silný šok, skoby vězely ve skále tak centimetr hluboko. Chlapci byli výrazně méně zkušení než já (jestli bylo vůbec možné být méně zkušený než já tenkrát) a tak i odvážnější, a tak je moje zezelenání a křečovité zavrtání všech končetin do hlíny dost překvapilo. Strach mě ochromil natolik, že si zbytek výstupu nepamatuji, z milosrdné mlhy zapomnění vystupuje jen několik momentů: další štand na skobách zatlučených do hlíny jako stanové kolíky, zhoupnutí při pádu v traverzu, vyvalení několika kubíků balvanů a silné šplouchnutí, když balvany dopadly do Vltavy.
Poté jsem několik let odmítal navštívit takové hrůzyplné místo. Zlákala mě až zpráva, že natekl rampouch.
3. ledová Mařena
Byl mrazivý leden a asi měsíc se rtuť držela deset stupňů pod bodem mrazu. Tentokrát se mi návštěva skal velice líbila, tři metry hluboký komín byl zcela vyplněn ledem, a tak jsme si užili lezení padesátimetrového ledu s několika skoro kolmými stupni a emoce byly převážně kladné. V březnu pak opět přišla perioda mrazivého počasí, a tak nás na Mařenu vyrazilo asi osm legendárním Ducikem (červený autobus fiat ducato). Navlečení ve všech možnejch gore, proro, aqua a power texech a obutí ve skeletech (někteří, někteří jen v pohorkách) jsme sešli pod stěnu, ale po ledu nebylo ani památky. Vyšlo slunce, ohřálo skálu, a tak začalo být pekelné vedro, postupně jsme odkládali bundy, svetry, mikiny, protisněhové návleky, kulichy a rukavice, nakonec stáli někteří exhibicionisté pod stěnou jenom v trenýrkách. V batohu jsem kromě maček, piklů a ledovcových šroubů nalezl lezečky, a tak jsem suchou vyhřátou skálou stoupal první, za mnou pak následovali ostatní v pohorkách, ve skeletech a přítel Čuňas dokonce v skialpinistických přeskáčích. Kousek ledu velikosti pecnu chleba, který jsme nakonec nalezli ve stinném koutku pod skálou, jsme provrtali třemi ledovcovými šrouby, a transportovali stěnou, abychom si se zimní výbavou nepřipadali úplně nepatřičně.
4. a konečně nějaké informace
Mařenka je skalní stěna na pravém břehu Vltavy, několik kilometrů pod hrází Slapské přehrady, otočená čistě jižním směrem. Nabízí cesty krásné i cesty strašlivé, nádherné lezení po sluncem vyhřátých plotnách, statečné lezení v ostružinovém mlází a jednou za pět let tady v zimě naroste padesátimetrový rampouch. Vhodné období k návštěvě je slunečný den začátkem jara nebo koncem podzimu, kdy slunce nádherně vyhřívá tmavou skálu, několikrát se mi tam podařilo lézt v tričku v únoru, kdy byla teplota ve stínu hluboko pod nulou. V létě bych tam jel jedině při zatažené obloze bez šance na vyjasnění. Na to, aby narostl led, je potřeba aspoň 14 dní silných mrazů, kterým předchází vlhký a deštivý podzim. Hlinité, v létě strašlivé komíny docela umožňují zimní mixové lezení.
Hezky si tam zaleze člověk, který přeleze aspoň šestku, ne že by tam lehčí cesty nebyly, ale kromě několika vyjímek jsou to hlinité vraždy, kde je křovinořez nezbytným vybavením. Hezké cesty jsou většinou plotny po maličkých ostrých římsičkách, na těžších cestách je tu a tam střechovitý převis. Těžké „sportovní“ cesty tato oblast nenabízí.
