Dlouhé štíhlé prsty křečovitě svírají plytký bočák. Sedmnáctá délka. (I když bez špagátu se to tak nebere.) K vrcholu tak dvě desítky metrů, to snad ani za řeč nestojí. A Tomáš tu civí před sebe a pohnout se nemůže. Má na to, aby udělal ten další krok? Pravá noha si našla mikrolištu, levá ukračuje do stěny. Jakmile ale chce ruka sáhnout po tutovce nad hlavou, přesune se těžiště těla a špička lezačky ujíždí po stěně. Zase zpět. Tomáš chyt pro pravačku vidí, no možná ho už i cítí, když to vezme dynamicky bude jeho. Snad. S, n, a, d. Čtyři písmena, co se mu usadila v hlavě a celou ji zaplnila.
Jana sedí na vyhřáté římse, nohy má přitažené pod bradu. Její oči odráží vzdálený obzor, který se utápí v lesklé modři nad lehoučkým dívčím úsměvem. Měděná kůže zdůrazňuje vypracované, ale uvolněné svaly.
Dole na zemi by ho nikdy nenapadlo, že ho může něco zastavit. A přece tu teď strnule trčí neschopný dalšího pohybu. V hlavě to bliká červeně a Tomáš tomu nerozumí.
Na římsu přiletěl motýl a usadil se dívce na koleni. Šimrá. Jana opatrně pohne rukou a nechá si hmyzího krasavce napochodovat na ukazovák. Má stejnou barvu jako její lezačky.
Snaží se uklidnit tělo i mysl. Tuhle cestu přeci důvěrně zná, tak jak to, že ta zatracená noha tak klouže.
Je to jen jeden krok. Jen jeden krok. Potom pár temp a je na vrcholu. Prohlíží si ztuhlé prsty, které čím dál víc bělají, jak se snaží zarýt je do kamene. Skoč po něm, poroučí Tomáš sám sobě. Skoč, křičí se zavřenými ústy. Všechno marné. Z místa se nepohne. Prsty už málem necítí.
Motýl se prochází po Janině ruce jako po promenádě. Tam a sem, sem a tam. Na konci se při otočce vždycky na chvíli zastaví, zavře a rozevře křídla. Dívka sleduje jeho taneček a klidně zhluboka dýchá.
Její mysl je čistá. Jako při lezení vždycky. Právě to ji vždy přitahovalo, vracelo zpět do hor, do skal.
Až se rozhodla. Zůstane tu napořád. Horám odevzdá vše, co má. Celý svůj život. Co ty na to, motýle?
Už nemůže. Svaly přepětím málem praskají, před očima se rozprostírá šedá mlha.
Motýl se poškrábal tykadlem na hlavě, zatočil se třikrát dokola a uklonil se. I Jana se poklonila a zhoupla ukazovák, aby okřídlenému příteli dodala rychlost a směr. Nemusí být u toho.
Tomáš sklání hlavu, vzdal se před cílem. Další z proher jeho zbytečného života. Na jeho lezačku usedá motýl. “Zmiz, hmyze, ještě ty se mi budeš smát?” vybuchne nahromaděnou bolestí, vztekem, beznadějí a kdo ví čím vším ještě... Pohlédne dolů do hloubky pod sebou, odrazí se a skočí.
Jana se zvedla, aby se podívala za motýlem, když jí ozvěna přinesla hrůzný výkřik. Ryk neskrývaného zoufalství se jí zakousl do srdce. Musela si strčit prsty do uší. Doposud klidný dech se zrychlil. Bála se udělat krok. Tak tohle je tedy smrt? Čekala ji tišší. Důstojnější. Není nač čekat. Uvolnila prsty z uší, a odhodlaná ke skoku, blížila se k okraji skály.
Jejich oči se setkaly. Neskrývaly údiv ani úlevu. Propily se do sebe a pochopily. Pochopily, že je jen jedna cesta, kterou stojí zato jít. Spolu.
“Myslela jsem, že jsi...” zašeptala Jana.
“Skočil?“ usmál se Tomáš, “Skočil, ale po tom madle nad hlavou. Kdybych věděl,...”
“Pst. Nic neříkej,” požádala ho, “teď už bude dobře.”
Oba věděli, že odtud žádná sestupovka nevede. Je jen jedna cesta.
Tak to je jenom pocit. Nikdy dříve jsem nic pro Lezce.cz nepsala.
