Stačily tři vrtulníky a z početné Československé kliky jsme tu na to trojhlavé monstrum zůstali sami dva. Horší je, že z těch asi osmdesáti lidí co jsou v basecampu se nahoru nikomu nechce.
Zaplať pánbůh aspoň za Estonce, kteří vynechali Korženěvskou a už dál čekat nemůžou. Je jich šest, my dva... Tak v osmi už bysme s tím mohli hnout... Takže hurá do toho!
Mašina je připravená, ale v pracně přivezeném palivu je nějaké svinstvo. Dnes neletíme.
Výškový tábor číslo jedna leží na sněhové bouli asi v 5400 metrech. Cesta k němu vede po ledovcové rampě bombardované lavinama a potom schnilou skálou potaženou x let starými fixy bez opletu a jinak je celkem nezáživná. Měl jsem špatné tušení, když ten den začalo sněžit už ve dvanáct, ale obavy byly skoro zbytečné. Přestalo už po třiceti hodinách. Ani dva metry toho nenapadly... Jenom Estonci se jaksi zalekli a že prý si dalšího dne jenom prošlapou část cesty bez batohů a do dvojky že teda až potom. Jde jich všech šest a po 100 výškových metrech to balí. Přijde mi to celé jako hovadina a zbytečné plýtvání silama a časem, ale sami neznáme cestu dál (tady je to takový obskurní slalom mezi seraky), takže zbaběle zůstáváme s nimi v jedničce. Škoda, dnes je zrovna po třech dnech hezky
Trhlina
Chystáme se večeřet. Najednou se na horizontu nad náma zjevuje osamocená postava. Hm, takže ty nejasné zvěsti o tom, že nahoře je ještě jedna dvojka byly přece pravdivé... Kluk háže batoh do sněhu a rozbíhá se směrem k nám. Mladý Ukrajinec - parťák mu prý na sestupu spadl do trhliny. Kde? Asi 300 výškových metrů to je. Rychle lezeme do sedáků a následujeme ho těžkým odpoledním sněhem nahoru. Místy to spíš připomíná plavání, než chůzi, ale s posledními paprsky zapadajícího slunce jsme tam. Díra 10x2m a do ní vede pár stop. Brrr, jde z toho mráz po zádech. Na volání nikdo neodpovídá, tak spouštíme Ukrajince dolů s lopatou. Objevuje se asi za deset minut, které mi připadají jako hodina. "Tuny sněga... ničevo", zní jeho stručná zpověď. Zapaluje si cigaretu a zírá do prázdna. Tak to nám to doprdele pěkně začíná!
Zpátky ke stanům sestupujem mlčky. Bude kolem půlnoci. Michal prohlašuje, že už toho má dost a zítra jde dolů. Estonci váhají a já zůstávám. Je jasná noc a pekelná zima. Dodělávám tu načatou večeři a dlouho se mi nedaří usnout.
Tak, a ještě tohle. Cesta nahoru vede výrazným ledovým pilířem v pravé části a potom doleva přes plato a tu bouli (to už je sedma - Pik Dušanbe).
Záchranná akce. Osudná trhlina je asi dvacet metrů nad náma. Andreje jsme pod sněhem ze zborceného mostu nenašli. Jo, občas je to sakra drahá sranda...
Tak přece jen nakonec vyrážíme dál. Sice to trvalo dva dny, ale lepší než nikdy. Včera přišli guidi přivolaní našima nočníma ...---... a začali organizovat vyzvednutí těla z trhliny. Za nima se začala trousit početná grupa asi třiceti Ukrajinců a že teda půjdeme do dvojky. Super - Estonci se přestali bát, že tam nahoře budou sami a já ten děravý pilíř nebudu muset sólovat.
