http://www.provinz.bz.it/wetter a
týdenní prognózou na http://www.wetter.at/wetter/sport-freizeit/ski-wetter/oesterreich/tirol/nauders.
Lezení v Arcu je odzvoněno, pátek odpoledne trávíme s Mončou dokupováním
věciček na lezecké a skialpové radovánky v oblasti jihotyrolských kopečků
Ortler, Zebru, Cevedale. Sobotu trávím úpravou pásů, přemontováním vázání,
různým látáním a krabičkováním věciček. Ženuška pytlíkuje jídlo a tvoří seznam.
Večer "odlétáme" černou raketou přes Reschenpass do vesničky Sulden kde po 9ti
hodinách ještě dospáváme v autě, odpoledne vystupujeme na Düsseldorfer
Hütte 2721m se smělými plány v mé hlavě a chabou fyzičkou v našich tělech.
výstup k Düsseldorfer Hütte
Prvním cílem je severní stěna Hoher
Angelus ( 3521 m, http://www.seilschaft.it/angelus.htm), kterou kluci vymlaskli
v listopadové akci s promrzlými končetinami. Kluci na chatě nám
poradili, že zásadně s lyžemi na zádech a sjezdem žlabem v levé části
stěny. V 7 hodin vyrážíme na skialpech k nástupu, hledáme optimální
stopu ve zbytcích sněhu mezi kameny. Cesta k nástupu se nám protahuje
skoro na 4 hodiny, na ledovcovém výšvihu se kšírujeme, nástupovou délku lezeme
sólo až ke štandu na malém výběžku. Led je štípavý, přemrzlý, výlezovou variantu
volím rychlejší asi 15m ve strmějším ledu, která končí v ledovo-firnovém
poli vedoucím k vrcholovému kříži.
Vrchol a sestup z Hoher Angelus
Skialpy na zádech cítíme
v posledních 200 metrech, počasí nám tento pocit rozpouští, ale pouze na
chvilku. Z vrcholu sestupujeme pod skalním hřebenem do sedla se zmíněným
prašanovým žlabem. Monča je nesvá, proto jistíme až do půli žlabu, odkud
sjíždíme úplně hotoví ledovcem k moréně a jen chvilku si vychutnáváme
prašanu, pak opět hledání optimální stopy mezi kameny. Po 11 hodinách jsme na
chatě. Po ohledání své manželky rozhoduji příští den pasovat na restday. Další
plán se nám upravil po nakouknutí na ledovcový chvost na Cima Vertana (3545m, http://www.seilschaft.it/vertainspitze.htm)
, který hodnotíme za současných podmínek ledově o ničem a hodláme pokořit
severozápadní hřeben, kde prý vede jakási ferata. Další den vstáváme v 5
ráno, vylézáme kromě posledních 200 m s mačkami a piklem pomocí lyží do
sedla Angelusscharte (3200 m), lyže zajišťujeme pod sedlem, protože hřeben je
hřebenitý.
Hřeben na Cima Vertana
Moňa v sedle Angelusscharte
Bobula v sedle 3250m
Po nakouknutí na začátek hřebenu rozhoduji k sestupu
na ledovec Laaserferner odkud se snad na hřeben dostaneme po sněhovém poli. Po
úmorném výstupu a kličkování se dostáváme na hřeben, kde evidentně cesta
nezačíná, navazujeme se a dolézáme po viklajících se telefonních budkách
k začátku Martelweg na vrchol, cesta vede lehce pod hřebenem a pro mne
jako vedoucího je utrpením každou chvilku zahučet popás do bílého humusu.
Dáváme si termín do 14.00 na vrcholu, jinak balíme. Vrcholový kříž nás
magnetizuje, dolézáme už opravdu po firnovo-skalním hřebeni na vrchol a
shlédnutí obrovské prašanové pláně nad ledem ze severu jsme rádi, že jsme
zvolili tuto variantu. Monča už ani nemluví, přemlouvám ji k tyčince,
kterou nevnímá přes odpor k sestupu po stejné trase. Nakonec vymyslí
sestup asi 300 m žlabem na ledovec,na kterém ji poctivě jistím se strachem, že
to s náma celé spadne. Závěrečných 20 m na ledovec je dvojkové lezení. Na
ledovci ztrácím chuť do života s několikakilovými bambulemi po pár
krocích, Monča je v sedle jako první.
Před chatou Düsseldorfer Hütte 2721m
Sjezd sněhovými poli je opatrný,
ale rychlý. Na chatě chytáme ještě poslední paprsky sluníčka a hledíme do
severních stěn Zebru a Ortleru, které, zdá se, mají dosti zmrzlé podmínky. Čeká
nás ještě jedna zmrzlá noc bohužel už bez slivovice, ale s dostatkem vody
filtrované prkennou verandou, která ji chytá do okapu. Druhý den je jasné, že
sestup bude částečně po svých -- sníh po 4 dnech ze stop údolní stezky skoro
zmizel.
Sestup k lanovce Kanzellift
Ráno volíme sestup po severním
úbočí k lanovce Kanzel a totálně zmrzlou sjezdovkou sjíždíme do údolí
s tajným snem skialpového výstupu na Cevedale (3769 m http://www.seilschaft.it/cevedale_skitour.htm).
Odpoledne navštěvujeme kvůli počasí turistické centrum nakonec i museum
vytvořené se sbírek pana Messnera (zdarma).
Druhý den v 6 ráno
s jistotou počasí vyrážíme z Innersuldenu směr Schaubachhutte, Moňa
začíná před odbočkou na Eisepaas promrzat (snad i omrzat), chybí energie,
snažím se ji povzbuzovat, ale únava a mráz je již znát. Moje snažení a naše
společná vůle se projeví výstupem do 2/3 trasy s dodržením časového plánu
navíc s krásným výhledem ze Suldenspitze k nedosaženému vrcholu Cevedale.
V oblasti Ortleru je možno podnikat velké množství aktivit spojených
s očucháváním krás místních hor.
skialpová tůra na Cevedale
výstup na Eisepaas
Bobula v sedle Eisepaas
Pohled na okolní "Kopečky"
Účastníci zájezdu: Bobula (Roman Babička) a Moňa (Monika Babičková) KHO Olomouc