Lucka Hrozová a Míra Matějec si minulý týdne střihli osmý přelez známé mixové cesty Illuminati M11+/WI6+. Lucka dokonce vylezla všechny délky stylem on-sight. Jak jejich přelez probíhal a jak se jim daří na letošních závodech SP v ledu se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Míra a Lucka v Illuminati
foto by Libor Hroza

---

Rozhovor s Mírou Matějcem:

Na lezeckých serverech proběhla horká novinky, že jste s Luckou Hrozovou  po  vydařeném  závodě Glace Glisse v rakouském Unkenu  (Lucka 1. místo, ty 4. místo) vylezli známou mixovou cestu Illuminati. Jak přelez probíhal a jak dlouho jste směr zkoušeli? Byli jste v Illuminati poprvé?
Musím říct, že Illuminati byl jeden z mých vysněných cílů, ale rozhodně patřil do těch dlouhodobých, až jednou… Jenže jsme se o tom začali bavit s Hrozovými, pak to přelezla Ines a začalo to být čím dál víc aktuální…až se stalo, že jsme z Unkenu jeli rovnou na věc.
Šli jsme tam první den, spíš se pod to podívat, jak to vypadá, popřípadě zkusit první dvě nejtěžší délky, zkrokovat to a kdyby to šlo, tak druhý den jít na věc. Jenže se stalo, že tyhle délky Lucka hned onsajtla a já to za ní dal taky hned bez odsedu. Už ale nebyl čas a zbytek jsme museli nechat na další den.



Podle množství přelezů jsou na Illuminati asi opravdu letos vydařené podmínky (letos cestu vylezli: Ines Papert, Dejan Koren, Charly Fritzer, Greg Boswell). Takže ledy držely? Ines ve svém článku zmiňovala, že kolem ní prolítl pěkně velký krápník…
Podmínky byly vlastně to, proč jsme na to vlítli tak rychle. Na závodech v Rabensteinu jsme potkali Pavola Rajčana (Slovák žijící v Itálii), který to lezl minulý rok. On právě tvrdil, že je to letos nejlepší za posledních několik let, což i potvrzovalo množství přelezů v posledních týdnech. A opravdu, když jsem skutečnost porovnával s fotkami,co jsem z toho kdy viděl, tak ledu bylo dost. Kvůli jeho stabilitě jsme to lezli, když bylo zamračeno a nesvítilo do toho slunko, které to pak může znepříjemňovat.

Dokážete předem odhadnout kvalitu ledu nebo při přelezu jen doufáte, že s vámi něco neulítne?
Musím se přiznat, že toho v ledu taky nemám nalezeno tolik, abych přišel pod led a věděl co to vydrží či nevydrží. Vždy to asi záleží na nějakém aktuálním pocitu a konkrétním ledu.


Míra Matějec- M12 Fear and Loathing, 2011
foto by archiv Míra


Iluminati  začíná  drytoolingovou částí s nejtěžším místem v závěru délky. Jak jste se s touto délkou “poprali“ vy a jak vám přišla těžká?
Jak už jsem psal, nečekaně to pustilo hned. Jedná se hlavně o vytrvalostní lezení v obřím převise, kde je sice množství dobrých chytů, ale jejich hledání je dost vyčerpávající a prostě natejká a natejká.

Následuje lezení po ledových krápnících a jako lahůdka na závěr odvážný ledový sloup. Odvážný znamená, že jištění nezavrtáš kolik metrů?
Sloup byl díky podmínkám pěkně nateklý a tlustý (cca 3m?), takže jsme se tak nějak shodli na tom, že se do něj může klidně zavrtat. Ovšem otázkou je, co by ty šrouby vydržely. Led tvořil takové boule a „květáky“ na kterých se sice dobře stojí, ale už se hůř odhaduje, kdy se nějaký odloupne.

Jak jste takovou délku zkoušeli …na jeden nádech:)?
Na nic jiného, než na jeden nádech už nebyl čas.

Jak váš úspěšný přelez probíhal? Ve vyvádění jste se střídali nebo jste oba vyváděli všechny délky?
Po tom, co Lucka první den onsajtla první dvě délky, jsem je druhý den šel já. Potom následuje 3. délka,která není nijak klíčová. Tu kvůli parádně rozjetému stylu lezla první Lucka. Na horním rampouchu jsme se chtěli vystřídat. Nejprve, že půjde Lucka, slaní, stáhneme lano a pak si to dám i já. Bohužel se to vše tak protáhlo a zkomplikovalo, že na můj přelez nezbyl čas. Už jsem to šel jen na druhém a po tmě - s čelovkou v batohu pod stěnou.