Cesta nahoru na plato není po technické stránce dvakrát zajímavá. Zdlouhavá lopota v hlubokém sněhu tu a tam zpestřená trhlinou, nebo strmějším výšvihem. Dvojka se tísní na malé plošince asi v půlce pilíře (cca 5800m) a je krytá velkým serakem. Odhadem tak na deset stanů a to se musí hodně kopat. Navíc do toho pořádně nesvítí a ze seraku padají na stany prachové lavinky, takže není moc o co stát. Dnes se ale nikomu nechce hrabat se dalších čtyři sta výškových do trojky, takže svorně vytahujem lopaty a zůstáváme. Já, Estonci, guidi a pár Ukrajinců. Zbytek nás dotahuje hned druhý den ráno, takže to vypadá, že půjdeme do finiše v plné síle asi čtyřiceti hlav. No, na to že jsme dva dny seděli v jedničce na zadku v obavách, jestli dorazí aspoň někdo to není vůbec špatné...
Plato & spol.
Velké Pamírské Plato je svým způsobem rarita. Sedmikilometrový ledovec rovný jak prkno posazený skoro v šesti tisících nějakých patnáct set metrů nad okolním terénem. První pohled na něj je impozantní hned z několika důvodů. Jednak je poprvé zblízka vidět vrchol, jednak je vidět i ta sněhová bouře, co nás do dvou minut z boku trefí, no a taky je hned jasné, že ten papír s popisem cesty kecá a je to celé o hodně níž. Dole stavíme trojku a výškoměr ukazuje 5810m. To znamená, že jsme museli klesnout o 400m - a stejných čtyři sta budeme muset zase vydupat na cestě zpátky. Au... Na večer se vyčasilo, za Komunistou vyšel měsíc a udělala se pekelná kosa. Vylezl jsem z peří nacvakat aspoň jedno panorama, a málem mi za tu minutu umrzly pazoury. To zas bude v tom mém řídkém spacáku noc...
Čtyři
Za trojkou končí veškerá sranda. Míst na stany pro čtyřku je málo, jsou všechny vysoko, začíná zase sněžit a nikdo už tam nechce zbytečně kysnout. To znamená, že dokonce i Ukrajinci tentokrát vyrážejí ještě před polednem a neflákají se. Stejně nám to nahoru za sílícího sněžení trvá skoro celý den. První místo na čtvrtý tábor je asi v 6650m a zaplňuje se stylem "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Pak je tam prý ještě něco o sto metrů výš, ale kašlu na to a zůstávám tady. Bůhví jak to tam vypadá a v tomhle zmrzlém svahu budu tu plošinu na stan sekat stejně až do tmy. A vršek zítra nebude - sněžení pořád zesiluje...
Lavinka z Korženěvské. Tlaková vlna doletěla až do basecampu.
[Dvojka (5800m) z půlky pohřbená bordelem co na nás přes noc napadal z toho seraku. Ten se musí přelézt, ale vlevo za rohem už to není tak strmé a byl tam fix.]
Trojka na platu (5800m) a celá squadra pohromadě. Strašná kosa, která ale za ten pohled nakonec přece jen stála.
Ukrajinec Igor odvedle mi zvenku bouchá na stan a z namrzlých stěn se na mě snáší dvě kila jinovatky. Jestli prý žiju... No jo, nevylez jsem celé ty dva dny ven, to tu může znamenat cokoliv... Sněžit nepřestalo ani na minutu. Ležel jsem dnem i nocí zahrabaný do spacáku, snažil se přehlušit bubnování zmrzlých vloček vyhasínající mp-trojkou a sledoval nad kalendářem, jak nám utíká drahocenný čas. Plánuju, počítám, vymýšlím - vrtulník letí za čtyři dny, jídlo mám tak na dva, dolů se to dá i za den... Ale odsud je to ještě skoro kilák, na vrcholový útok v metru nového sněhu budu muset popojít výš... A tak dál, pořád dokola.
