Po posledním světovém poháru ve Slovinsku už došlo snad každému, kdo alespoň po očku sleduje sportovní lezení, že něco není v pořádku, nějak se nám to štěstíčko vyhýbá.
Alex Honnold překonává rekord v rychlostním sólu Dana Osmana
Inspirován rychlostním sólem Dana Osmana z 90. let, kdy vzniklo dnes už možná kultovní virál video z přelezu, se nyní Američan Alex Honnold pokusil překonat Danův rekord, který tehdy byl 4 minuty 25 sekund. Podívejte se na video, jak to Alex pojal.
Podívejte se na záznam pořadu Show Jana Krause s Adamem Ondrou o Dawn Wall a top sportovním a bigwallovém lezení. Video, které šlo včera večer na TV Prima, má necelých 14 minut.
Video o jedné lezecké výzvě.
Minulý rok nám vzal dech Tommy Caldwell a Alex Honnold svým smělým alpským prvoprůstupem patagonského hřebene Fitz Roy. Věděli jste, že nejméně stejně hodnotnou hřebenovou výzvu máme i u nás v Čechách, přímo v srdci Českého ráje?
Lezení bude i na olympiádě mládeže v Buenos Aires 2018
Sportovní lezení bylo přidáno jako další sport na Letní olympijské hry mládeže chystané na rok 2018 v argentinském Buenos Aires. Jak dnes informovala Mezinárodní federace sportovního lezení (IFSC), rozhodl o tom včera Mezinárodní olympijský výbor na zasedání ve švýcarském Lausanne.
Francouz Charles "Mowgli" Albert, který leze těžké bouldry bos, oznámil, že se mu podařilo opět bez bot ve Fontainebleau teď v prosinci vylézt dlouhodobý bouldrový projekt, co by mohl být za 8C.
Brit Tom Ballard a Polák Marcin Tomaszewski vylezli dnes novou těžkou cestu v severní stěně Eigeru. Prvovýstup Titanic má mít obtížnost A3/M5/6b a je 1800 metrů dlouhý. Strávili ve stěně 7 dní.
Vychází poslední letošní Montana! Čeká vás výjimečná (kreslená) titulka, 120 stran, několik článků o Adamu Ondrovi, příběh mapující historii sportovního lezení, povídání o první zimním přechodu hřebene Tater, Pepeho fotogalerie a obvyklá dávka rozmanitých příběhů ze světa lezení.
Pokuta za zlezení nepálských šestitisícovek bez permitu
Vysokou pokutou a desetiletým zákazem vstupu do Nepálu chce potrestat nepálské ministerstvo turismu trojici španělských horolezců, kteří na přelomu října a listopadu vylezli novými cestami na dva kopce Mt Karyolung (6,530m) a Mt Numbur (6,958m) bez permitu.
Po posledním světovém poháru ve Slovinsku už došlo snad každému, kdo alespoň po očku sleduje sportovní lezení, že něco není v pořádku, nějak se nám to štěstíčko vyhýbá.
Tomáš Binter je trenérem naší reprezentace. Dle mého názoru je to trenér, který by měl nést důsledky za úspěchy i neúspěchy závodníků. Nicméně jsme v situaci, kdy závodníci, kteří trénují pod jeho křídly, jsou právě ti neúspěšní. Naopak tu máme partu velmi úspěšných, za jejichž úspěchy se Tomáš dost často dobře schovává.
Jsem přesvědčen, že práce trenéra se svěřeným sportovcem (s klientem) by se měla zakládat na komplexním a individuálním přístupu, kdy trenér pomáhá analyzovat slabé stránky a maximálně efektivně se snaží pracovat na jejich odstranění. Plánuje, řídí celý proces a následně je ten, kdo rozhoduje o soutěžních (reprezentačních) výjezdech.
Tomáš se snaží o maximální fyzické výkony svých svěřenců, ale evidentně zapomněl, že výkon záleží i na jiných aspektech. Například na technice a psychice, nebo na kvalitní regeneraci, kterou podmiňuje i správná životospráva a strava. Zde dle mého názoru jako trenér kompletně selhal. Náš??? trenér nejen že není schopen po technické ani psychické stránce svým svěřencům pomoct, ale současně je sráží a ve finále jim ubližuje. Není schopen ani po stránce fyzické odhadnout, kdy mají jeho svěřenci dost, a proto pravidelně dochází k tréninkovým zraněním a běžně také k poklesu výkonnosti uprostřed soutěžní sezony – vzpomeňme na letošní MS.
Jak z toho ven?
Tome, ve svazu máš možná velkou podporu, ale to je proto, že svaz dnes už není řízen lidem, ale žije si svým vlastním životem bez ohledu na názory a potřeby běžné lezecké populace.
Vzal jsi příliš velké sousto, na které evidentně nemáš, a nastal čas to přiznat.
Veřejně tě vyzývám k odstoupení ze všech zastávaných funkcí v rámci sportovního lezení.
Neberu argument, že někdo odchází od rozdělané práce, jak to zkouší i Petr Resch, se kterým jsem na podobné téma také diskutoval. Je čas na základě historicky nejhorších výsledků (tebou trénované části) české reprezentace přiznat, že to co děláš, je kompletně špatně a jít od toho. Možná se ukáže, že když to chvíli nebude dělat nikdo, že to možná půjde i lépe. A nebojím se, že by se časem někdo nenašel.
V našich krajích je zvykem vykřikovat, když se ti to nelíbí, jak to dělá, jdi to dělat lépe. Osobně se necítím dostatečně kvalifikovaný na vedení reprezentace, a ani kdybych byl, nejsem ochoten tomu dát svůj čas. Jsem si vědom, že tímto nahrávám na smeč, protože odpověď bude znít - tak mlč a buď rád že to někdo dělá – ale to už se točíme v kruhu. Než to dělat takhle, to ať to radši nějakou dobu nikdo nedělá..
Na závěr jen poznámka k těm reprezentantům, kteří mají občas tendence plakat, že je nikdo nemá rád. Věřím, že jste do toho dali vše, co bylo ve vašich možnostech. Nicméně na srovnání se světovou špičkou to prostě nestačí. Přeji, abyste se nadále zlepšovali a dobře lezli, ale o Vašich reprezentačních výjezdech by měl rozhodovat kvalifikovaný trenér. Ten by i následně měl nad vámi držet ochrannou ruku a zároveň by měl nést odpovědnost. Nicméně když si přečtete shrnutí posledního SP, tak se děje pravý opak. Trenér vědomě vozí na soutěže nepřipravené závodníky a pak se jim vysměje. Apeluji pouze na vaší sebereflexi, protože dlouhodobé vymetání posledních míst by pro Vás mělo být dostatečnou informací, že je něco špatně.