Chulilla je asi jednou z nejlepších skalních oblastí ve Valencii.
Je to fascinující místo, kde v zimě dozrávají pomeranče, slunce se směje 300 dní v roce a lezecké stěny mají nevyčerpatelný potenciál. Místo, které prostě musíte navštívit, pokud jste lezci a pokud jste se ocitli nedaleko Valencie.
Lezení se zde odehrává v soustavě dvou vápencových až 2 kilometry dlouhých kaňonů, jejichž 80 – 100 metrové stěny strmě spadají k malé čisté říčce. Kaňony jsou dva, leze se po obou stranách, to je bratru 8 km souvislých stěn. Neleze se ještě úplně všude, ale přesto je to sotva představitelný potenciál.
Vápenec je vesměs vynikající kvality, není příliš děrovaný, tvoří spíše lišty hranky, vykapance, vápencové krajky a sem tam i větší krápník. Stěny jsou od položených (těch je jen pár) po mírně převislé až kolmé, těch je většina a najdete i řadu silně převislých sektorů. Což jsou převážně vymleté jeskynní portály, či stropové převisy vytvořené upadnutím spodní partie skály.
Jedna z nejoblíbenějších stěn Muro de las Lamentaciones
Tyto více převislé sektory zhusta hostí ty nejtěžší cesty, protože skála je místy dost hladká a někde je terén evidentně lezecky neprůstupný a vápno zcela bez chytů. Linie jsou dlouhé, většinou sotva dohlédnete až na konec. Jištění je převážně nové - nýty (málokde jsou lepené háky, takže se může hodit 6-8 mm utíkací maillonka) a je uděláno zejména u těžších cest s určitou progresí, co se týče vzdálenosti mezi nýty směrem k vrcholu. Z toho všeho vyplývá, že lezení zde je vhodné spíše pro lidi, kteří už mají určitou výkonnost a lezecké zkušenosti. Pozor i na slaňáky, všude jsou řetězy s luxusními karabinami, které stačí procvaknout, ale občas vás může vyvést ze sportovního pohodlí i řetěz s kroužkem, který je nutno provázet.
Pokud sem přijede začátečník, většinou najde jednu, dvě cesty v každém ze sektorů, kde si zaleze, zbytek mu však přivodí poklesnutí spodní sanice. U někoho jen počáteční u ostatních nevratné. Musím přiznat, že to se přihodilo i nám, i když už nějaký ten pátek lezeme.
Říká se, že lézt v Chulille je možné úplně po celý rok. Začátkem února bylo počasí více než pohodové, denní teploty se pohybovaly kolem 16 stupňů ve stínu a noční neklesaly pod deset. Když je však v toto období zataženo a fouká, je nutné se uklidit někam do závětří. Zato v letních měsících vám bude asi příliš horko. I když je samozřejmě vždy možné najít stěny, které jsou ve stínu, stejně jako je jednoduché najít nějaké lezení na slunci za chladných zimních dnů.
Navíc v hodně horkých dnech, když bude teplota kolem poledního kulminovat, se můžete po vzoru místních oddat siestě na některé z kamenitých plážiček na dně kaňonu a svlažit tělo v krásné čisté říčce.
Turismus a lezení celou, dříve kaňonem odříznutou a ospalou obec, velmi změnilo. Lezců sice zatím není tolik a ve skalách, díky jejich rozloze už vůbec ne, ale přibyli zejména turisté, kteří se o víkendech rádi prochází podél kaňonů, ať už po dech beroucích stezkách po hraně či dně údolí, nebo po nových visutých lávkách.
Obec proto poskytuje pro lezce a turisty určité zázemí. Vedle parkoviště před obcí najdete kohoutek s vodou, další kohoutek je na hlavním náměstíčku. Voda je prý trochu chlorovaná. Záchody jsem nezahlédl, ale je možné, že někde budou.
Lávky, vyhlídky, info tabule a další vymoženosti byly zhusta financovány z fondů Evropské unie. Stejně tak jako nové asfaltové povrchy, značky a blyštící se svodidla. To vše napovídá, že se Španělé i tady velmi dobře zorientovali v bludišti grantové politiky.