"Da! Vsjo charašo!", odpovídám Igorovi a zametám jinovatku ze spacáku. "Blbá předpověď, jdem všichni dolů!", ozývá se z venku. "Jdeš taky?". Tak, a je to. S tímhle jsem v žádném plánu nepočítal. Mám na výběr? Chvilku váhám, prohlížím kalendář, ale ne. Nakonec ne. Rozum vyhrává i tady nahoře. "Jo, hned to bude!". Rozepínám vchod do předsíně a začínám balit spacák...
Poslední dějství
Je pětadvacátého srpna a já si nestihl uklidit stan do příletu prvního vrtulníku. Desetitunové Mi-8 v armádních barvách mi s hrozivým řevem proletělo tři metry nad hlavou a rozmetalo věci z otevřeného batohu do širokého okolí. Dopytle, nemohli jsme si na tu poslední noc ty stany postavit jinam? Na obloze není ani mráček a na vrcholcích šestitisícovek v okolí pomalu vychází slunce.
Zůstali jsme tu s posádkou tábora a zbytkem ukrajinské grupy sami a během čekání na návrat vrtulníku sledujeme zavírání basecampu na zimu. Pik Kommunizmu, pro lidi se zalíbením v dlouhých názvech Pik Imeni Ismail Somoni, letos nikdo nevylezl. Ani ruský nezmar Anton, ani guidi, ani ti dva blázni co chtěli vybouchat celého leoparda za sezónu a ještě sebou nahoru vláčeli lyže. Náčelník basecampu opakoval něco o nejhorším počasí za posledních pět let. Jo, je to dobrá výmluva pro kámoše v hospodě, ale úplně tak to nebylo. Měli jsme tam nahoře pět dnů hezky a to je víc než dost. Jen bychom nesměli dva dny čekat až "to někdo prošlápne". Ale co už. Podstatnější je, že se to celé nakonec obešlo bez újmy na zdraví a můžem vesele vymýšlet další výlety. A kdo ví, třeba si někdy zajedu složit reparát i sem na Komunistu. Však on neuteče.
Volovinky po sestupu do basecampu. Dřevo už tam žádné nezbylo - spálili jsme všechno :)
Ahoj škoda že ti to nevyšlo možno nabudúce. Inak Andrej má dnes pohreb čítal som to na jednej ruskej webovej horolezeckej stránke. Aj ja sa v budúcnosti chystám do Tadžikistanu. Z akou agentúrou si tam bol?
No, ona je tam jenom jedna (pamirpeaks). Nutno rict, ze podle toho to taky vypada... Komunikaci, platby atd. jsem resil klasicky pres Ak-sai (oni to pak akorat preposlou dal).
Díky za odpoveď. AK-SAI poznám veľmi dobre sú to moji priatelia. Aj tu je nový článok o expedícii na Chan-Tengri dvoch českých horolezcov ktorí boli z ich službami veľmi spokojní. A zdá sa že stihnúť dva vysoké kopce za 1 mesiac je asi dosť veľa že? Ale aspoň Pik Korženevskej ti vyšiel tak to je super. Pik Somoni niekedy v budúcnosti.
Zabudol som na článok o Andrejovej tragédii. Tu tu je na http://www.risk.ru/users/dzhura/199350/. Je to ale po rusky. Inak je to veľmi dobrá horolezecká stránka.
Dik za odkaz, konecne jsem pochopil jak to tam bylo s tim transportem. Jinak ty dve sedmy za mesic nejsou az takova darda - treba z Korzenevske jsme byli dole sedmeho, coz na Komunistu dava pohodlnych 16 dni. Spis je to pak o tom, ze nikdo nechce jit nahoru jako prvni a zbytecne se ceka na guidy. Ten Cala s Alexem na totez dojeli i na Pobede - nakonec to tusim stejne museli jit sami ve dvou a to uz bylo pozde.
Niet začo rád som pomohol. Ja tiež snívam o tom že sa raz pokúsim o Pik Korženevskej a Pik Somoni ale neláka ma tá klasická cesta na Pik Korženevskej. Veľmi sa mi páči Romanovova cesta ktorú v roku 1980 vyliezli aj českí a slovenskí horolezci. Je v tej stene vpravo od klasickej cesty. Len nato zohnať spolulezca. Zostup klasickou Cetlinovou cestou.