Jištění: klasické často lezené cesty jsou slušně vyskobované, významnější štandy jsou osazeny nýty (děkujeme oddílu HoSoHoPo, který se o skály příkladně stará). Zcela nezbytná je sada vklíněnců, výrazně pomůžou frendy, a to především menší velikosti. V lehkých cestách se jistí za stromy a keře. Vzhledem k tomu, že skála tvoří ostré hrany, bych tam vždy doporučoval lézt na dvou lanech, o bezpodmínečné nutnosti helmy není třeba vůbec diskutovat.
Přístup: Autem do vesnice Krňany (nad Kamenným přívozem), odtud asi 500 metrů směrem k vesnici Teletín. Kdo má auto „nízký dálniční speciál“, ten nejlépe udělá když zaparkuje v Krňanech. Těsně před prudkou levotočivou zatáčkou odbočuje doprava prudce dolů tenoučká asfaltečka, která se brzy změní na blátivě kamenitou vozovou cestu. Jedeme of-road skrz trempskou osadu Mezi Proudy asi 1,5 km, cesta se dělí do dvou větví, které se nakonec po dalších 500 metrech zase spojují. Na konci cesty je plácek pro zaparkování asi 6 aut. Při parkování šetřte místem a neblokujte průjezd. Dále pokračujeme pěšky asi 100 metrů podél plotu, nad druhou chatou od konce odbočíme vpravo dolů a přes verandu chaty scházíme kozí stezkou po šikmé rampě vlevo dolů pod stěnu. Přímo z rampy vedou cesty ve více rozchroustané skále, nad ohništěm (přímo u vody) je několik dlouhých hezkých lehčích výstupů. Přístup do lezecky nejhodnotnější pravé plotnovité části stěny je strmou římsou podél řetězů a fixů. Sestup je možný buď slaněním podél vylezené cesty, nebo pěšky po přístupové stezce.
Jak se tam chovat: především slušně k chatařům. Važme si toho, že tam nikdo nevypouští pneumatiky a nerozbíjí okénka aut (ale možná je to tím, že tam leze jen málo lidí), važme si toho, že chataři s úsměvem odpovídají na pozdrav, neodmítají prosbu o pitnou vodu a občas dokonce pozvou na svačinu unavané horolezce. Nikoho z nás neubude, když každého slušně pozdravíme, odneseme si odpadky s sebou domů a nebudeme nikomu hulákat pod oknem. Přijedete-li na více dní, nelehejte si chatařům na verandy. Dole u vody je pro bivakování místa dost, spokojíte-li se s mírným nepohodlím.
pozn. dodatečně: autorem fotky, kterou sem zařadil dodatečně některý z webmasterů, je Kuba Turek
Lukasi,prima článek.Petře Jandíku,hanba!Jak jsi mohl vynechat mimo zimu takovou oblast? Jinak k tomu ledu; bývá tam každou zimu,ale málokdy je dost silný ,takže stačí pár dvojek a je rozbitý, musí se vyrazit co nejdřív.Počasí je vůbec na Mařence veselý,v létě tam je spíš vedro a v zimě zase fučí od vody.Nejlepší je podzim nebo jaro.Jinak je to super oblast,spíš klasického charakteru a večer v bivaku u ohniště, se stěnama za zády je perfektní.Lahváče ssebou!
Zapsal: koník, 15:13:42 07.10.2002
Konikovi
No, když to říkáš, tak se stydim. V době, kdy byla Mařena v kursu a řádil tam Bobr s Víťou Applem jsem na to ještě neměl a pak převážily saské písky. Budem to muset někdy napravit.
Sice jsem tam ještě nebyl, ale hned se tam pojedu nekdy juknout, protoze podle toho bezva článku to vypada jako super oblast,takze diky Lukasi B., moc se mi libil.
Uplně mi to připomnělo mou první návštěvu této oblasti, když jsme jí hledali s bratrema po 3 hodinách usilovného hledání a prodírání se roštím a křovím jsme jí našli. Jo taky jsme šli vodou. Bylo tenkrát ňák víc vody. Oblast je super. Mám ji rád. Suprčláněk Lukasi.
