Kdo by neznal Paklenici,
krásná krajina, vedro jak v pekle, moře a skály :-)

Už je tomu pár roků co jsem tam byl naposledy a tak jsme se tento rok domluvili, že by jsme si prodloužili víkend, udělali krátkou dovolenou a krom  moře také okusili Paklenické vápno.

Jeli jsme přes noc aby jsme získali na místě další den navíc, ten jsme sice lezení nevěnovali, ale v klidu jsme si prohlédli oklí, ubytovali se a koupali se v moři (nebo spíše v zálivu).

Druhý den, již značně natěšeni na lezení jsme se vydali do kaňonu a i přes úmorné horko začali lézt sportovní cesty v sektoru KLANCI. K mému údivu nebylo v Pakle po celý náš pobyt moc lidí a vlastně ani jednou se nám nestalo že by jsme čekali až se uvolní cesta.



Jedinou nevýhodou bylo děsné vedro, přeci jenom červenec je červenec, ale zase nám nepršelo nefoukal silný vítr, takže spokojenost.

Další den jsme vstali brzo ráno a připraveni z večera jsme byli v 8 ráno v kaňonu a šlapali jsme si to k Aniče kuk, vybrali jsme si cestu Mosoraški. Trošku jsem se bál že bude obsazeno, ale naštěstí byla cesta volná, až později jsem si všimnul že jedna dvojice leze před náma, tak dvě délky. Na začátku se jednalo o lehoučké lezeníčko, které se posléze změnilo v příjemné pětkové lezení na velmi kvalitním vápenci, Vcelku nám to odsejpalo, cesta byla po celý den ve stínu takže se dalo i dýchat až jsme se dostali až pod 7. délku, která je klasifikována jako 5c, jenomže jsme blbě nalezli a octnuli jsme se v sousední cestě 6a+, jednalo se o kolmou, mírně převislou plotnu, kde byly jen sem tam malé chyty na které jsem ani se svými 180 cm nedošáhl. Co si budeme povídat, dost jsme se zapotil ale za použití smyčky jako žebříčku jsem plotnu překonal a pak zpět nalezl do naší cesty, mírně převislého koutu. Nic moc ale bylo to mnohem lepší než předchozí plotna.



Celá délka (ona i celá cesta) byla krásně zajištěna nejty takže i v exponovanějších místech délky jsem měl alespoň jisotu v jištění. Po dolezení této délky, dvě délky od konce) už nám to uběhlo jako voda a my se posléze ocitli na vrcholu cesty. Vyfotili jsme se, odpočinuli a pěšky se vydali na vrchol aniči kuk.





Cestu jsme lezli 6 hodin. Ani se to nezdálo. Cesta dolu byla ale přímo úděsná, ani ne tak samotná cesta jako to vedro, naše dehydratace (za celou dobu jsme každý vypil 1 litr vody) a nekonečné kličky sestupu.
Mysleli jsme že to s náma sekne, po dlouhém lezení jsme se dostali na sluníčko a bylo to na nás znát.



Ale všechno dobře dopadlo my jsme dojeli do kempu a dali si studené pifko a pak už jen lenošili a nic nedělali.

Zbýval nám poslední lezecký den a vzhledem k předchozímu dni jsme ho opět ztrávili na sektoru klanci kde jsme přelejzali cesty obtížností 5a - 5c, pěkně jsme si zalezli, v kaňonu skoro nikdo nebyl.

Bohužel jsme si předem naplánovali jen takto malou dovolenou a tak jsme následujícího dne museli sednout do auta a jet směrem na plitvické jezera, kde jsme si je letmo gratis prohlédli a pak už jen domů .. škoda ještě bych lezl ...


No příště ..



Rozpočet: pro případné zájemce o cestu
Jeli jsme ve čtyřech, náklady na auto dělali asi 5500 (včetně všech poplatků zá dálnice tunely a co já vím co všechno)
Spali jsme ve stanu v kempu mezi cedulema oddělující vesnice Seline a Starigrad a to nás na osobu v přepočtu vyšlo na 500,- Kč
Pak už jsme platili jen jídlo a vstupné do parku Více inforací o parku zde
Celkem to na osobu vyšlo asi na 3000, možná dokonce i necelé, prostě pohoda

P.S. pro ty co neví je v paklenici používáno francouské hodnocení obtížností.