"Dva blázny na lyžích" jsme potkali o pár týdnů před vámi na Khan Tengri. Nebo teda jednoho z nich, Itala jménem Cala - fajn chlapík, svět je fakt malej. Poběda mu taky nevyšla (ta letos nevyšla nikomu), každopádně mě překvapuje, že ani Komouše letos nikdo nedal - zjevně fakt blbý sněhový podmínky... všude. Každopádně perfektní fotky!!
Toto je on. Volá sa Gabriel Gaspar a toto je jeho profil na facebooku https://www.facebook.com/gabe.gaspar.77?fref=ts. Nepoznám ho ale osobne. Bol na Chan-Tengri z Milošom Bohoněkom a Karlom Kopečkom.
No, jo letos ta Pamirska pogoda byla trochu nabourana...aspon, ze ze zacatku to slo. Jeste ze jsme odleteli po 14 dnech, mesic uz je na mozek. Gratuluju, ze ses dostal na komunistovi tak vysoko a hlavne spadnul dolu ve zdravi. :-)
Kdyz jsem byl na Komunistoj, tak krom vrcholu mam nejhezci zazitek z cesty do zakladního tabora - ne helikopterou ale jit udolim reky Muk-su pekne po svých..nadhera. Na Chana jsem ale taky letel , tam ten trek je hnus celou dobu po ledovci.
Jo, ono je to cele o prioritach. Ja uz se jednou zarekl ze to takto kombinovat nebudu a bud pojedu cestovat, nebo na expedici. Kazdopadne verim ze cela ta oblast ma na treky neco do sebe uz jenom tim jaka je to divocina. Letos to sli pesky akorat asi ctyri Ukrajinci (chteli delat travers Korzenevske a sestoupit na druhou stranu) a ti si posilali bagly vrtulnikem se zbytkem skupiny...
Pekné připomenutí:)
Pěkně napsané
Je to už destet let(fakt tolik?)co jsem se Zuzkou na Komančoj dokončoval toho Barse!!
Škoda, že ji to nevyšlo a to ji chyběla (jen) Pabeda!!
Jenom mě tam chyběl nějakej drajv?!
Nám to trvalo ve dvou nahoru a dolu 4 dny?!( a to dvakrát napadlo!)Nikdo jinej tam s náma nešel!
Kopec jen samy pro sebe:)
Přeju hodně úspěchů v dalších sezonách!!
Pepek
No tak drajv tam bezpochyby chybel a to byl nakonec vetsi problem nez pocasi. On totiz kazdej vyleze Korzu, a ten zbytek uz je jakoze navic... Kdyby to bylo jenom na me, tak jsme to sli na 5 dni (na 4 nemame, to znamena celej sestup za den). No a pak by v ty trhline misto Andreje zrejme skoncil jeden z nas, protoze bysme to udelali uplne stejne jako oni a byli tam o neco driv. Jo, kdyby... :-)
Musím tě uklidnit:)
Na Komanče a především Pabedu neleze skoro nikdo!!
Oba kopce jsou taky uplně jinej level!!
Ve sve podstatě se musí spát, tam kde ty ostatní končej!! A spát v šesti, nebo na sedmičce a vejš je fakt velkej rozdíl!!
Já jsem proto začal jezdit do BC na 35 dnů a aklimatizoval na té malé sedmě a pak rychle na tu velkou!
Doporučuji!!
Jo a Paběda je ještě uplně jinde!!
Už tam 11 let nikdo z čech nevylez!?
A celkově, se tam podívalo málo lidí!
Z čech dva žijící!