Čekala jsem, ozve-li se "Hanina". Společné těmto textům, je snad jen to, že obojí to jsou povídky. Jinak žádnou podobnost neshledávám.
Je v české literatuře po 2. světové válce spousta kvalitnějších autorů. Klíma, Kantůrková, Lustig... (až na některé jednotlivé texty - třeba ty rané Lustigovy, dokud je sám nezačal upravovat) jsou myslím (a i nějací ti kritikové) poněkud přeceňovaní. Vaculík, Hrabal, Fuks, Jedlička, Karel Michal... jsou myslím o hodně výš. A pokud někdo čte jenom občas něco, bylo by mrzuté, kdyby si obrázek o literatuře udělal třeba podle Klímových povídek :)
Nebavime se o citankovejch veselejch jitrech apod., ale udelat si obrazek o cesky proze napr. z hodiny ticha snad nemuzes nikomu rozmlouvat, at si o tom kritici myslej co chtej. Je to jeden z nejprekladanejsich ceskejch autor. Hovno tomu sice rozumim, ale na otesani remesla mi prijde vhodnejsi nez treba hrabal.
Je starou pravdou, ze at se nekde a tedy i zde napise cokoliv, tak se vzdycky najde par typku, co to oznaci za skvele cteni ci paradu.....ehm, ja to teda nejsem, tam kde neni shury dano ja chvalit nedokazu.
To je jasný, prsty si strčila při jištění do uší proto, protože používá Gri gri. Jestli má být tohle pokus vyhrát lano, tak jí dejte konopák. Sichr je sichr.
Páreček na solo výstupu. Chlápek zaujatý výkonem, nechce se vzdát za žádnou cenu. Holka romantička, co leze pro radost, užívá pěkných okamžiků nahoře. Chlápek skočí, nechytí, padá... Stálo mu to za to?
Tak tyhle komentáře mě baví asi ze všech nejvíc. Mám ve svém PC soubor s touhle povídkou, kde jsou lezecké boty označené jako lezečky (tak to tady u nás všichni říkáme, někdy taky lezky). Při kopírování pro Lezce.cz jsem všechna "e" pracně vyměňovala za "a" neb jsem z několika článků, které jsem tu přečetla nabyla dojmu, že tady "u vás" tomu tak říkáte. (Nechtěla jsem vybočovat. :-))
Tak je vtipné, že jste hned poznali, co jsem zač. Škoda, že o autorech komenrářů se už toho já tolik nedozvím.
Jdu si radši zalézt, zalízt, zalázt na nahoru na kopec.
Tomas, ale zejmena Jana na to zkratka nemeli. Omlouvam se kamaradum hrdinu tohoto smutnyho reportu za cynismus, ale zkratka se do toho nemeli srat a kdyz uz, tak se meli jistit. No nic, dobra rada, ale trochu s krizkem po funuse. Doufam, ze si z toho vezmou ostatni ctenari ponauceni!
Jo povídka, ale podle mě ze slabšího soudku, nedokážu si představit, že bych to čet znova nebo snad něco jako pokračování. Pokud se to někomu libí, tak OK, mě to nebere.
Pokracovani by me taky zajimalo. Myslim, ze by mohlo mit formu eseje a pokud to tady cte i nejakej student genderovejch studii nebo tak neceho, pak bych to doporucil i jako tema na dizertaci.
Nazev: Ambivalentni kvantifikace exitu maskulinniho elementu jako fenomen soudobeho postexistencialismu.
Abstrakt: jakej horolezec je mrtvejsi? Rozplacnutej pod stenou nebo pod pantoflem?
komentare na lezci prave mirou kokotismu predhonily novinky.cz. prekonani komentaru na dfens-cz.com to odsouva do hlubin zapomeni. co hodlate pokorit dal? dalsich vyzev jiz neni mnoho. bude to priste holesovska vyzva?
kdysi jsem si myslel ze lidi co potkavam na skalach jsou mi necim blizci, ale ted nezbyva nez doufat ze tohle diskuterstvo na skalach nikdy nepotkam.
admini by meli zvazit neanonymni moderovanou diskuzi, anebo je zakazat.
Ahoj Indy, taky se ptám, přihlášený podepsaný, co konrétně tě na této diskuzi pohoršilo? Tvoje odpověď by se mi hodila do mého soukromého sociologického průzkumu na Lezci týkajícího se spouštěcích mechanismů flamu a komentování obecně. Dík.