Illumintai má hodnocení od prvovýstupce Alberta Leichtfrieda  M11+/WI6+. Vždycky si říkám, zda je cesta stejná jako při prvovýstupu. Přeci jenom asi hodně záleží na kvalitě ledu a zda v drytoolingové pasáži neulítl pod cepínem nějaký ten chyt….
Že to záleží na tom horním ledu, to je jasné. Prostě se musí čekat na podmínky. Ta drytoolová část, ta se snad hned tak nezmění. Těch chytů tam je dost, jen je najít a určitě to nezávisí na jednom klíčovém. Bohužel kvalita skály je hrozná, takže když nad sebou hledáš chyt, furt se ti sype prach a kamínky do obličeje, a i když někde dobře založíš cepín, nevíš, zda nevylítne i s kusem skály. 

Prvovýstupce cestu vylezl bez patních hrotů. Je to už při mixovém lezení standart nebo se ještě používají?
V dnešní době už se patní hroty nevyužívají vůbec, alespoň co já vím. Ta doba je pryč.


Míra v Illuminati
foto by Libor Hroza

Jaké máš pocity po přelezu? Baví tě mixové lezení nebo dáváš přednost pouze ledu, drytoolu?
Pokud myslíš po přelezu Illumintati, tak hodně smíšené, mrzelo mě, že jsem to nestihl, tak jak bylo v plánu. Asi se tam jednou budu muset vrátit.
Ačkoliv nejvíc času trávím čistým drytoolem, mixové lezení mě baví hodně a vždy je to zážitek. Často se s papírově lehčí mixovou cestou peru daleko víc, než s nějakým těžkým drytoolem.


Míra Matějec- na podzim v Diebsofenu
foto by archiv Míra

Jak dlouho vlastně s cepíny lezeš?
První pokusy na ledu s klasickými cepíny proběhly už dávno, ale víc jsem se tomu začal věnovat asi od roku 2007-2008, kdy jsme objevili Krkavku a Majzlík to tam navrtal.

Kde nejčastěji trénuješ a jak se připravuješ na kolotoč SP? Viděla jsem trénink Markuse Bendlera a jeho tréninkový zápřah mě překvapil…
Na cepínech se mi děsně líbilo to, že můžu lézt v zimě venku a nemusím být furt zavřenej na zaprášený bouldrovce. Bohužel už i já jsem teď ve fázi, kdy trávím většinu času na bouldrovce a kroužím a kroužím. Pro zpestření střídám dvě bouldrovky, kde mám namontované dřevěné špalky na cepíny.
Video s Markusem je vydařené a je to parádní motivace, ale ještě mi to chvíli potrvá, než se dostanu na jeho úroveň :)
 
Doufám, že netrénujete na Krkavce, mám tam rozděláno a nerada bych měnila sekvence:)
Noo, snad tam nepatřila ta lišta, nebo ten spoďák co jsem tuhle orval…:) Né, dělám si legraci, ale je pravda, že jsme Krkavku ještě nevyřadili z drytoolových terénu a občas tam zajdu. Ale ve všední dny to nestíhám a víkendy nezvládám, takže letos jsem tam byl asi 4-5x. Navíc mnoho chytů je uplě jiných pro cepíny, než pro ruce.


Míra Matějec- Kandersteg
foto by archiv Míra

Letos už máš za sebou tři závody z kolotoče SP 2012. Nejlépe ses umístil v Busteni (9. místo). V celkovém hodnocení jsi momentálně na 20. místě. Ještě tě čeká Kirov. Jak jsi se svými závodními výkony doposud spokojený?
Myslím, že musím být spokojen. V Saas Fee i ve Francii mi semifinále uteklo o vlásek, a tak jsem doufal, že to dopadne v Rumunsku. To, že tam z toho nakonec bylo 9. místo, o tom se mi nemohlo ani zdát a byla to taková satisfakce za ty předchozí dva závody. Do Kirova už se nechystám, byl by  to drahý výlet.


Míra Matějec - SP Rumunsko
foto by archiv Míra

V celkovém hodnocení za rok 2011 jsem tě nenašla. Znamená to, že je to tvá první závodní sezona na SP?
Už se snažím třetí sezónu. 2010 jsem byl v Itálii a ve Švýcarsku, 2011 pouze Švýcarsko, no a letos ty 3 závody. Nenašla jsi mě asi proto, že v celkovém hodnocení jsou pouze ti, kteří v té sezóně dosáhli nějakých bodů (byli do 30. místa), což jsem já evidentně minulé roky nebyl.