Pěkný počasí v dalších sezonách
Máš pravdu ale myslím si že na Pik Somoni sa lezie dosť veľa. Otázka je či sa podarí aj vrchol. Tá klasická Borodkinova cesta nie je až tak ťažká čo som čítal ale veľa závisí od počasia. Z Pobedou z tebou úplne súhlasím je to hora ktorá má pre niektorých horolezcov väčšiu cenu ako Mount Everest. A je veľmi nebezpečná. Zahynulo na nej bohužiaľ už 66 horolezcov posledná obeť je z tohoto roku. Ruský horolezec Vladimir Petlickij. Bohužiaľ ani nevieme ako a kedy presne zahynul. Ono je to už aj tak jedno.
Polemizovat o obtížnosti je ošemetné!!
A to především o těch sovětskejch sedmách!!
Za SSSR výstupové trasy prošlápnuty,fixi nataženy,stany postaveny!!
S touto informací jsem dojel pod Koržu:)
V bejzu nikdo,trasa secakra těžká - natáhli jsme kilák fixů(stará lana zůstala naštěstí na štandech)
Popolejzal jsem ve skalkách a vykrádal staré skoby, abych měl čím dojistit!!!Navíc jsem si ani přilbu nebral a fakt bych ji uvítal!!
Komanč se samozřejmě celkem dá!! Jenom konec - výstup Lopatou je celkem vzdušný, zakončeno fakt ostrým hřebínkem Žiletka!Ideálně spát na vrcholu Dušambe:)
No a Paběda je prostě Paběda!!
Kdo tam chce, měl by si o ní něco přečíst a fakt se aklimatizovat!!
Nám se to po 25-ti denní aklmatizaci v BC a na Chánoj povedlo za 5 dnů nahoru dolu!!
Nejdůležitější je fakt Alimatizace!!
Bohužel jsem često byl svědkem politovánihodnejch událostí, zranění a mrtvejch Čechů!! A většinou jen kvuli špatné aklimatizaci!!
Všichni to hrnou jenom nahoru a jsou líný se vracet!?
No snad nejsem moc chytrej?!!
Jinak místňáci to občas dávaj i v zimě!!!!!
A propos - kde jste hledali informace o Pobědě (kor před 11 lety)? Dal by jsi mi prosím do mailu nějaký kontakt? Jižní Inylček je jedna z možností pro časy příští (když dle očekávání zas nebudu mít prachy na Nepál:). Díky
Nazdar Tomáš veľa informácii o Piku Pobedy nájdeš na internete keď si dáš do google Пик Победы. Je to po rusky Pik Pobedy. Predpokladám že veľa sa dá nájsť cez google aj v anglickej verzii Peak Pobeda. Jeden môj ruský priateľ sa na ňu chystá na druhý rok z kazašským horským vodcom ktorý stál na jej vrchole už dvakrát naposledy 12. augusta 2012. Bohužiaľ bude to veľmi smutný výstup pretože hlavný cieľ expedície bude dať na Obelisku vo výške 7000 metrov pamätnú tabuľku ich priateľke ruskej horolezkyne ktorá na hore tragicky zahynula 7. augusta 2012. Zrútila sa zo snehovým prevejom asi 2000 metrov dole na ľadovec Hviezdička. Hľadali ju 6 dní bohužiaľ neúspešne a je stále nezvestná. Bohužiaľ aj takéto veľké tragédie prináša táto hora.
Nazdar Tomáš veľa informácii o Piku Pobedy nájdeš na internete keď si dáš do google Пик Победы. Je to po rusky Pik Pobedy. Predpokladám že veľa sa dá nájsť cez google aj v anglickej verzii Peak Pobeda. Jeden môj ruský priateľ sa na ňu chystá na druhý rok z kazašským horským vodcom ktorý stál na jej vrchole už dvakrát naposledy 12. augusta 2012. Bohužiaľ bude to veľmi smutný výstup pretože hlavný cieľ expedície bude dať na Obelisku vo výške 7000 metrov pamätnú tabuľku ich priateľke ruskej horolezkyne ktorá na hore tragicky zahynula 7. augusta 2012. Zrútila sa zo snehovým prevejom asi 2000 metrov dole na ľadovec Hviezdička. Hľadali ju 6 dní bohužiaľ neúspešne a je stále nezvestná. Bohužiaľ aj takéto veľké tragédie prináša táto hora.