Od roku 1980, kdy došlo k prvním nesmělým lezeckým pokusům, se zde udělalo stovky nových cest a stále přibývají další! Vznikají nejen nové cesty, ale i nové sektory. Čerstvou tvorbu dokumentují nejen otazníky u klasifikací cest v průvodci, které jsou tak čerstvé, že je ještě nestačil nikdo přelézt, ale i časté visící fixy. V této chvíli by mělo být v Chulille přes 800 cest a asi 32 sektorů.
Přes neutuchající rozvoj je z průvodce patrné, že některé sektory náporu lezců odolají, jsou totiž tak monstrózních parametrů, že tam naštěstí lezení není ani povoleno. ;)
70m lano je nezbytné, protože velké množství cest má přes 30 m, pro některé cesty je pak potřeba i 80m lano (sektor Nanopark má dokonce 50m cesty). Cesty jsou vesměs velmi dobře odjištěny (zvláště v nástupových partiích) a tak je dobré mít dostatek expresek! (15 je takový dobrý základ). Hodí se utíkací maillona.
Když jsem poprvé slyšel o místním lezení, bylo mi řečeno, že je zde stěna se sektory, kde jsou samé šestky, pak vedle sektor, kde jsou samé sedmičky a ten sousedí se sektorem, kde jsou samé osmičky. Ano je zde pár sektorů, kde jsou cesty zhruba v těchto obtížnostech, ale spíše je to tak, že lehké cesty jsou v menšině. Určitě se vyplatí, když sem pojede ten, kdo je suverénní v cestách v sedmém stupni francouzské klasifikace, v opačném případě je těžké nalézt cesty, pro šestkové pohodáře. Jejich klasa navíc na nás působila jako dost utažená. A tak je dobré mít dostatek času na pokusování cest. Kvůli dešti jsme ale už nestihli sektory Peneta (u hradu) a Cherales (za vesnicí), kde přeci jen nějaké položené lehké cesty najdete.
Cesta El remanso de las mulas L1, 7c+ , sektor Sex Shop
Jak jsem zmínil výše, jedná se vlastně o dva paralelní kaňony, pro jednoduchost je můžeme nazvat Kaňon A a Kaňon B (je to čistě rozlišovací označení). Kaňon B si možná řekne, že pokud je to čistě rozlišovací označení, tak proč zrovna on je Béčko? Ale je to proto, že ten A - je ten, který se vám jako první zjeví, když přijdete do Chulilly po silnici. Je více otevřený s jednou horou, na které je hrad a na které se také kolem dokola leze. Navíc další stěny jsou i všude za meandrem říčky, která obtéká skálu, na které je hrad. Ten druhý pod velkou přehradní nádrží je více skryt, je užší, drsnější a možná právě proto o něco méně navštěvovaný a jednoznačně s obtížnějším průměrem cest.
V kaňonu A je jedním asi z nejvíce nejnavštěvovanějších sektorů, z vesničky dobře viditelný, El Muro de Lamentationen a na něj (zprava) navazující stěna Pared de Enfrente přecházející v mohutný, vysluněný a oblíbený sektor Sex-shop .
Všechny tyto stěny jsou valnou část dne na slunci a nabízejí fakt parádní lezení. Naproti těmto sektorům jsou mnohé další, které ve srovnání s výše zmíněnými nejsou dak skvělé, ale zase jsou velmi blízko parkoviště.
Stěna Sex Shop s výraznou spárou kudy vede parádní cesta La diagonal, 7a
V kaňonu B je jednoznačným tahákem sektor El Oasis a na něj zprava ( Chorreras ) i zleva ( El Algarrobo ) navazující sektory. Oblíbeným je také níže po proudu u vstupu z druhého parkoviště sektor Canaveral .
Tady spadne brada dokonce i velmi dobrým lezcům, kromě asi dvacítky cest v osmém! stupni tu najdete i doposud nejtěžší cestu oblasti Ningal 8c+ . Ale v novém a již zastaralém průvodci je řada cest v klasifikaci 8c?, takže nic není tak jasné.