Bořni zdar
čusbus
Na stránkách VŠAK Praha, v oddělení kde jsme byli, naleznete i něco málo foteček z Mařenky. Jen si pohledejte, ať si nás prohlídnete, myslím, že to nejsou špatný stránky ( a sakra, to je už zase reklama, že? ).
Zapsal: Maty, 12:59:40 08.10.2002
Jen se tam moc nehrňte...
Osobně tam dycinky nejvíc oceňuju ten klid, žádný takový ty elastický lezci (voni tam expresky nestačej - naštěstí), pohoda, lezení v podstatě většinou spíš lehčí, o to morálovější.
Takže doufám, že tam nevyrazej procesí s vrtačkama a nezaserou to spoustou železa :-)
Na druhou stranu, ty těžší cesty sou vodjištěný slušně.
A k tomu ledu: připadá mi to, že jeho mocnost je přímo závislá na tom, kterak chatařům nahoře přetejká který rok senkrovna nebo co :-))))
Zapsal: Tomáš F., 13:52:42 08.10.2002
Urááá na to
Nějaká blbě jištěná a zajímavá skála? To je super, mám slevu u HILTI, o víkendu vyrážíme. Pajcr, cement, vrtačka, to je naše poudačka. Ještě že mám i stromolezeckou motorovku, odhalíme světu krásnou skálu. To bude paráda, linie borháků, jejichž odstupy se při pohledu nahoru zkracují, až vytvoří souvislý stříbrný řetěz k masivnímu slaňáku. A kolem jen pravidelně rozmístěné bílé fleky. Nádhera, a pak že sportovní cesty nemají svojí poetiku.
Zapsal: Tom Vidium, 14:15:24 08.10.2002
re urááá
hele ty tome vidiume aluminiume, jestli máš energie nazbzt, tak zapomeň na Mařenu (ta už domovníky má), a přemejšlej o Bílé skále, která je na opačném břehu řeky o dva kilometry níže po proudu (ach ano, trempe, áááž ztíííchnou bhíííléééé skááály, nád velkou peřejí, týýý bhúúúdeš v dhááálí, úž dávno spááát). Tam by to potřebovalo nadšence s křovinořezem a čističe komínů.
Zapsal: Lukas B., 14:57:57 08.10.2002
-
Na Marence jsem byla letos 2x. Jsem zacatecnik,na prvni jsem nemela moral, ale jako druha jsem si to vychutnala. Jsou tam nadherny cesty a hlavne klid, jenom sem tam projede okolo parnik s povzbuzujicim "publikem". Vrele doporucuji.
Na Bílé skále budeš potřebovat ještě pajcr na vylámání mnoha tun bloků. Ve starém Horolezci někdy z padsesátých let je od Franty Kutty článek, jak lezli Starou cestu na Mařence (dnes 4+) dva dni. Protože ji napřed čistili od metráků kamení. A Bílá skále je ještě horší.
Jak jsem byl Dejfem upozornen, mel bych se zminit o nestabilnosti skaly, casto letajicich kamenech presne dopadajicich na nase hlavy, o podlosti rezavych skob svadejicich k procvaknuti a o radobyslanacich z retezu na kozy. Stabilni nanos prachu z lesa nahore dela docela rotiku na listach a sparky jsou ustavicne bahnity. Navic to tam od vody v lete smrdi a v zime tuhne, ledopad je vysmech ledu, silene nesouroda glazura. Autem se tam neda temer zajet bez utrzeni podvozku a od jinych parkovist je to mooooc daleko. Navic sestup je krkolomnej a ustup do kopce.
Tak takova je skutecna pravda a kdo se tam zrakvi, necht si na ma slova vzpomene! Zlaty Srbsko a prciny.
Vyse uvadeny odkaz na stranky je blamaz, fotografie pochazeji z jinych mist.
