Lezec - Zpravodaj

Z Prahy jsme v sestavě Roman, Filip, Marta, Petr a Irča odletěli do Amsterdamu, odkud jsme měli pokračovat do Nairobi. Na letišti v Nairobi nás měl čekat horský vůdce (kontakt na něj doporučovali norští horolezci), který nás měl odvézt přímo do NP Kenya
. Pak měly následovat aklimatizační výstupy, výstup na oba vrcholy …….

Petr, Irča, Marta, Roman
foto by © archiv Marta

A teď, jak to vlastně bylo.

Při odbavování v Amsterdamu pečlivý úředník zjistil, že Filipovi končí za 2 měsíce platnost pasu a k vydání víza do Keni je požadována platnost minimálně 3 měsíce, tak mu operativně přebukovali letenku zpět do Prahy. Zbytek výpravy smutně odletěl směr Nairobi.
Dobrodružství pokračovalo na letišti v Nairobi, když Marta a Roman marně vyhlíželi svá zavazadla. Při odbavování došlo k záměně jmenovek na Martině a Filipově báglu, takže ten Martin se vracel s Filipem do Prahy. Roman na tom byl ještě hůř, protože jeho batoh s lany, friendy atd zůstal kdesi na trase.
Záchrana přišla v podobě telefonu od Hirama, který na nás marně čekal s cedulkou v hale. Odvezl nás na svůj ranč u města Naro Moru (pár kilometrů od západní vstupní brány do NP Mt. Kenya), s tím, že tam na bágl, který za námi bude poslán poštou, počkáme.
Hiram spolu s přítelkyní Jane vybudovali ranč jako základna pro turistické a horolezecké výpravy na Mt. Kenyu. Hiram je zkušený vysokohorský vůdce s licencí, který zná na své hoře každou stezičku a je schopný zajistit výpravám kompletní dopravu, vybavení, nosiče. Jane je manažerka, která má na starosti finance, ubytování a stravování.
Přes počáteční váhání si brzy získali naši důvěru a tu nezklamali. Ubytovali nás v čisté noclehárně, nakrmili, napojili a průběžně volali na letiště. Když se ani druhý den nepodařilo bágl dohledat, rozhodli jsme se pokusit o výstup s tím vybavenim, které máme k dispozici. Vzhledem k okolnostem jsme se dohodli všichni čtyři na výstupu normálkou (IV) na Nelion. Hiram nám půjčil chybějící spacák, sedák a helmu (bohužel jsme si v tu chvíli neuvědomili, že máme na 4 lidi jen dvě slušné čelovky). Také nám poradil rozdělení trasy na etapy a aklimatizační výstupy.
Naložil nás do terénního vozu a odvezl k západní bráně do NP. U vchodu do parku jsme zjistili, že vstupní brány nejsou vybavené čtečkami karet, a že je nutno platit hotově. Minimální doba pro výstup na Mt. Kenyu je počítána na 4 dny, to představuje pro 4 lezce částku 880 USD. Když jsme dali dohromady šilinky, které jsme si vyměnili po příletu na letiště se zásobami USD, ještě nám do celkové částky 20 USD chybělo. A to jsme původně počítali s pobytem alespoň 8 dní! Chybějící dolary nám Hiram půjčil, s tím, že . po sestupu nás odveze k bance, kde mu půjčku vrátíme. Tímto gestem nám vytrhl trn z paty.
Vysadil nás v táboře „Met Station“ ve výšce 3 050 m n. m., kde mají základnu nosiči, najímaní turisty k vynáškám při výstupu na nejsnadněji přístupný vrchol v masivu Mt. Kenya - Lenana (4 985 m n. m.). V této úrovni je horní okraj pralesa s hustým bambusovým porostem. Rychle jsme postavili stan a do něj všechno ukryli, protože na okolních stromech se houfovaly opice, číhající na volně položené věci, obzvlášť rádi prý unášejí foťáky. Všichni čtyři nacpaní v jednom stanu jsme přečkali noc, během níž teplota poklesla o 20 °C.
Ráno, za nádherného slunečného dne jsme pokračovali výstupem skrz pověstné „převislé bažiny“ do oblasti travnatých luk s lobéliemi, seneciemi, vysokými tussockgrasy (některé z těchto rostlin jsou endemické, rostou pouze zde). Asi v polovině výstupu, po cca 3,5 hodinách chůze, vykoukly nad hřebenem vrcholy naší hory - Batian a Nelion, oddělené sedlem (Gates of Mist).