Co bys potřeboval zlepšit, aby byly tvé výsledky ještě lepší?
Hlavně asi jet déle podle současného tréninku, který jak vidno funguje. Předtím jsem v tom měl dost guláš, který když viděl Libor Rebel Hroza, tak se mě raději ujal, za což mu děkuji. Podle jeho rad jedu až asi od půlky prosince, což je zatím málo.


montáž maček
foto by archiv Míra

Závody se většinou odehrávají venku. Hrají roli v umístění také venkovní podmínky. Nedokážu si představit, jak se dokážete rozpohybovat třeba v -10 °C?
Je pravda, že někdy je pořádná kosa, ale tu mají všichni stejnou. Když je dobrá izolace, kde je teplo, tak není problém se na těch svých 5 – 12 minut výkonu dobře rozhýbat a zahřát. I když prý minulé roky v Rusku, kde bylo pod -30 °C buleli i chlapi, jak jim mrzly prsty,ale tam jsem nebyl.

Jaké další venkovní projekty bys chtěl přelézt a jaké máš další plány?
Letos bych rád  stihl ještě 2-3 výjezdy někam za hranice, pokusit se přelézt něco těžkého. Ještě úplně nevím do čeho půjdu, nebo to možná raději nechci ani vyslovit:) A taky na Krkavce čeká ještě jeden projekt, takové propojení několika cest, vymyslel to Majzlík a asi to bude těžké, tak bych to rád prubnul.

Díky za rozhovor.
Také děkuji.

---

Rozhovor s Luckou Hrozovou:

Díky Lucko, že sis našla čas mi odpovědět na pár otázek. Máš za sebou přelez jedné z nejtěžších mixových linií světa, je to tak nebo jsou někde na světě další takové  směry?
Nevím, jestli je Illuminati nejtěžší mixová linie, nemůžu ještě mluvit z pozice toho, kdo srovnává  takto obtížné cesty v této kategorii, ale podle vyjádření „ledové ikony“ Ines Papert,  se kterou jsem mluvila dva dny před přelezem, tak o Illuminati mluvila s velkým respektem. Myslím si ale, že se najdou ve světe linie, které do této kategorie patří.


Lucie Hrozová
foto by archiv Lucie Hrozová


Na Illuminati jste jeli ze závodů Glace Glisse v rakouském Unkenu. Měli jste to v plánu?
V plánu byla ještě jedna varianta, ale okolnosti rozhodly pro Illuminati. Měla jsem v úmyslu spíše jen seznámení se s cestou, její přelezení byl pro mě sen někde v koutku mysli a plán do budoucna:)

Co jsi od Illuminati očekávala?  Před nedávnem cestu vylezla jako první žena Ines Papert, povzbudilo tě to? Přeci jenom lezení s cepíny se věnuje celkem málo žen, a když nějaká něco těžkého vyleze, může to být pro další motivace …
Rozhodně jsem nečekala, že se mi to podaří přelézt tak rychle. Přistupovala jsem k tomu s obrovským respektem, že se do toho podíváme, a že třeba jednou...  Ve sportovním lezení se mi stalo, že jsem si při nějakém přelezu říkala, to musí pustit, to musí jít a ono nic. Tak tady jsem ty pocity měla přesně naopak. Věděla jsem, že se  Ines  podařilo cestu přelézt na 4. pokus. To,  že se jí to povedlo jen necelý měsíc přede mnou, byla pro mě určitě obrovská výzva.


Lucka Hrozová v Illuminati
foto by Libor Hroza

Jak ti samotné Illuminati přišlo?
Illuminati je velmi vytrvalostní a technická cesta, na tom jsem se shodla i s ostatními, co ji lezli. Takový typ cesty mi sedí, jenže navíc je tam značná psychická zátěž z ledových pasáží, a ještě to vydržet  v té zimě, pro mě znamenalo vydat ze mě úplně vše. Je to pro mě nejcennější výkon doposud.

Míra už nám prozradil, že jsi první dvě délky za M11-  M11+ vylezla na onsight. To jsi teda ve skvělé formě! Musela jsi bojovat nebo jsi délky proplula na pohodu? 
První dvě délky mi sedly úžasně, ale samozřejmě jsem i bojovala, hlavně s pískem v očích , který se drolil z cesty, a taky trefit ten správný chyt. Škoda, že nebyl čas dolézt cestu celou, nebyla navíc ani tolik  zima jako další den, což je pro mě taky jeden z hodně důležitých faktorů.


Lucka Hrozová v Illuminati
foto by Libor Hroza

Jaké je v délkách jištění, jsou morálové?
Ve skále je jištění celkem v pohodě, i když je skála lámavá. A v ledu záleží na tom, jaká je kvalita ledu, jak zavrtáte šrouby, a když už je zavrtáte, tak aby ten led neupadl i se šrouby,  a také,  jaké je v danou chvíli počasí. Chtělo to hodně opatrnosti.