Pohled kaňonem A směrem proti proudu, po levé straně Pared de Enfrente a Sex Shop
Loni vydali nový průvodčík (88 stran, fotoprůvodce, jen na Chulillu), ale asi bude muset být brzy zaktualizován, protože místní lezci nelení a stále přidávají nové a nové cesty. Průvodce je k sehnání v prodejně označené jako Tabaco a ta je v dolní části malého náměstíčka v centru Chulilly.
Nový průvodčík
Příjezd, přístup:
Nejbližší letiště je ve Valencii a to je skutečně blízko - nějakých slabých šedesát km po neplacené dálnici a jste na místě. Náš let směřoval do Alicante, odkud to pak bylo asi 200 km celkem v pohodě po silnici dálničního typu, ale je možné letět i do Madridu nebo dokonce do Barcelony. Nejlepší je pak si půjčit auto, zvláště v zimě je to velmi levné (mimo sezónu i 5 € na den Goldcar) – chtějí kreditní kartu a buď chtějí připojištění, nebo deposit. Více v odstavci Tipy na půjčení auta. Z Valencie je také možné jet autobusem. Cesta se dá zpestřit zastávkou u mnoha dalších lezeckých oblastí v okolí, kterých je tam poměrně dost.
Pokud ideálně zaparkujete, k většině skal se dostanete do 5-15 minut, k některým do půl hodiny.
Ve vesnici lze údajně najít ubytování v různých cenových hladinách (apartment nebo penzión) nad vesnicí na hraně kaňonu je také příjemné refugio El Altico, kde je také možné se ubytovat. O refugio se stará Pedro Pons, ale v době naší návštěvy bylo nějaké zavřené. Každopádně je dobré se dopředu přeptat na mailu: (cena za osobu a noc 15 Euro) Někteří z lezců spí v autech na parkovišti, což je zatím tolerováno. Také v okolí lze nalézt místa, kde se můžete s autem upíchnout a přespat, což prý není problém, pokud nezůstanete příliš dlouho.
V celé oblasti je přísně zakázáno kempování, takže žádné stany!
Co je zakázáno nejpřísněji je rozdělávání ohně. Chulilla si v roce 2012 prožila mohutný požár, jehož stopy jsou na okolních svazích více než patrné. Když tak koukáte do začernalých svahů nad obcí, tak to musel být skutečně hukot. Vítr fouknul přes dva rozlehlé kopce nad vesnicí, které se vyhnul, stromy a sady vzplály jako sirky a jen některé starší borovice obrazily, ale i na nich stále visí ugrilované šišky.
Potraviny a voda:
Nejbližší větší supermarket je v menším městečku Villar del Arzobispo (15 km). Lezecký materiál (především kartuše na vaření - nejmenší za cca 4e; lana ani karabiny jsme tam ale neviděli ,měli tam průvodce) nejlépe v Decatlonu v Montesanu sjezd na L'Elianu na rychlostní silnici CV35 z Valencie na Chulillu. Další sportovní obchody jsou až ve Valencii.
Přímo v Chulille je kromě několika barů a mini restaurantů i malý smíšený krámek a pekař, ale i drogerie, tabák a lékárna. Ceny jsou zde samozřejmě vyšší, ale stále to jde a místní zatím lezce mají rádi, tak je třeba to udržet. V neděli je na hlavním náměstíčku trh.
Tip 1:
Kromě lezení je oblast velmi zajímavá pro turistické pochody. Projít si kaňony a nebo si vylézt na okolní vrcholy s nádherným výhledem.
Kdo nefandí příliš turistice, může se jen projít malebnými uličkami Chulilly, zakotvit na náměstí u stolečků před jedním z asi 4 barů a dát si místní pivo. Nebo se vydat na prohlídku křivolakých uliček, které ho dovedou až ke zřícenině hradu ze XIV. století, který je na vrcholu rozložité hory. Ještě je cestou zajímavý kostel.
V kaňonu jsou i dvě kramlové via ferraty, určitě budou patřit mezi ty náročnější, protože vedou kolmou až místy převislou stěnou.