Krásná lezecká pohádka, spíš skoro až poezie! Snad Tě ty kecy neodradí, romantická Kačenko.. Od psaní a lezecké společnosti vůbec. Mám za to, že romantika je jeden z důvodů, proč lezem, ne?! Tak těmi kecy otravujte někoho jiného, ubožáci bez fantazie. Díky.
Ahoj Jirko, nejsem sice Indy, ALE: "Hrozná srajda." viz výše nebo hned následující komentář od Blacka, který chápu jako osobní urážku autorky. Něco takového by slušný člověk nenapsal.
Prominte mi mozna hloupy dotaz ale co si mam predstavit,jako pokracovani za zaverecnou vetou ,, Oba vedeli,ze odsud,zadna sestupovka nevede,je jen jedna cesta"??? Me napada pouze jedno......
No, trosku se sice kluci rozjeli, to se obcas stane kazdemu z nas. Ale zase si predne myslim, ze slusny clovek by mozna napsal ale ztezi zverejnil tento clanek. Na omluvu asi ani neni, ze autorka moc/tedy zrejme vubec/ necte. Prece jen clanek by mel mit:
- bud informativni hodnotu
- nebo literarni hodnotu
- nebo pointu
- nebo humorny podtext
- nebo cokoliv jineho, co je aspon neco nevim co
Tady ovsem vidim ja jen velke nic..a Ty? Mozna vsak vidis krasu treba v popisovani eterickeho motylka na smradlave lezacce v kontrastu s sebevrazednym dynamem z mikrolisty do megavzdaleneho megamadla v 17. delce dvojkoveho sola nejspis nekde na hore Rip. Vsak napis ted zas Ty, tesim se.
To, že jsi v tom nic nenašel je asi tvůj problém. Jiní zda se našli.
Pokud tě text urazil natolik, jak píšeš, že ti autorka připadá jako neslušný člověk, tak si za a) stezuj do redakce Lezce.cz, téct prošel redakci a za b) podobné texty nečti
Musim rict, ze se mi to moc libilo. Dekuji.
Neservirujes pribeh uplne po lopate, musi se o tom trochu premyslet. Situace jak z filmu; dva lidi par metru od sebe, kteri o sobe nevi. V situaci, ktera je na jednu stranu podobna, ale na druhou uplne opacna. Motyl zachrance...
Konec pro me trochu zbytecne romanticky, ale to ma kazdy hozene jinak.
Rozhodne pis dal a z reakci lidi, kteri to ani poradne necetli si nic nedelej.
Pěkné počtení... Byl-li ten motýl batolec duhový, tak je to motýl, jehož samečci jdou po potu a různých jiných tělesnostech. Samičky tak urputně nelítají a nesosají, ale samečci ano a opakovaně.
Tudíž je to celé pravda a navíc sepsaná s otevřeným koncem, nechávající čtenáři možnost i přemýšlet libovolnou dobu a nad čím chce :-)
Pošmákl jsem si, díky!
Jojo, to je, jenže je tam i bylinné patro a to v sedmnácté délce nebývá. Takže to vypadá spíš na ilustrační foto ber kde ber.
Hlasuji pro batolce bez ohledu na foto :-)))))
s veškerým respektem... jen chci upozornit, že ani tento pokus ani ten předchozí nezapadají do žánru "povídka", doporučuji prostudovat základy tvůrčího psaní... ale určitě to má nakročeno...
román, novela či povídka může mít šťastný konec, tragický konec nebo být bez konce. začínajícím literátům lze důrazně doporučit jen to první. také by se začínající literáti neměli pouštět do experimentování s formou, bravurní zvládnutí klasické formy je nepřeskočitelným krokem ve vývoji umělce. začátečník je někdy zlákán žánrovou povídkou z prostředí svého koníčka, zde je potřeba udržet odstup a představit si, že místo slov "lano, lezečka, helma, magnesium" by se objevily alternativy typu "trávník, mičuda, trenýrky, sprchy, mrkev" nebo dokonce "motyčka, pivoňka, cererit, dešťovka" a kriticky zhodnotit jestli nemilujeme své dítě pouze proto, že je naše. sportovní povídka je stejným odkladištěm neumětelů jako western, detektivka, historie nebo porno.
Tys tak moudrý, nejspíš kritik? Reinkarnovaný F.X.Š?
A co takhle pan Pavel a Výstup na Eiger? Neumětel? Porno?