No ona ani ta Poběda není "až tak těžká". Jen obě ty normálky jsou příšerně dlouhé, exponované (laviny a vítr) a v neposlední řadě se z toho blbě utíká. Poběda je pak o řád jinde spíš proto, kde se nachází (Taklamakan...). S fixama se to tam letos mělo tak, že většina skalních a ledových úseků na sobě něco měla, takže se to s trochou opatrnosti dalo i s turistickým piklem. Ale při vzpomínce na jejich organizační schopnosti bych nespoléhal na to, že to tak bude každý rok. Většinu toho stejně natahali private guidi od jiných skupin...
Ale jinak to vypadá, že časy z dob SSSR se tam pomalu vrací - leopard začíná být dost populární "na západě" (se vším, co k tomu patří) Prázdný base už se asi nestane :-)
No nějaký info o Pabědě jsem měl od Z. Hrubého a S.Šilhána!! Jinak na Kavkaze od místňáku!
Jo jestě v šíleném stylu napsaná kniha od soudruha plukovníka Maťašáka Vrchly přátelství!!
Číst ten panflet je šílený, ale popisky a fotky OK!!
Jinak lezení na Pabědě začíná od Obelisku na konci hřebene!!Chce to rychlost tj. Aklimatizaci!!Měl jsem pět nocí v 7000m a asi šest 6500. Před expedicej 3x Mt Blanc nebo Dufour dá se taky aklimatizovat v Alrče vedle Biškeku!!
Musím říct, že na ostatní kopce bych asi šel znova, jenom ne Pabedu!!
Jenom jít tam nahoře kolem všech těch mrtvol co tam porád ještě ležej.....!!!
Pepek
http://www.risk.ru/users/fenriz/18115/ Kompletný opis výstupu na Pik Pobedy + fotografie. Je to ale po rusky. Kto nerozumie po rusky tak dať do prekladača.
http://www.risk.ru/users/fenriz/18115/ Kompletný opis výstupu na Pik Pobedy + fotografie. Je to ale po rusky. Kto nerozumie po rusky tak dať do prekladača.
Presne tak. A môj názor je že po tom hrebeni treba vždy ísť naviazaný na lano zo spolulezcom! Minulý rok nato bohužiaľ doplatila ruská horolezkyňa Daša Jašina. 7. augusta 2012 sa s ňou utrhol snehový prevej pod Obeliskom. Jediným svedkom tragédie bol jej priateľ Alaksandr Udovenko ktorý bol asi 30 metrov od nej. Veľmi silný chalan dokázal sa vrátiť aj keď nie na Pobedu ale 25. júla tohoto roku stál na vrchole Chan-Tengri. Daša je stále nezvestná. Mala len 27 rokov Pobeda jej chýbala a bola by Snežný bars. Nerozumiem prečo mi vždy dá jeden príspevok dvakrát. Divné.
Super, díky. Dost jsem o tom hledal už před rokem, ale tohle mi tehdá uniklo. Ten hřeben je otázka názoru. Já bych to třeba nejistil. Ty převěje tam mají 20m a když s tebou uletí něco takového tak tam jdete oba... Chce to holt dávat pozor a v některých případech doufat:) Daši je škoda, měla to slušně rozjeté. Tohle k tomu (bohužel) patří...