Panoramatický záběr Canyon B stěna Oasis a přilehlé stěny
Tip 2 - Jak si půjčit auto na letišti:
Jako na každém jiném španělském letišti, operují zde tři nebo čtyři hlavní půjčovatelé. Podmínky zápůjčky se sice mírně liší, stejně tak jako ceny, avšak téměř všechny chtějí auto půjčit jen držiteli kreditní karty. Téměř všechny pak chtějí deposit a nebo poměrně tučné připojištění.
Deposit na malé ekonomy auto se pohybuje kolem 600 Euro a na luxusní, či větší (sedmimístné) může být až k tisíci eurům. To jsou peníze, které musíte mít na kartě (limit) a které si půjčovna na dobu půjčky + asi týden zablokuje na účtu. Druhou možností je, pak k půjčovnému, které pro malé auto mimo sezónu může být i na sympatických 5 Euro na den, připlatit si nadstandartní pojištění, které to základní „sichruje“ na veškeré možné škody i havárie třebas i vaší vinou. Toto pojištění se pak pohybuje od 8 do … na den. Horní hranice asi záleží na více faktorech, jako je třeba kategorie auta a bůhvíco ještě.
Parametry naší výpůjčky byly: auto na čtyři dni, půjčovné 20 euro celkem (5 Euro na den), pojištění navíc chtěli 45 Euro nebo deposit 600 Euro.
Vybrali jsme si deposit. Zajímavé je, že půjčovné si strhli ihned z účtu, kdežto těch 600 tam zůstalo jen jako blokace. Auto jsme vrátili bez problémů, klíčky se v nočních hodinách, kdy v kanceláři nikdo není, vhazují do schránky. Po týdnu od návratu byla blokace zrušena, bez toho, aby byly peníze z účtu vůbec odebrány.
My jsme do oblasti jeli z Alicante, kam jsme sehnali výhodné charter letenky z Norimberka. A cestou do Chulilly projíždíte několika lezeckými eldorády (o jednom napíšu v dalším článku). Tyto oblasti jsou zařazeny do souboru skal na pobřeží Costa Blanca a jsou perfektně popsány v průvodci od RockFaxu - Costa Blanca.
Z těch významnějších bych rád zmínil Bellus, Gandíi, Foradu a Sellu . Skvělé vápno, skvělé klima, ráj pro lezce.
Varování:
Ne otevřený oheň, ne stanování a ne vlhčený ubrousky.
Zdroj:
Zde jsou stránky lezců z Valencie ValenciaClimb
Zde jsou stránky lezců z Chulilly včetně nejnovější informace o nových cestách (ve španělštině) Rockadiccion
Přehledné o lezení (a nejen lezení) v Chulille Chulilla Climbing
Pěkný článek o Chulille v angličtině Climb Online
Nasi prckove (v te dobe 2 roky) lezeni pouze pod parkovistem, dali se tam snest/sesli a pak je tam super placek na hrani. Dale v kanonu je to horsi, skala neni tolik lezena a lame se. Sektor Pod hradem je hodne daleko z parkoviste, takze to chce odstrkovadla nebo kocarek. Letos planujeme lezeni v hornim kanonu, je to tam mene frekventovane a u ricky, byli jsme tam na vylete minuly rok s detma.
Pro starsi to uz je z pohledu bezpecnosti v pohode, ale musi umet opravdu poradne lezt. UIAA 7+ zaklad, jinak to tam nema cenu; klasifikace je tam poctiva (jako v Siurane), proste Spano, zadna Francie ci Frankenjura.
Kdyztak pisni na upman at email.cz a hodim vice info, ve Spanu jsou lespi oblasti pro prcky.
Hezkej výčet možností,jen k tý klase se ve vztahu Špáňo versus Francoška až Jura moc nevyjadřuj,jednak je to jinej charakter lezení,a jednak ve Francii a vlastně i v Juře lezeš celkem kulový i když jí máš za barákem.