Přeci jenom hodně trénuješ na závody a lezeš hodně i na umělé stěně. Máš možnost trénovat někde venku? Cítíš pak v cestách jako Illuminati nevýhodu, že se tak často nepohybuješ na venkovních terénech?
Trénovat na závody nemusí nutně znamenat nevýhodu pro lezení venku. Teda pokud jde aspoň o cepíny. Závody tě můžou více motivovat k pravidelnému tréninku. A venku se snažím lézt hodně. Sečetla jsem si metry v kolmém ledu a za loňský rok to dalo 3000 m, z čehož jsem měla radost:), ale letos byly podmínky s ledem u nás o dost horší.

Měla jsi přes zimu na nohou vůbec lezečky?
Ne, ale už jsem se jednou chystala:)


Lucka Hrozová v Illuminati
foto by Libor Hroza


První den jste tedy vylezli první dvě délky a kvůli tmě jste slanili. Škoda, že jste nemohli pokračovat a cestu vylézt na jeden zátah. Nepočítali jste s takovým úspěchem hned první den?
My jsme tam doopravdy šli cestu omrknout a zkusit nacvičit první dvě délky. Sedlo nám to ale s Mírou parádně. Trochu škoda, že ten čas opravdu nebyl, ale líto mi to není, protože v této cestě je pro mě největším úspěchem, že jsme to v pořádku všechno zvládli, že jsme to přelezli, a že to bylo takhle rychle je pro mě jen taková malá třešnička, že už se nemusím plahočit do toho kopce pod stěnu znova. A mrznout prsty mi můžou zas někde jinde:)

Druhý den jste se dostali do ledových krápníků, které jsi opět vylezla na on-sight. Co morálový ledový sloup? Ines popisovala, že první šroub zavrtala až po 20 metrech! Jak jsi postupovala ty, měla jsi lepší možnost jištění?
Illuminati je známé tím, že jeho ledové pasáže jsou velice nestabilní, a tím i značně psychicky náročné. Pod celým horním sloupem neustále teče voda, která jej tvaruje. Když jsem jej lezla já, snažila jsem se zavrtávat šrouby, když bylo nějaké vhodnější místo. Ale nespoléhala jsem se na ně. Lezla jsem hodně na jistotu, a tím i dost pomalu. Od tekoucí vody jsem měla mokré boty a začaly mi omrzat prsty.


Lucka Hrozová v Illuminati
foto by Libor Hroza

Co ti probíhala při lezení hlavou?
Neudělat chybu. Snažila jsem se opravdu maximálně koncentrovat.

Po této délce ti omrzly prsty. Už se to lepší? Jak jsi na tom teď?
Prsty mě pořád hodně bolí. Zase tak dramatický, aby se něco, nedejbože, řezalo, to není, ale určitě to nepřidá. Je mi teď dost špatně spíš z těch léků, co na to beru.

Takže platí pořád tvé heslo: Nesnáším zimu, miluju ledolezení!
Možná ještě víc.
Po slanění dolů, s vidinou toho, že ještě musíme sestoupit ze sedla, zmrzlá a psychicky vyčerpaná, jsem sice řekla něco v tom smyslu, že končím s lezením, ale cestou k autu jsem si to zase rozmyslela:)

Minulý rok jsi vylezla drytoolingovou cestu Law and Order M13, letos Illuminati. Máš vyhlídnuté další takové směry?
Určitě mám, jen to budu muset skloubit se závody SP a školou.

No hlavně, aby se omrzlé prsty daly dohromady do závodu v Kirově. Momentálně jsi v celkovém hodnocení SP na 5. místě (letos Lucka obsadila na SP v ledolezení 2x 3. místo, 1x 4. místo a 1x 6. místo). Jak jsi se závodní sezonou dosud spokojená?
Jsem spokojená. Velmi si cením toho, že jsem se v každém závodě probojovala do finále. A dvě medaile k tomu jsou pro mě super výsledek. Snažím se zatím dělat aspoň nějaké shyby na cepínech a doufám, že v Kirově na tom už budu lépe.


Lucka Hrozová s Ines Papert
foto by archiv Lucka

Co budeš dělat po ukončení SP v ledolezení: skály, bouldering, závody? Minulý rok jsi na skalách zalezla parádně. Co vím, tak jsi vylezla desítky v Juře. Je to tak?
Ano, ty 8b mě moc těší. Na jaro mám v plánu trochu slunějšího lezení na skalách  a dokončit bakalářku. Závodění na SP na překližce asi ukončím, ale to neznamená, že nezkusím potrápit naše holky na domácích závodech:) Ale mé hlavní lezecké plány jsou jinde.

A jaké to jsou?  
Myslím, že jsem je už naznačila tímto přelezem, kam bych chtěla směřovat. V létě by to měly být také vícedélky. Už mám pár krásných linií v hlavě.

Díky za rozhovor, uzdrav se  a držim palce v Kirově!
Také děkuju a děkuju i skvělému parťákovi Mírovi za dodávání morální podpory ve správných chvílích  a Palovi, který nás pod tuto nádhernou linii zavedl.