http://www.risk.ru/users/robinsya/8984/ Článok o sólovom výstupe ruského horolezca Alexeja Kosjakova na Pik Pobedy Abalakovovou cestou. Po rusky. Čo sa týka toho hrebeňa možno máš pravdu každý kto je na tom hrebeni sa musí rozhodnúť sám či bude naviazaný alebo nebude. Čo sa týka Daši Jašini. Jej najbližšia rodina a priatelia sú moji veľmi dobrí priatelia na facebooku. Sú to veľmi silní ľudia aj keď to nemajú a nebudú mať ľahké. Prišli o fantastického človeka. Daša liezla len 8 rokov ale urobila veľmi veľa horolezeckých výstupov na Kaukaze v Pamíre v Ťan-šane v Himalájach a aj v iných horách. Na Abalakovovej ceste v roku 2011 zahyynul aj Dašin priateľ ruský horolezec Pavel Trofimov. Pokúšal sa to vyliezť sólo ale niekde vo výške asi 5000 metrov zostal nezvestný. Bohužiaľ aj toto je Pik Pobedy. Posledná obeť je Vladimir Petlickij u neho ani nevieme kedy a kde tragicky zahynul. Naposledy ho videli 9. augusta vo výške 5800 metrov v snehovej jaskyni kde čakal na lepšie počasie. Na Pobede bolo v tom čase 21 horolezcov ktorí radšej zostúpili dole. Vladimir Petlickij sa rozhodol nezostúpiť a zaplatil za to svojim životom. Nevie sa či išiel potom hore alebo dole. Isté je len to že sa už nikdy nevráti. Bohužiaľ.
http://www.risk.ru/users/robinsya/8984/ Článok o sólovom výstupe ruského horolezca Alexeja Kosjakova na Pik Pobedy Abalakovovou cestou. Po rusky. Čo sa týka toho hrebeňa možno máš pravdu každý kto je na tom hrebeni sa musí rozhodnúť sám či bude naviazaný alebo nebude. Čo sa týka Daši Jašini. Jej najbližšia rodina a priatelia sú moji veľmi dobrí priatelia na facebooku. Sú to veľmi silní ľudia aj keď to nemajú a nebudú mať ľahké. Prišli o fantastického človeka. Daša liezla len 8 rokov ale urobila veľmi veľa horolezeckých výstupov na Kaukaze v Pamíre v Ťan-šane v Himalájach a aj v iných horách. Na Abalakovovej ceste v roku 2011 zahyynul aj Dašin priateľ ruský horolezec Pavel Trofimov. Pokúšal sa to vyliezť sólo ale niekde vo výške asi 5000 metrov zostal nezvestný. Bohužiaľ aj toto je Pik Pobedy. Posledná obeť je Vladimir Petlickij u neho ani nevieme kedy a kde tragicky zahynul. Naposledy ho videli 9. augusta vo výške 5800 metrov v snehovej jaskyni kde čakal na lepšie počasie. Na Pobede bolo v tom čase 21 horolezcov ktorí radšej zostúpili dole. Vladimir Petlickij sa rozhodol nezostúpiť a zaplatil za to svojim životom. Nevie sa či išiel potom hore alebo dole. Isté je len to že sa už nikdy nevráti. Bohužiaľ.
Hřeben na Pabědě je lezecky nenáročnej, dá se jít v pohodě bez lana. Jen na dvou místech jsou trhlinky.
Problém je čes potřebnej pro jeho přechod, proto jsme měli stan asi v půlce. Vrcholovej den tim pádem není tak dlouhej.
Lezení začíná až u Obelisku a vejš.
Spátky jsme seběhli z hřebene až do B.C. - fakt dlouhej den.
Výhoda je, že z této strany je vrchol hned ta první hrouda:)
Ne až ta poslední jak to bejvá.
Ahoj mel bych na tebe dotaz ohledne vašeho výletu do Pamiru na PIk komunismu a Pik Korožněvske.
chtel bych se zeptat na par informaci ohledne viz cestovaní na miste a podobne chceme s kolegou letos v lete přelom červenec srpen asi na měsic podle možností.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Stačily tři vrtulníky a z početné Československé kliky jsme tu na to trojhlavé monstrum zůstali sami dva. Horší je, že z těch asi osmdesáti lidí co jsou v basecampu se nahoru nikomu nechce. 
GPS a mapové aplikace