Zapsal: Maty, 17:17:06 09.10.2002
Konečně
No konečně Maty seriózní popis. Mě Mařenka trochu připomíná Řež, výhled na stejnou řeku, místo vlaků tu jezdí občas parníky, je tu víc volnech šutrů, misto guána a prachu z trati, spousta hlíny a mechu. A nechtěl bych tam někoho zachraňovat, protože jak dotyčného tam odtud dostat, vůbec netuším, auto tam nezajede, vrtulník nepřistane, snad jedině po vodě, ale člun s sebou obvykle nevozím.
Musí to být opravdu náročné psát o prachu dlouhejch cest a znát akorát parkety tělocvičen. Trochu mi to připomíná televizní inscenace z dob normalizace o zkorumpovaných úřednících v Bílém domě ve službách mafie.Zkuste psát o něčem, čemu rozumíte.Třeba o šlapání na nejty v podivných soutěžích...
Opravdu divné v prvním příspěvku Maty děkuje za článek a píše, že Mařenku má rád a najednou takový obrat? Že by měl dvojníka nebo se někdo za něj v jednom z případů vydává.
Ste asi nepochopili Matyho druhou reakci, to je prece jasny jak facka, pokus o odrazeni sportovnich lezcu od najezdu na Marenku, proste se zaleknul reakci.
Zapsal: Spical, 15:07:56 10.10.2002
Re: Spical
Spical je hnusnej praskac a bude se smazit v pekle. Ale Anito, mas pravdu, jsem rozpolcena osobnost, nemas zajem o jednu polovinu?
Zapsal: Maty, 08:35:28 11.10.2002
smaženice
Jeee, to je super, dejte mi vedet az se bude Spical smazit v pekle, chci to videt! Jinak si myslim, ze Marenka ma svoje osobni kouzlo a je pro lidi, ktery tam lezou radi i pres par jejich nesvaru. A navic je to vopruz vozit si zadky autem az ke skale, ne?
Zapsal: Magda, 17:34:39 11.10.2002
Mařena, Mařenka, Mařenička...
Každý z nás má tu svou domácí skálu, tu zamilovanou. Já bydlel nedaleko Mařenky několik let a tak i tahle se dostala mezi moje nejzamilovanější. Je to pěknej kus šutru v létě i v zimě. Potěšilo mě, že se zase stala po létech více lezenou. Jen tak dál, zaslouží si to.
A to, že se tam nedá zajet auťákem...? To je fajn, kdo tam nedojde, ať zůstane v Ruzyni na překližce a nebo v Srbsku. A šutráky? Na horách taky lítaj a jezdí se tam. Kokos na hlavu a dávat bacha.
Mařenka už před třiceti lety byla pěkná stěna.
Sice byla trochu zruky,ale několikrát ročně jsme ji navšívili.Mělo to ale tu lepší stránku,cesty
nebyly vyleštěny jako nyní v Srbsku u vody nebo
v Alkazaru.
Hele, pěkný článek, až na to, že na té osadě Proudy, víme a každé malé dítě ví, kde Mařenka je... Takže lidi, 50% a možná tam i byl...
Zapsal: ondra, 10:14:24 26.02.2007
trochu keci...
No Ondro, ono reagovat na pět let starou diskuzi je trochu zcestné... :) i když já mám co říkat :)
Přístup (příjezd) k posledním chatám v Proudech dnes zvládne každé auto bez sníženého podvozku. Najít oblast samotnou je podle průvodců celkem snadné, orientace cest se dostane do krve s druhou návštěvou (můj případ).
Oblast, jak již bylo řečeno, je vhodná spíše pro "softmoovery ověšené železnými udělátky" (krásné slovní spojení zde z Lezce:) a ti si zde užijí špičkové skorohorské lezení. Já sem si prošel "Krbůškovu" (krásný kout za 5) a první dvě délky "Mařeny druhéhé dechu" za 6+. Lezení je opravdu skvělé, avšak pro sporvovní lezce ne moc vhodné (nutné často zakládat, lehčí části jsou bez fixních jištění. Oblast mohu jen doporučit.