Roman mezi lobeliemi, v pozadí Mt. Kenya

foto by © archiv Marta

Asi po 5 hodinách jsme překonali hřbet a dál šli po hraně Teleki údolí, uzavřeného masivem Mt. Kenyi. Naším cílem byl Mac Kinder´s camp, ležící téměř na konci údolí ve výšce 4 250 m n. m. Objevili jsme však pěšinu, traverzující po protější straně údolí, která nás dovedla do Nano Moru River Lodge 4 300 m n. m. Mac Kinder´s camp ležel asi 300 m dál a 50 m níže pod námi. Bylo to romantické místo s úžasným výhledem na obě strany údolí, na svahy hory i na ruch v kempu. Tady jsme byli sami, jen s několika drzými damany. Horu i okolí nádherně vybarvovalo zapadající slunce. Na Mt Kenyi je asi 10 malých ledovců. Jsou to bohužel už jen zbytky po původním mohutném zalednění. Ještě před 15 lety se tu daly lézt nádherné ledovcové tůry, např. pověstný Diamantový kuloár. Kolem vrcholu se odpoledne a navečer honily mraky, ale zase mizely a údajně pravidelnou odpolední bouřku jsme nezaznamenali. Irču pobolívala hlava. Před odjezdem jí trhali zub, možná, že to souvisí.

Nano Moru River Lodge – náš 2. tábor

foto by © archiv Marta

Ráno bylo pod nulou, v lahvích namrzlá voda. Hora zářila ve vycházejícím slunci. Čekal nás zase nádherný slunečný den. Poučili jsme se ze včerejška, kdy nám rovníkové slunce spálilo krky a hřbety rukou a důkladně jsme se namazali. Měli jsme v plánu aklimatizační výstup na Point John. Podle Hiramovy rady jsme zakempovali u jezera Lewis pod ledovcem Lewis Glacier. Po 3 hodinách výstupu jsme měli podle Petrova výškoměru 4 630 m n. m. To znamená, že na vrchol Mt Kenyi nám zbývalo 560 výškových metrů skalního lezení.

3. tábor pod ledovcem Lewis
foto by © archiv Marta

Cítili jsme se natolik dobře, že Roman navrhl změnu plánu. Vynecháme aklimatizační výstup a zítra půjdeme rovnou nahoru. Všichni jsme souhlasili. Cítili jsme, že na to máme a tak parádní počasí se musí využít. Bylo pěkné odpoledne, tak jsme si prohlédli přístup pod východní stěnu, kterou se klikatí naše výstupová cesta, protože ráno půjdeme ještě za tmy a terén je trochu nepřehledný. Připravili jsme věci na výstup a namačkali se do stanu. Moc jsme nespali, ale pro jistotu jsme nastavili dva budíky na 4 hodinu.
Za hluboké tmy jsme vstali a vypili trochu čaje a vyrazili. Petr s Irčou šli s jejich dobrými čelovkami vepředu, Roman a Marta za nimi. Asi po 10 minutách chůze se u Irči projevil nedostatek aklimatizace. Nezbylo, než se vrátit ke stanům. Petr zůstal s ní, a pokud se jí během dne udělá lépe, vylezou na Point John. Dali Romanovi a Martě svoje lana, friendy a čelovky, Irča se vzdala i kvalitních rukavic a Petr připravené svačiny. A tak po hodinovém přístupu pod stěnu, přesně s prvními paprsky slunce, Roman s Martou nastoupili do cesty.
První dvě nebo tři délky bylo chladno a lezlo se v rukavicích. Pak už začalo sluníčko hřát a dál bylo jen velmi příjemné lezení obtížnosti kolem stupně IV, s jištěním pomocí smyček, několika vklíněnců a pár frendů. Materiál příjemný, pevný a nesmekavý, s dostatkem možností k jištění. Většina délek byla dána štandem (buď kruhem, nebo soustavou smyček).

1. klíčové místo - traverz
foto by © archiv Marta

První klíčové místo, traverz, se dá překonat několika variantami a po předchůdcích jsou tu zbytky jištění. Těsně pod hřebenem se míjí první bivakovací bouda. Další klíčové místo (spára- komín) v horních partiích obtížností nevybočovalo z charakteru cesty. Trojkové terény pod vrcholem se s trochou opatrnosti daly jít současně a tak jsme šli tak rychle, jak nám stačil dech.
A najednou nebylo kam stoupat.