... a to si vzal "anonyme" kde? Ze si nemasiruju ego na lezci psanim do denicku? Napr. minuly vikend jsme v Jure lezli a byli jsme jediny, za cele 2 dny jsme potkali pouze 2 nemecke dvojice. Takze sud kamo pokud mas podle ceho a i nadale trvam na tom, ze ve Spanu je klasa (muj zaber 6a-7a+ OS) tvrdsi, nezli ve Francii a Jure, teda v oblastech, kde jsme doposud lezli (a ze jich je mrte). Jinak pokud mam Chulillu prirovnat k presne oblasti co se tyce klasy, tak je to v oblast v Arcu, za hradem, jmenuje se Calvario, viz http://www.lezec.cz/pruvodcx.php?key=2533.
Klasa mi přišla celkem přísná. A to nejen v Chulille, ale je to asi cesta od cesty. Juru bych nesrovnával, lezení je tam o dost kratší. Nehledě na to, že tam klasifikaci s každým novým průvodcem shazujou.
Ma zkusenost je, ze naopak klasa ve Spanelsku je dost mekka. Siruana, ktera je vskutku tvrdsi nez zbytek Spanelska, odpovida Francii. V casech, kdy nebyla vojeta, by se dala klasa v Siruane povazovat za spise mekci.
Siruana je ojetá? Celá? To jsem byl asi jinde. Tvrdost klasifikace ohledně státu bych vůbec negeneralizoval. I třeba v okolí Arca jsou rozdíly v rámci jednotlivých oblastí. Lezení se od 80. let velmi rozvinulo a z kolmých hladkých stěn se přesunulo do megapřevisů, o kterých si na konci 70. let nenechali lezci ani zdát. Svou roli sehrál i boom umělých stěn, lezci jsou teď mnohem více silově vybaveni a to i ti rekreační. Proto se převislé 9- či 7b+ z 80. let může zdát dnešním lezcům lehké a naopak v kolmici budou trpět. Staré oblasti jako Buoux, Finale, Arco, Siruana a i Chulilla mohou velmi nepříjemně překvapit. Natrénujete na umělce, máte sílu, vytrvalost a přijedete do lezeckého pravěku, jak trefně popsal návštěvu Siruany Wilhelm v Montaně. V Tarnu byste tu sílu prodali spíš. Takže se rozlezete v Siruaně, většinou kolmé či mírně převislé po jebkách, technika nutná. Přejedete do Margalef a zvykáte si na dírky. Pak krápníky a převisy v Masriudoms, něco převisů v Santa Linya, krápníky v Terradets. Většinou vytrvalostní cesty, nějaký kolínka, technika a nakonec přijedete do Tarnu, kde jste měli být na začátku, a zjistíte, že v dírách silově absolutně nestíháte a to v relativně technicky jednoduchém lezení, což by se vám před měsícem a půl nemohlo po tréninku na umělce stát. Cestou dom ještě Frankenjura, kde to kupodivu jde, a nakonec přijde totální vystřízlivění nepřelezením převislé sedmy na umělé stěně. Tím chci říct, že každá oblast má svá specifika a vyžaduje určitý čas na zdomácnění, který se zkracuje nalezenými metry a nabitými zkušenostmi. A také že každému sedí něco jiného, ale 4 dny na letos prakticky prvních pořádných skalách bude tvrdá klasifikace všude a mírně převislé vápno, jako je na fotkách, je lezecká vyšší dívčí, něco jako sektory nad Pietrou Muratou a Sarche.
Jo a konečně zase nějakej pěknej článek ;-)
Do údolí se dostat dá, ale nástupy cest jsou zvětšiny z pěšin mezi svahem a stěnou a ty jsou dost exponované hlavně potom pro pobývání dětí. Pod pěšinou je často i svah s převisem nad řekou.
Úžasné fotky, celistvý popis oblasti a snad všechny rady, které mohou lezci zvažující návštěvu této oblasti dostat. Opravdu vzorový článek, díky za něj :)
Stravili jsme zde minuly rok cca 14 dnu, letos planujeme zase, pokud nebude jiz moc vedro. Nadherne scenerie, nadherne lezeni paradniho technickeho charakteru, sama A+. Moje prozatim nejoblibenejsi oblast ve Spanu taktez proto, ze zde neni precpano a kdyz je vsude jinde hnusne, tak tady v nejhorsim duje severak, ovsem pred nim se da schovat. Jeste doplnim, ze je super sebou vzit kolo (idelane silnicku), da se dojet az na Pantano (prehradu) a pak porad dal skrze nadherna udoli.