Někdy je lepší se nesrat do lidí a do témat, kterým nerozumíš.
není každej šmidlal paganýny. na jednoho majstra připadá zástup neumětelů a foltýnů (di mi k šípku s pánwerychováním), na deset tisíc podřadnejch softpornařů připadá jeden kundera. každej hobík kterej si jedno odpoledne zkouší vytočit z hlíny na kruhu hrnek by chtěl hned páchat umění, a von ani ten hrnej neutočí rovnej. pane mistr, nakreslete prosím dětem pejska! von ten pikáso nešťastnej neumí pejska, vypadá to jako napůl kůň a napůl tedybér...
ano, a kromě žvanivého Jacka se v té době v emeryce živilo nájemním psaním dalších několik tisíc fušérů schopných dodat každý týden desetitisíce slov. od té doby co bylo poslední číslo plátku odloženo do uhláku po nich neštěkl ani pes.
Mám za to, že ten kdo v takové situaci padá, nekřičí. Teda pokud si lezec "odskočí" do lana je to něco jinýho a třeba si i vejskne. Popis těch stavů před pádem se mi nezdá realistický. Je možné, že to teda každý prožívá jinak, ale na mě to působí nějak neupřímně a uměle. Řekl bych, že autorka se do takové „předpádové“ a potenciálně fatální situace spíš nikdy nedostala. Nebezpečné dlouhé pády nebo třeba automobilové nehody, kterých jsem byl svědkem se odehrávaly v té „průšvihové fázi“ docela potichu. Člověk má spíš „příjemné“ pocity vyvolané reakcí organismu na extrémní situaci (tlumení bolesti, zpomalené nebo omezené vnímání reálného okolí).
to je to poslední co bych na tomto vejlupku vší beletrie kritizoval. ale je to tak, ječí se ve fázi předprůšvihové a poprůšvihové, během akce se zarytě mlčí, a to stejně na skalách, na silnici, na lyžích, prý ve válce a rozhodně při fyzickém trestání dětí:).
Ale jo, klidne se kricet muze... zvlast v okamziku kdy uz vis zeuz ti pomuze jen nahoda.
Ja sveho casu hodil desiktu na podlahu (blbe navazanej uzel) A porad to zpomalene vnimam - padam... uvedomeni si ze je neco spatne, snaha chytit lano, miuti, zkusit chytit skalu, minuti.. citnei previsu a ze uz na skalu nedosahnu, snaha se nejak poskladat at dopanu dobre..."citeni" ze uz jsem skoro na zemi.. zarvani... no mozna sem zarval az mi podlaha vyrazila (nejen) vzduch z tela.. ale pak uz jen ticho....teda spis chvile ticha na sebrani odvahy zkusit pohnout palcama na nohach.. no pohly se... takz edal uz an pohodu :)
Já jsem při pádu "pod prvním" na písku normálně stihnul říct dopr.... (před tím mi za převislým břichem došlo a odklopil jsem se od stěny). Ale když mě jindy jistič míjel v pádu těsně nad podlahu, tak jsem jen přemýšlel, proč se ještě nezastavuju. Takže asi jak kdy.
Nepadá? Tak to jsem zklamanej, neboť jsem v konci článku viděl zajímavej dvojsmysl (Uzlar polozil otázku, zda červená knihovna nebo černá kronika, já naiva měl za to, že obojí zároveň) a ty teď tvrdíš, že se nepadá. Tudíž jenom červená knihovna:( A zároveň to odhaluje nesmyslnost mýho dotazu na Klímu.
Ehm, tedy takhle: myslel jsem, ze jsi povidku zakoncila se zamerem uvrhnout ctenare do nejistoty, zda slo o fyzickou smrt obou hrdinu, tedy o cernou kroniku, anebo pouze o "smrt tomase coby horolezce" kdy vrazednou zbrani je pocinajici milostny romanek s janou. Tedy o cervenou knihovnu. Bud jak bud definitiva bez moznosti rozumnyho pokracovani. Tenhle"pribeh o dvojaky smrti" mi i dobre ilustrovalasmutecni fotka motyla, jako vystrizena z parte.
Mě se to líbilo. Mám rád otevřené konce.
Piš dál. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Negativní komenty jsou riziko "zdejšího podnikání".
*M*
Registrace
Metodika
lezec.cz
- dva lidé, skála a motýl 
GPS a mapové aplikace