Vrchol Nelion 5 188 m n. m. byl náš v 11,45 hodin.

foto by © archiv Marta

Mezi vrcholovými bloky je další hliníkový bivakovací přístřešek, tak pro tři lidi. Podle informací přicházívá odpoledne bouřka, a je jistě fajn, když je tu bezpečný úkryt.
Z vrcholu Nelion je možné přejít na Batian, který je o 11 m vyšší. Musí se z Nelionu slanit do sedla a nejprve po firnu a pak lehkým terénem dojít na vrchol Bationu a zpět (podle podmínek cca 2 – 3 hod.). My jsme tuto hřebenovku nepodnikli, protože se rychle kupily mraky a bouřku na vrcholu jsme nechtěli riskovat. Také jsme mysleli na to, jestli Irča s Petrasem nemuseli sestoupit dolů.
Vychutnali jsme si parádní výhled na všechny strany, zahlédli v dálce i Killimanjaro, vzdálené cca 350 km a opustili vrchol. Při cestě nahoru jsme sledovali občasné štandy, tak jsme se sestupem a slaněním neměli problém. Nechali jsme ve stěně pouze dvě smyčky a ve dvě odpoledne jsme byli zpět na nástupu.
Irče se naštěstí během dne udělalo lépe, tak s Petrem vylezli na hřeben věže Point John a sledovali náš výstup. Rychle jsme se sbalili a spěchali dolů, protože hora se zahalila do hustých mraků, které začaly klesat níž a níž. Sestup byl rychlý a dlouhý. Únava se nastřádala, ale doklopýtali jsme až na konec Teleki údolí k mostu přes potok, do výšky cca 4 100 m n. m. Tady jsme přespali a druhý den seběhli až ke vstupní bráně do výšky 2 600 m n. m. Tak jsme výstup i sestup stihli na hodinu za uhrazené 4 dny.
Když jsme dorazili na ranč k Hiramovi a Jane, čekalo nás velké vítání, poklepávání po ramenou, vynikající večeře, pohodlné postele a hlavně Romanův bágl. Cítili jsme se příjemně, jako u velmi dobrých přátel. Ráno jsme po vydatné snídani vyrovnali účty a řidič John nás odvezl do NP Hells´ Gate. Tady jsme si zalezli na čedičových sloupech. Bohužel 120 metrové cesty na centrální útes se nedaly lézt, vzhledem k neuvěřitelnému znečištění, jak od hnízdících ptáků, tak od bahna, které s sebou přes okraj útesu strhávají tropické lijáky. Ale i tak lze návštěvu tohoto parku doporučit. Je tu příjemné kempování, množství zvěře a zajímavé geologické útvary.

Petras, Hiram, Roman, Irča, Jane, Marta

foto by © archiv Marta

Procházka mezi zebrami, žirafami…
foto by © archiv Marta

Po příjemně strávených 4 dnech pro nás přijel John, s tím, že nás odveze do další lezecké oblasti. Bohužel, stav přístupových cest to neumožnil, tak jsme skončili v Nairobi. S Johnovou pomocí jsme si pronajali za 5 000 šilinků za noc třípokojový holobyt (cca 1150 Kč), ze kterého jsme do konce pobytu vyráželi na výlety do Nairobi a okolí (např. safari v NP Nairobi se stády antilop, žiraf, zeber a další zvěře).
S Johnem a jeho bratrem Mosesem jsme se natolik spřátelili, že nás na výletech doprovázeli a pozvali nás i k sobě domů na večeři.

Závěrem
Všichni Keňané mluví dobře anglicky (je to jeden z úředních jazyků). O cenách se smlouvá a díky našim novým přátelům jsme ušetřili značný obnos. Nosiči a lidé v parku jsou vstřícní, každý pozdraví (Džambo!!!) a zastaví se na kus řeči. O lidech mimo parky to už tolik neplatí. U silnic jsou časté policejní kontroly a všude ve městech při vstupu do veřejných budov včetně větších obchodů prohlídky s detektory kovů. V Keni se téměř nekouří a alkohol se pije velmi omezeně v klubech a v soukromí.

Když se s někým spřátelíte, považuje vás za člena rodiny a tak se k vám i chová, a zajistí vám bezpečný pobyt.
Pokud se chystáte do Keni, doporučujeme kontaktovat Hirama. Je solidní, spolehlivý a vstřícný. Je schopný se o vás kompletně postarat a pomůže vyřešit jakýkoliv problém. A pozdravujte ho od Marty, Romana, Petrase a Irči!

Keňa 2013

A teď, jak to vlastně bylo.

Komentáře