O vlhčených ubrouscích je tam explicitně zmínka na info tabulích.
S tím, že kaňon je rozsáhlý, klima vhodné pro dekompostaci exkrementů, takže chodit v přírodě na záchod není problém, jen exkrement zahrabat a nepoužívat vlhčené ubrousky, které jsou špatně odbouratelné.
Ahoj,
díky moc za super článek, úplně mě to nadchlo. Mám dotaz k půjčení auta - nezkoušeli jste si jej někdy rezervovat on-line? Dívala jsem se na pár agregátorů, např. http://www.autopujcovny24.cz/ a uvádí, že ceny se díky nim dají stáhnout oproti půjčování na místě. Je to tak?
Ceny půjčovného zařízeného přes internet začínají na 6 Eurech/den za malý auta. Je to cena jen se základním pojištěním. (CDW without excess
Theft cover, Unlimited mileage, Car passenger insurance) To první pojištění CDW w/e znamená, že budou chtít buď dopojistit (8 -12Euro/den), nebo deposit 600,- Euro.
Zdravím a díky za perfektní článek. My se zrovna včera ze Španělska vrátili a právě Chullila měla být hlavní oblastí našeho zájezdu, ale nakonec jsme tam strávili jen 3 dny, protože vzhledem k perfektní pověsti, která oblast předchází jsme byly dost zklamaní.
Nechci generalizovat, lezli jsme tam vlastně jen pár cest, ale především první den, kdy jsme se rozlézali v sektoru Oasis na těch úplně nejlezenějších 7áčkách oblasti, jsem si plně uvědomil, že tohle je lezení, co mě vůbec nebaví. 30-40 metrů dlouhé cesty a v nich málo lezení a hodně omáčky, tedy v praxi pár bouldrů a mnoho metrů 6áčkové obtížnosti v kolmici. Takže v cestách člověk více vyklepával, než lezl. A když lezl, tak spíše tak, že se strachoval, aby mu neusmeklo, než že by souvisle lezl a natejkalo mu. Jedinou výjimkou toho dne byla parádní cesta „plan zeta“, která je sice taky kolmá, ale posledních 20 metrů se opravdu leze v kuse.
Paradoxně jsme v Chullile nejlépe zalezli v sektoru La Ley, od jehož návštěvy jsou lezci samotným autorem průvodce odrazováni s odůvodněním, že je tam nespravedlivě tvrdá klasifikace. Uznávám, že klasa tam tvrdá byla, ale cesty byly moc pěkné, převislé a vytrvalostní a v daleko kvalitnějším vápně, než bylo v sektorur Oasis. Třetí den jsem si v rozlezu proříznul prst, takže další sektor už jsem nepoznal, ale z toho co jsem lezl můžu konstatovat, že takhle si moderní sportovní lezení nepředstavuju. Cesta přece není automaticky pěkná tím, že je dlouhá.
Poslední 3 dny jsme strávili v Gandii, která byla naopak velmi příjemným překvapením a pro toho, kdo by letěl do Alicante bych tuhle oblast rozhodně doporučil spíš, než Chulillu. Je tam kvalitní dírkovaný krasový vápenec a zralé pomeranče si můžete v únoru u parkoviště pod skalami sbírat ze země. Ještě doplním, že před Chulillou jsme lezli 2 dny v Margalfi. Tamější materiál moc nemusím, ale i tak se mně tamní lezení líbilo o mnoho víc, než v Chullile. Ale nijak zásadne od návštěvy Chulilly neodrazuju, třeba je vám tam bude líbit víc. A přejet do jiných oblastí není vůbec problém.
O Gandíe jsem slyšel, tam se moc těším. Chulilla kromě toho, že tam je dohromady možná 4x více cest než v Gandií, je opravdu dost specifický lezení. Třeba v Chulille nejsou vůbec díry, jen lišty a krápníky. Taky si myslím, že tam kde jsou stěny celé převislé, (všechny sektory nalevo od Oasis) tam už asi na žádnou omáčku nenarazíš. Zvláště od 7b výše. Lezl jsem pár 7c a opravdu tam nebyla ;).
Možná kdybys toho tam nalezl víc a ve více sektorech, tak bys tohle nenapsal;) Jinak je chyba být v Alicante a nezajet do Selly, sektor Wild side je superparáda.
přesně (první věta). Spousta sektorů v kaňonu nabízí mírně převislé cesty. Stejně tak kolmice nebo mírně položený rajby. Megapřevisů pomálu, ale i ty se dají najít...
Preco ked citam cesky clanok tam vzdy dojem ze je to len o tom ako kde usetrit, nacierno bivakovat, ojebat co sa da a obchadzat pravidla...no ale chapem narod pastikovych trempov s heslom "ty vole teprv tejden a uz dvacka v prdeli"...;)
Nic takovýho tam autor nezdůrazňuje a připomínám,že šetřílci,spáči na divoko a obsírači parkovišť se vyskytují ve všech národnostech včetně slovenské,ty kokso :-)
Čau,
právě jsme se vrátili ze zájezdu do Španělska a navštívili jsme i Chulillu. Letěli jsme do Barcelony a tam si půjčili auto u Goldcar, protože měli nejlepší cenu (cca 93 EUR za Berlingo na 11 dní), což je skoro zadarmo. Po příletu jsem ale byl celkem rozčarovaný z toho, že se mi snažili vnutit No risk pojištění, které by půjčovné navýšilo o dalších 120 EUR, přestože jsem v rezervaci vysloveně vybral, že to nechci a jsem ochotný složit deposit 850 EUR. Pojištění jsem si nevzal, ale další věc byla, že si naúčtovali 120 EUR za plnou nádrž nafty a říkali, že máme vrátit auto s prázdnou nádrží (nádrž přitom stojí cca 80 EUR). Při odevzdání auta proběhlo všechno na první pohled hladce, zaměstanenec půjčovny prohlídnul auto asi za 30 vteřin a dal mi podepsat papír, že to je ok. Když jsem se ale doma podíval na výpis z účtu, tak jsem si všimnul, že mi odečetli z depositu 60 EUR - až na můj dotaz mi poslali fotky, kde jsou vidět drobky a že kvůli tomu musí auto "speciálně čistit".
Takže pokud si budete vybírat kde půjčit auto, tak vězte, že "nízká" cena od Goldcar nemusí být nakonec zas tak výhodná. Minule jsme si auto půjčovali u Sixtu a bylo to bez problému, stálo to sice cca 16 EUR/den (což je pořád dobrá cena), ale jednání bylo férové a žádne extra poplatky se nekonaly.
Tak to bych se s nimi hádal, pokud máte podepsaný papír, že je vše ok, tak by vám už nic strhávat neměli. Děláme to tak vždycky, když mají deposit nebo naši kreditku + další věci, viz http://www.autopujcovna-letiste.cz/posledni-clanky/vraceni.php Je ale pravda, že někde si jen vezmou cash na ruku, klíče, podívají se, kolik je v nádrží a zbytek neřeší. Tak jsem to zažil několikrát v řecku.
Ty požáry, asi v oblasti nebudou zřídka, byli jsme tam kolem r.1996 a okolní svahy byly též sežehlé o požáru a od rozdělávání ohňů nás usedlíci varovali, ale táboření jim nijak zvlášť nevadilo, dokonce i s autem na dně kaňonu. Nicméně doba zřejmě pokročila...
Autor píše,"záchodky jsem nezahlédl, ale jistě tam nějaké budou". Jsou tam a to včetně sprchy s teplou vodou!!! V budově na fotbalovém hřišti - opačný konec města než velké parkoviště. Sprcha je na žeton, který je k zakoupení v tabáku na náměstí - cena 1€/10min.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Chulilla je asi jednou z nejlepších skalních oblastí ve Valencii. 
Klima:
Vybavení:
Průvodce, mapy navigace:
Příjezd, přístup: 
Kemp bivak:
Potraviny a voda:
Tip 1:
Okolní oblasti:
GPS a mapové aplikace